Okoun říční (Perca fluviatilis Linnaeus, 1758) je sladkovodní paprskoploutvá ryba z čeledi okounovitých (Percidae). V Česku má od roku 2017 dobu hájení. Lov je povolen od 16. 6. do 31. 12. V České republice byl tento druh velice hojně rozšířen.

Popis náhled|vlevo|Na výstavě Pod hladinou Vltavy náhled|vlevo|Na výstavě Pod hladinou Vltavy

Tělo je poměrně vysoké. Z vrchu zelenočerné, na bocích žlutohnědé s mosazným leskem a břicho je bělavé či nažloutlé. Na hřbetě se nacházejí dvě samostatné hřbetní ploutve. V první se nachází 14–20 tvrdých paprsků, ve druhé 1–2 tvrdé a 13–16 měkkých paprsků. Břišní, řitní a ocasní ploutve mají obvykle načervenalý nádech. Ústa jsou tzv. koncová. Šupiny jsou drobné, ostré a ktenoidní. Na bocích je 5–9 tmavě hnědých až černých pruhů, někdy se rozpadajících do písmene "Y". Dorůstá do maximální délky okolo 50 cm (velmi výjimečně může dorůst až přes 60 cm a hmotností okolo 6 kg), tam kde se mu nedaří dobře třít nebo je na něj silný proud nebo velký tlak ostatních dravců a nedostatek přirozených úkrytů, obvykle tvoří zakrslé formy. Nejvyšší uváděná hmotnost činí 4,820 kg.

Výskyt Obývá stojaté i tekoucí vody. Je rozšířen prakticky v celém mírném pásu Evropy, vyskytuje se i v Asii. Tento okoun se aklimatizoval například i v Austrálii, Jižní Africe či na Novém Zélandu.

Způsob života Okoun vyhledává místa zarostlá vegetací. Je to ryba věrná svému stanovišti, kde tvoří hejna, která se na noc rozpadají.

Největší aktivitu má za soumraku a za svítání. Pohybuje se rychlím vyražením vpřed s častými zastaveními. Na podzim se hejna okounů stahují do hlubších vod a aktivita mladých jedinců se snižuje, staří jedinci loví i pod ledem. Na jaře vyhledávají mělčiny a mohou i migrovat proti proudu.

Potrava Okoun patří mezi říční predátory. Tvoří hejna, v nichž napadá menší, či nemocné ryby, běžný je i kanibalismus. Jeho hlavní složkou potravy jsou zejména bezobratlí a rybí potěr.

Sportovní rybáři loví tradičně okouny na dešťovky, moučné, či bílé červy. Velice oblíben je pak také lov na přívlač (tj. na woblery, třpytky, twistery, či gumové nástrahy). Jeho záběry bývají velice prudké.

Rozmnožování náhled|upright|Jikerné pásy okouna zavěšené na podvodní vegetaci Tření probíhá od dubna do června, při teplotě vody okolo 5–19 °C. Samice klade jikry na vodní rostliny nebo jiné potopené předměty. Jikry jsou spojeny do větších provazcovitých útvarů. Okoun říční stejně jako jeho poddruh okoun žlutý má jikry spojené v dlouhých pentlicovitých pásech, které se snadno zachytí na kamenech a spadaných větvích v mělkých a pomalu tekoucích vodách. Samci pohlavně dospívají v 1–3 letech, samice ve 3–4 letech.

Plůdek okouna říčního se po vylíhnutí přesouvá z litorálu na volnou vodu, kde se živí zooplanktonem, přičemž byly zjištěny dvě strategie výskytu na volné vodě, a to epipelagický a batypelagický. Bylo provedeno několik výzkumů za účelem zjistit, zda jsou tyto strategie podmíněny na základě genetické odlišnosti populací, ale bylo zjištěno, že zde hrají roli hlavně faktory jako teplota vody, predace a konkurence.

Význam Jelikož okoun konkuruje jiným chovným rybám, tak v rybnících není úplně vítaným hostem. Rychle se rozmnožuje a velmi často pojídá jikry jiných chovných ryb, především kapra. V údolních nádržích mladí jedinci okouna vyžírají velký zooplankton.

Tento druh ryby je především předmětem sportovního rybolovu. Maso okouna je velmi chutné.

Odkazy

Reference

Literatura

DUNGEL, Jan a ŘEHÁK, Zdeněk. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2005. .

Externí odkazy

Okoun říční v atlasu ryb na CHYTEJ.cz Okoun říční – Naše Ryby Okoun říční – Aktivní rybolov

Kategorie:Okounovití Kategorie:Sladkovodní ryby