Krzysztof Pius Zanussi (* 17. června 1939 Varšava) je jeden z nejvýznamnějších polských režisérů a scenáristů.
Biografie Vystudoval fyziku na Varšavské univerzitě (1955–1959) a filozofii na Jagellonské univerzitě (1959–1962). Studium režie ukončil v roce 1967 v Lodži.
Angažoval se v amatérském filmovém hnutí, natočil 11 filmů, z nichž 9 bylo oceněno. Od roku 1980 je ředitelem Filmového studia „TOR“. V letech 1971–1983 plnil funkci viceprezidenta Svazu polských filmařů. Přednášel na řadě filmových škol, mj. na PWSTiF v Lodži, National Film School ve Velké Británii, na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, na Kalifornské univerzitě v Berkeley, Cambridge a Rice University (Houston). Více než 20 let vede kurzy na Vyšší režisérské škole v Moskvě a více než třicet let je spojen se Slezskou univerzitou. Je rovněž divadelním a operním režisérem. Působí jako režisér mj. v divadlech v Miláně, Římě, Palermu, Syrakusách, Bonnu, Moskvě, Brémách a Basileji.
Filmy Krzysztofa Zanussiho byly oceněny řadou prestižních cen na mezinárodních filmových festivalech, mj. v Cannes, Benátkách a Moskvě. Jejich tvůrce získal mj. vyznamenání Komandérský kříž s hvězdou Řádu znovuzrozeného Polska, Commandeur de l'Ordre des Arts et des Lettres (Francie), David di Donatello (Itálie), Důstojnický kříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku, Komandérský kříž Řádu za zásluhy o Litvu nebo Řád knížete Jaroslava Moudrého, který mu udělil ukrajinský prezident. náhled|259x259px|Krzysztof Zanussi (2014)Je autorem řady knih: O montażu w filmie amatorskim (O střihu v amatérském filmu, 1968), Rozmowy o filmie amatorskim (Rozhovory o amatérském filmu, 1978), Scenariusze filmowe (šestidílné Filmové scénáře, vyšly v Itálii, Německu a v Maďarsku), Pora umierać (Čas umírat, 1999) – vyšlo polsky, rusky, bulharsky, italsky a ukrajinsky, Miedzy jarmarkiem a salonem (Mezi jarmarkem a salónem, 1999) – vyšlo polsky a rusky. V letech 1990–94 byl prezidentem Federace evropských filmových režisérů (FERA). Bývalý prezident Asociace EUROVISIONI. Člen Rady evropské filmové akademie, Pontifikační komise pro kulturu ve Vatikánu, Polské akademie umění, PEN-Clubu a Svazu polských spisovatelů. Čestný doktorát moskevského WGIK, „I.L. Caragiale” (Bukurešť), European Humanities University (Minsk), Bulgarian University (Sofie), University of Film and Television (Petrohrad), Lublinské katolické univerzity, Opolské univerzity, Státní univerzity Janka Kupaly v Hrodně, Lodžské univerzity a Pázmány Péter Catholic University (Budapešť), získal prestižní cenu Luky Branjoviće Navarrské univerzity.náhled|259x259px|Krzysztof Zanussi
Podle údajů uložených v Instytut Pamięci Narodowej byl v letech 1962–1964 registrován jako spolupracovník komunistické tajné policie Służba Bezpieczeństwa s krycí jménem "Aktor". Několikrát se bavil s důstojníky tajné služby, avšak nikdy nefungoval jako tajný spolupracovník. Zanussi o svých kontaktech se SB otevřeně hovoří, avšak popírá, že by komukoliv ublížil. Archivy IPN jeho slova potvrzují.
Filmy celovečerní 1969: Struktura kryształu 1970: Życie rodzinne 1971: Za ścianą 1972: Iluminace (Iluminacja) 1974: Bilans kwartalny 1974: The Catamount Killing 1976: Ochranné zbarvení (Barwy ochronne) 1978: Spirala 1980: Kontrakt 1980: Constans 1981: Z dalekiego kraju 1982: Imperatyw 1984: Rok spokojnego słońca 1985: Paradygmat 1988: Gdzieśkolwiek jest, jeśliś jest… 1989: Stan posiadania 1990: Život za život. Maxmilián Kolbe (Życie za życie. Maksymilian Kolbe) 1992: Dotknięcie ręki 1995: Cwał 1997: Brat naszego Boga 2000: Život jako smrtelná nemoc přenášená pohlavní cestou (Życie jako śmiertelna choroba przenoszona drogą płciową) 2002: Dodatek (Suplement) 2005: Persona non grata 2007: Czarne słońce 2008: Serce na dłoni 2009: Rewizyta
Filmy televizní 1967: Twarzą w twarz 1968: Zaliczenie 1970: Góry o zmierzchu 1971: Die Rolle 1971: Za ścianą 1972: Hipoteza 1975: Nachtdienst 1977: Anatomie Stunde 1977: Haus der Frauen 1979: Wege in der Nacht 1981: Versuchung 1982: Unerreichbare 1983: Blaubart 1987: Erloschene Zeiten 1990: Das lange Gespräch mit dem Vogel
Filmy dokumentární 1996: Damski interes 1996: Słaba wiara 1996: Urok wszeteczny 1996: Niepisane prawa 1997: Dusza śpiewa 1997: Ostatni krąg 1997: Linia opóźniająca 2000: Skarby ukryte
Divadelní představení 1979: Lot nad kukułczym gniazdem, (One Flew Over The Cookoo's Nest), Ken Kessey, Teatr Stary, Kraków 1980: Król umiera (The King Is Dying), Eugene Lonesco, Neue Schaübühne, Monachium 1983: Rzeźnia (Slaughterhouse), Sławomir Mrożek, Mediolan 1983: Dzień i noc (Day And Night): Tom stoppard, Stadt Theatre, Bonn 1983: Duet na jeden głos (Duo for One), Tom Kępiński, Standt Theatre, Bonn 1984: Hiob, Karol Wojtyła, San Miniato 1984: Wszyscy moi synowie (All My Sons), Arthur Miller, Monachium 1985: Dawne czasy (Old Times), Harold Pinter, Monachium (TV Bayerische Rundfunk) 1986: Julius Caesar, William Shakespeare, (Werona 1985) Rzym 1986: Gry kobiece [Miłosierdzie płatne z góry, Niedostępna] (Woman's games), Krzysztof Zanussi, Edward Żebrowski, Theatre des Nations (Odeon) Paris 1986: Zdrada (Betrayal), Harold Pinter, Monachium 1987: Gry kobiece [Miłosierdzie płatne z góry, Niedostępna] (Woman's games), Krzysztof Zanussi, Edward Żebrowski, Praga 1989: Gry kobiece [Miłosierdzie płatne z góry, Niedostępna] (Woman's games), Krzysztof Zanussi, Edward Żebrowski, Theatre des Nations (Odeon) Paris 1990: Królowa i powstańcy (The Queen and the Insurgents), Ugo Betti, Krzysztof Zanussi i Tadeusz Bradecki, Rzym 1991: Gry kobiece [Miłosierdzie płatne z góry, Niedostępna] (Woman's games), Krzysztof Zanussi, Edward Żebrowski, MCHAT, Moskwa 1992: Prezydent (President), Rocco Familiari, Florencja 1993: Śmierć i dziewczyna (Death and the Maiden), Ariel Dorfman, Teatr Nowy Poznań 1993: Śmierć i dziewczyna (Death and the Maiden), Berlin 1997: Król- rybak (Re Pescatore), J. Green, San Miniato 1998: L'uomo che vide Francesco, Joseph Delteil, San Miniato 1998: Heriodas le Salomé, Rocco Familiari, Rzym 2000: Zdaniem Amy (Amys Welt), Essen 2002: Dowód (Der Beweis), Essen 2002: Straszni rodzicie (Les parents terribles), Jean, Cocteau, Theatre Elysee, Rzym 2005: Małe zbrodnie małżeńskie, Partners in Crime, Erich Emmanuel Schmitt, Berlin 2007: Małe zbrodnie małżeńskie, Partners in Crime, Erich Emmanuel Schmitt, Kijów 2008: Duet, Guo, Otto Eskin, Nowosybirsk 2009: Medea, Eurypides, Syrakuzy 2010: Rabbit Hole, David Lindsay – Abaire, Amberg 2010: Dowód (Der Beweis), David Auburn, Moskwa 2010: Śmierć i dziewczyna (Death and the Maiden), Ariel Dorffman, Mińska 2010: Wszyscy moi synowie (All my Sons), Arthur Miller, Jekaterynburg 2011: Zapach (L'odore, The Scent), Rocco Familiari, Perm 2012: Król umiera (Exit the King) Eugene Lonesco, Jekaterynburg, Moskwa 2012: Edukacja Rity (Educating Rita), Willy Russell, Jekaterynburg, Moskwa 2013: Donne allo Specchio, Rocco Familiari, Teatro Don Bosco, Pordenone 2013: 37 pocztówek (37 postcards), Michael McKeever, Moskwa 2014: Gry kobiet (Woman's Games), Krzysztof Zanussi, Edward Żebrowski, Baku
Opery 1989: Dominique Probst, Maksymilian Kolbe. Text: Eugene Ionesco (współreżyseria z Tadeuszem Bradeckim), Rimini, 1988; St. Etienne 1989: Alexander von Zemlinsky, Narodziny Infantki, Tragedia Florencka. Text: Oscar Wilde, Opern Theater, Bazylea 1992: Karol Szymanowski, Król Roger. Text: Jarosław Iwaszkiewicz, Karol Szymanowski, Stadt Theather, Brema, 1986; Teatro Massimo, Palermo 1992: Arthur Honegger, Antygona. Text: Sofokles w przekładzie Jeana Cocteau 1993: Igor Stavinsky, Król Edyp. Text: Jean Cocteau, Teatro Massimo, Palermo 2011: Francis Poulenc, La Voix Humaine, Aubade, La Dame de Monte-Carlo, text: Jean Cocteau, Warszawska Opera Kameralna
Odkazy
Externí odkazy
Kategorie:Polští filmoví režiséři Kategorie:Artoví režiséři Kategorie:Absolventi Varšavské univerzity Kategorie:Narození v roce 1939 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Narození 17. června Kategorie:Narození ve Varšavě Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Lodžské univerzity Kategorie:Velkodůstojníci Řádu znovuzrozeného Polska Kategorie:Komandéři Řádu umění a literatury Kategorie:Komtuři Řádu za zásluhy (Litva) Kategorie:Držitelé Výroční ceny AČFK