Enid Blytonová (11. srpna 1897 Londýn – 28. listopadu 1968 Londýn) byla britská autorka knih pro děti. Původním povoláním byla učitelka, nejdřív psala příspěvky do novin o pedagogice a až později se začala věnovat dětské literatuře. Jako první byla sbírka veršů pro děti. Koncem 30. let vydala Pohádky na dobrou noc, ve 40. letech pak dobrodružné příběhy jako Správná pětka či Tajná sedma určené větším dětem a řadu knih ze školního prostředí, například Kamarádky nebo Podařená dvojčata. Českým dětem může být známa také prostřednictvím britských a kanadských televizních adaptací její knižní série Noddy, kterou vysílala ČT v pořadu Kouzelná školka.
Životopis
Dětství a vzdělání Enid Mary Blyton se narodila 11. srpna 1897 v londýnské čtvrti East Dulwich do rodiny prodejce příborů Thomase Careyho Blytona (1870–1920) a jeho ženy Theresy May Blytonové (roz. Harrisonové; 1874–1950). Měla dva mladší bratry, Hanlyho (1899–1983) a Careyho Charlese (1903–1976). Enidin otec se o ni staral, když se jako tříměsíční nakazila černým kašlem, na jehož následky málem zemřela.
S otcem měla Enid vřelý vztah a byl to právě on, kdo jí vštípil lásku k přírodě – ve své autobiografii o něm napsala, že "miloval květiny i ptactvo a divoká zvířata, o nichž věděl víc než kdokoliv, koho jsem kdy potkala". Po otci zdědila také zájem o zahradničení, umění, hudbu, divadlo a literaturu a často s ním chodila na výlety do přírody, s čímž nesouhlasila její matka, která s dcerou nesdílela nadšení pro její koníčky. Enidin otec dceru vedl také ke hře na piano, které se naučila dost dobře na to, aby začala uvažovat o studiu na Guildhall School of Music a profesionální hudební dráze, ale nakonec se rozhodla pro psaní. Malá Enid potom těžce nesla, když v jejích třinácti otec od rodiny odešel kvůli jiné ženě. S matkou nikdy neměla příliš dobrý vztah, a když její rodiče zemřeli, nepřišla na pohřeb ani jednomu z nich.
Mezi lety 1907 a 1915 navštěvovala budoucí spisovatelka beckenhamskou St Christopher's School, kde se stala školní přebornicí v tenise a kapitánkou lacrossového týmu. Kromě sportu se jí dařilo také ve slohu, a tak se v roce 1911 zúčastnila dětské básnické soutěže spisovatele a novináře Arthura Mee, který se pak nabídl její verše publikovat. Enidina matka dceřino básnické úsilí považovala za "ztrátu času i peněz", ale nechala se přesvědčit, aby Enid podpořila.
Když v roce 1915 dokončila studium jako studentská předsedkyně, odstěhovala se od matky a nadále žila u přátel, mj. v sídle Seckford Hall, jehož tajná chodba a ložnice, v níž údajně straší, později sloužily spisovatelce jako inspirace při psaní. Tehdy jí také přítelkyně požádala o pomoc při výuce v mateřské škole v Ipswichi. Díky této zkušenosti se v září roku 1916 rozhodla přihlásit se do učitelského kurzu nadace National Froebel Union. V té době prakticky přestala komunikovat se svými příbuznými.
Učitelská kariéra Když Blytonová v prosinci 1918 dokončila učitelský kurz, podařilo se jí získat místo v chlapecké škole Bickley Park School. O dva měsíce později získala učitelský certifikát v přírodovědě, zeměpisu, literatuře, základní matematice a základech pedagogiky.
V roce 1920 se přestěhovala do londýnského předměstí Surbiton, když se stala vychovatelkou čtyř synů architekta Horace Thompsona. U Thompsona pak vyučovala 4 roky, během nichž kvůli nedostatku míst na okolních školách přibírala žáky z řad dětí ostatních rodin ze sousedství.
Manželství a rodinný život Enid Blytonová se 28. srpna 1924 v Bromley vdala za majora Hugha Alexandera Pollocka, DSO (1888–1971), otce dvou dětí a redaktora vydavatelské firmy George Newnes. Právě Pollock Blytonovou ještě před svatbou požádal o napsání dětské knihy o zvířatech The Zoo Book, a stal se jejím redaktorem. Několik let po svatbě se spolu nastěhovali do usedlosti Old Thatch, která figuruje v jedné z prvních knižních sérií Enid Blytonové, tzv. Old Thatch Series (česky nevyšlo).
První dcera jménem Gillian se Blytonové narodila 15. července 1931. Tou dobou už Enid několik let publikovala v časopisech, ale na výraznější spisovatelský úspěch musela teprve počkat. V roce 1934 potratila. Znovu ovšem otěhotněla a její druhá dcera, Imogen, se narodila 27. října 1935.
V polovině třicátých let se rodinný život Blytonové začal pomalu hroutit. Její manžel, veterán první světové války, začal pít (zřejmě kvůli válečným traumatům, která se v něm probudila během redaktorské práce na Churchillově knize The World Crisis). Po začátku druhé světové války navázal vztah se svou sekretářkou z domobrany Home Guard, o 19 let mladší spisovatelkou Idou Crowe, čímž se situace v manželství ještě zhoršila. Ida Crowe později ve své autobiografii napsala, že Blytonová v té době také měla několik mimomanželských vztahů, včetně lesbického s chůvou svých dětí. V roce 1941 Blytonová navázala vážný poměr s londýnským chirurgem Kennethem Fraserem Darrell Watersem. Když se o tom dověděl její manžel Hugh Pollock, vyhrožoval jí zveřejněním této nevěry. Blytonová, obávajíc se o svou pověst, pak sama požádala o rozvod, v němž získala do výhradní péče obě dcery. Kromě toho také využila svého vlivu v literárních kruzích, aby bývalému manželovi zabránila získat další práci v knižním průmyslu, následkem čehož musel Pollock o několik let později vyhlásit osobní bankrot.
Enid Blytonová si potom 20. října 1943 svého milence, chirurga Darrella Waterse, ve Westminsteru vzala a nechala své dcery přejmenovat na Darrell Watersovy. V dalších letech se kromě psaní stala poslušnou a spokojenou manželkou. V roce 1945 čekala Darrell Watersova prvního syna, po pádu ze žebříku ovšem znovu potratila.
Mezi její koníčky v tomto období života patřil tenis, který ráda hrála nahá – naturismus byl na vzestupu a nahý tenis byl mezi střední třídou populární kratochvílí.
Úmrtí Na konci 50. let se Blytonové začalo horšit zdraví, v roce 1960 začala vykazovat známky přicházející demence a postupně se u ní rozvinula Alzheimerova choroba. Zdraví se v té době podlomilo i jejímu muži, takže ji nemohl příliš podporovat, neboť trpěl silnou artritidou krku a kyčlí, hluchotou a záchvaty vzteku. Zemřel v září 1967, Enid Blytonová ho následovala o rok a dva měsíce později. Zemřela 28. listopadu 1968 v domově důchodců Greenways Nursing Home v londýnském Hampsteadu ve věku 71 let.
Literární činnost
Začátek kariéry Zatímco první básnické pokusy Enid Blytonové, jež měl publikovat ve svém časopise spisovatel Arthur Mee v roce 1911, nejsou dohledatelné, její další dílo, čítající na 762 knih, se 20. stoletím vine od 20. let v obrovských nákladech až do její smrti v roce 1968. Její první zaznamenanou publikací se ale už v roce 1917 stala báseň, která vyšla v časopisu Nash's Magazine, následovaná dvěma dalšími básněmi tamtéž. V roce 1921 napsala několik povídek pro periodika jako Saturday Westminster Review, The Londoner, Home Weekly nebo The Bystander.
O rok později, v roce 1922, vydala Enid Blytonová svou první knihu, kterou byla kratičká sbírka 28 básní nazvaná Child Whispers ("Dětský šepot"; česky nevyšlo). Sbírka byla ilustrovaná Enidinou bývalou spolužačkou a pozdější častou spolupracovnicí Phyllis Chaseovou. Ještě téhož roku pak Blytonová začala psát pro periodika vydavatelství Cassell & Co a George Newnes Ltd., v oborovém časopisu Teacher's World, zaměřeném na učitelství, učitele a jejich žáky, jí vyšla povídka Peronel and His Pot of Glue ("Peronel a jeho hrnec lepidla"; česky nevyšlo). V roce 1923 se jí podařilo upoutat pozornost veřejnosti, když její básně vyšly ve speciální čísle Teacher's World společně s díly Rudyarda Kiplinga, Waltera de la Mare a G. K. Chestertona. Její další publikací toho roku byla sbírka 33 nových básní Real Fairies ("Opravdové víly"; česky nevyšlo), z nichž jedna, nazvaná Pretending ("Předstírání"), vyšla již dříve v humoristickém magazínu Punch. V následujícím roce pokračovala ilustrovanou The Enid Blyton Book of Fairies ("Kniha víl Enid Blytonové", česky nevyšlo) a v roce 1926 Book of Brownies ("Kniha skřítků"; česky nevyšlo). V roce 1927 napsala a vydala několik souborů divadelních kusů, například A Book of Little Plays ("Kniha krátkých her"; česky nevyšlo).
Na začátku 30. let se Blytonová tematicky zaměřila na mýty a folklorní příběhy: v roce 1930 vznikly mj. The Knights of the Round Table, Tales of Ancient Greece, Tales of Robin Hood ("Rytíři Kulatého stolu", "Příběhy starého Řecka", "Příběhy Robina Hooda"; česky nevyšlo). Další takto tematicky orientovaná dílka následovala v roce 1934.
Enid Blytonová se ovšem i nadále věnovala tématu učitelství, kde získala jistý vliv, a to zejména s publikacemi The Teacher's Treasury (1926), Modern Teaching (1928), Pictorial Knowledge (1930) a Modern Teaching in the Infant School (1932; "Učitelova pokladnice", "Moderní výuka", "Obrázkové učení", "Moderní výuka v mateřské škole"; česky nevyšlo).
Komerční úspěchy
Knižní seriály: 1934–1948 V roce 1934 Blytonová začala knihou The Talking Teapot and Other Tales ("Mluvící čajník a další příběhy"; česky nevyšlo) svou sérii Old Thatch, která se měla v budoucnu rozrůst až na 28 dílek. Další úspěšnou sérií, jejíž první kniha se objevila toho roku, byly příběhy Kmotra Králíka v díle Brer Rabbit Retold ("Převyprávěné příběhy Kmotra Králíka"; česky nevyšlo), založené na afroamerické ústní lidové slovesnosti, kterou do hledáčku veřejnosti poprvé dostal americký novinář Joel Chandler Harris ve svých knihách Uncle Remus: His Songs and Sayings (1880), Nights with Uncle Remus (1883) a d. (česky např. Rozprávky strýčka Rémuse, Albatros: 1972).
Roku 1937 Blytonové vyšla první delší kniha, Adventures of The Wishing Chair ("Dobrodružství s Křeslem přání"; česky nevyšlo), následovaná o dva roky později prvním svazkem série o Kouzelném stromu: The Enchanted Wood ("Vzhůru na Kouzelný strom"; Albatros: 2003). Tato série je inspirovaná germánskou mytologií, která Blytonovou odmalička fascinovala, a stejně jako Adventures of The Wishing Chair vyprávěla příběhy dětí přenesených do kouzelných světů plných skřítků, víl, trpaslíků a dalších kouzelných bytostí.
Prvním delším dobrodružným románem Enid Blytonové se roku 1938 stalo dílo The Secret Island ("Dobrodružství na ostrově"; Albatros: 2004), kterou dobová recenze popisuje jako "robinsonádu odehrávající se na ostrově v jednom z anglických jezer". Tato kniha se dočkala několika pokračování, která také vyšla v Albatrosu. Další romány následovaly o rok později: první díl Cirkusové trilogie Mr. Galliano's Circus ("Cirkus pana Galliana"; česky nevyšlo) a začátek série o panence Amélii – Naughty Amelia Jane ("Zlobivá Amélie"; Albatros: 2005). Románová Amélie má údajně předobraz ve skutečné panence, kterou Enid vlastnoručně vyrobila své dceři Gillian ke třetím narozeninám.
Ve 40. letech se z Blytonové stala velice plodná autorka, neboť svou tvorbu dokázala prodat s použitím marketingových strategií, kterými výrazně předběhla dobu – ze svého jména například vytvořila silnou značku. Tou dobou zkoušela svůj um také psaním pod pseudonymem Mary Pollock, vytvořeném z jejího druhého jména a manželova příjmení, ale zatímco tisk Pollockovou považoval za hrozbu pro popularitu Blytonové, čtenářstvo se ošálit nenechalo a společné rysy obou autorek prohlédlo. Tento experiment s pseudonymem byl pak veřejností odsouzen jako jakýsi podvod na čtenářích i vydavateli, takže nakonec všech šest knih vydaných původně pod jménem Mary Pollock vyšlo v nové edici pod autorčiným skutečným jménem Enid Blyton. Novým tématem v její tvorbě se tehdy staly internáty. Sérii Naughtiest Girl odstartovala knihou The Naughtiest Girl in School ("Nejprotivnější holka ze školy"; Egmont: 1999), zatímco sérii St. Claire's, která v češtině vyšla dokonce dvakrát, zahájil příběh The Twins at St. Clare's ("Podařená dvojčata" / "Příjezd"; Egmont: 1993 / 1997).