Erich Fritz Emil Mielke (28. prosince 1907 Berlín – 21. května 2000 Berlín) byl jedním z nejmocnějších funkcionářů Německé demokratické republiky. V letech 1957–1989 byl ministrem Státní bezpečnosti (Stasi), v letech 1976–1989 byl členem politbyra ústředního výboru Jednotné socialistické strany Německa (SED). V roce 1993 byl pravomocně odsouzen k šesti letům odnětí svobody za vraždu dvou policistů, které zastřelil v roce 1931 jako mladý komunistický novinář.
Mládí V ručně psaných pamětech určených pro sovětskou tajnou policii, Mielke popsal svůj původ následovně:
Já, Erich Mielke, jsem se narodil 28. prosince 1907 v Berlíně (Prusku). Můj otec byl chudý, nevzdělaný tesař a má matka zemřela v roce 1911. Oba byli členové SPD (Sociálnědemokratická strana Německa) a po založení v roce 1918 vstoupili do KPD (Komunistická strana Německa). Má nevlastní matka byla krejčová a také byla členkou KPD. Můj mladší bratr Kurt a dvě sestry byli také sympatizanti komunistů.John Koehler, "The Stasi," strana 44.
Mielke se stal členem Komunistické strany Německa v roce 1925 a pracoval jako reportér komunistických novin Rote Fahne v letech 1928–1931. Poté vstoupil do bojůvek Parteiselbstschutz („Stranická sebeobranná jednotka“), které sloužily jako ochranka během stranických schůzí a zároveň i úderná síla pro pouliční bitky s politickými nepřáteli komunistů (především nacionálními socialisty).John Koehler, "The Stasi," strana 38.
Zavraždění Paula Anlaufa a Franze Lencka 2. srpna 1931 poslanci Reichstagu za KPD Heinz Neumann a Hans Kippenberger dostali vynadáno od vedoucího strany v berlínsko-braniborské oblasti Waltera Ulbrichta. Pobouřen aktivitou policie se Ulbricht rozčiloval: "Doma v Sasku bychom s policií dávno zatočili. Tady v Berlíně to dlouho trvat nebude. Brzy udeříme přímo na velení."John Koehler, "The Stasi," s. 36
Nabuzeni Ulbirchtovými slovy si Kippenberger s Neumannem vybrali jako svůj cíl kapitána Paula Anlaufa, dvaačtyřicetiletého náčelníka sedmého okrsku. Byl vdovcem se třemi dcerami a členové KPD mu přezdívali "Schweinebacke", prasečí tvář.
Dle Johna Koehlera:
Ze všech policejních velitelů nenáviděli komunisté Anlaufa nejvíce. V jeho okrsku se nacházel ústřední sekretariát KPD, čímž se stal jedním z nejnebezpečnějších míst ve městě. Kapitán Anlauf téměř vždy velel jednotkám policistů, které rozháněly nepovolené demonstrace komunistů.
V neděli 9. srpna ráno Kippenberger a Neumann naposledy instruovali budoucí atentátníky v pivnici Lassant. Mielke a Erich Ziemer byli vybráni jako střelci. Během instruktáže dal Max Matern pistoli Luger muži na hlídce se slovy: "Teď začíná jít do tuhého... Dáme Sweinebackovi dáreček na který jen tak nezapomene."John Koehler, "The Stasi," s. 38-39
Kippenberger se pak Mielkeho a Ziemera zeptal: "Jste si jistí, že jste připraveni Schweinebackeho zastřelit?"John Koehler, "The Stasi," s. 39 Mielke odpověděl, že viděl mnohokrát kapitána Anlaufa během policejních razií na stranickém sekretariátě. Kippenberger jim pak řekl, ať čekají v nedaleké pivnici, ze které budou mít výhled na celý Bülow-Platz. Dále jim připomněl, že kapitána Anlaufa všude doprovázel vrchní seržant Max Willig, kterého komunisté přezdívali "Husar".
Kippenberger řekl: "Až spatříte Schweinebacka a Husara, postaráte se o ně." Po atentátu měla odvrátit pozornost policie jiná diverzní akce tak, aby Mielke a Ziemer mohli uniknout. Ti se měli vrátit domů a čekat na další pokyny.
Toho večera byl kapitán Anlauf vylákán na Bülow-Platz násilnou demonstrací, kde její účastníci požadovali rozpuštění pruského parlamentu. Podle Johna Koehlera:
Jako v mnoha jiných střetech s dominantní SPD, spojovali KPD a nacisté své síly v předvolební kampani. Během této kampaně došlo dokonce k tomu, že šéf nacistické propagandy Joseph Goebbels promluvil u stejného řečnického pultu jako agitátor KPD Walter Ulbricht. Obě strany chtěly rozpustit parlament, protože doufaly, že v nových volbách by se SPD do parlamentu nedostala. To vysvětluje velmi zjitřenou atmosféru oné neděle.John Koehler, "The Stasi," s. 39-40
V osm hodin večer Mielke s Ziemerem spatřili kapitána Anlaufa, seržanta Williga a kapitána Franze Lencka jít kolem kina Babylon na rohu Bülow-Platz a ulicí Císaře Viléma. Před dveřmi kina zaslechli, jak na ně někdo volá:"Schweinebacke!"John Koehler, "The Stasi," s.41
Když se Anlauf otočil za volajícím, Mielke a Ziemer začali střílet. Seržant Willig byl zraněn do levé paže a žaludku, avšak podařilo se mu vytáhnout svou pistoli a vystřílet celý zásobník na útočníky. Kapitán Franz Lenck byl střelen do krku a byl na místě mrtev. Willig se doplazil k Anlaufovi, který byl dvěma kulkami zasažen do krku. Než zemřel, zašeptal: "Wiedersehen... Gruss..."John Koehler, "The Stasi," s. 41 Mielke s Ziemerem mezitím z místa činu uprchli.
Po atentátu se slavilo v Lichtenberger Hof, oblíbeném podniku členů Rotfrontkämpferbundu, kde se Mielke vychloubal: "Dneska slavíme věc, u které jsem já zatáhl za provázek." (německy: Heute wird ein Ding gefeiert, das ich gedreht habe!)
Uprchlík Dle Johna Koehlera: náhled|Vyhlášení pátrání po pachatelích vraždy policistů Kippenberger se vyděsil, když se mu doneslo, že seržant Willig útok přežil. Protože nevěděl, jestli seržant bude moci vypovídat a identifikovat útočníky, Kippenberger neponechal nic náhodě. Okamžitě pro Mielkeho a Ziemera poslal, ať se dostaví do jeho bytu na Bellermannstrasse 74, vzdáleného pouze pár minut chůze od jejich bydliště. Když oba vrazi dorazili, Kippenberger jim sdělil novinu a přikázal okamžitě opustit Berlín. Jeho žena Thea, nezaměstnaná učitelka a stejně oddaná členka KPD jako její manžel, doprovodila mladé vrahy na belgické hranice. V antverpském přístavu jim agenti komunistické kominterny dodali peníze a falešné pasy. Na palubě obchodní lodě se dostali do Leningradu. Po přistání je další zástupce kominterny doprovodil do Moskvy.The Stasi, s. 42-43
Mielke později lživě tvrdil, že byl německým soudem odsouzen za vraždu v nepřítomnosti. Tři další němečtí komunisté byli spolu s Maxem Maternem za vraždy zatčeni, odsouzeni a popraveni.
V důsledku atentátu Anlaufova nejstarší dcera byla nucena zrušit plánovanou svatbu, aby její sestry nemusely do sirotčince. Max Matern byl později KPD a východoněmeckou propagandou glorifikován jako mučedník. Ziemer byl dle oficiálních záznamů zabit v bojích o druhou španělskou republiku. Mielke však nestanul před soudem až do roku 1993.
Práce pro Sovětský svaz V roce 1932 Mielke navštěvoval Vojenskou policejní školu kominterny, později Leninovu školu a později byl zverbován do NKVD. Ačkoliv moskevská komunita německých komunistů byla zdecimována za Stalinovy velké čistky, Mielke přežil a byl povýšen. V autobiografii vlastnoručně sepsané po druhé světové válce Mielke vzpomínal:
Během mého pobytu v SSSR jsem se účastnil všech stranických diskusí KPD a také problémů, které souvisely se zavedením socialismu a v procesech proti zrádcům a nepřátelům SSSR.John O. Koehler, The Stasi; The Untold Story of the East German Secret Police, s. 51
Mezi německými komunisty popravenými během velké čistky byli i Mielkeho bývalí nadřízení Heinz Neumann a Hans Kippenberger.
Španělská občanská válka V letech 1936–1939 Mielke sloužil ve Španělsku jako operativec Servicio Investigacion Militar, politické policie druhé španělské republiky.John Koehler, "The Stasi," s. 48 V týmu budoucího ministra Stasi Wilhelma Zaissera používal Mielke jméno Fritz Leissner.
V té době byla S.I.M. silně infiltrována agenty sovětské NKVD, jejichž španělský rezident byl generál Alexandr Michajlovič Orlov.
Podle Donalda Rayfielda:
Stalin, Ježov a Berija nevěřili sovětským účastníkům ve Španělské válce. Vojenští poradci jako Vladimir Antonov-Ovsejenko, novináři jako Kolcov byli přístupní herezím zejména od Trockého, převazujícím mezi příznivci republiky. Do Španělska vyslaní agenti NKVD pak místo bojů proti Frankovi raději unášeli a vraždili anti-stalinisty mezi republikánskými vůdci a mezi veliteli Interbrigády. Porážka republiky byla v Stalinových očích způsobena nikoliv diverzním úsilím NKVD, ale zradou heretiků.Donald Rayfield, Stalin and his Hangmen: The Tyrant and Those Who Killed for Him, Random House, 2004. s. 362-363.
Walter Janka, německý komunista a velitel jednotky Interbrigády, byl Mielkem opakovaně vyslýchán a křivě obviňován ze špionáže pro falangisty. Později v rozhovoru Janka vzpomínal:
Zatímco já jsem bojoval na frontě a střílel fašisty, Mielke v týlu střílel trockisty a anarchisty.
Po porážce Španělské republiky Mielke uprchl do Francie a byl internován s tisíci dalšími komunisty. Avšak brzy se mu podařilo uprchnout do Sovětského svazu.
Druhá světová válka Mielkeho osudy během druhé světové války nejsou známé. V životopise, který napsal po válce tvrdí, že se mu podařilo infiltrovat organizaci Todt pod jménem Richard Hebel. Historik John O. Koehler to však považuje za nepravděpodobné.
Zároveň připouští:
Mielkeho činy musely být velmi významné. Na konci války byl vyznamenán Řádem rudého praporu, Řádem vlastenecké války první třídy a dvakrát Leninovým řádem. Je pravděpodobné, že sloužil jako agent NKVD, alespoň po nějaký čas s partyzánskými jednotkami za německými liniemi, protože znal všechny partyzánské písně zpaměti a zpíval je bezchybnou ruštinou.
Budování tajné služby Východního Německa V roce 1945 německé komunistické hnutí, které v té době vedli Walter Ulbricht a Otto Grottewohl, trpělo nedostatkem vhodných kádrů a shánělo jakékoliv schopnější a zároveň loajální osoby. Mielke se tehdy vrátil do Německa jako policejní inspektor a chráněnec generála NKVD Ivana Alexandroviče Serova (jehož velitelství sídlilo v berlínském předměstí Karlshorst) a byl pověřen vybudováním bezpečnostního aparátu pro zajištění dominantního postavení komunistické strany v sovětské okupační zóně Německa.
Od července 1946 do října 1949 sloužil Mielke coby viceprezident Řízení vnitra. Poté, co 16. srpna 1947 Serov rozkazem zřídil Komisariát 5 (první německou politickou policii od porážky nacistického Německa)John Koehler, "The Stasi," strana 52. a jejím vedením pověřilWilhelma Zaissera, se Mielke stal jeho zástupcem a od října 1949 do února 1950 zde byl vedoucím Hlavní správy pro ochranu národního hospodářství.
Podle Johna Koehlera:
K-5 byla prakticky ruka sovětské tajné policie. Její agenti byli pečlivě vybraní veteráni německých komunistů, kteří přežili nacistickou vládu v sovětském exilu nebo v koncentračních táborech a vězeních. Jejich úkolem bylo vysledovat nacisty a antikomunisty včetně stovek členů Strany sociální demokracie. Mielke a jeho pohůnci vykonávali tento úkol s nemilosrdnou precizností. Zatčených bylo tolik, že se nevešli do vězení. Proto Serov nařídil zřízení nebo znovuotevření jedenácti koncentračních táborů, včetně dřívějších nacistických táborů smrti v Buchenwaldu a v Sachsenhausenu.V roce 1950 byla zmíněná Správa přeměněna na samostatné Ministerstvo státní bezpečnosti (německy Ministerium für Staatssicherheit, MfS nebo nejčastějí Stasi). Mielke se zde stal nejprve státním tajemníkem (1950), poté nejvyšším státním tajemníkem (1953), náměstkem ministra (1953) a nakonec ministrem (1957). To pak vedl až do pádu Berlínské zdi v roce 1989. Byl tak pravděpodobně nejdéle sloužícím velitelem tajných služeb v zemích východního bloku, který dokonce přežil jedenáct nejvyšších představitelů sovětské tajné policie NKVD/KGB.John Koehler, "The Stasi," strana 72.
Stasi shromažďovala informace o milionech lidí z řad občanů NDR i ze zahraničí a spolupracovalo s ní tolik lidí, že v každém veřejném úřadu byl alespoň jeden její informátor: Za jeho působení se totiž síť Stasi rozrostla z původních cca 17 000 osob na 85 000 přímých zaměstnanců a 170 000 „dobrovolných“ informátorů.