Jicchak Šamir (, rodným jménem Jicchak Jizernicki, ;‎ 15. října 1915, Ružany – 30. června 2012, Herzlija) byl izraelský politik, vůdce předstátní organizace Lechi a agent Mosadu. Dvakrát zastával funkci premiéra, poprvé jakožto v pořadí osmý izraelský premiér v letech 1983 až 1984 a podruhé coby v pořadí desátý premiér v letech 1986 až 1992.

V době před založením státu vedl teroristickou organizaci Lechi, jejímž cílem bylo násilně vyhnat britskou správu z Palestiny, umožnit neomezenou imigraci Židů a vytvoření židovského státu. Za svou protibritskou činnost byl dvakrát vězněn, podruhé navíc internován v zajateckých táborech v Africe. V 50. a 60. letech působil jako agent zpravodajské služby Mosad. V politice se začal angažovat v roce 1970 a od roku 1973 byl více než 20 let poslancem Knesetu za pravicovou stranu Likud (dříve Cherut). Než se stal izraelským premiérem, byl tři roky předsedou izraelského parlamentu a šest let ministrem zahraničních věcí.

Předsedou vlády se stal po rezignaci Menachema Begina v roce 1983. Po volbách v roce 1984 došlo k volebnímu patu, po němž byl nucen vytvořit se svým protivníkem Šimonem Peresem z Ma'arachu vládu národní jednoty s netradičním rotačním principem na postu premiéra (první dva roky byl premiérem Peres a Šamir ministrem zahraničních věcí a poté si role vyměnili). V době jeho působení v čele státu vypukla první intifáda. Poté, co v roce 1990 vládní Strana práce vyslovila nedůvěru vládě, sestavil Šamir čistě pravicovou vládu s podporou náboženských stran, se kterou vládl až do volební porážky ve volbách v roce 1992. Téhož roku odstoupil z vedení strany a v roce 1996, kdy mu vypršel poslanecký mandát, odešel z politiky.

Šamir byl tvrdým zastáncem politické linie Velkého Izraele, přesto však se Izrael za jeho funkčního období zúčastnil mírové konference v Madridu, která byla počátečním impulsem pro sérii jednání, které za vlády Jicchaka Rabina vedly k podpisu Mírových smluv z Osla. Mezi podstatné události Šamirovy vlády patří válka v Zálivu, při které byl Izrael ostřelován iráckými raketami typu Scud (Izrael po nátlaku Spojených států nereagoval, aby nerozbil mezinárodní koalici, jejímiž členy byly i arabské státy). Izrael rovněž významně ovlivnily dvě velké imigrační vlny, a to dokončení přestěhování takřka celé populace etiopských Židů a příchod statisíců Židů ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Mládí Šamir se narodil v Ružanech v carském Rusku (dnešní Bělorusko) Šlomovi a Pnině Jizernickim. Vystudoval hebrejskou střední školu v polském Białystoku a ve čtrnácti letech, v roce 1929, vstoupil do mládežnického revizionisticko-sionistického hnutí Bejtar. V roce 1932 se přestěhoval se do Varšavy, kde studoval práva na Varšavské univerzitě. Studium však ve 20 letech přerušil a v roce 1935 podnikl aliju do britské mandátní Palestiny, kde se zapsal ke studiu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě (studium však nikdy nedokončil). V témže roce si hebraizoval příjmení na Šamir, což významově znamená trn, osten či bodlák. Rozhodnutí odejít do Palestiny mu zachránilo život, neboť většina jeho rodiny, včetně rodičů, zahynula v nacistických vyhlazovacích táborech během holocaustu.

Začátky v mandátní Palestině Po příchodu do mandátní Palestiny nejprve pracoval jako účetní a stavební dělník, ale po arabském povstání v roce 1936 se o rok později rozhodl vstoupit do podzemní židovské vojenské organizace revizionistického hnutí – Irgun, známé též pod jejím akronymem Ecel. Ideově vycházel Irgun z myšlenek Vladimíra Žabotinského, jenž byl i zakladatelem hnutí Bejtar, jehož byl Šamir ještě v Evropě členem. Irgun podnikal útoky proti palestinským Arabům, zároveň však rostl podíl jeho sabotážních aktivit proti britské správě. V roce 1940 se z Irgunu oddělilo tvrdé, radikální a ultranacionalistické jádro pod vedením Avrahama Sterna, známé jako Lechi, či jako Sternův gang. V době tohoto štěpení Šamir odešel z Irgunu a stal se členem Sternovy skupiny. Důvodem rozpadu revizionistického hnutí byl odlišný postoj vůči Britům za druhé světové války.

náhled|vlevo|upright|Symbol Lechi, kterou Šamir po smrti Sterna vedl|alt=Znázornění ruky se zdviženým ukazovákem a prostředníkem a pod ní nápis Lechi v hebrejštině

Vůdce Lechi, vězení a internace

V Lechi používal Šamir přezdívku Michael, která vychází ze jména Michaela Collinse z Irské republikánské armády (IRA). Šamir totiž irské republikány obdivoval a snažil se je následovat v jejich protibritském boji. V roce 1941 však byl za své aktivity zatčen britskou správou a zadržován ve vězeňském táboře v Jizre'elském údolí, ze kterého se mu 31. srpna 1942 podařilo uprchnout. Po Sternově smrti (byl zastřelen Brity v únoru 1942) a útěku na svobodu se stal se klíčovou osobností Lechi,Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2005. s. 57 ředitelem jejích operací a sehrál hlavní roli v reorganizaci ústředního výboru této skupiny. Stal se členem triumvirátu Lechi (tří jeho vůdců) a zároveň jedním z nejhledanějších Židů v mandátní Palestině. Za jeho vedení stála Lechi za vraždou bývalého britského ministra kolonií lorda Moyna, kterého v Káhiře 6. listopadu 1944 zavraždili Elijahu Bejt Curi a Elijahu Chakim z Lechi (oba byli v lednu 1945 odsouzeni a popraveni). Šamir později uváděl, že Moyne byl zavražděn kvůli jeho podpoře blízkovýchodní arabské federace a protože byl antisemita a podporoval rasové teorie, podle nichž byli Arabové rasově nadřazeni Židům. V roce 1944 se oženil se Šulamit Leviovou, se kterou se seznámil v internačním táboře Atlit.

náhled|Oznámení palestinské policie nabízející odměnu za dopadení vůdců Lechi. Jicchak Šamir je uprostřed.|alt=Policejní leták s fotkami vůdců Lechi Podruhé byl Šamir Brity zadržen v říjnu 1946, tentokráte však ne svým přičiněním. V červenci téhož roku totiž Irgun provedl bombový útok na hotel krále Davida v Jeruzalémě (v hotelu byly vládní budovy a ředitelství odboru kriminálního vyšetřování), při kterém zahynulo 91 lidí. Britové následně spustili velkou pátrací akci, při níž se jim podařilo vystopovat atentátníky až do Tel Avivu. Následně uzavřeli celé město a každý Žid musel přijít na policejní velitelství k identifikaci, kde Šamira, i přes jeho převlečení za ortodoxního rabína, poznali.Political Assassinations By Jews: A Rhetorical Device For Justice. s. 225 Po svém zatčení byl společně s dalšími příslušníky Irgunu a Lechi internován v Africe, konkrétně v Eritreji. Z internačního tábora, kde byl zadržován, se pokusil uprchnout několikrát. Poprvé se v září 1945 s dvěma dalšími vězni ukryli do vodních nádrží a uplatili súdánského řidiče, aby je odvezl. Cestovali přes celý Súdán za použití padělaných certifikátů britské zpravodajské služby. Certifikáty vyvolaly podezření až u průvodčího v Chartúmu, který zavolal policii, která uprchlíky chytila šest dní po jejich útěku. Šamirův další pokus v roce 1947 již byl úspěšný. Zajatci při něm uprchli pomocí vykopaného tunelu. Ještě před útěkem kontaktovali táborového rabína, italského Žida, Dr. Giuseppe Leviho, kterým jim pomohl najít úkryt Italů žijících v nedaleké městě. Po více než měsíci skrývání a strádání dorazili uprchlíci do Addis Abeby. Šamir se poté společně se svým spoluvězněm Arje Ben Eli'ezerem z Irgunu vypravil do Džibutska, s žádostí o pomoc místního rabína. Džibutsko bylo toho času francouzským zámořským územím, díky čemuž nebyli vydáni britským úřadům, které požadovaly jejich vydání. Následně získali politický azyl ve Francii, kam odpluli na lodi. Zpět do mandátní Palestiny se však Šamir vrátil až šest dní po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948. V dubnu 1948, tedy v době, kdy byl ještě ve Francii (stále však vůdcem Lechi), spáchala Lechi společně s Irgunem masakr v arabské vesnici Dejr Jásin. Během osmi hodin povraždili příslušníci těchto dvou skupin kulomety, samopaly a granáty muže, ženy i děti, celkem přibližně 200 až 250 lidí.

náhled|upright|vlevo|V roce 1948 nařídil triumvirát Lechi (jehož členem byl i Šamir) zavraždit vyslance OSN pro Blízký východ Folke Bernadotta|alt=Hlava a poprsí Folke Bernardotta Na podzim 1948 provedla Lechi atentát, který šokoval nově vzniklý stát i celý svět. Jehošua Kohen z Lechi při něm 17. září 1948 v západním Jeruzalémě zabil švédského diplomata a vyslance Organizace spojených národů pro Blízký východ hraběte Folke Bernadotta, který se jménem OSN pokoušel mezi izraelskou a arabskou stranou první arabsko-izraelské války vyjednat mír.Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2005. s. 82 Bernardotteho vraždu schválil triumvirát Lechi, jehož jedním členem byl i sám Šamir.GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. s. 233 V souvislosti s touto akcí Šamir poznamenal, že: „židovská etika ani židovské tradice nemohou vyřadit terorismus jako způsob boje.“ Na atentát rázně a okamžitě reagovala izraelská prozatímní vláda, v čele s premiérem Davidem Ben Gurionem. Lechi byla prohlášena teroristickou organizací a Ben Gurion rozkázal zatknout všechny její vůdce, zabavit veškeré její zbraně a zastřelit každého, kdo by se bránil. Gilbert (2002) uvádí, že „zabití Bernadotteho znamenalo konec jakékoli tolerance židovských podzemních aktivit.“ Zároveň Ben Gurion vydal „čtyřiadvacetihodinové ultimátum Irgunu, aby odevzdal své zbraně a bezpodmínečně se rozpustil,“ což se nakonec stalo; Irgun tak přestal být vojenskou organizací. Spolu s vůdci Lechi byl zatčen i Šamir, kterému se však podařilo uprchnout z vazby. Nikdo z osob zodpovědných za Bernardotteho vraždu nebyl nikdy souzen a izraelská vláda nakonec udělila všem členům Lechi amnestii.

Soukromý život a Mosad Po zákazu Lechi se Šamir snažil o sestavení uskupení pro první parlamentní volby, složené z bývalých příslušníků organizace, ale jeho snahy nakonec nebyly úspěšné. Na zhruba sedm let odešel z veřejného života a věnoval se, ne příliš úspěšně, podnikání (mimo jiné též řídil sdružení majitelů kin). V roce 1955 byl Šamir naverbován do zpravodajské služby Mosad jejím tehdejším ředitelem Iserem Har'elem. Ten tak chtěl, v rámci své „politiky kooptace bývalých disidentů,“ využít zkušeností lidí, kteří se během protibritského odboje dostali do kontaktu se zpravodajskou činností. Během svého působení v Mosadu měl klíčovou roli v operaci s kódovým názvem Damokles. Ta byla reakcí na egyptský raketový program, na němž přímo pracovali němečtí raketoví odborníci, kteří se během druhé světové války podíleli na nacistickém programu raket V-2. Součástí operace Damokles bylo zasílání dopisových bomb, únosy a řada „nehod.“SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. s. 440-441 Šamir v rámci operace řídil „speciální operace, jejichž součástí byly obvykle atentáty.“ V rámci mise byl v roce 1965 poslán do Paříže, kde naverboval bývalé členy Lechi, kteří se podíleli na různých operacích, včetně atentátů. V Mosadu pak Šamir působil až do roku 1965. Poté se opět vrátil k soukromému životu a podnikání. Jedinou veřejnou aktivitou byla jeho snaha o zvýšení židovské imigrace ze Sovětského svazu.

Politická kariéra

V roce 1970 vstoupil Šamir na popud Menachema Begina do strany Cherut (v té době byl Cherut součástí aliance Gachal), která byla následnicí revizionistického Irgunu. V 70. letech patřil ve straně mezi skupinu lidí (rovněž tak Ariel Šaron a Benjamin Netanjahu),Oba se později staly izraelskými premiéry. která považovala Jordánsko za Palestinu. Mezi úvahy Šamirova kolegy Šarona, toho času izraelského generála, dokonce patřilo svržení jordánské vlády během Černého září v roce 1970. Jako Černé září se označuje konflikt mezi palestinskými Araby a králem Husajnem, během kterého zahynuly tisíce lidí, a jenž měl za následek vyhnání Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) z Jordánska. Svržením vlády by totiž palestinští Arabové získali vlastní stát, čímž by se izraelsko-palestinský konflikt přenesl za hranice.