Markéta Pilátová (* 1. února 1973 Kroměříž) je česká spisovatelka, hispanistka a novinářka.

Život Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1991 studovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia zde pracovala šest let jako odborná asistentka. Od roku 2007 do roku 2008 pracovala jako vedoucí zahraniční redakce týdeníku Respekt.Horák Ondřej: O mně v tvém příběhu není nic, Lidovky.cz, 1. října 2007Horáčková Kristýna: Povídání o Brazílii a Žlutých očích, Litenky.ff.cuni.cz, 27. dubna 2008

Poté odcestovala do Argentiny a do Brazílie: pět let pobývala v brazilském státě Mato Grosso do Sul, v São Paulu a v Buenos Aires,Kaprálová Dora: Psaní je pro mě únikem před přízemním rutinním životem, Idnes.cz, 1. prosince 2009] kde učila potomky českých krajanů, kteří emigrovali z Československa do Brazílie a Argentiny.

V mnoha českých médiích (např. Respekt, Lidové noviny, kulturní příloha Práva Salon) publikuje eseje, zahraničně-politické články, reportáže, recenze, povídky a autorské sloupky. Píše rovněž povídky pro rozhlasovou stanici VltavaDobeš Roman: Psaní je pro mě způsob, jak chápat svět, Liberecky.denik.cz, 18. února 2010 a písňové texty pro zpěvačku Moniku Načevu. V současnosti pracuje v Institutu Cervantes v kulturním oddělení. Je vdaná, bydlí v Praze a ve Velkých Losinách.

Dílo

Pobyt v Brazílii a Argentině ji inspiroval k prozaickému debutu, románu Žluté oči vedou domů, který byl nominován na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého, v roce 2010 byl přeložen do němčiny a portugalštiny, v roce 2011 do polštiny, v roce 2012 se připravují překlady nizozemštiny a španělštiny. V roce 2009 jí vyšel druhý román Má nejmilejší kniha, rovněž nominovaný na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. Rozdíl mezi dvěma romány zmiňovala autorka v jednom z rozhovorů: Zatímco první román pojednává o hledání kořenů domova a je více autobiografický, v druhém románu už se autorka neptá, co všechno ještě český čtenář snese a zda je příběh uvěřitelný. Je o hledání kořenů Zla.

Specifický vypravěčský styl Markéty Pilátové můžeme srovnávat s narativními tendencemi moderní světové literatury. Autorka ve svých textech poukazuje na současný svět, její výpověď o něm je prostupována prostřihy do vzdálenějších časových údobí.

Tvorba pro děti Markéta Pilátová se věnuje také tvorbě pro děti. V roce 2009 jí vychází knížka Víla Vivivíla a stíny zvířat. O rok později vydala další dvě knihy pro děti. První z nich je Kiko a tajemství papírového motýla, nominována na cenu Magnesia Litera, druhou je pokračování příběhů víly Vivivily Víla Vivivíla a piráti jižního moře.

V létě 2011 publikovala první sbírku poezie Zatýkání větru. Verše Markéty Pilátové jsou inspirovány životem v Brazílii a ve Španělsku. Některé básně ze sbírky se staly textovou předlohou pro písně Moniky Načevy.

Napsala první původní českou pohádku o klukovi se dvěma mámami, kterou pojmenovala Jura a lama. Kniha s ilustracemi Dory Dutkové vyšla v květnu 2012 za podpory Slovensko-českého ženského fondu v rámci projektu za zviditelnění stejnopohlavních rodin a dětí v nich.Koubek, Jiří. Jura a lama - první česká pohádka o klukovi se dvěma mámami [online]. Colourplanet.cz, 2012-05-07, [cit. 2012-05-09].

Překlady Ze španělštiny přeložila v roce 2001 román mexické spisovatelky Normy Lazo Věřící. Mezi její další překladatelské činnosti patří kniha Ricarda Linierse Macanudo z roku 2010.

Přehled děl

Beletrie Žluté oči vedou domů. Praha: Torst, 2007. 158 s. . německy jako: Wir müssen uns irgendwie ähnlich sein. St. Pölten: Residenz, 2010. Přel.: Michael Stavarič. portugalsky jako: Olhos de Loba. São Paulo: Annablume, 2010. italsky jako In qualcosa dovremmo pur somigliarci, 2018 polsky jako Żółte oczy prowadzą do domu, 2011 ISBN 978-83-928051-6-8 Má nejmilejší kniha. Praha: Torst, 2009. 272 s. . Víla Vivivíla a stíny zvířat. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 68 s. . Kiko a tajemství papírového motýla. Praha: Meander, 2010. 67 s. . Víla Vivivíla a piráti jižního moře. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 84 s. . Jura a lama. Praha: Nakladatelství LePress, 2012. 64 s. . Tsunami blues, Torst, 2014. 304 s. Kulaté rámy slov, Pavel Ševčík – Veduta, 2015. 124 s. Hrdina od Madridu, Pikador Books, 2016. 74 s. Kiko a tulipán, Meander, 2016. 72 s. S Baťou v džungli, Torst, 2017. 264 s. polsky jako Z Bat'ą w dżungli, 2019 ISBN 9788364887734 Senzibil, Torst, 2020. 320 s. polsky jako Ciemna strona, 2023 ISBN 9788365707581 Hnízda, Odeon, 2025. 264 s.

Poezie Zatýkání větru. Praha: Větrné mlýny, 2011. 78 s. .

Překlady Norma LAZO: Věřící. Praha: One Woman Press, 2001. Ricardo LINIERS: Macanudo. Praha: Meander, 2010.

Knihy rozhovorů Po stopách divokého Boha, 2025 – rozhovor se Sandrou Silnou (chystaná kniha)

Rozhlasové zpracování díla 2009 Příběhy z konce světa, sedm povídek z Latinské Ameriky, Připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček. Účinkují Andrea Elsnerová a Roman Zach. Režie Aleš Vrzák, Český rozhlas.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Web Markéty Pilátové Zlatá střední cesta vždycky člověka dovede nejdál, iDnes.cz, 2. listopadu 2009 – Deset vizí Markéty Pilátové, iDnes.cz (Kavárna online), 2009 Markéta Pilátová: Má nejmilejší kniha – Monika Načeva uvádí autorku a její knihu, Česká televize, 2010 Zlo je návykové, říká spisovatelka a novinářka Markéta Pilátová – rozhovor Štěpána Kučery, Salon, 2009 Kuře: Nezapaříme v KFC? A co na to slepice? – rozhovor o překladu komiksu Ricarda Linierse s Petrem Svobodou, Týden.cz, 2011

Kategorie:České překladatelky Kategorie:České spisovatelky 21. století Kategorie:České novinářky Kategorie:Fejetonisté Kategorie:Narození v roce 1973 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Čeští překladatelé ze španělštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Narození 1. února Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Palackého Kategorie:Narození v Kroměříži