Vrchní, prchni (uváděno také s vykřičníkem Vrchní, prchni!Stěrače stírají, ostřikovače stříkají... už 40 let. Výročí komedie Vrchní, prchni!Menšík, Brodský, Bohdalová a další! Proč je vystřihli z legendární komedie Vrchní, prchni?) je československá filmová komedie z roku 1980, kterou natočil režisér Ladislav Smoljak. Autorem námětu a scénáře je Zdeněk Svěrák. V hlavních rolích manželů Vránových vystoupili skuteční manželé Josef Abrhám a Libuše Šafránková. Film patří mezi nejoblíbenější české komedie všech dob.
Děj Pražského knihkupce Dalibora Vránu (Josef Abrhám) si jednoho dne v pohostinství spletou s vrchním číšníkem. Z důvodu své neveselé finanční situace (postižené zejména nutností platit alimenty svým minulým partnerkám) bere Dalibor příležitost pevně do rukou a stává se z něj falešný vrchní; čas od času si obleče smoking, přijde do lokálu, zkasíruje několik hostů a vzápětí se vytratí. Aby doma vysvětlil náhle zvýšené příjmy, vydává se za úspěšného barového houslistu. Nějakou dobu se mu daří, i díky střídání lokalit a několika namaskováním. Pohár však začne přetékat v Karlových Varech, kde na něj skuteční vrchní uspořádají kolonádní hon – falešný vrchní jim však uteče a ještě stihne nenuceně zkasírovat hosty v opuštěných provozovnách.
Nakonec Dalibor doplatí na svého vloudilého souseda pana Pařízka (Zdeněk Svěrák), který v něm pozná podobu s falešným vrchním; Dalibor Vrána je Bezpečností následně dopaden ve svém knihkupectví a usvědčen podle svého podpisu na stvrzenkách.
Symboly filmu jsou tříkolové vozítko Velorex a píseň Severní vítr (hudba a zpěv J. Uhlíř, text Z. Svěrák); k nejznámějším scénám patří testování funkcí Pařízkovic nové škodovky („stěrače stírají, klakson troubí“) a Vránovo předstírání před vlastní manželkou, že je inženýr Králík („Vypadá jako Vrána, ale je to Králík!“).
Obsazení
Tvůrci a štáb Režie: Ladislav Smoljak Námět a scénář: Zdeněk Svěrák Dramaturg: Václav Šašek Kamera: Ivan Šlapeta Produkce: Jan Balzer Hudba: Jaroslav Uhlíř Nahrál: Filmový symfonický orchestr (řídil Štěpán Koníček), Orchestr Karla Vágnera Návrhy kostýmů: Helena Dubová (ve filmu si také zahrála roličku „zmalované slečny“) Stavby: Jan Oliva Zvuk: Jiří Pavlík Střih: Jiří Brožek Masky: Vladimír Petřina Pomocní režiséři: Drahomíra Králová, Jan Kubišta Vedoucí výpravy: Karel Kočí Dále spolupracovali: Eliška Moulisová (asistentka režie), Václav Helliman (II. kameraman), Václav Eisenhamer, Kateřina Schauerová a Zdena Černá (zástupci vedoucího produkce), Boris Halmi (II. architekt), Helena Matušková (skript), Petra Barochová (vedoucí kostymérka), Miloslav Mirvald (fotoreportér)
Produkční a technické údaje Konec natáčení: 10. června 1980 Copyright: 1980 Premiéra: 9. ledna 1981 Výroba: Filmové studio Barrandov Distribuce: Ústřední půjčovna filmů Formát: barevný – 16mm, 35mm – 1:1,66 – mono Jazyk: čeština Délka: cca 85 minut Původní metráž: 2 432 metrů
Návštěvnost Film se stal po snímku Postřižiny druhým nejnavštěvovanějším českým snímkem roku 1981. V českých kinech jej v tom roce vidělo 1 284 704 diváků, ve slovenských pak 109 931 diváků. Od své premiéry v lednu 1981 až do 31. prosince 1987 vidělo film v českých kinech v rámci 9 264 představení celkem 1 530 726 diváků. Od své premiéry v lednu 1981 až do 31. prosince 1991, kdy byl vyřazen z distribuce, vidělo film v českých kinech v rámci 9 381 představení celkem 1 533 393 diváků.
Zajímavosti Scenárista Svěrák si v roli knihkupce Vrány představoval Petra Nárožného; režisér Smoljak jej ale odmítl s odůvodněním, že je Nárožný vnímán jako prvoplánový komik a šílenec. Požadoval „někoho míň předvídatelného“ a tak roli nabídl Josefu Abrhámovi, se kterým už měl zkušenost z několika předchozích filmů. Nárožného tato ztracená příležitost údajně velmi mrzela a následně vyvinul snahu vymanit se ze své jednorozměrné škatulky cholerika – přešel ze Semaforu do Činoherního klubu a začal se uplatňovat v širší paletě charakterů.
Ladislav Smoljak ve filmu obsadil do malých roliček všechny své čtyři potomky, manželku Dagmar i maminku Terezii.
Ústřední píseň Severní vítr nebyla původní součástí scénáře, teprve režisér Smoljak si do filmu objednal píseň se „zlatokopeckou tematikou“. Zdeněk Svěrák napsal text, a hudbu jeho osvědčený skladatel Jaroslav Uhlíř. Ten nakonec píseň i nazpíval, poté co nabídku odmítl Pavel Bobek.
Proslulá facka, kterou Libuše Šafránková vrazí svému muži ve scéně s „inženýrem Králíkem“, původně nebyla ve scénáři, šlo o okamžitý herecký nápad.
V 1. a 5. díle zábavného pořadu Veselé příhody z natáčení vyprávějí Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu.
Vystřižená scéna Pro film byla natočena scéna, kde Dalibor Vrána kasíruje stůl obsazený slavnými herci, kteří hrají sami sebe (Jiřina Bohdalová, Vladimír Menšík, Radoslav Brzobohatý a další), Jiří Suchý mu ale vysvětluje, že útrata jde na dluh, tj. „na futro“. Právě kvůli účasti Suchého byla ale scéna cenzorským zásahem vystřižena a zničena.
Odkazy
Reference
Literatura Monografie
Články v periodikách
Externí odkazy
Kategorie:České filmové komedie Kategorie:Filmy Ladislava Smoljaka Kategorie:Filmy z roku 1980 Kategorie:Gastronomie a film Kategorie:Filmy studia Barrandov