Jaroslav Vozáb (16. prosince 1919 Neuměřice – 3. dubna 1988 Praha) byl český překladatel a herec, od roku 1968 až do své smrti člen Divadla Járy Cimrmana. Je pohřben ve Velvarech, kde vyrůstal.

Život Narodil se do rodiny Rudolfa Vozába a jeho manželky Antonie, roz. Fejkové. Měl o pět let starší sestru Věru. Otec byl původně železničním zaměstnancem, později převzal po svém otci zámečnickou dílnu ve Velvarech.

Jaroslav Vozáb absolvoval základní školní docházku ve Velvarech (1925–1929), poté studoval a maturoval na reálném gymnáziu v Kralupech nad Vltavou (1929–1938). Studium češtiny a francouzštiny na filozofické fakultě byl donucen přerušit po násilném uzavření vysokých škol nacisty v listopadu 1939. (Při zatýkání studentů byl odvezen do Ruzyně, ale jakožto nezletilý byl propuštěn.) Vrátil se do Velvar k rodičům a pracoval jako pomocný dělník v dílně svého otce.

V letech 1940–1941 byl praktikantem v Živnostenské záložně ve Velvarech a v této době také absolvoval státní zkoušky z pedagogiky, němčiny a francouzštiny. V září 1941 proto nastoupil jako učitel v soukromé jazykové škole v Praze (do dubna 1942), poté až do roku 1949 pracoval jako překladatel v Hospodářské skupině cukrovarnického průmyslu. Odtamtud odešel do podniku KOVO-INVESTA-TECHNOEXPORT jako fakturant a obchodní referent. Své jazykové znalosti nadále prohluboval, takže nakonec ovládal francouzštinu, němčinu, španělštinu, polštinu, italštinu, angličtinu a částečně ruštinu.

V prosinci 1956 začal pracovat v Československém rozhlase jako referent oddělení mezinárodních styků – zajišťoval styky s francouzsky mluvícími a korespondujícími rozhlasy západní Evropy včetně Španělska, Portugalska a Itálie. Zároveň byl využíván jako tlumočník při zahraničních cestách Symfonického orchestru Čs. rozhlasu. V květnu 1972 přešel do pozice překladatele a hlasatele zahraničního vysílání (italská redakce). Zde mimo jiné publikoval několik článků, které měly vhodnou propagací přiblížit ČSSR zahraničním posluchačům coby potenciálním turistům. V roce 1979 odešel do důchodu, ale v rozhlase nadále působil jako externista.

Souběžně se svou rozhlasovou prací spolupracoval od roku 1967 se Státním divadelním studiem, pro které překládal do francouzštiny a němčiny informační a propagační materiály pro cizinu. Takto v roce 1968 jako tlumočník doprovázel na mezinárodní divadelní festival do Vídně Divadlo Járy Cimrmana, s jehož členy si natolik padl do noty, že se záhy zařadil mezi herce tohoto souboru. Díky svému věku a vzdělanosti se zde stal jakýmsi nestorem, a svým kultivovaným, mírným a bezelstným projevem se typově hodil především na dobrácké, submisivní a často ženské role. Proslulé jsou zejména jeho výkony v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký jako princezna Zlatovláska a ve hře Vizionář jako uhlobaron Ptáček. V některých rolích mohl též uplatnit znalost cizích jazyků – např. němčinu (inženýr Wagner) a angličtinu (poručík Beran).

Jedinečný hlas a dikci Jaroslava Vozába využila autorská dvojice Smoljak–Svěrák i v řadě svých filmů, a po nich také další tvůrci. Přestože šlo vždy jen o malé až epizodní role, díky Vozábovu nezaměnitelnému projevu jsou nepřehlédnutelné. Několikrát se jednalo o úlohu tlumočníka, tedy přímo na tělo. K nim patří i jeho asi nejznámější vystoupení, ve filmu Marečku, podejte mi pero! s větou „Hujer, metelesku blesku.“

Jaroslav Vozáb byl od 21. března 1972 evidován jako spolupracovník Státní bezpečnosti v kategorii důvěrník (krycí jméno Jára), později v kategorii agent (krycí jméno Havelka).C88_7_43.jpg (1000×701)

Zemřel náhle na infarkt, když šel po ulici, pouhé dva dny po premiéře filmu Nejistá sezóna, kde účinkoval. Podle vzpomínek Miloně Čepelky Vozáb, ačkoli byl jinak zdráv, svou předčasnou smrt očekával, protože v podobném věku zemřeli i jeho otec a dědeček.

Divadelní role Domácí zabijačka – Zvěřinová (jeho vůbec první role) Vyšetřování ztráty třídní knihy – zemský školní rada Hospoda Na mýtince – Kulhánek Vražda v salonním coupé – Stevard* nebo Továrník Bierhanzel Němý Bobeš – Marta/hostinský* Cimrman v říši hudby – inženýr Wagner Dlouhý, Široký a Krátkozraký – Zlatovláska* Posel z Liptákova – matka (Posel světla); Ptáček* (Vizionář) Lijavec – Formánek Dobytí severního pólu – Poručík Beran nebo Lékárník Vojtěch Šofr * – tyto role jsou zaznamenány na deskách Supraphonu

Filmové role (výběr) Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) – moderátor výstavy psů Marečku, podejte mi pero! (1976) – tlumočník rumunské delegace Na samotě u lesa (1976) – notář Čestmír Grulich Kulový blesk (1978) – inspektor Drahota Postřižiny (1980) – farář Trhák (1980) – představitel tajemníka MNV Vrchní, prchni! (1981) – ředitel restaurace Jára Cimrman ležící, spící (1983) – tlumočník Slavnosti sněženek (1983) – Trnka Rozpuštěný a vypuštěný (1984) – Bierhanzlův sluha Pazdera Jak básníci přicházejí o iluze (1985) – vyučující biologie Nejistá sezóna (1988) – Květoslav Straka (v podstatě role sebe sama) Druhý dech (1988) – učitel na třídní schůzce učiliště

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští humoristé Kategorie:Herci Divadla Járy Cimrmana Kategorie:Agenti Státní bezpečnosti Kategorie:Narození v roce 1919 Kategorie:Narození 16. prosince Kategorie:Narození v Neuměřicích Kategorie:Úmrtí v roce 1988 Kategorie:Úmrtí 3. dubna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení ve Velvarech Kategorie:Zemřelí na infarkt myokardu Kategorie:Muži