Mali, plným názvem Republika Mali, je vnitrozemský stát, nacházející se v oblasti Sahelu a jižní Sahary. Hraničí na severu s Alžírskem, na východě s Nigerem, na jihu s Burkinou Faso a Pobřežím slonoviny, na západě s Guineou, Senegalem a Mauritánií. S rozlohou přes 1 240 192 km² se jedná o osmou největší zemi Afriky. Odhadovaný počet obyvatel je přibližně 23,29 milionu (2024). Hlavním a největším městem je Bamako. Země má 13 oficiálních jazyků, z nichž nejrozšířenější je bambarština.
Severní hranice Mali sahají hluboko do pouště Sahary. Jižní část země, kde žije většina obyvatel, se nachází v oblasti súdánské savany a protékají jí řeky Niger a Senegal. Ekonomika země je založena na zemědělství a těžbě, přičemž mezi hlavní přírodní zdroje patří zlato (Mali je třetím největším producentem zlata v Africe) a sůl.
Území dnešního Mali bylo součástí tří po sobě jdoucích mocných a bohatých západoafrických říší, které ovládaly transsaharský obchod: Ghanské říše (podle níž je pojmenována dnešní Ghana), Malijské říše (po níž je pojmenováno Mali) a Songhajské říše. Při svém vrcholu kolem roku 1300 byla Malijská říše nejbohatší zemí Afriky, její císař ze 14. století Mansá Músa je považován za jednoho z nejbohatších lidí v dějinách. Kromě toho, že byla oblast centrem obchodu a těžby, byla středověká Malijská říše i centrem islámu, kultury a vzdělanosti; město Timbuktu se stalo proslulým střediskem vzdělávání se svou univerzitou, která patří k nejstarším na světě a je činná dodnes. Rozšiřující se Songhajská říše Malijskou říši pohltila roku 1468, než byla sama v roce 1591 poražena saadskou armádou.
Koncem 19. století, během dělení Afriky mezi evropské mocnosti, převzala nad Mali kontrolu Francie a učinila z něj součást Francouzského Súdánu. Po krátké federaci se Senegalem vzniklá Súdánská republika získala v roce 1960 nezávislost. Po vystoupení Senegalu byla vyhlášena samostatná Malijská republika. Po dlouhém období vlády jediné strany vedl převrat v roce 1991 k nové ústavě a založení demokratického, pluralitního státu.
V lednu 2012 vypukl na severu Mali ozbrojený konflikt, během něhož tuaregští povstalci ovládli severní území a v dubnu vyhlásili nezávislý stát Azavad. Konflikt byl zkomplikován vojenským převratem v březnu 2012 a následnými boji mezi Tuaregy a dalšími povstaleckými skupinami. V reakci na územní zisky povstalců zahájila Francie v lednu 2013 v zemi vojenskou operaci Serval. Během dubna se malijské a francouzské síly zmocnily většiny severu, i přesto však konflikt pokračoval. Na počátku 20. let 21. století došlo v Mali ke dvěma vojenským převratům vedeným Assimim Goïtou.
Dějiny Mali má na rozdíl od mnoha jiných moderních afrických států dlouhou a především dobře popsanou historii jako tradiční státní útvar. Do doby 2000–1300 př. n. l. je datováno archeologicky doložené polokočovné osídlení u města Gao.
Říše Ghana
Kolem 4. století n. l. Ghanská říše zahrnovala i oblasti západního Mali. Doba vzniku říše je nejistá. První písemné (arabské) zmínky o říši Ghana jsou z konce 8. století. V roce 990 si Ghana podmanila sousední berberskou říši Awdaghust, roku 1076 bylo centrum říše Ghana dobyto muslimskými Almorávidy. O několik let později (1087) se almorávidská říše rozpadla. Ghana přežívala jako nevýznamný státeček, později začleněný do říše Mali.
Říše Mali a Songhajská říše
náhled|vlevo|Rozsah říše Mali Legendární počátky muslimské říše Mali pod vládou dynastie Keïta sahají do 10.–11. století. Roku 1224 Mali válčilo s královstvím Sósů v oblasti dnešního Bamaka. V roce 1235 došlo k bitvě u Kiriny, Sósové byli poraženi maliským panovníkem Sundžátou, říše Mali ovládla oblast dnešního Mali, Senegalu, Gambie, část Mauritánie a Guiney. Největší rozmach říše nastal ve 14. století pod vládou mansy (krále králů) Músy. V následujícím století však přišel pomalý úpadek Mali, v polovině 15. století se osamostatnila do té doby vazalská Songhajská říše, která posléze ovládla značnou část území bývalé říše Mali. Songhajské říše zažila největší rozkvět za vlády Askíji Muhammada v letech 1493–1528, na konci 16. století však marocký vpád přinesl její úpadek. Songhajská říše přetrvala v částečné závislosti na Maroku do počátku 19. století. Roku 1670 říše Mali zanikla jako státní útvar.
Koloniální expanze Francouzská expanze podél řeky Senegal se zastavila roku 1688 u peřejí na západní hranici dnešního Mali. V 18. století území dnešního Mali zažívalo hospodářský úpadek a existovalo zde několik menších států. V první polovině 19. století se první Evropané (Mungo Park, Alexander Laing, René Caillé) dostali do bájného islámského města Timbuktu. Během 70. let 19. století si Francouzi začali podmaňovat území dnešního Mali. Hlavní překážkou byla tukulérská říše, v jejímž čele stál Ahmadu Seku a mandinská říše Samori Turého. Roku 1892 byla po správní linii vytvořena kolonie Súdán (neplést s anglo-egyptským Súdánem), roku 1895 se Francouzský Súdán stal součástí Francouzské západní Afriky. Francouzská expanze vrcholila roku 1898 zajetím Turého a obsazením celého území dnešního Mali Francouzi. Od roku 1907 bylo správním centrem kolonie Bamako, které v tomto postavení vystřídalo předchozí správní středisko Kayes. Roku 1958 vznikla v přípravách na získání nezávislosti Federace Mali zahrnující dnešní Mali a Senegal, jejím prezidentem se stal Modibo Keïta.
Postkoloniální období Mali Mali získalo samostatnost v červnu 1960 v rámci Federace Mali, která však přežila pouze čtvrt roku. Další vývoj byl podobný jako v řadě jiných mladých afrických států. Nejprve to byla cesta k africkému socialismu pod vedením Modibo Keïty. Jeho politika přivedla zemi do hospodářské krize. Následoval vojenský převrat (1968), který byl bezprostřední reakcí armády na snahy Keïty vybudovat prezidentskou gardu jako protiváhu vůči armáděThomson, Alex. An Introduction to African Politics. Abingdon, Oxon: Routledge, 2004. . Str. 137.. Armáda deklarovala, že moc si ponechá pouze dočasně, avšak přes více než 20 let zůstal u moci režim jedné strany ovládané vojenskou juntou pod vedením Moussy Traorého, byť se později režim převlékl z uniforem do civiluChazan, Naomi et al. Politics and Society in Contemporary Africa. Boulder, Colorado: Lynne Rienner, 1999. . Str. 229.. Traorého režim padl až v březnu roku 1991 po dalším vojenském převratu, který však tentokrát, na první pohled překvapivě, nasměroval zemi demokratickým směrem.
Demokratické Mali náhled|Socha svobody v Bamaku Zakořeňující demokracie v Mali je vnímána trochu jako překvapení a náhodná anomálie, zvlášť protože maliské podmínky na počátku 90. let se zdály být velmi nevhodné pro demokratické uspořádání. Mali patří k nejchudším zemím nejen v celosvětovém, ale i v africkém srovnání, vládla zde již přes dvacet let vojenská junta Moussy Traorého a ani nikdy předtím v postkoloniálních dějinách zde nefungovaly demokratické principy.
Neutěšená ekonomická situace v 80. letech iniciovala vznik řady zemědělských spolků, které patřily k prvním známkám aktivizace obyvatelstva. Inspirativní události v zemích sovětského bloku, které byly v Africe následovány také řadou politických změn, přinesly zdůraznění demokratizačních požadavků i do Mali. Traoré sám inicioval diskuse o zavedení demokratických principů uvnitř vládní strany, opoziční hnutí se však začalo stále více projevovat i mimo vládní stranu. Traoré brzy přehodnotil svůj postoj, protivládní demonstrace začaly být potlačovány silou a zahynulo několik set lidí. Krveprolití zastavil dalším krveprolitím v březnu 1991 vojenský převrat, který vedl Amadou Toumani Touré. Byla zrušena ústava, rozpuštěna vláda a zakázána vládní strana. Touré se stal dočasnou hlavou státu a do čela přechodné vlády se postavil uznávaný technokrat Soumana Sacko, vysoký úředník UNDP.
Na rozdíl od předchozího Traorého převratu armáda splnila své prohlášení, že nemá v úmyslu zůstat u moci. Smíšená vojensko-civilní vláda zůstala u moci jen rok, během kterého probíhaly přípravy na demokratické volby. Pozoruhodné bylo přijaté prohlášení, že členové vlády ani členové dočasného pětadvacetičlenného nejvyššího zákonodárného orgánu – Prozatímního výboru pro blaho lidu (francouzsky: Comité de transition pour le salut du Peuple – CTSP) – nebudou v prvních volbách kandidovat. V létě 1991 byla svolána národní konference, na které kolem 2000 delegátů vypracovalo návrh ústavy. Maliská národní konference byla inspirována Beninskou zkušeností. Národní konference, jichž především ve frankofonní Africe proběhlo počátkem 90. let několik, byly překvapujícím projevem důvěry v institucionální řešení politických problémůLe Vine, Victor T. Politics in Francophone Africa. London: Lynne Rienner Publishers, 2004. . Str. 242, i když zdaleka ne ve všech případech byly počátkem úspěšného přechodu k demokracii.
náhled|Vesnice Dogonů Maliská konference byla do značné míry specifická. Nepředstavovala, tak jako v jiných zemích, prostor pro vyřešení konfliktu mezi stávajícím režimem a opozicí, neboť Traoré byl již odstraněn a Tourého vláda byla vnímána jako dočasná. Konference nemusela usilovat o uznání své suverenity a spíše než samotným aktérem politické změny byla mechanismem pro hledání konsensu o budoucnosti Mali po svržení TraoréhoLe Vine, Victor T. Politics in Francophone Africa. London: Lynne Rienner Publishers, 2004. . Str. 259.
Začátkem roku 1992 proběhlo referendum o nové ústavě a místní, dvoukolové parlamentní a dvoukolové prezidentské volby. Volební účast se však u jednotlivých voleb pohybovala pouze mezi 20 a 45 %Zídek, Petr. Mali. Praha: Libri, 2004. . Str. 59. Jako nejsilnější strana vzešlo z voleb Spojenectví pro demokracii v Mali (francouzsky: Alliance pour la démocratie au Mali – ADEMA), hnutí, které představovalo téměř jednotnou opozici na sklonku Traorého režimu. Spíše než jednotnou stranou však ADEMA bylo nepevným koaličním uskupením řady zájmových skupinBratton, Michael; van de Walle, Nicolas. Democratic Experiments in Africa: Regime Transitions in Comparative Perspective. Cambridge: Cambridge University Press, 1997. . Str. 252., což se později projevovalo ve značné křehkosti vládnoucích koalic. Prezidentem se stal předseda ADEMA Alpha Oumar Konaré. Řada politických stran si však stěžovala, že volební systém zvýhodňoval ADEMA. Z voleb vzešla koaliční vláda v čele s ADEMA. V dalším období došlo k řadě rekonstrukcí vlády a obměnám vládní koalice a byla odhalena spiknutí za účelem odstranění Konarého.
Dalším volebním rokem byl rok 1997. Národní nezávislá volební komise rozhodla o odložení parlamentních voleb z organizačních důvodů, výsledky prohlásila opozice za zfalšované, ačkoliv mezinárodní pozorovatelé hlásili organizační nedostatky, avšak nikoliv falšování výsledků. Ústavní soud výsledky prvního kola voleb nakonec zrušil, a to z formálních důvodů. Volby potvrdily značnou fragmentaci politického systému v Mali. Zde se, podobně jako v jiných afrických zemích, jen zpravidla obtížně hledají výrazné programové rozdíly mezi jednotlivými stranami, které jsou profilovány regionálně nebo skrze svoji ústřední osobnost, spíše než programověSandbrook, Richard. Closing the Circle: Democratization and Development in Africa. Toronto: Between the Lines, 2000. . Str. 34-35. V parlamentu zasedli zástupci 10 stran, přičemž minimálně sedm jiných významných politických uskupení volby bojkotovalo.
náhled|Veřejná doprava v Mali