Bitvy u Saratogy proběhly dvě, a to 19. září a 7. října 1777. Někdy se k těmto střetům počítá i bitva u Benningtonu z 16. srpna 1777. Boje přinesly Američanům rozhodující vítězství nad Brity na severním válčišti americké války za nezávislost.
Začátkem roku 1777 trvaly boje už téměř dva roky, výsledek byl nejistý a Britové se proto rozhodli změnit strategii. Hodlali oddělit území Nové Anglie od území jižních kolonií. Kampaň začala dobře, ale vše se zpomalilo kvůli logistickým problémům. Britský generál John Burgoyne vedl velkou invazní armádu na jih z Kanady údolím Champlainova jezera, kde se měl setkat s další částí britské armády pochodující na sever z New Yorku, a další britskou silou, která pochodovala směrem na východ od jezera Ontario. Tyto jednotky ovšem nedorazily a generál Burgoyne se ocitl uprostřed amerických sil na severu státu New York osamocen. Přesto dosáhl malého taktického vítězství nad generálem Horatio Gatesem a kontinentální armádou v bitvě u Freemanovy farmy 19. září, ovšem to ho stálo mnoho obětí. I tyto malé zisky byly smazány, když znovu zaútočil na Američany v bitvě na výšinách Bemis Heights 7. října. Tady Američané zajali část britské obrany. Burgoyne byl nucen ustoupit neboť jeho armáda byla obklíčena mnohem větší americkou silou, což ho 17. října donutilo ke kapitulaci. Zprávy o Burgoynově kapitulaci přispěly k formálnímu vstupu Francie do války jako amerického spojence. Francie už předtím poskytovala kolonistům zásoby, munici a zbraně, mezi jinými pozoruhodná děla systému de Valliere hrající důležitou roli v bojích u Saratogy.Springfield Armory Po této bitvě do americké války na straně kolonistů vstoupilo i Španělsko.
Boje u Saratogy začaly 19. září. Burgoyne, veden snahou dobýt opevněnou americkou pozici na výšinách Bemis Heights, přesunul některé ze svých jednotek na bok amerických pozic. Generál Benedict Arnold tento manévr předpokládal a obranu významně posílil. Burgoyne získal kontrolu Freemanovy farmy, ale bylo to vítězství zaplacené velkými ztrátami. Dny následující po bitvě probíhaly menší potyčky a Burgoyne vyčkával v naději, že z New Yorku dorazí britské posily. Mezitím dorazily posily Američanům v podobě milicí Patriotů, což změnilo poměr sil. Spory v americkém velení vedly generála Gatese k tomu, aby během bojů Arnolda zbavil velení.
Britský generál sir Henry Clinton vyrazil z New Yorku a pokusil se zvrátit nepříjemnou Burgoynovu situaci. Dne 6. října zaútočil na pevnosti Clinton a Montgomery u řeky Hudson. Britové sice u pevností zvítězili, ale jediným důsledkem akce byly utrpěné ztráty na obou stranách a britské zničení obou pevností při jejich odchodu. Clintonovo úsilí přišlo příliš pozdě na to, aby pomohlo Burgoynovi. Když bylo jisté, že britské posily nedorazí včas, generál Burgoyne zaútočil na výšiny Bemis Heights znovu 7. října. Tato bitva vyvrcholila těžkými boji, kde se uplatnila Arnoldova taktika rychlých přesunů jednotek. Britové byli nuceni k návratu na své pozice před bitvou 19. září, Američané navíc část britských obránců zajali. Burgoyne se ocitl v pasti mezi americkými silami bez naděje na pomoc, a tak 17. října ustoupil do Saratogy (nyní Schuylerville) a kapituloval s celou svou armádou. „Jeho kapitulace,“ říká historik Edmund Morgan, „byla velkým zlomem války, protože tím získal pro Američany zahraniční pomoc, která byla poslední složkou potřebnou k celkovému vítězství.“
Pozadí náhled|Generál Horatio Gates, portrét Gilbert Stuart
Britská situace Americká revoluční válka trvala už skoro dva roky a Britové rozhodli o změně strategie. Rozhodli se rozdělit třináct kolonií a izolovat Novou Anglii od ostatních kolonií, které považovali za vstřícnější k britské politice. V roce 1777 britské velení vymyslelo plán na rozdělení kolonií tak zvaným třícestným klešťovým sevřením.Ketchum (1997), pp. 84–85 Západní kleště mělo představovat uskupení pod velením Barryho St. Legera, jež mělo postupovat od jezera Ontario přes západ státu New York po řece Mohawk.Ketchum (1997), p. 335 Jižní klešťový obchvat měl zajistit postup armády údolím řeky Hudson z New Yorku.Ketchum (1997), p. 82 Severní sevření měly zajišťovat jednotky pochodující na jih od Montrealu a všechny tři proudy se měly setkat v blízkosti Albany a oddělit tak Novou Anglii od ostatních kolonií.Ketchum (1997), p. 348náhled|Generál John Burgoyne byl pro své chování označován jako "Gentleman Johnny", (portrét sir Joshua Reynolds, asi 1760)
Britský generál John Burgoyne se v červnu 1777 vydal na jih z provincie Quebec, aby získal kontrolu nad údolím řeky Hudson. Jeho armáda se i přes vítězství u pevnosti Ticonderoga dostávala do potíží. Část armády dosáhla horního toku Hudsonu již koncem července, ale logistické a zásobovací problémy zdržely hlavní armádu v pevnosti Edward. Pokus o zmírnění těchto obtíží selhal, když bylo v bitvě u Benningtonu 16. srpna zabito nebo zajato téměř 1 000 mužůKetchum (1997), p. 320 a navíc 28. srpna dorazila k Burgyonovi zpráva, že síly britského důstojníka Legera Barrimora Matthewa, které neúspěšně obléhaly pevnost Stanwix, se obrací zpět.Ketchum (1997), p. 332
Generál William Howe se rozhodl nepodpořit Burgoyna u Saratogy. Odplul se svou armádou z New Yorku po moři na jih k Filadelfii namísto na sever, aby se setkal s Burgoynem.Nickerson (1967), p. 189 Většina indiánské podpory Britů uprchla po porážce u Benningtonu a jeho situace se stala opravdu obtížnou.Nickerson (1967), p. 265 Potřeboval ubytovat svou armádu před příchodem zimy, což vyžadovalo buď ustoupit do zpět do Ticonderogy, nebo postupovat do Albany. Burgoyne se rozhodl pro postup do Albany. Pak úmyslně přerušil komunikaci vedoucí na sever, aby nemusel udržovat řetězec silně opevněných základen mezi jeho pozicí a Ticonderogou a rozhodl se překročit řeku Hudson v době, kdy byl v relativně silné pozici.Nickerson (1967), pp. 290–95 Nařídil baronovi Riedeselovi, který velel zadní části armády, aby opustil základnu na jihu Skenesboro a poté mezi 13. a 15. září nechal armádu přejít přes Hudson severně od Saratogy.Nickerson (1967), p. 296
Americká situace Od Burgoynova vítězství u pevnosti Ticonderoga začátkem července byla Kontinentální armáda nucena pomalu ustupovat. Pevnost neubránil generálmajor Philip Schuyler. Další americké síly stály jižně od Stillwateru v New Yorku. Dne 19. srpna generálmajor Horatio Gates převzal velení od Schuylera, neboť důvěra v jeho schopnost velení byla pošramocena po ztrátě pevnosti Ticonderoga a následnému ústupu.Ketchum (1997), p. 337 Gates a Schuyler byli z velmi odlišného prostředí a nevycházeli spolu; už předtím se nedokázali shodnout v otázkách velení.Ketchum (1997), pp. 52–53 Armáda kolonistů posilovala jednak kvůli zvýšené účasti mužů z milicí po výzvách guvernérů jednotlivých států, také po úspěchu v Benningtonu. Další příčinou bylo velké pobouření vyvolané zprávou o zabití Jane McCreaové, snoubenky jednoho z loajalistů.Jane McCrea byla mladá žena, která byla zabita indiánským válečníkem kmene Huron-Wendat bojujících v britské armádě generála Johna Burgoyne během americké revoluční války. Její zabití vyvolalo pobouření. Burgoyneova neschopnost potrestat údajné vrahy také učinila nedůvěryhodným britské tvrzení, že jsou při vedení války civilizovanější než nepřítel; šíření této propagandy přispělo ke vstupu jednotek Patriotů do kontinentální armády. Příběh jejího života a smrti vstoupil do amerického folklóru a použil jej James Fenimore Cooper v The Last of Mohicans (Poslední Mohykán) a Kenneth Lewis Roberts v Rabble in Arms. Byla zabita Indiány sloužícími v britské armádě pod Burgoynovým velením.Nickerson (1967), p. 288
Situaci armády generála Gatese zlepšila také strategická rozhodnutí generála George Washingtona. Washington byl nejvíce znepokojen manévry generála Williama Howea, 5. vikomta Howe. Byl si vědom toho, že i Burgoyne svou armádou přemísťuje a tak v červenci zariskoval. Poslal na sever na pomoc jednotky generála Benedikta Arnolda, jeho nejagresivnějšího polního velitele, a generála Benjamina Lincolna z Massachusetts, známého svými dobrými styky s milicemi v Nové Anglii.Nickerson (1967), p. 180 Nařídil 750 mužům z jednotek Israela Putnama bránit pozice na Bemis Heights, v srpnu se měli spojit s Gatesovou armádou. Akci nařídil ještě dříve než bylo jisté, že generál Howe skutečně odpochodoval na jih. Poslal také na pomoc některé z nejlepších mužů z vlastní armády: plukovníka Daniela Morgana a nově vytvořený "Provisional Rifle Corps" (Prozatímní střelecký sbor), který tvořilo asi 500 speciálně vybraných střelců z Pensylvánie, Marylandu a Virginie, vytipovaných pro jejich výborné střelecké schopnosti.Nickerson (1967), p. 216 Tato jednotka se stala známou jako Morgan's Riflemen (Morganovi střelci). náhled|vlevo|Mapa ukazující pohyby nepřátelských armád v bojích u Saratogy a plán bitev (vložka) Dne 7. září Gates nařídil své armádě pochodovat na sever, na výšiny byly známé jako Bemis Heights, ležící severně od Stillwateru a asi 10 mul (16 km) jižně od Saratogy. Místo bylo vybráno pro svůj obranný potenciál; armáda strávila zhruba týden stavbou obranných opevnění navržených polským inženýrem Tadeuszem Kościuszkem. Z výšin byl dobrý výhled na celou oblast. Navíc odsud bylo možné kontrolovat jedinou cestu do Albany procházející mezi útesem, výšinami a řekou Hudson. Na západ od výšin byly silně zalesněné rokle, které by představovaly významnou výzvu pro každou, jakkoli dobře vybavenou armádu.Ketchum (1997), pp. 347–48
První bitva u Saratogy, bitva u Freemanovy farmy
Příprava Burgoyne postupoval na jih opatrně. Poté, co jeho armádu opustili indiánští bojovníci, přišel o spolehlivé informace o amerických pozicích.Nickerson (1967), p. 299 Dne 18. září předvoj jeho armády dosáhl pozice severně od Saratogy, asi 4 míle (6,4 km) od americké obranné linie, a mezi oběma armádami začalo docházet k potyčkám.Nickerson (1967), p. 300 Americký tábor se stal "líhní" slavných intrik od chvíle, kdy se generál Benedict Arnold vrátil z boje u pevnosti Stanwix. Vztah Arnolda a Gatese již dříve nebyl ideální, ale byl stále korektní navzdory jejich "pichlavým egům". Nyní se podařilo Arnoldovi popudit proti sobě Gatese tím, že jmenoval důstojníky přátelské vůči Schuylerovi jako svůj štáb a vtáhl je do probíhajícího sporu mezi nimi.Ketchum (1997), pp. 351–52 Až do bojů z 19. září byl vztah Arnold – Gates chladný až napjatý. Události toho dne přispěly k vyhrocení situace. Gates přidělil levé křídlo obrany Arnoldovi a sám převzal velení pravého křídla, které bylo nominálně přiděleno generálu Lincolnovi, kterému Gates v srpnu přidělil některé jednotky s úkolem obtěžovat britské pozice za Burgoynovou armádou.Ketchum (1997), pp. 352, 355
náhled|Počáteční pozice a pohyby jednotek v bitvě u Freemanovy farmy ze dne 19. září 1777