Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity

Pedagogická fakulta (PdF MU) vznikla v roce 1946 jako pátá fakulta Masarykovy univerzity v Brně.

Jedná se o vzdělávací, vědeckou a uměleckou instituci. Zaměření vědecké a umělecké činnosti fakulty vyplývá ze specifik jednotlivých kateder a ústavů a soustředí se do tří oblastí: humanitní, přírodovědné a umělecké (skladatelská činnost, koncerty a výstavy).

Historie

Založení fakulty (1945–1952) Škola vznikla stejně jako její tři sestry na Univerzitě Karlově, Univerzitě Palackého v Olomouci a na Univerzitě Komenského v Bratislavě podle zákona č. 100/1946 Sb. z 9. dubna 1946. Šlo o součást poválečných změn a stalo se tak na všech tehdejších vysokých školách v Československu na základě jednoho z Benešových dekretů č. 132/1945 Sb., o vzdělávání učitelstva z 27. října 1945. Skladbu studia pedagogiky, délku studia a další náležitosti v té době upravovalo nařízení vlády. Přípravy na vznik nové fakulty probíhaly na Masarykově univerzitě od podzimu 1945 až do léta 1946. Dne 21. října 1946 se konala první schůze učitelského sboru, na které prvním děkan fakulty zvolen bohemista František Trávníček. Touto schůzí byla zahájena činnost nové fakulty Masarykovy univerzity. Samotná výuka pak byla slavnostně zahájena 10. listopadu 1946.ČAPKA, František a Ivan NĚMEC. Půlstoletí Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně: 1946-1996. Brno: Ando Publishing, 1996., s. 11-19.

Teprve koncem roku 1946 se však podařilo fakultě získat samostatné výukové prostory v budovách Poříčí 7 a Poříčí 5 (které do té doby využívalo reálné gymnázium). Postupně se také fakultě podařilo ze zrušených učitelských ústavů získat vybavení knihoven a laboratoří. Struktura fakulty byla vytvářena dle již existující fakult filozofické a přírodovědecké a její základ tvořily semináře, kterých bylo v roce 1948 celkem 22 (pedagogický, didaktický a předškolní výchovy, filozofický, psychologický, sociologický, historický, zoologický, botanický, mineralogický, geologický, seminář pro český a slovenský jazyk, pro ruský jazyk, pro matematiku a deskriptivu, pro fyziku, pro chemii pro zeměpis, pro výtvarnou výchov pro hudební výchov, pro domácí nauky a pro pedagogickou praxi). Fakulta se v tomto období zaměřila především na kombinované studium, neboť řada v praxi působících učitelů neměla vysokoškolské vzdělání a potřebovali si ho doplnit. Toto období je také charakteristické vysokou mírou improvizace, pro personální i materiální zajištění výuky. Vyučující si museli vyrábět cyklostylované soubory přednášek, která měly velmi rozdílnou kvalitu.

Již v roce 1947 byla na fakultě ustanovena buňka Komunistické strany Československa, jejíž vliv chod fakulty výrazně eskaloval po únoru 1948. Dne 27. února 1948 byl na fakultě ustanoven akční výbor Národní fronty, který následně zahájil kádrování učitelů a studentů, kteří museli následně z fakulty odejít (například filozof Jan Patočka). Během roku 1948 muselo odejít z fakulty několik učitelů i studentů. Všechny studentské aktivity za zanedlouho musely sdružit pod hlavičkou Československého svazu mládeže. Do výuky byl zaveden marxismus-leninismus a byly zavedeny pevné učební plány a povinná návštěva přednášek. Kromě odchodu některých vyučujících byla vyřazována i nevyhovující literatura a nahrazována zejména literaturou sovětskou.

Další z výrazných změn, které přinesl únor 1948, byla rezignace děkana fakulty Františka Trávnička na svou funkci, neboť byl jako zapálený komunista vybrán pro funkci rektora celé univerzity. Od října do prosince roku 1948 funkci děkana krátce vykonával Vilém Chmelař, ale již od 1. prosince 1948 ho vystřídal v této funkci Josef Trtílek.

Koncem roku 1950 se počet seminářů zredukoval sdružením příbuzných oborů na 15 a následně došlo v akademickém roce 1950/1951 k ustanovení kateder pro jednotlivé obory. V letech 1951-1952 byl děkanem František Kalousek a od roku 1952 do roku 1953 opět Trtílek. V této době se začal v Československu projevovat nedostatek učitelů, což bylo řešeno zřízením pedagogických gymnázií, které začaly vzdělávat učitele prvního stupně a učitele mateřských škol. V důsledku těchto a dalších změn přestaly plnit pedagogické fakulty svou původní funkci a byly vyčleněny z univerzit a přeměněny na vyšší pedagogické školy.

Období samostatné Vyšší pedagogické školy (1953–1958) Od roku 1953 působila pedagogická fakulta jako samostatná Vyšší pedagogická škola Brno. V tomto období zajišťovala dvouleté studium učitelství pro druhý stupeň. Fakulta musela také předat Vysokému učení technickému budovu Poříčí 5, potýkala se s nedostatkem výukových prostor a musela propustit část zaměstnanců. Odcházeli zejména kvalifikování pracovníci, kterým jiné vysoké školy mohly nabídnout lepší podmínky. Po roce 1953 tak odešlo přibližně 30 docentů a profesorů. V roce 1953 rezignoval na svou funkci děkan Josef Trtílek a místo něj nastoupil do funkce děkana Bohumil Uher, a to až od roku 1959.

Pro fakultu bylo toto období mimořádně náročné. Až do roku 1956 totiž fakulta ještě musela zajišťovat výuku v původních učitelských programech a zároveň již studovali studenti v nových programech zkrácených. Krátká délka učitelského studia, materiální zabezpečení i samotný název školy vyvolávaly u veřejnosti pochyby v tom, nakolik se jedná o vysokou školu a zda nejde o školu střední. Do roku 1958 také fakulta musela zajišťovat dálkové studium pro Vysokou školu pedagogickou v Olomouci a vysoký zájem o dálkové studium podpořila otevřením konzultačních středisek ve Znojmě, v Jihlavě, v Uherském Hradišti a ve Svitavách.ENEŠ, Pavel a Vladimír RAMBOUSEK, ed. 60 let pedagogických fakult: 1946-2006. Plzeň: Koniáš, 2007. ISBN 80-86948-04-8, s. 21-28.

Léta pedagogického institutu (1959–1964) Problematičnost tehdejšího stavu učitelské přípravy postupně vygradovala do té míry, že ke konci padesátých let již bylo zřejmé, že je nutné provést reformu učitelského studia. V září 1959 byly proto vládním nařízením z 19. července 1959 zřízeny ve všech krajských městech pedagogické instituty, které měly nově zajišťovat vysokoškolskou přípravu všech učitelů pro první i druhý stupeň základních škol.

První dva roky studia měli všichni posluchači těchto institutů společný pedagogicko-psychologický základ a teprve poté byla výuka rozlišena na přípravu učitelů pro konkrétní stupeň základní školy. Příprava učitelů pro první stupeň základní škol trvala celkem 3 roky a pro druhý stupeň 4 roky, přičemž poslední rok byl určen pro pedagogickou praxi. Oproti předchozímu stavu byla tedy délka učitelské přípravy navýšena o 3 roky.

Jako problém této reformy se však ukázala společná příprava učitelů prvního a druhé stupně, kteří měli odlišné potřeby na složení jednotlivých předmětů a jejich náplň. Od školního roku 1961/1962 proto došlo ke zrušení společného základu a rozdělení studijní profilace pro jednotlivé stupně škol. Studium pro oba stupně škol trvalo tři roky a následoval rok řízené pedagogické praxe spojené s psaním diplomové práce.

Opětovné začlenění do Masarykovy univerzity (1964–1966) Na rozdíl od předchozího stavu nebyly pedagogické instituty zřízeny ministerstvem školství, nýbrž kraji a v jejich čele nestál děkan, ale ředitel institutu. Tak skutečnost se ukázala jako velmi problematická, neboť některé kraje nebyly schopny zajistit odpovídající odbornou úroveň studia. Další reforma učitelské přípravy proto usnesením předsednictva Národního shromáždění ze dne 13. srpna 1964 č. 166 s účinností od 1. září 1964 vrátila brněnský pedagogický institut zpět do University Jana Evangelisty Purkyně v Brně, jak se tehdy Masarykova univerzita nazývala. Akademický rok byl na fakultě slavnostně zahájen 5. října 1964 za přítomnosti rektora univerzity Theodora Martince. A děkanem obnovené fakulty byl jmenován František Frendlovský. Délka prezenčního studia se prodloužila na čtyři roky a dálkové studium pak dokonce na pět let.

Pražské jaro (1966–1969) Druhá polovina 60. let přinesla na fakultu několik zásadních změn. Vyhláška ministerstva školství o postgraduálním studiu na vysokých školách č. 49/1967 Sb. umožnila zavedení postgraduálního studia, což mělo významný přínos pro rozvoj vědy a výzkumu v oblasti pedagogických věd. Fakulta také pozitivně reagovala na vývoj demokratizačních procesů pražského jara (decentralizace řízení vysokých škol, svobodný přístup k vědecké literatuře, tajné volby akademických funkcionářů, větší vliv studentů na chod školy). Konec pražského jaro znamenal praktické ukončení těchto změn, byť ne ukončení okamžité. V květnu 1969 ještě stihly na fakultě proběhnout volby, ale zvolený děkan a proděkani nebyli potvrzeni do svých funkcí ministerstvem školství a museli se vzdát svých funkcí. Naopak došlo k výrazné nucené reorganizaci vědecké rady a k novým volbám, ve kterých byl zvolen Josef Dočekal.

Normalizace (1970–1989) Důsledkem situace byl odchod 29 vyučujících a zaměstnanců a také restrukturalizace fakulty spojená se založením Ústavu marxismu-leninismu. Následující období znamenalo normalizaci poměrů a kromě samotného propouštěním nepohodlných zaměstnanců také stagnaci ve výzkumu. Dokonce se v tomto období zvažovalo sloučení s filozofickou fakultou.FASORA, Lukáš, Jan ČERMIN, Jana ČERMINOVÁ, Jiří HANUŠ a Michaela MÁLIKOVÁ. Sto tváří, sto příběhů: vybrané osobnosti v dějinách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Brno: Masarykova univerzita, 2020. MUNI Arts 100. ISBN 9788021093829, s. 470

V 70. letech také došlo k založení konzultačních středisek v Jihlavě a Uherském Hradišti. V 80. letech postupně narůstal počet studentů a zároveň docházelo postupnému rozšiřování výukových a skladových prostor fakulty.

Nová éra (po roce 1990) První polistopadovou děkankou se stala Stanislava Kučerová, která v té době již 20 let nuceně působila mimo fakultu a která byla zvolena 10. ledna 1990, byť původně kandidovala do pozice proděkanky. Voleb se účastnilo 25 zástupců studentů a 25 zástupců akademických pracovníků.

První roky po roce 1990 znamenal návrat některých dříve nepohodlných zaměstnanců a také rušení některých pracovišť fakulty spjatých s komunistickým režimem (katedra branné výchovy, kádrové oddělení, kabinet marxismu-leninismu).

Nový akademický senát byl zvolen koncem května 1990 a děkanem zvolil Josefa Janáse. Fakulta postupně upravovala výuku v souladu s novým zákonem o vysokých školách a v letech 1994–1995 prošla akreditací vládní komise, ve které byla hodnocena jako nejlepší z devíti pedagogických fakult v Česku.

Významnou změnou v chodu fakulty bylo otevření nové budovy na adrese Poříčí 9, která vyplnila proluku po domě zničeném během druhé světové války. Další významnou stavební úpravou bylo otevření budovy CVIDOS na Poříčí 31a v září 2014.

Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity je od září 2017 členem European Teacher Education Network. Děkan fakulty je také automaticky členem Asociace děkanů pedagogických fakult.

Budovy V současnosti sídlí ve čtyřech budovách na ulici Poříčí na Starém Brně

Poříčí 7 Budova Poříčí 7 byla postavena v letech 1914–1916 pro státní německou reálnou školu. Během první světové války zde v letech 1916–1918 byla vojenská nemocnice. Po roce 1919 budovu využívalo Ženský státní učitelský ústav v Brně, který ji zpočátku využíval spolu se státním reálným gymnáziem. Po roce 1946 přešla budova do majetku pedagogické fakulty a již od tohoto roku je sídlem děkanátu.

Dne 11. dubna 2022 byla v této budově otevřena nová menza, jejíž součástí je i studentský klub. Náklady na výstavbu těchto prostor přesáhly čtyřicet milionů korun.

Poříčí 9