Franco Alfano (8. března 1875, Posillipo – 27. října 1954 Sanremo) byl italský hudební skladatel, klavírista a pedagog.
Život Alfano se narodil v obci Posillipo u Neapole. Na klavír se učil u Alessandra Longa soukromě. Harmonii u Camilla de Nardis (1857–1951) a skladbu u Paola Serraa pak na konzervatoři San Pietro a Majella v Neapoli. Po absolvování konzervatoře pokračoval ve studiu kompozice ještě u Hanse Sitta a Salomona Jadassohna v Lipsku. Během studia se setkal s Edvardem Griegem a pod jeho vlivem zkomponoval řadu klavírní a orchestrálních skladeb.
V roce 1918 byl jmenován ředitelem konzervatoře v Bologni. V letech 1923–1947 byl ředitelem konzervatoře v Turíně a konečně v letech 1947–1950 řídil Rossiniho konzervatoř v Pesaru (Conservatorio Statale di Musica "Gioachino Rossini"). Zemřel 27. října 1954 v San Remu.Dryden, Konrad, CPO recording of Cirano di Bergerac
Opery Jeho první opera Miranda, ke které si sám napsal libreto podle románu Antonia Fogazzara, vznikla roku 1896, ale nebyla nikdy publikovaná. Další opera La Fonte Di Enschir (libreto Luigi Illica) byla sice nakladatelem Ricordim odmítnuta, ale se slušným úspěchem byla uvedena 8. listopadu 1898 ve Vratislavi pod názvem Die Quelle von Enschir.
První ze tří jeho nejdůležitějších oper byla v roce 1904 opera Risurrezione (Vzkříšení). Libreto podle románu Lva Nikolajeviče Tolstého napsali Cesare Hanau a Camillo Antona Traversi. Premiéra se konala v Teatro Vittorio Emanuele v Turíně, 30. listopadu 1904. Na nahrávce italského rozhlasu z roku 1971 zpívá hlavní roli Magda Olivero.
Další operou byl Cyrano z Bergeracu podle stejnojmenné hry Edmonda Rostanda. Skladatel operu komponoval na francouzské libreto, které napsal Henri Cain. Nicméně italská verze měla premiéru v Římě v lednu 1936, francouzské uvedení v Paříži bylo o čtyři měsíce později. V poslední době byla tato opera znovu uvedena na světových scénách, mimo jiné i v Metropolitní opeře v New Yorku, kde hlavní roli zpíval Plácido Domingo.
V roce 1921 uvedl na scénu operu La Leggenda di Sakùntala podle divadelní hry staroindického básníka Kálidása Abhidžňánašákuntala (Poznávací znamení Šakuntalino). Mělo se za to, že notový materiál byl zničen při bombardování během 2. světové války, tak skladatel vytvořil novou verzi pod prostým názvem Sakùntala, která měla premiéru 9. ledna 1952 v Teatro dell'Opera v Římě. V roce 2005 však byla partitura původní verze opery nalezena v archivu nakladatelství Ricordi, takže jsou dnes k dispozici obě znění.
Po úspěchu opery doporučil dirigent Arturo Toscanini Alfanimu, aby se pokusil dokončit poslední operu Giacoma Pucciniho, Turandot. Podle dochovaných náčtrků dokončil Alfano poslední dvě scény. V roce 2001 se opera dočkala nového zakončení od skladatele Luciana Beria, který měl k dispozici další objevené notové materiály. V poslední době (2008) se objevilo další dokončení opery z pera čínského skladatele Hao Weiya. Nicméně se opera často uvádí pouze ve znění, které zkomponoval Puccini.
Dílo
Opery Miranda, (1896, neprovedeno) La fonte di Enschir (libreto Luigi Illica, Vratislav, Stadttheater, 8. listopadu 1898) Resurrezione (libreto Cesare Hanau a Camillo Antona Traversi podle Tolstého, Turín, Teatro Vittorio Emanuele, 30. listopadu 1904) Il principe Zilah (libreto Luigi Illica, Janov, Teatro Carlo Felice, 3. února 1909) I cavalieri e la bella (libreto Giuseppe Adami a Tomaso Monicelli, 1910, nedokončeno) L'ombra di Don Giovanni (libreto Ettore Moschino, Milán, La Scala, 2. dubna 1914) Revidovaná verze: Don Juan de Manara, Florencie, Teatro Comunale, 12. června 1941) La leggenda di Sakuntala (libreto podle Kálidása), Bologna, Teatro Comunale, 10. prosince 1921) Nová verze: Sakùntala, Řím, Teatro dell'Opera, 9. ledna 1952) Madonna Imperia (libreto Arturo Rossato (podle Balzaca: La Belle Imperia, Turín, Teatro di Torino, 15. května 1927) L'ultimo Lord (libreto Ugo Falena a Arturo Rossato (podle F. L. Burnettové: Malý lord Fauntleroy, Neapol, Teatro San Carlo, 19. dubna 1930) Cyrano de Bergerac (francouzské libretto Henri Caïn podle Edmonda Rostanda, Řím, Teatro dell'Opera, 22. ledna 1936) Il dottor Antonio (libreto Mario Ghisalberti (podle Giovanni Ruffini“ Dottor Antonio, Řím, Teatro dell'Opera, 30. dubna 1949) Vesuvius (rozhlasová opera, libreto Vittorio Viviani, vysílala stanice RAI 13. listopadu 1950)
Orchestrální skladby Suite romantica, 1909 Symfonie č.1, 1910 Danza e finale di Sakùntala, 1923 Himno al libertador Simón Bolívar, pro sbor a orchestr, 1930 Hic est illa Neapolis, tre pezzi orchestrali, 1932 Symfonie č. 2, 1933 Sinfonia breve, 1934 Divertimento per orchestra da camera e pianoforte obbligato, 1936 Vesuvius, symfonická báseň, 1946 Danza per orchestra, 1948
Balety Napoli, Paříž, Folies Bergère, 1900 Lorenza, Parigi, Folies Bergère, 1901 Eliana, Řím, 1923 Vesuvio, Sanremo, 1933
Klavírní skladby Quatre morceaux per pianoforte, 1898 Quatre danses napolitaines per pianoforte, 1899 Quatre pièces per pianoforte, 1899 Quatre danses roumaines per pianoforte, 1899 Deux pièces per pianoforte, 1900 Cinq danses de Cléo de Mérode per pianoforte, tratte dal balletto Lorenza, 1902 Nostalgia per pianoforte, 1918
Komorní skladby Smyčcový kvartet č. 1, 1918 Sonáta pro housle a klavír, 1923; rev. 1933 Sonáta pro violoncello a klavír, 1925 Smyčcový kvartet č. 2, 1926 Koncert pro smyčcové trio, 1929 Pax, pro varhany a klavír, 1929 Klavírní kvintet, 1936 Giorno per giorno pro violoncello a klavír, 1941; Smyčcový kvartet č. 3, 1943 Nenia pro akordeon, 1951
Zpěv Cinq mélodies, 1896 Deux mélodies, 1900 Felicità, na slova Francesco Pastonchi, 1914 Tre poemi podle Rabíndranátha Thákura, 1918 Sei liriche, na slova různých autorů, 1919-1922 Tre liriche di Tagore, 1928 Vocalise-étude, 1928 Messaggio, slova Sapho, 1932 Tre vocalizzi, 1933 Gelosia, Segreto e Corsa, slova Thákur, 1935 Antica ninnananna partenopea, 1935 Nuove liriche tagoriane, 1936 È giunto il nostro ultimo autunno, slova Miranda Bona, 1943 Cinque nuove liriche tagoriane, 1948 Tre nuovi poemi, slova Cesare Meano a Luigi Orsini, 1939
Literatura R. Maione (a cura di): Franco Alfano. Presagio di tempi nuovi con finale controcorrente (Rugginenti Editore, 1999) John C.G. Waterhouse: Alfano, Franco, in The New Grove Dictionary of Music and Musicians, 2001 Konrad Dryden: Franco Alfano, Transcending Turandot', Scarecrow Press Inc., 2009,
Reference
Externí odkazy
Život a diskografie Dílo Životopis Linda B. Fairtile: Duetto a tre. Alfano's completion of Turandot. Cambridge opera journal. Volume 16, issue 02, July 2004, pp 163-18 Louisa Lim: Chinese Composer Gives 'Turandot' a Fresh Finale
Kategorie:Skladatelé klasické hudby 20. století Kategorie:Skladatelé verismu Kategorie:Italští hudební skladatelé Kategorie:Italští operní skladatelé Kategorie:Narození v roce 1875 Kategorie:Úmrtí v roce 1954 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 27. října Kategorie:Úmrtí v Sanremu Kategorie:Narození 8. března