Elio de Angelis (26. března 1958, Řím – 15. května 1986, Marseille) byl italský automobilový závodník. V letech 1979–1986 pilot Formule 1. V mládí se stal mistrem Evropy v motokárách. Kromě automobilových závodů byl také excelentním pianistou.
Biografie Narodil se v Římě 26. března 1958 v rodině váženého a zámožného stavitele Giulia de Angelise, který nebyl jen stavitelem, ale také pětinásobný mistr světa v závodech motorových člunů. Giulio De Angelis, pluricampione motonauta Již v útlém mládí prokázal nadání ve hře na piano a stal se z něj skvělý pianista. V roce 1972, ve svých 14 letech začal závodit na motokárách a o dva roky později získal titul italského šampióna ve třídě 100 cm³ a spolu s Riccardo Patresem a Eddie Cheeverem dostal šanci v národním týmu. V roce 1975 se stal vicemistrem světa a o rok později mistrem Evropy, navíc získal i Trofej CSAI ve třídě 100 cm³ a titul národního šampióna ve třídě 125 cm³ Super.
Za podpory svého otce se v roce 1977 dostal do formule 3. Hned ve třetím závodě zvítězil. Nejvíce ve formuli 3 na sebe upozornil v závodě v Monaku, kde nestačil pouze na Didiera Pironiho. V polovině roku dostal od svého otce zcela nový monopost Ralt RT1 a k prvnímu vítězství z Mugella přidal další tři vítězství v Monze, Misanu a Maggiore. V první sezóně formule 3 získal titul italského šampióna a sedmé místo v mistrovství Evropy. Tentýž rok dostal šanci ve formuli 2, kde v týmu Scuderia Everest nahradil Lamberta Leoniho. S vozem Ralt RT1, který poháněl motor Ferrari Dino, zazářil hned v prvním závodě v Misanu, kde v první jízdě na 30 kol po souboji o čelní pozice dojel na čtvrtém místě. Ve druhé jízdě po kolizi s Cheeverem dojel patnáctý a v celkovém součtu obou jízd získal celkově osmé místo. Poslední dva závody sezóny si odbyl v Estorilu a Doningtonu, v prvně jmenovaném musel odstoupit v prvním kole a v Doningtonu si dojel na 10. místě. Koncem roku získal Bronzovou přilbu jako ocenění časopisu Autosprint.
V roce 1978 dostal příležitost testovat vozy Ferrari a za jejich podpory absolvovat celý seriál mistrovství Evropy formule 2. Šasi Chevron však vykazovalo značné výkyvy ve výkonnosti a jeho vůz trpěl poruchami a tak jediným úspěchem bylo třetí místo v předposledním závodě v Misanu. Morální podporou mu bylo vítězství s vozem formule 3 v Monaku, kde si ho všiml Jackie Stewart a představil ho Kenu Tyrrellovi. Koncem roku získal Zlatou přilbu jako ocenění časopisu Autosprint.
Formule 1 První možnost svézt se s vozem formule 1 dostal během testování motoru Ferrari Dino pro F2, na dráze ve Fioranu si ho všiml jak Gilles Villeneuve tak i Mauro Forghieri, hlavní konstruktér Ferrari. Brzy testoval vůz Ferrari 312T3 s kterým najezdil přes 500 testovacích kilometrů. V časech na jedno kolo zaostával za Villeneuvem o 0,2 s. Ve Ferrari pro něj ale místo nebylo, a tak začal vyjednávat s britskými týmy. Ken Tyrrell mu nabídl smlouvu a slíbil třetí vůz pro Grand Prix Kanady 1978, ale nakonec vůz připraven nebyl. Přes přítele Nikiho Laudu vyjednával s týmem Brabham, ale sponzor Parmalat si přál Nelsona Piqueta. Nakonec si zajistil místo v týmu Shadow. Svůj debut si odbyl v Grand Prix Argentiny 1979, v kvalifikaci porazil nejen svého týmového kolegu Jana Lammerse, ale také Claye Regazzoniho, Laudu a Jamese Hunta. Startoval z 16 místa a do cíle dojel na 7. místě. Sezónu zakončil čtvrtým místem v deštivém Watkins Glen, přesto nebyl spokojený a rozhodl se ze smlouvy u Shadow vyvázat a začal startovat v sérii Procar s vozem BMW M1.
Lotus Následující rok mu místo nabídl Colin Chapman v týmu Lotus. Získal tak místo v úspěšném týmu po boku Maria Andrettiho. V prvním závodě s vozem Lotus dojel na 5. místě a v Brazílii na 2. místě. Poprvé dosáhl na stupně vítězů. V této sezóně dokázal ještě několikrát bodovat a překonal zkušenějšího Andrettiho, který dokázal získat jen jeden bod. Rok 1981 byl pro celou stáj neúspěšný. Ze stáje odešel Mario Andretti, de Angelise doplnil v týmu Nigel Mansell. Potíže se nevyhnuly ani novému konceptu Lotus 88, vozu se dvěma šasi, byl prohlášen za ilegální a než byl přepracován, museli jezdci závodit s konkurencí s rok starými vozy. Přesto dokázal s vozem pravidelně bodovat, což mu vyneslo 8. místo v šampionátu.
Rok 1982 začal stávkou jezdců v Kyalami, při které Elio bavil své kolegy klavírním vystupováním. Znovu dokázal pravidelně bodovat a v Grand Prix Rakouska 1982 si připsal své první vítězství. Již v kvalifikaci s motorem bez turba získal 7. místo hned za vozy s turbem. V závodě pak jeho soupeře potkaly technické problémy a tak pět kol před cílem se dostal do vedení, které si pak ohlídal před dotírajícím Rosbergem až do cíle s nejtěsnějším rozdílem 5 setin vtěřiny. V týmu se slavilo, ale Colin Chapman krátce na to podlehl infarktu. Tým Lotus prožíval jedno těžké období a přestože získal přeplňované turbomotory Renault, výsledkově se mu nedařilo. Elio de Angelis dokončil 2 z 15 závodů. Oba jezdci zahájili sezonu se starým typem 91 a 92, od druhého závodu měli být konkurencí s novým motorem Renault. Spásou pro tým byl příchod konstruktéra Gerarda Ducarouge, který přizpůsobil Lotus 91 novému motoru a označil ho jako 94T. S tímto vozem dokázal Elio dojet v Monze na bodovaném místě a Brands Hatch si vyjel pole position, nebýt kolize s Partesem, mohl si připsat i vítězství.
Později se Lotusu podařilo vyřešit všechny potíže a opět se stát konkurenceschopným. V úvodu sezóny 1984 Elio získal druhé pole position a v závodě dojel na třetím místě. Jeho Lotus patřil mezi nejlepší a nestačil jen na dvojici McLarenu. Elio zaznamenal nejúspěšnější sezonu, když získal třetí místo v šampionátu. Na konci sezóny došlo v týmu k neshodám, pro které odešel Nigel Mansell a ani Elio s novým vedením nevycházel. Jeho novým kolegou se mu stal Ayrton Senna. Začátek sezóny mu vyšel fantasticky, po prvních čtyřech závodech byl v čele šampionátu a v Grand Prix San Marina si dojel pro své druhé vítězství. Přesto se veškerá pozornost týmu soustředila na Sennu, a tak Elio musel tým opustit, přesto dokázal v šampionátu dojet pátý.
Brabham S podporou firem Olivetti a Armani odešel do týmu Brabham. Brabham BT55 byl nejnižším vozem ve startovním poli, proto i uložení motoru bylo nakloněno. Ale nový koncept konstruktéra Gordona Murraye trpěl řadou nedostatků. Vůz neměl trakci, motor se nedostatečně chladil i mazal a tak v prvním závodě dojel na 8. místě, v dalších třech závodech nedojel. Po Grand Prix Monaka se tým rozjel k testování do Paul Richard. Elio de Angelis byl na trati sám, když mu v rychlosti okolo 300 km/h ulétlo zadní přítlačné křídlo, monopost skončil po sérii kotrmelců o 200 m dál za svodidly koly vzhůru a vzňal se. Zabezpečení okruhu bylo nedostatečné, a tak první, kdo se k němu dostal, byl Alan Jones, Alain Prost a Nigel Mansell. Kvůli ohni se jim nepodařilo rychle obrátit vůz. To se podařilo až po 10 minutách, následně museli čekat dalších 30 minut na záchranný vrtulník. Přestože příčinou jeho smrti bylo poškození mozku následkem nedostatku kyslíku, v oficiální zprávě stálo: „Vážná poranění hlavy a hrudníku“. Elio de Angelis plánoval, že po skončení kariéry ve formuli 1 by se stal hudebním skladatelem.http://f1sport.autorevue.cz/elio-de-angelis-posledni-gentleman-ve-formuli-1-by-oslavil-55-let-35397
Kompletní výsledky F1
Rok Tým Šasi Motor 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Umístění Body 1979 Interscope Shadow Racing Team Shadow DN9 Cosworth V8 ARG7 BRA12 RSARet USW7 ESPRet BELRet MONDNQ FRA16 GBR12 GER11 AUTRet NEDRet ITARet CANRet USA4 15. místo 3 1980 Team Essex Lotus Lotus 81 Cosworth V8 ARGRet BRA2 RSARet USWRet BEL10 MON9 FRARet GBRRet GER16 AUT6 NEDRet ITA4 CAN10 USA4 7. místo 13 1981 Team Essen Lotus Lotus 81 Cosworth V8 USWRet BRA5 ARG6 SMR BEL5 8. místo 14 Lotus 87 MONRet John Player Team Lotus ESP5 FRA6 GBRRet GER7 AUT7 NED5 ITA4 CAN6 LVSRet 1982 John Player Team Lotus Lotus 87B Cosworth V8 RSA8 9. místo 24 Lotus 91 BRARet USW5 SMR BEL4 MON5 USERet CAN4 NEDRet GBR4 FRARet GERRet AUT1 SUI6 ITARet LVSRet 1983 John Player Team Lotus Lotus 91 Cosworth V8 BRADSQ 17. místo 2 Lotus 93T Renault V6 USWRet FRARet SMRRet MONRet BEL9 USERet CANRet Lotus 94T GBRRet GERRet AUTRet NEDRet ITA5 EURRet RSARet 1984 John Player Team Lotus Lotus 95T Renault V6 BRA3 RSA7 BEL5 SMR3 FRA5 MON5 CAN4 USE2 USA3 GBR4 GERRet AUTRet NED4 ITARet EURRet POR5 3. místo 34 1985 John Player Special Team Lotus Lotus 97T Renault V6 BRA3 POR4 SMR1 MON3 CAN5 USA5 FRA5 GBRNC GERRet AUT5 NED5 ITA6 BELRet EUR5 RSARet AUSDSQ 5. místo 33 1986 Motor Racing Developments Brabham BT55 BMW BRA8 ESPRet SMRRet MONRet BEL CAN USA FRA GBR GER HUN AUT ITA POR MEX AUS - 0
Závody F1 nezapočítávané do MS Rok Grand Prix Okruh Vůz Pozice Výsledky 1979 Race of Champions Brands Hatch Shadow DN9 6. místo Výsledky 1979 Grand Prix Dino Ferrari Imola Shadow DN9 Odstoupil Výsledky 1980 Grand Prix Španělska Jarama Lotus 81 3. místo Výsledky 1981 Grand Prix Jihoafrické republiky Kyalami Lotus 81 3. místo Výsledky
Výsledky z ostatních kategorií automobilového sportu Sezóna Série Tým Vůz Závody Vítězství Pole position Podium Body Konečné umístění 1974 Motokáry (Itálie) 1. místo 1975 Motokáry (Svět) 2. místo 1977 Formule 3 (Itálie) Trivellato Racing Team Chevron B38-Toyota, Ralt RT1-Toyota 1 4 25 1. místo Formule 3 (Evropa) Trivellato Racing Team Chevron B38-Toyota, Ralt RT1-Toyota 1 0 0 0 18 7. místo Formule 3 (V. Británie) Trivellato Racing Team Chevron B38-Toyota, Ralt RT1-Toyota 1 0 0 0 8 12. místo Formule 2 Scuderia Everest Chevron B40, Ralt RT1 3 0 0 0 0 01978 Formule 2 Everest Racing Team Chevron B42 12 0 0 1 4 14. místo Formule 3 (V. Británie) Scuderia Everest Chevron B380 0 1 0 1 10 11. místo
Externí odkazy
Racing Italia Vzpomínka na de Angelise Jezdci vzpomínají na Elia na Forixu Elio de Angelis klavírní recitál před GP Německa 1985
Reference
Kategorie:Italští piloti F1 Kategorie:Piloti F1 stáje Brabham Kategorie:Piloti F1 stáje Lotus Kategorie:Piloti F1 stáje Shadow Kategorie:Narození v roce 1958 Kategorie:Úmrtí v roce 1986 Kategorie:Úmrtí při sportu Kategorie:Muži Kategorie:Narození 26. března Kategorie:Úmrtí 15. května Kategorie:Narození v Římě