Milá je vrch v Českém středohoří. Nachází se v Ústeckém kraji v okrese Most v katastrálních územích Bělušice u Mostu, Milá a Odolice, jihovýchodně od Bečova. Vrch je chráněn jako přírodní rezervace, která je součástí první zóny chráněné krajinné oblasti České středohoří. Rezervací vede modře značená turistická trase z Mostu do Loun s odbočkou na vrchol.

Přírodní rezervací byla Milá vyhlášena 25. února 1958. Důvodem ochrany je výskyt teplomilných rostlinných společenstev, která porůstají zejména jihozápadně exponované svahy kopce a vyznačují se řadou chráněných druhů rostlin. Mezi významné a zvláště chráněné druhy rostlin patří hlaváček jarní, divizna brunátná, bělozářka liliovitá, koniklec luční český, kavyl Ivanův. Druhy jako violka obojetná a česnek tuhý zde mají nejzápadnější stanoviště v Evropě.

Předmětem ochrany je také klimaxové stadium lesa, který pokrývá zejména severně exponované svahy. Klimaxový les je konečným přirozeným rostlinným společenstvem, které zde za současného klimatu může vzniknout. Jedinečnost lesa na Milé spočívá především v tom, že se uprostřed agrárně využívané krajiny dochoval, neboť ostatní lesy v této části středohoří musely ustoupit intenzivní pastvě. Zdejší oblast je člověkem využívána od období neolitu. Druhová bohatost rostlin a živočichů je na Milé dána zejména pestrým sledem biotopů – od štěrbinové vegetace skal, přes travinné a keřové formace stepního a lesostepního charakteru, až po listnatý les. Z živočišné říše je zde nejvýznamnější třída hmyzu. Saranče Stenobothrus eurasius bohemicus je endemitem Českého středohoří a jeho výskyt byl důvodem zařazení Milé do seznamu evropsky významných lokalit Natury 2000.

Historie Přírodní rezervace byla vyhlášena Ministerstvem školství a kultury dne 25. února 1958 a v roce 1987 bylo rozšířeno ochranné pásmo. Záznamy o přítomnosti člověka a jeho zemědělské činnosti pochází již z doby neolitu. Oblast je zemědělsky využívána dodnes.

Přírodní poměry náhled|vlevo|upright|Svah s vystupujícím sodalitem

Milá se nachází v Ústeckém kraji, v okrese Most asi 9,5 km severně od Loun a 12,5 km jihovýchodně od Mostu. Na úbočí stojí vesnice Milá, která je částí obce Bečov. Rozloha přírodní rezervace je 19,94 hektarů a navazuje na ni ochranné pásmo s rozlohou 4,12 hektaru. Rezervaci spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Geologie a geomorfologie náhled|Jižní úbočí

V geomorfologickém členění Česka se Milá nachází v celku České středohoří, podcelku Milešovské středohoří a okrsku Ranské středohoří. Tato oblast je plochou vrchovinou na svrchnoturonských až coniackých slínovcích a vápnitých jílovcích a převážně podpovrchových tělesech třetihorních čedičových hornin. Přibližně před dvaceti miliony lety byl masiv Milé součástí rozsáhlého stratovulkánu, k němuž patřily také menší vrchy v okolí: Odolický vrch, Skála, Bělouš, Světecký vrch, Dlouhý vrch, Vinice a Bečovský vrch. Bazické magma prorazilo křídové sedimenty, které postupem času podlehly denudaci, čímž byly vyvřelé horniny vypreparovány. Tvar reliéfu byl domodelován exogenními silami, zejména kryogenními procesy. Z poměrně rovinaté krajiny tak vystupují vulkanická tělesa tvaru kužele, kupy, homole, hřbetu.

Kupa Milé dosahuje výšky 510,1 metrů a je tvořena olivinickým nefelinickým sodalitem, který má černou až šedočernou barvu. Vznikla vypreparováním výplně diatremy. Na příkrých svazích se vyskytují mrazové sruby, stěny, ukloněné sloupy, věže a balvanové proudy, které vznikly periglaciálním zvětráváním. Hornina má sloupcovitou odlučnost, která se utvářela při stejnoměrném chladnutí vulkanického tělesa. Sloupcovitá odlučnost je dobře patrná na jihozápadních a jihovýchodních svazích kopce, kde skály místy vystupují z travnatého porostu. Sopečný sodalit vybíhá ze slínovcového podstavce, jehož nejvyšší části dosahují až sto metrů pod vrchol kopce. Na severozápadní straně kopce na povrch vystupují výchozy vápnitých slínů, které jsou zbytkem denudovaných křídových sedimentů. V nižších partiích svahů jsou suťová pole, největší část z nich je pleistocenního stáří.

Flóra Přírodní rezervace leží v zemědělsky využívané oblasti. V okolní krajině jsou pole, kde se pěstují zejména obiloviny. Z fytogeografického hlediska patří České středohoří do teplé oblasti panonské květeny. Teplomilné rostliny sem byly rozšiřovány v poledových dobách z jihovýchodní Evropy. Vhodné podmínky umožnily vznik stepních forem, které se tvořily na suchých a teplých rovinách a na svazích s mělkou půdou.

thumb|Hlaváček jarní na úbočí

Současná vegetace je výsledkem dlouhodobého vývoje, kdy hlavním činitelem bylo podnebí, které se druhotně podílelo i na geologických procesech jako zvětrávání, denudace, vznik půdního typu. Na složení vegetace měla vliv i činnost člověka. Společenstva, která se nejvíce blíží původnímu složení, se dnes nacházejí jen na kultivaci odolných místech – na kopcích, skalách. Část chráněné krajinné oblasti, ve které se Milá nachází, patří do klimatické oblasti mírně suché až suché, s mírnou zimou a nízkým ročním úhrnem srážek. Specifické lokální podmínky (geologické, srážkové, mikroklimatické a jiné) způsobují, že se vegetace na Milé liší od jiných středohorských lokalit.

Rostlinná společenstva lze na Milé rozčlenit takto: lada pod vrchem, která se využívala k pastvě; lesostep s porostem dřevin na jižní straně vrchu; skalní step na exponovaných skalách; společenstva sutí; stepní společenstva ve vrcholových partiích; lesní formace na severní polovině kopce. Jednotlivé biotopy se vzhledem k velikosti území a geomorfologické pestrosti, navzájem prolínají a ovlivňují. Opomenout nelze ani ochranné pásmo rezervace, kam pronikají rostliny z polí. Složení vegetace bylo silně ovlivněno pastvou dobytka. K pomalému opouštění od pastvy a k přechodu na intenzivnější zemědělskou činnost došlo zhruba v polovině 19. století.

Pastvu snášejí zejména druhy trnité jako: pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), bodláky a pcháče, máčka ladní (Eryngium campestre), hadinec obecný (Echium vulgare), užanka lékařská (Cynoglossum officinale), pipla osmahlá (Nonea pulla), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias). Další nápadnou rostlinou je jetel horský (Trifolium montanum), mochna bílá (Potentilla alba), svízel syřišťový (Galium verum), černýš rolní (Melampyrum arvense), vítod chocholatý (Polygala comosa), křivatec luční (Gagea pratensis).

thumb|upright|Suťový les na úbočí

Na severozápadním úpatí, na vápencových slínech roste jehlice trnitá (Ononis spinosa), kozinec cizrnový (Astragalus cicer). Na nejsušších jižně exponovaných místech kolem úpatí se nachází len rakouský (Linum austriacum), hlaváček jarní (Adonis vernalis), žluťucha menší (Thalictrum minus), na severním úpatí trličník brvitý (Gentianopsis ciliata). Zajímavostí je, že tyto výrazně teplomilné rostliny pronikají i do méně příznivějších biotopů v severních částech kopce. Na jižní straně ve vlhčích místech a v úžlabinách mezi skalami rostou dřeviny – jasany (Fraxinus), hlohy (Crataegus), lísky (Corylus) a některé druhy růží. Ojediněle zde nalezneme i brsleny (Euonymus) a zimolez (Lonicera). Na těchto mírně vlhkých a světlých hájových místech rostou lilie zlatohlavá (Lilium martagon), violka vonná (Viola odorata), česnáček lékařský (Alliaria officinalis), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a vzácně také bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum).

Mezofilní háje s výškou přechází v xerofilní s porosty trnky obecné (Prunus), kaliny (Viburnum), ptačího zobu obecného (Ligustrum vulgare). Z bylin zde nalezneme např. kokořík vonný (Polygonatum odoratum), tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), violku srstnatou (Viola hirta), úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria), chřest lékařský (Asparagus officinalis), ojediněle diviznu brunátnou (Verbascum phoeniceum) a hrachor panonský (Lathyrus pannonicus).

V jemnějších sutích s půdou rostou druhy jako kakost krvavý (Geranium sanguineum), modřenec chocholatý (Muscari comosum), svízel sivý (Galium glaucum), čistec přímý (Stachys recta), mochna písečná (Potentilla arenaria). Hrubé sutě jsou na vegetaci chudé, kromě mechů zde nalezneme rozchodník velký (Hylotelephium maximum), rozchodník bílý (Sedum album), rozchodník ostrý (Sedum acre), druhy trav jako kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), smělek štíhlý (Koeleria macrantha), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), sveřep vzpřímený (Bromus erectus), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum).

Skalní biotopy jsou velmi rozmanité stanovištními podmínkami. Nachází se zde místa extrémně suchá i místa s dostatkem vody ve skalních štěrbinách. Skalní rostliny na Milé nerostou jen na větších skalách, ale i na malých skalkách, které vystupují po celém jižním svahu. Nejnápadnější rostlinou, která se nikdy nevyskytuje mimo skály a která svými zářivě žlutými květy kontrastuje na tmavém skalním povrchu je tařice skalní (Aurinia saxatilis). Dalšími nápadnými druhy jsou koniklec luční (Pulsatilla pratensis), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium). Ve skalních štěrbinách rostou kapradiny jako sleziník červený (Asplenium trichomanes), sleziník severní (Asplenium septentrionale). Běžně v blízkosti skal sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon), česnek šerý horský (Allium senecens subsp. montanum). Na sušších místech v úžlabinách můžeme nalézt vikev ptačí (Vicia cracca), smolničku obecnou (Viscaria vulgaris), z trav je významná kostřava sivá (Festuca pallensa). Nejvýznamnější petrofytem na Milé je violka obojetná (Viola ambigua), která roste kolem skalek jižního svahu a česnek tuhý (Allium strictum) ve štěrbinách skal. Oba druhy zde mají nejzápadnější stanoviště areálu rozšíření v Evropě. Z dřevin v blízkosti skal roste jeřáb muk (Sorbus aria).

Nejzajímavější partií je svah pod temenem kopce na jižní a jihozápadní straně, kde se vyskytují nejteplomilnější xerotermní a stepní společenstva s typický porostem kavylu (Stipa). Njelépe tato místa vystihuje označení květnatá kavylová step. Nejvýznamnějšími druhy jsou kavyly, kavyl vláskovitý (Stipa capillata), kavyl Ivanův (Stipa pennata), kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), kavyl sličný (Stipa pulcherrima). Dále kostřava walliská (Festuca valesiaca), kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), pelyněk pontický (Artemisia pontica), řebříček sličný (Achillea nobilis), jetel alpínský (Trifolium alpestre). Na temeni kopce se vyskytují opět vlhkomilnější druhy, je zde pestrá luční step s úročníkem bolhojem (Anthyllis vulneraria), šalvějí luční (Salvia pratensis), tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) a travami ostřicí nízkou (Carex humilis), kostřavami (Festuca). Tam, kde se temeno začíná sklánět k severu, se v rozmezí několika metrů objevují vlhkomilné hájové porosty přecházející v lesostep. Zde rostou druhy jako prvosenka jarní (Primula veris), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), orsej jarní (Ficaria verna). Zajímavou rostlinou jsou zde nezelené cizopasné zárazy (Orobanche) z nichž kriticky ohroženou a velmi vzácnou je záraza namodralá (Orobanche coerulescens).

Lesostep přechází v les. Dominujícími dřevinami jsou lípy (Tilia), jasany (Fraxinus), jilm habrolistý (Ulmus minor), javor babyka (Acer campestre), méně častým je topol osika (Populus tremula), duby (Quercus) téměř úplně chybějí. Nepůvodní dřevinou je zde trnovník akát (Robinia pseudoacacia), který vylučuje jedovaté látky a nepříznivě tak ovlivňuje složení porostu. Akáty se proto odstraňují. Z bylin zde nalezneme krabilici mámivou (Chaerophyllum temulentum), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), violka vonná (Viola odorata), dymnivka dutá (Corydalis cava), kakost smrdutý (Geranium robertianum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), silenka hajní (Silene nemoralis), pryskyřník zlatožlutý (Ranunculus auricomus agg.).