Jára Kohout, vlastním jménem Jaroslav Kohout (9. prosince 1904 PrahaMatriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze – 23. října 1994 Praha) byl český filmový herec a zpěvák.
Za svůj život hrál v 60 českých filmech, z toho jen ve čtyřech po konci druhé světové války do roku 1948, kdy emigroval. Odešel nejprve do Německa a Francie, později přesídlil do USA. Patřil mezi nejoblíbenější filmové herce První republiky a v těžkých podmínkách v emigraci se nakonec dokázal prosadit a i v USA se stal velmi populárním. Po sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, kde také zemřel.
Život Narodil se do rodiny úředníka dráhy Alfréda Kohouta (1874) a jeho ženy Anežky roz. Vondrákové (1883). Od dětství se učil tanci a hře na housle, již od sedmi let hrál ochotnicky divadlo. Jeho otec si však nepřál, aby byl divadelníkem, a nechal ho vyučit zubním technikem. Jára se pak této profesi ještě po několik let věnoval, přičemž po večerech hrál divadlo. Za svůj život hrál v mnoha a mnoha pražských kabaretech, až se na jednom studentském večírku náhodou seznámil s Ferencem Futuristou, který ho přizval k vystupování společně s jeho bratrem Emanem Fialou. Tato spolupráce posléze trvala plných devět let. Vystupovali v různých kabaretech a zábavních podnicích po celé Praze a byli všichni velice populární. V těchto letech natočil také několik gramofonových desek. Kromě toho také natáčel filmy. Zpočátku hrál v němých filmech, po vzniku zvukového filmu vystupoval i v muzikálových filmech a filmových operetách. Zavedl se také jako úspěšný komediální herec.
Oženil se v roce 1926, a se svou manželkou strávil 53 let. Měl tři dcery a jednoho syna Jaroslava (1937–1942), který zemřel v pěti letech na dětskou nemoc. Měl staršího bratra Alfréda (1902), a mladšího bratra Jana (1906–198?), který se v letech 1934–1973 podílel na cca 300 filmech.
V roce 1935 koupil Jára Kohout smíchovské Švandovo divadlo, v roce 1938 pak od emigrující dvojice V+W (Jiří Voskovec & Jan Werich) odkoupil celé Osvobozené divadlo i s herci a inventářem a přejmenoval jej na Divadlo U Nováků. Doba okupace byla ale pro něho osobně velice problematická, kompromitoval se v několika rozhlasových skečíchRadek Žitný: Protektorátní rozhlasový skeč, Nakladatelství BVD, Praha 2010, str. 166, což ale stejně nezabránilo tomu, aby nebyl posléze zatčen a uvězněn v Pankrácké věznici. Z vězení ho prý nakonec dostal jeden příslušník SS, který měl rád jeho filmy. Po válce bylo jeho divadlo zestátněno a on v něm nesměl vystupovat. Živil se pak jako estrádní umělec po zájezdech, vystupoval i na Slovensku. Po válce si zahrál už jen ve 4 filmech.
V noci z 2. na 3. října 1948, během pohostinského představení hry Na tom našem dvoře pro celníky v Aši, emigroval o přestávce před druhým dějstvím v masce kohouta spolu se svojí ženou tanečnicí Mimi (Boženou) Grünwaldovou (1907-1979) a jejich dcerami Alenou Kohoutovou provd. Kaňkovou (1927), Zuzkou (1941) a dvouletou Danielou (1946), do západního Německa.
V emigraci Život v emigraci zpočátku nebyl vůbec jednoduchý, zprvu musel jezdit po různých utečeneckých táborech v Německu, kde bavil české krajany, poté na pozvání francouzského rozhlasu odjel i s rodinou do Francie, kde vystupoval ve známém pařížském podniku El Monico na Place Pigalle. Tehdy zde s ním vystupovala např. Édith Piaf, Josephine Bakerová či Yves Montand. Potom dostal od Pavla Tigrida pozvánku na účinkování v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově (RFE). Zde ale nevydržel dlouho a přestěhoval se do americké pobočky RFE v New Yorku v USA, kterou vedl Ferdinand Peroutka. V USA vystupoval pro krajany, hrál několik drobných postaviček ve filmu, účinkoval i v reklamě, zahrál si na Broadwayi mimo jiné i s Barbrou Streisandovou. Uskutečnil i několik cest za krajany do Austrálie.
Kariéra ve Svobodné Evropě Ihned roku 1951 pomáhal zakládat českou redakci Svobodné Evropy. Byl obsazován do různých rozhlasových her. Dne 17. listopadu 1952 se ale již objevuje ve Spojených státech. Pak se ale do Svobodné Evropy vrací jako rozhlasový redaktor a herec, ve svých pamětech vzpomíná i na setkání s různými emigranty.Pořad Portréty Českého rozhlasu
Po návratu do vlasti Po Sametové revoluci se dne 3. dubna 1990 vrátil po 42 letech emigrace zpět do vlasti, zahrál si epizodní role i v několika nových českých filmech, vystupoval v rozhlase i v televizi, stihl se i znovu oženit s o 60 let mladší ženou, s redaktorkou Marcelou (1964), se kterou pak i veřejně vystupoval. Zemřel v Praze na rakovinu prostaty. Byl i dědečkem, měl celkem 7 vnoučat a dokonce i pravnoučata. náhled|Hrob na Vyšehradském hřbitově
Paměti Své memoáry vydal pod názvem Hop sem, hop tam ve švýcarském nakladatelství KONFRONTATION SA v Curychu v roce 1977. Po roce 1989 vyšly i v Praze.
Česká filmografie (výběr)
Před rokem 1948
Po roce 1989 1994 – Ještě větší blbec než jsme doufali 1995 – Divoké pivo
Americká filmografie 1968 – What's So bad About Feelig Good ? 1971 – Taking Off 1971 – The Projectionist 1971 – Bananas 1982 – The Comeback Trail
Odkazy
Reference
Literatura František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 162, 198 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 90, 158–160, 268–9, 412–3, 416, 514, 518, 524, 537, 577, 610, 629, 647, 652, 662 Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 143, 166, 248, 251, Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 116–7, 132, 137, Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str.65 Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., . Blíže in: Karel Sedláček: Volá Svobodná Evropa, Archa 90 Praha, 1993. Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 54–5, 58, 72, 88, 119, 131, Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 83, 151, 171, Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 155,
Externí odkazy
Jára Kohout v Galerii prvorepublikových herců Jára Kohout v pořadu Českého rozhlasu Hradec Králové Salon čas
Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští zpěváci Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Američané českého původu Kategorie:Narození 9. prosince Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 23. října Kategorie:Úmrtí v roce 1994 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Zemřelí na karcinom prostaty Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Muži