náhled|220px|„Pomník českým hercům“ – náhrobek Zdeněk Dítě (19. listopadu 1920 Praha – 11. prosince 2001 Kralupy nad Vltavou) byl český herec.
Život a dílo Po gymnáziu vystudoval obchodní akademii a stal se účetním v mezinárodním zasilatelství. Nicméně měl rád divadlo, chodil fotografovat herce. Herectví začal studovat soukromě za okupace u Loly Skrbkové a líčení u Miloše Lišky. Od roku 1941 působil v umělecké skupině Ruch. Skrbková jej doporučila Zdeňku Řehořovi a ten jej přivedl k Josefu Šmídovi do výstavního salónu U Topičů, kde v bývalém Divadélku pro 99 působilo od roku 1941 divadlo Větrník. Zde poprvé vystoupil v roli Kašpárka (vodil marionetu kašpárka) v silvestrovské premiéře roku 1943 v kratochvilné veselohře dle textů Matěje Kopeckého Pan Franc ze zámku aneb Vyhraná nevěsta.Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 113–4 Zde si zahrál i Pana Ponrepa, který se proměnil v pistolníka Grimpa ve hře Limonádový Joe v premiéře hry v březnu roku 1944.Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 122 V pražském Větrníku hrál až do konce roku 1944, teprve pak začal působit plně profesionálně:
1944 až 1945 v Divadle na VinohradechV. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179 1945 až 1948 v Divadle E. F. Buriana D 46 1948 až 1958 v Divadle na VinohradechZ. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, 1958 až 1980 v angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (což je dnešní Švandovo divadlo), zde pak vystupoval po odchodu do důchodu na částečný úvazek až do roku 1990 Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 182
Jednu z výrazných divadelních rolí získal v divadelní hře Dva na koni, jeden na oslu, kde vystupoval v Realistickém divadle společně s Josefem Vinklářem a Jiřím Adamírou.
Byl znám svojí elegancí, uhlazeností, noblesním stylem, velmi dobrou mimikou a vytříbenou výslovností, často hrál muže noblesně nonšalantní. Jeho gentlemanství ilustrovala jeho kolegyně Ivanka Devátá na situaci, kdy kolem ní Dítě procházel a poznamenal: "Ty jsi pro muže bonboniéra, ty bys měla být převázaná sametkou." Uměl i hezky zpívat, což předvedl v několika českých filmech. Za svůj život vytvořil v televizi a filmu desítky různých rolí, ke konci života se ale často jednalo o role menší až epizodní. Na počátku své herecké dráhy hrál často vojáky, kriminalisty nebo mladé muže-budovatele. Ve stáří zapomínal divadelní texty a na divadle se dostával do určité křeče. Podle jeho přítele Dalimila Klapky se mu tehdy ale naopak poměrně dařilo v tvorbě pro televizi, rozhlas i film.
Své hlavní filmové role si paradoxně zahrál na počátku své herecké kariéry. Jednalo se především o film Prstýnek Martina Friče z roku 1944, dále o nedokončený film Předtucha z roku 1944 a o film Polibek ze stadionu z roku 1947. V posledně jmenovaném hrál s herečkou Janou Dítětovou, což zavdalo příčinu k mylné domněnce, že se v jejich případě jedná buď o sourozence, nebo o manžele. Jednalo se však pouze o shodu jmen. Společně si zahráli ve vedlejší roli manžele i ve filmu Májové hvězdy z roku 1959. Poté se Zdeněk Dítě objevil v celé řadě dalších filmů.
Za svoji životní roli označil houslistu Pavla Sedloně v parodii Pytlákova schovanka. Vzpomínal, jak bylo jeho unyle pitomého výrazu docíleno vložením zubolékařských válečků do úst a po delším přemýšlení mu nechal režisér oholit obočí.
Oženil se až po smrti své matky. Manželství se Zdenou Grossovou Dítětovou bylo bezdětné, žena zemřela v prosinci 1989. Herec po ovdovění žil osamoceně, v ústraní a v chudobě. Trpěl Alzheimerovou chorobou. Zemřel v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Kralupech nad Vltavou. Jeho tělo bylo zpopelněno v mělnickém krematoriu bez obřadu a bez možnosti účasti příbuzných a přátel. Jeho popel byl nakonec pietně uložen 6. dubna 2002 i za účasti kamarádů. Je pochován na Vyšehradském hřbitově s dalšími známými umělci (Vlasta Fabianová, Ljuba Hermanová či Zita Kabátová) ve společném hrobu označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 94 Ocenění 1993 Cena Senior Prix
Divadelní role, výběr 1966 William Shakespeare: Komedie omylů, Vévoda Efezský, Realistické divadlo, režie Karel Palouš 1970 Francois Campaux: Někdo zvoní, René Boussot, Realistické divadlo, režie František Laurin 1971 Oldřich Daněk: Dva na koni, jeden na oslu, Realistické divadlo, režie Ivan Glanc 1985 Vasilij Šukšin: Čáry na dlani, ředitelčin muž, strejc, děda, Realistické divadlo, režie Miroslav Krobot
Film 1944 Prstýnek – role: Robert, mladý kníže 1944 Předtucha (práce na filmu byla zastavena. Filmové materiály jsou pokládány za ztracené.) 1945 Rozina sebranec – role: tovaryš u Karfa 1946 Hrdinové mlčí – role: Jan Tomek 1947 Polibek ze stadionu – role: MUDr. Jan Vaněček 1949 Pytlákova schovanka – role: Sedloň 1952 Divotvorný klobouk – role: Křepelka 1953 Kavárna na hlavní třídě 1954 Byl jednou jeden král – role: zahradník 1959 Májové hvězdy – role: otec 1968 Rakev ve snu viděti… – role: lupič a dirigent jazzového orchestru Rudolf Vengloš 1971 Dívka na koštěti – role: ředitel 1975 Cirkus v cirkuse – role: Ital 1976 Honza málem králem – role: vojevůdce 1977 Adéla ještě nevečeřela – role: ředitel hotelu 1979 Hodinářova svatební cesta korálovým mořem – role: Fišárek 1980 Kalamita – role: lesník 1984 Láska z pasáže – role: vedoucí prodejny 1986 Smrt krásných srnců – role: starosta
Televize 1974 Chytrost má děravé šaty (TV pohádka) – role: kovář Básim 1979 O chudém královstvíčku (TV pohádka) – role: král Antonín Lojza XI. 1979 Božská Ema (životopisný film) – role: okresní hejtman v Prachaticích
Odkazy Reference
Literatura Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 80 Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 227, foto 622 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 255 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 213, 292, Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 113, 122–5, 132, 173, 179, 190 Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 94–5, 182 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 529 František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 260, 261 V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 65, 83, 192, Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 125
Externí odkazy
Zdeněk Dítě na Dabingforum.cz
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští televizní herci Kategorie:Čeští dabéři Kategorie:Herci Divadla na Vinohradech Kategorie:Držitelé ceny Master Prix Kategorie:Narození v roce 1920 Kategorie:Narození 19. listopadu Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2001 Kategorie:Úmrtí 11. prosince Kategorie:Úmrtí v Kralupech nad Vltavou Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Muži