náhled|Operace srdce - bypass náhled|250px|Operace srdce (bypass věnčité tepny)

Kardiochirurgie je chirurgický obor, zabývající se operačním léčením nemocí srdce a velkých cév. Nejčastěji se jedná o operace věnčitých tepen, srdečních chlopní, aorty, operace pro poruchy rytmu a náhrady srdce včetně transplantace srdce.

Nejčastějšími operacemi srdce dnes jsou přemostění věnčitých tepen – bypassy, náhrady a plastiky (záchovné operace) srdečních chlopní, náhrady vzestupné aorty a aortálního oblouku pro výdutě nebo disekce (natržení stěny) a operace pro poruchy srdečního rytmu (např. tzv. MAZE při fibrilaci síní).

Kardiochirurgická pracoviště v ČR V České republice je nyní 14 kardiochirurgických pracovišť. Mezi největší patří Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), brněnské Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie (obě pracoviště jsou zároveň transplantačními centry) a Kardiochirurgická klinika Fakultní nemocnice Motol a Homolka (nemocnice vzniklá spojením FN Motol a Nemocnice a Homolce v roce 2026). náhled|247x247pixelů|Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze-Krči

Dalšími pracovišti jsou 3 pracoviště v Praze – Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Všeobecná fakultní nemocnice, dále to jsou Fakultní nemocnice v Hradci Králové, Fakultní nemocnice v Plzni, Nemocnice v Českých Budějovicích, Fakultní nemocnice v Olomouci, Fakultní nemocnice v Ostravě, Nemocnice Podlesí v Třinci a Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem.

Jediným pracovištěm operujícím v ČR dětské pacienty je kardiochirurgické oddělení Dětského kardiocentra 2. LF UK a Fakultní nemocnice v Motole.

Historie oboru

Roku 1513 Leonardo da Vinci jako první popsal anatomii srdce a srdečních chlopní a popsal základy toku krve srdcem.

4. září 1895 je udáváno jako datum, kdy byla provedena první známá operace srdce. Chirurg Axel Cappelen (Rikshospitalet Kristiania – dnešní Oslo) podvázal krvácející věnčitou tepnu u 24letého muže s bodnou ránou v podpaždí (axile). Pacient ale zemřel 3 dny po operaci na sepsi. 7. září 1896 byla provedena první známá úspěšná operace srdce. Dr. Ludwig Rehn (Frankfurt) zašil pacientovi poranění pravé komory srdeční způsobené bodnou ranou nožem do hrudníku.

Pro provádění operací srdce je důležitý přístroj pro mimotělní oběh, který umožňuje vyřadit srdce z krevního oběhu a jeho funkci přebírá přístroj. Princip tohoto přístroje teoreticky popsali v roce 1885 Maximilian von Frey (1852–1932) a Max von Gruber (1853–1927) – první funkční přístroj byl ale vyroben a použit až v 50. letech 20. století.

V roce 1912 obdržel francouzský chirurg Alexis Carrel Nobelovu cenu za objev cévního stehu. V roce 1925 Henry Souttar provedl první operaci uvnitř srdce – mitrální valvulotomii: pacientovi se zúženou mitrální chlopní tuto chlopeň "roztrhl" a tím toto zúžení zlepšil. Za provedení této nevyzkoušené operace byl ale kolegy lékaři kritizován a (i když operace dopadla úspěšně), tuto operaci pak již neopakoval.

V roce 1938 Robert Edward Gross provedl první úspěšnou operaci vrozené srdeční vady. Podvázal tepennou dučej (spojka mezi plicním a velkým krevním oběhem, která umožňuje krevní oběh plodu v děloze a normálně po porodu zaniká. Pokud přetrvává, tak způsobuje zkrat mezi plicním a velkým oběhem). V roce 1943 laborant Vivien Thomas, chirurg Alfred Blalock a kardioložka Helen Taussigová navrhli a provedli operaci, která zlepšila kvalitu života a prodloužila přežívání velké skupině pacientů s vrozenými vadami pravého srdce (nejčastější je Fallotova tetralogie). Šlo o tzv. subclaviopulmonální spojku – spojku mezi podklíčkovou tepnou a plicní tepnou.

V roce 1952 Charles A. Hufnagel implantoval deseti pacientům s nedomykavostí aortální chlopně kuličkovou chlopenní protézu do sestupné aorty a tím alespoň částečně zlepšil jejich onemocnění (chlopeň přímo v srdci nahradit nemohl, to umožnilo až sestrojení mimotělního oběhu, který umožnil vyřadit srdce z oběhu na dobu nutnou k operaci v jeho vnitřku). Šest pacientů operaci přežilo.

V roce 1953 provedl John Gibbon první úspěšnou operaci v mimotělním oběhu – uzávěr defektu mezisíňové přepážky. Mimotělní oběh přebírá po dobu operování funkci srdce a také zajišťuje okysličení krve, neboť během operace jsou z oběhu vyřazeny také plíce. Proto je součástí přístroje pro mimotělní oběh zařízení na okysličení – oxygenátor. Zpočátku se jednalo o kovové točící se disky, přes které krev protékala a dostávala se do kontaktu s kyslíkem (deskový oxygenátor), poté byla krev probublávána kyslíkem (bublinkový oxygenátor). Obě tato zařízení měla vysoké procento komplikací zejména embolií vzduchu a krevních sraženin do oběhu pacienta. Dnes je krev proháněna přes kapiláry tvořené polopropustnou mebránou, na jejíž zevní straně je kyslík (kapilární oxygenátor), a již se tyto komplikace téměř nevyskytují. V roce 1954 Walton Lillehei ve snaze vyhnout se komplikacím způsobeným oxygenátorem mimotělního oběhu připojil operované dítě na cévy v třísle matky po dobu operace (tzv. zkřížená cirkulace), takže okysličení krve operovaného dítěte zajistily plíce jeho matky

Dne 2. září 1960 Robert Goetz (USA) provedl první operaci pro ischemickou chorobu srdeční – tzv. koronární bypass, přemostění zúženého místa věnčité tepny. V roce 1960 Starr Albert a Edwards Lowell vyvinuli a použili první dlouhodobě fungující náhradu srdeční chlopně – chlopeň Starr Edwards. Šlo o silastikovou kuličku v kovové klícce, fungující jako jednocestný ventil. Tento typ protézy se pak vyráběl až do roku 2007. Dnes se používají jiné typy chlopenních náhrad – mechanické chlopně s pohyblivými lístky nebo modifikované chlopně ze zvířecího materiálu, tzv. biochlopně. V roce 1964 provedl ruský chirurg Vasilij Kolesov (Petrohrad) první koronární bypass s použitím tepenného štěpu. Našil levou vnitřní prsní tepnu na věnčitou tepnu na srdci a tím přemostil její zúžení. V květnu 1967 René Gerónimo Favaloro (Cleveland Clinic) použil ke koronárnímu bypassu žilní štěp odebraný z dolní končetiny pacienta (vena saphena magna).

Dne 3. prosince 1967 jihoafrický chirurg Christiaan Neethling Barnard (Kapské Město) provedl první transplantaci srdce u člověka. Pacient Louis Washkansky přežil 18 dnů, zemřel na zápal plic. Dárkyní srdce byla mladá žena Denise Darvall sražená autem při přecházení ulice v Kapském Městě s poškozením mozku způsobeným poraněním při nehodě.

V roce 1980 francouzský chirurg Alain Frederic Carpentier roztřídil příčiny nedomykavosti mitrální chlopně a popsal principy plastik mitrální chlopně, kdy u vhodných nálezů již není nutné chlopeň nahrazovat protézou, ale lze ji "opravit". V roce1987 James Cox popsal MAZE-proceduru – operaci pro nejčastější srdeční arytmii, fibrilaci síní, která umožní u většiny pacientů návrat normálního srdečního rytmu. Principem operace je rozdělení tkáně srdečních předsíní na menší části (vytvoření bludiště – anglicky MAZE), což zabrání nekoordinovanému kroužení elektrického vzruchu v srdečních síních. Operace se prováděla chirurgicky pomocí řezů, dnes nejčastěji pomocí zmražení tkáně, kdy vznikne elektricky nevodivá jizva.

Základní onemocnění a operace srdce – informace pro pacienty 1) Ischemická choroba srdeční

Je důsledkem onemocnění věnčitých tepen, jejichž úkolem je zásobovat srdeční sval (myokard) krví. Tyto tepny obepínají srdce jako věnec a jmenují se proto tepny věnčité (nebo také koronární, jelikož latinsky se věnec řekne corona). Za normálních okolností jimi volně protéká krev a přináší potřebné množství kyslíku a živin pro práci srdečního svalu. Jestliže ovšem dojde k jejich zúžení – což má nejčastěji na svědomí proces, který se jmenuje ateroskleróza (lidově „kornatění tepen“) – není příslušná část srdečního svalu dostatečně zásobována kyslíkem a živinami, a je ohrožena srdečním infarktem, což znamená, že část svalu zásobovaná krví ze zúžené cévy odumře a je nahrazena jizvou a celková funkce srdce se zhorší. Všechny příčiny vzniku a rozvoje aterosklerotického procesu známy dosud nejsou – známe však řadu rizikových faktorů, z nichž některé můžete ovlivnit. Rizikovými faktory jsou zejména zvýšený krevní tlak, nadměrný obsah tuků a cholesterolu v krvi, kouření, nezdravá strava, cukrovka, nadváha, nedostatek pohybu, nadměrný stres a další. Samozřejmě, ve hře jsou i rodinné zděděné dispozice. Velkou část těchto rizik může každý z nás svým aktivním přístupem odstranit či zmenšit. Nekouřit, udržovat si optimální tělesnou váhu, dostatek pohybu, omezit v potravě přísun energie, zejména tuků, cukrů, a naopak přidat zeleninu, ovoce, ryby a potraviny bohaté na vlákniny, kontrolovat si pravidelně krevní tlak (je-li zvýšen, pak se i léčit). Takto by se měl chovat každý člověk, neboť vždy je lépe nemocem předcházet.

Angina pectoris a infarkt myokardu

Nedostatečný přísun krve do srdečního svalu se projevuje nejdříve při námaze, kdy se zvýší potřeba kyslíku v srdečním svalu a zúžené věnčité tepny již dostatek okysličené krve nemohou přivádět. Nedokrevnost srdečního svalu se nejčastěji projeví pálivou bolestí na levé straně hrudníku, v levé ruce nebo do krku. Tato bolest se nazývá angina pectoris. Z přechodných bolestí, které ustanou po přerušení námahy a po podání nitroglycerinových tabletek nebo sprejů, se ale mohou vyvinout i trvalejší, pociťované také v klidu. Jestliže se k zúžení věnčité tepny přidruží další komplikace – většinou ucpání tepny krevní sraženinou (trombem), dochází k uzávěru cévy, krevní průtok se přeruší docela, a není-li během krátké doby obnoven, nedokrevnost buněk srdečního svalu způsobí až jejich odumření, to jest infarkt myokardu. Záleží pak už jen na tom, jak rychle přijde pomoc a jak velká oblast srdečního svalu byla postižena. Proto je vždy lepší léčit včas – to znamená již při výskytu anginy, než až v době rozvinutého infarktu.

Chirurgická léčba

Ne všechny takto postižené nemocné lze léčit jen s pomocí léků nebo pomocí metod intervenční kardiologie, kdy lze zúžená místa roztáhnout pomocí balonků a stentů zaváděných nejčastěji z třísla. V určitých případech, stanovených podle přesných kritérií a na základě důkladného vyšetření, je nejlepší pomocí nemocnému srdci operace. Jde o výkon na tepnách přivádějících krev do srdečního svalu. Je to vlastně vytvoření objížďky mezi aortou a srdečním svalem, jíž se přemostí zúžené místo. Angličtina má pro takový most na srdci název bypass (vyslovuje se bajpas), a tento název při rozhovoru o operaci jistě uslyšíte. Stručně řečeno, jde nejčastěji o žílu odejmutou z dolní končetiny nebo prsní tepnu, která probíhá po vnitřní straně hrudní kosti, které se našívají za zúžené místo věnčité tepny a přemostí je. Často se dnes užívá k náhradnímu přítoku krve do koronárních cév také radiální (vřetenní) tepna z předloktí. Ve všech oblastech, ze kterých odebíráme štěpy, je dostatečné kolaterální (boční) řečiště, takže vyjmutí žíly nebo tepny se obejde bez následků. Pouze dolní končetiny mohou dočasně mírně otékat (než se zbylé žíly adaptují na nové poměry v toku krve), po tuto dobu (cca 6-8 týdnů) je vhodné končetiny vyvazovat elastickými obinadly.

2) Chlopenní vady