Štítonoši jsou v heraldice jedna až dvě figury, živé bytosti, které nesou, pozdvihují, podpírají nebo se opírají o štít a tvoří tak součást jeho dekorace. Obvykle jsou zobrazovány ve dvojici, stojící, sedící nebo ležící po obou stranách štít, výjimečně je můžeme spatřit i za štítem (sloni ve znaku Konžské republiky) nebo pod štít.
Počet dva stejní, symetricky pojatí dva různí nesymetričtí jeden, např. dvojhlavý orel, která má znak na hrudi – znak dnes již neexistující Svaté říše římské, později Rakouska do konce I. světové války)
Druh reálné lidské bytosti – rytíři, trubači, Mauři, Turci mytologické bytosti – diví muži, divé ženy, atlanti, mořské panny andělé heraldická zvířata
Volba a typ štítonoše mohou být dány tradičními bájemi, legendami spojenými s držitelem erbu (někdy to je zvíře přímo na štítu zobrazené), jako dvouocasí lvi v již zaniklém znaku Československé republiky z roku 1920 nebo lvi na znaku Anglie.
Pozice Štítonoši mohou: stát na půdě, v určitých případech na stuze hesla stojí vzpřímeně a frontálně stojí vzpřímeně a natočeni tělem k sobě kráčet a nést erb či znak v rukou nebo zavěšený na šňůře, jako se to konalo při slavnostních přehlídkách čtvernožci mohou stát na všech nohou, nebo kráčet po zadních, nebo se vzpínat na zadních (kůň či jednorožec ve skoku) ptáci a gryfové mohou znak přidržovat zobákem, nebo se o něj jen břichem opírat (například emu na znaku Austrálie) ryby, delfíni a velryby se zobrazují s hlavou na půdě a s tělem esovitě vzhůru stočeným andělé mohou letět (například na některých znacích Uherska nebo města Plzně), poklekat (na erbovních listinách ze 16. století)
Používání Štítonoše mohou užívat státy, města, obce, panovníci a vysoká šlechta, v občanských znacích se užívat nemají.
Galerie
Odkazy Externí odkazy
Kategorie:Heraldika