Boris III. (30. ledna 1894 Sofie – 28. srpna 1943 tamtéž) byl od 3. října 1918 až do své smrti bulharský car (král). náhled|vlevo|Car Boris III. s rodinou, zleva Marie Luisa Bulharská, Boris III., carevna Jana a Simeon II. Bulharský (1938)
Panování Narodil se jako syn cara Ferdinanda I. a jeho manželky Marie Luisy z bourbonsko-parmské dynastie.
Na bulharském trůně vystřídal svého otce, který abdikoval po bulharské porážce v první světové válce. Panovníkem se stal 3. října 1918, ve chvíli nejtěžších politických, ekonomických a náboženských krizí. Hned po nástupu do funkce musel svou monarchii bránit proti dvěma republikánským stranám – Agrární straně Alexandra Stambolijského a komunistické straně.
vlevo|upright=0.8|náhled|Královský monogram Borise III. Stejně jako jeho otec Ferdinand, také Boris byl rozvážný a tichý panovník, který nikdy nešel do sporů. Po převratu dne 9. června 1923 se rozpadla agrární strana a v září téhož roku ji následovala strana komunistická. Jeho postavení se upevnilo. Od té doby mohl začít reformovat církev, s jejíž pomocí se dokázal v 30. letech zviditelnit jakožto její první reformátor.
V září 1940 získalo Bulharsko za Hitlerova zprostředkování od Rumunska jižní Dobrudžu a Borisovi se v této souvislosti dostalo titulu car sjednotitel. Na počátku druhé světové války se připojil ke státům Osy s cílem znovu získat Makedonii ztracenou po 2. balkánské válce a bulharská vojska se aktivně podílela na porobení Řecka.
Na jaře 1943 sice odmítl německý požadavek na vydání bulharských Židů, povolil však extradici více než jedenácti tisíc Židů z Bulharskem okupovaných území. Boris odolával Hitlerovu naléhání na aktivní zapojení se do války proti Spojencům (k oficiálnímu vyhlášení války Spojeným státům americkým a Velké Británii došlo sice ze strany Bulharska v prosinci 1941, stále však byla zachovávána neutralita vůči SSSR). V této souvislosti byl v srpnu 1943 povolán na setkání s Adolfem Hitlerem, v jehož rámci se Hitler snažil panovníka donutit k větší aktivitě vůči SSSR. Krátce po návratu z této návštěvy Německa Boris dne 28. srpna 1943 náhle zemřel. Příčinou smrti bylo patrně selhání srdce způsobené pomalu působícím hadím jedem. Dlouho poté se právě kvůli souvislosti se setkáním s Hitlerem věřilo, že to byl právě nacistický Vůdce, který si objednal carovu vraždu, tato teze je stále rozšířená, přes neustálé zpochybňování.
Borisovou manželkou byla Jana Savojská a jeho synem a následníkem car Simeon II.
Vývod z předků
Reference
Externí odkazy
Eretz.cz – Posmrtné ocenění bulharského cara za záchranu Židů (04/2010)
Kategorie:Sasko-kobursko-gothajská dynastie (Bulharsko) Kategorie:Bulharští carové Kategorie:Bulharští princové Kategorie:Lazariáni Kategorie:Nositelé Záslužného řádu německého orla Kategorie:Nositelé Řádu bílé orlice Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Varšavské univerzity Kategorie:Nositelé Řádu orla Gruzie Kategorie:Pravoslavní panovníci Kategorie:Narození v roce 1894 Kategorie:Narození 30. ledna Kategorie:Narození v Sofii Kategorie:Úmrtí v roce 1943 Kategorie:Úmrtí 28. srpna Kategorie:Úmrtí v Sofii Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Vojenského řádu svatého Jindřicha Kategorie:Nositelé Královského řádu svatých Cyrila a Metoděje Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu zvěstování Kategorie:Rytíři velkokříže Královského Viktoriina řádu Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie