Jules Émile Frédéric Massenet (12. května 1842, Montaud, Saint-Étienne, Francie – 13. srpna 1912, Paříž) byl francouzský skladatel období romantismu. Nejvíce ho proslavily jeho opery, které byly velice populární na konci 19. a na začátku 20. století; poté většina z nich upadla téměř do zapomnění a teprve v osmdesátých letech byly znovu objevovány. Mezi jeho nejznámější opery patří Manon (1884) a Werther (1892). Značná pozornost je v současnosti věnována také Massenetově opeře Thaïs.
Život vlevo|náhled|Massenet jako chlapec
Massenet se narodil ve vesnici Montaud, což je nyní městská část Saint-Étienne, jako syn mistra kovolijce. Když mu bylo jedenáct, odstěhovala se jeho rodina do Paříže. Tam získal první poznatky o hudbě od své matky, která učila i jiné žáky, aby si rodina finančně přilepšila. Od svých jedenácti let také navštěvoval pařížskou konzervatoř a činil značné pokroky, především pod vedením skladatele Ambroise Thomase (1811-1896). Nadto v roce 1863 získal prestižní Prix de Rome, což mu umožnilo strávit čtyři roky ve vile Medici v Římě, kde se seznámil s Franzem Lisztem. Začal dávat hodiny klavíru a získával zkušenosti s divadlem a populární hudbou tím, že příležitostně hrál na bicí nástroje v orchestru pařížské Opery a v barech.
náhled|Plakát opery Werther
Po návratu do Paříže se 8. října 1866 oženil se svou žačkou Constancií de Saint-Marie. V následujících letech byla na doporučení Thomase jeho opera La Grand'tante uvedena v Opéra-Comique. Byla to první část celého cyklu oper, které měl Massenet v následujících pětačtyřiceti letech svého života napsat; poslední premiérou jeho života byla opera Řím (Roma) v Monte Carlu v roce 1912.
Jules Massenet patřil k těm skladatelům, kteří měli velký úspěch již za svého života. Poprvé se úspěch dostavil s oratoriem Marie-Magdeleine z roku 1873, ale byla to opera Le Roi de Lahore o čtyři roky později, díky níž se stal slavným. Jeho největší úspěch mu však přinesla opera Manon, inspirovaná novelou abbého Prévosta (použitou rovněž Puccinim v opeře Manon Lescaut), vyprávějící příběh mladé ženy, která se kvůli své lehkomyslnosti stane kurtizánou, a jejího idealistického mladého milence šlechtického původu, Chevalliera de Grieux. Další kurtizána, tentokrát z Egypta ve 4. století, je postavou Massenetovy úspěšné opery Thaïs (1894). Mužské hlavní postavy zobrazil v operách Le Cid (1885), Werther (1892), a Don Quijotte z roku 1910. Don Quijotte byl jeho posledním větším úspěchem. Jeho sláva pronikala i za hranice Francie, a proto se i některé premiéry konaly v důležitých operních centrech Evropy, například Werther byl prvně uveden ve Vídni a La Navarraise v Londýně.
Mnoho let také působil jako učitel skladby na pařížské konzervatoři, kam nastoupil v roce 1878 a setrval zde až do své smrti, tj. do roku 1912. Je pochován na hřbitově v Égreville (Seine-et-Marne).
Dílo Dílo Julesa Masseneta zahrnuje kromě oper, kterého jej proslavily, v menším míře i duchovní hudbu, balety, scénickou hudbu pro divadlo a mnoho písní. Mezi jeho reprezentativní díla patří hlavně: Manon (1884), Werther (1892), Thaïs (1894), Le Cid (1885) nebo například Le Jongleur de Notre-Dame (1902).
náhled|Plakát opery Le Magenáhled|Plakát opery Ariane
Opery Les deux boursiers (1859) Esmerelda (1865) Noureddin (1865) Valéria (1865) La Grand' Tante (1867) La Coupe du roi de Thulé (1867) Le Florentin (1868) Manfred (1869) Méduse (1870) Don César de Bazan (1872) náhled|Plakát opery Sapho Les Templiers (1873) Marie-Magdeleine (1903) L'Adorable Bel'-Boul''' (1874) Bérangère et Anatole (1876) Le Roi de Lahore (1877) Robert de France (1880) Hérodiade (1881) Les Girondins (1881) Montalte (1883) Hérodiade (1884) Manon (1884) Le Cid (1885) Don César de Bazan (1888) Esclarmonde (1889) Le Mage (1891) Werther (1892) Kassya (1893) Thaïs (1894) Le Portrait de Manon (1894) La Navarraise (1894) Sapho (1897) Cendrillon (1899) Grisélidis (1901) Le Jongleur de Notre-Dame (1902) Chérubin (1905) Ariane (1906) Thérèse (1907) Bacchus (1909) Don Quichotte (1910) Roma (1912) Panurge (1913) Cléopâtre (1914) Amadis (1922)
náhled|Plakát opery Roma
Oratoria a kantáty David Rizzio (1863) Marie-Magdeleine (1873) Ève (1875) Narcisse (1877) La Vierge (1880) Biblis (1886) La Terre Promise (1900)
Balety Le Carillon (1892) Cigale (1904) Espada (1908) L'histoire de Manon (1974)
Orchestrální hudba Première suite d'orchestre (1867) Scènes hongroises (1870) Scènes pittoresques (1874) Scènes dramatiques (1875) Scènes napolitaines (1876) Scènes de féerie (1881) Scènes alsaciennes (1882) Fantaisie pour violoncelle et orchestre (1897) Concerto pour piano et orchestre'' (1903)
Fotogalerie
Odkazy
Reference
Související články Seznam skladatelů vážné hudby Francouzská opera
Externí odkazy
Kategorie:Francouzští hudební skladatelé Kategorie:Francouzští operní skladatelé Kategorie:Skladatelé romantismu Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Narození v roce 1842 Kategorie:Úmrtí v roce 1912 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 13. srpna Kategorie:Narození 12. května Kategorie:Narození v Saint-Étienne Kategorie:Vítězové Římské ceny