náhled|Jedna ze sedmi sošek ženských postav, nalezených v Předmostí u Přerova. Sošky byly vyrobeny z mamutích kostí. Předmostí u Přerova je významným archeologickým nalezištěm, proslulým zejména paleolitickými vykopávkami značného množství mamutích kostí. Spolu s Dolními Věstonicemi se jedná o nejdůležitější naleziště v Česku.

Naleziště se rozkládá v Předmostí, místní části statutárního města Přerova, na sprašovém návrší, navátém na konci poslední doby ledové (c. 10 000 př. n. l.). V pravěku zde stál vápencový vrch, ze severu a z jihu zakončený 250 m vysokými bradly – Hradištěm a Skalkou. Hřbet mezi nimi byl asi 740 m dlouhý, 500 m široký a okolí převyšoval asi o 34 metrů. Hradisko a z větší části i Skalku zničila průmyslová těžba devonského vápence.

Paleolitické naleziště Mamutí kosti se zde nalézaly od pradávna. První písemná zmínka o předmostských „velikých kostech obrů“ je na nečekaném místě: v Gramatice české (1571) Jana Blahoslava, jinak přerovského rodáka. (Blahoslav z nálezů usuzoval na existenci dávného města s mnoha „slavnými pohřby“ a od toho i odvozoval etymologii názvu města Přerova.)

Lidé později používali kosti také k výrobě hnojiv; od roku 1859 je zpracovával přerovský cukrovar. Některé nálezy skončily v soukromých sbírkách, např. na buchlovském hradu (1848). O naleziště se také v roce 1855 zajímal také piarista a bibliotekář vídeňského muzea I. J. Hradil. V téže době se objevují první teorie o původu kostí. Podle faráře Deutche se mamuti při potopě uchýlili na předmostskou skálu, ale voda je dostihla i tam a zvířata zahynula. Za počátek seriózního zájmu o naleziště můžeme považovat rok 1879, kdy vojenský lékař V. Svoboda tehdy upozornil Jindřicha Wankela na bezohledné rabování cenných nálezů.

Historie vykopávek do roku 1897 První vědecké vykopávky zahájil sám Jindřich Wankel (1880), který i publikoval a vědecky zpracoval první nálezy. Narazil na početné skupiny utříděných kostí – na jedné hromadě bylo asi padesát mamutích stoliček, jinde zase pohromadě řada klů. Vykopal též osamocenou lidskou dolní čelist. náhled|vlevo|Chromečkovo hliniště v 90. letech 19. století. Foto M. Kříže Záhy se do Předmostí sjela řada fundovaných i amatérských badatelů. Od roku 1882 kopal na Skalce Karel Jaroslav Maška, v dalších letech Jan Knies, F. Koudelka, a zejména Martin Kříž. Nedostatkem byl často nekoordinovaný výzkum a ukládání nálezů na různá místa (Wankelovy skončily v Olomouci, Maška ty své odvážel do Nového Jičína, kde učil na reálce). K. J. Maška vykopal na 2 tuny zvířecích kostí (mamut, polární liška, medvěd, pižmoň, nosorožec, sněžný kur a řada jiných) a množství kamenných nástrojů a šperků (listovité hroty a čepele z pazourku, rohovce, křemence, ze zeleného i hnědého radiolaritu, dále zpracovaná mamutí žebra, válcovitá, ornamenty zdobená drtidla z mamutoviny, přívěsky z vlčích zubů, lastury měkkýšů apod.). V roce 1889 kopal v Předmostí J. Klvaňa, příští rok Vlasta Havelková, dcera Wankela. Nalezla několik čelistí vlka, rosomáka, koně a lišky.

Nejpřevratnější objevy se ale uskutečnily v polovině 90. let 19. století. V roce 1893 zahájil Maška nové výkopy na ostrožně severovýchodně od Chromečkovy zahrady. V průběhu roku naplnil archeologickým materiálem 27 beden o váze 20 q. Jednalo se o velkou sbírku nástrojů (radiolarit, křemenec, vzácně i křišťál), a to otloukačů, velkých jader, plošně opracovaných listových hrotů a pracovních podložek, i šperků (provrtané zuby, mušle). Dále byly v bednách odvezeny kosti lovné zvěře. 18. května 1894 objevil lidskou spodní čelist a několik ramenních kostí. Slibný začátek byl dovršen během výkopů trvajících od 7. srpna až 10. září nálezem hromadného kostrového hrobu 20 jedinců s množstvím nástrojů. K podivuhodným nálezům patřil zejména kruhovitý terč z písčitého jílovce se středovým otvorem, jehož význam zůstává neobjasněn.

Martin Kříž kopal v Předmostí soustavně od podzimu 1894, kdy si dokonce pronajal k tomuto účelu plochu na pozemcích J. Chromečka (asi 85 x 11 m), což vzbudilo zvláště u Mašky značnou nevoli (Kříž měl zde výhradní právo k výkopu). Během tohoto a příštího roku objevil zbytky chýše, ohraničené svislými, do země zakopanými mamutími kostmi. Nálezy lidských pozůstatků se rozrostly ještě o jednu lebku mladého muže, několik spodních čelistí a pár drobných kostí. V roce 1897 Kříž výzkum ukončuje, menší výkopy však nadále provádí Maškův žák Jaroslav Liška.

Nálezy v Předmostí značně zahýbaly s dobovými představami o životě lidí v pravěku. Dánský archeolog Japetus Streenstrup, který naleziště navštívil v roce 1883, se domníval, že mamuti a lidé nežili ve stejné době. Předmostský člověk prý pouze našel stádo zmrzlé při nějaké katastrofě, nebyl tedy lovcem mamutů. Využíval tedy mamuty asi tak, jak ještě donedávna obyvatelé Sibiře. Tato hypotéza našla ohlas, proti byl nejdůsledněji pouze Maška a také Kříž. S postupujícími archeologickými poznatky ale byla opuštěna.

Druhou otázkou, kterou rozvířilo Předmostí, bylo táboření pravěkých lovců. Dříve se předpokládalo, že tábořili pod širým nebem, jen na zimu se uchylovali do jeskyní. Nález zbytků chýše však odhalil, že člověk si už tehdy stavěl primitivní obydlí.

Martin Kříž dále archeologickým i geologickým průzkumem odhalil, že spraše okolo vápencových skalisek nebyly naplaveny, jak se dosud soudilo, ale že byly naváty.

Archeologické metody koncem 19. století nebyly ještě na dostatečné výši, takže během vykopávek nebyly např. náležitě prozkoumány stratigrafické vrstvy. To musely učinit – již ale s menší nadějí na úspěch – výzkumy novější. Následující léta byla věnována zejména zpracovávání výzkumů. Došlo také ke spojení sbírek v Moravském muzeu v Brně. Základem byla sbírka Maškova, převezená sem r. 1909. Roku 1916 byla doplněna o pozůstalost Křížovu. K novým významným vykopávkám došlo až po roce 1918.

Výkopy po roce 1918 Protože se kosterní pozůstatky zvířat nacházely i nadále, zvláště při stavbě železničního náspu v roce 1917 a v období následujícím, bylo nutno přistoupit k dalším archeologickým výkopům. Nejprve zachránil řadu nálezů amatérský přerovský archeolog Antonín Telička. Jeho sbírka se stala základem pro Teličkovo muzeum, které je od roku 1930 součástí přerovského muzea J. A. Komenského. Badatel však zemřel počátkem roku 1925, ale téhož roku zahajuje výkopy kolektiv pracovníků brněnského Moravského muzea pod vedením Wankelova vnuka Karla Absolona.

Úspěšný byl také Absolonův asistent, archeolog Jan Knies. Objevil (1926) skládku mamutích kostí, doplněnou kostmi vlků, lišek, rosomáků a jiných zvířat. Z mamutích zbytků na skládce leželo 16 klů, 89 stoliček, 16 lopatek, 12 kostí pažních, 14 loketních, 2 vřetenní, 18 holeních a další ve zlomcích. Vzácným nálezem však byla soška rosomáka z pálené hlíny, jeden z nejstarších keramických výrobků vůbec. Další Absolonův spolupracovník, E. Dania, objevil (1928) v průkopu Společenské cihelny lidskou kostru (označovanou číslem XXVII), které ovšem chyběla lebka. Nálezy sporadicky pokračovaly i ve 30. letech. V roce 1932 získal E. Dania 6 kg pazourkových nástrojů a 30 kg kostí, J. Mrázek v témže roce 155 kusů kamenné industrie a 43 mamutích kostí. Ještě v roce 1938 odevzdali cihlářští dělníci 180 kamenných nástrojů.

Výzkumy komplikoval pokračující provoz cihelen i to, že Absolon byl zaneprázdněn výkopy v Dolních Věstonicích. Ne všechny nálezové dokumentace také byly na patřičné úrovni.

Roku 1943 zkoumal předmostské spraše H. Schwabediessen. Řada cenných nálezů (včetně oněch 20 kosterních pozůstatků) vzala za své při požáru zámku v Mikulově, kam byly za války svezeny. Ustupující německá armáda zámek počátkem května zapálila a tím způsobila české archeologii nenávratné ztráty. Válečné události nepřežila ani větší část nálezové dokumentace Karla Absolona. Po válce se archeologové snažili ztráty alespoň částečně nahradit.

Po válce (1952) kopali v Předmostí Karel Žebera a Vojen Ložek. Byly zjištěny určité stopy středopaleolitického osídlení, zejména archaické formy listových hrotů a široké trojúhelníkové hroty, které Žebera zařadil ke kultuře moustérienu, jehož nositelem byl člověk neandertálský. Vyloučit nelze ani pobyt druhu Homo erectus.

Další větší výzkumy proběhly v letech 1971–73 a 1975–76, oba pod vedením Bohuslava Klímy. Objeveny byly hliněné hrudky a zlomky hnětěných a v ohni tvrzených modelací. V severovýchodním nároží hřbitova prozkoumané ohniště a seskupení kostí dávaly tušit zbytky budovaného obydlí. Nalezly se kostěné i kamenné nástroje a ryté vzory v kostech. Početné kosti fauny, nalezené při výstavbě koupaliště, byly identifikovány jako skartované nálezy Maškovy a Wankelovy. Archeologové ovšem v tomto období nezapomínali ani na zpracování nálezů. V roce 1977 vyšel atlas kamenných nástrojů, který vydal B. Klíma na základě pozůstalosti Karla Absolona. Kostěnou industrii zpracoval a publikoval o pět let později K. Valoch.

Výkopy ke konci 20. století (Bohuslav Klíma 1982–83, Jiří Svoboda 1989–92) měly už více charakter záchranný (v souvislosti se stavbou panelového sídliště) a revizní. Klímovy výzkumy zachytily menší kumulaci mamutích kostí a drobné radiolaritové artefakty.

Otázkou zůstává, kolik paleolitických osídlení bylo v Předmostí vlastně odhaleno. Karel Absolon hájil stanovisko jedné kulturní vrstvy, naopak badatelé pozdější (Klíma, Žebera aj.) uvažují o více paleolitických kulturách. K posouzení slouží vlastně pouze nálezy industrie, protože stratigrafické vrstvy byly dokumentovány, jak již bylo řečeno, nedostatečně. Určení ztěžuje velká variabilita kultury pavlovienu.

Zajímavou záhadou jsou nálezy kostí vlků, nebo přesněji jejich čelistí, které vykazují podobu s domestikovanými psy. Podařilo by se dokázat, že předmostský lovec si divoké vlky ochočoval, byl by to nejstarší známý případ domestikace v dějinách.V. Podborský a kol.: Pravěké dějiny Moravy. Brno 1993, s.50 Dřívější interpretace pohřbených psovitých šelem, naznačující, že již v této době mohli člověka doprovázet domestikovaní předkové psů (resp. nejstarší známí "praví" psi), však byla zpochybněna - pohřbené šelmy mohly být pouze divokými psovitými šelmami, pohřbenými zde z dosud neznámého důvodu.Siegenthaler, A. B.; Larson, G.; Charlton, S. (2026). A deliberately buried canid is not necessarily a dog. Journal of Archaeological Science: Reports. 75: 106049. doi: https://doi.org/10.1016/j.jasrep.2026.106049

Přehled nejvýznamnějších paleolitických nálezů Hromadný hrob (jaro 1894). Elipsovitý hrob byl dlouhý 4 m, široký 2,5 m. Nacházel se pod sprašovým povrchem a pod vrstvou kamení. Obsahoval 20 skrčenců, položených hlavou na sever, přikrytých mamutími lopatkami. Jednalo se o 5 dospělých mužů, 3 dospělé ženy a 12 dětí (dvě ve věku 10–16 let, sedm starých do 10 let a tři kojenci). Nejlépe zachované kostry byly ženské č. IV. a X., mužské pak III. a IX. (všechny kostry, i z jiných nálezů, byly číslovány). Mrtví měli za živa obroušené zuby. Podle jedné teorie snad terčovitými oblázky, které pravěcí lidé žmoulali kvůli slinám, případně se jim s nimi lépe mluvilo (Řek Démosthenés tak léčil vadu řeči). Některé kosti byly ohryzané, což zavdalo spekulace o kanibalismu. Dle jiných teorií ovšem bylo maso mrtvých nasekáno z rituálních důvodů, vyloučit nelze ani působení zvěře, která hrob rozryla. Původně hrob interpretoval K. J. Maška jako jednorázový pohřeb obětí nějaké katastrofy či válečného střetu. Dnes se však archeologové přiklánějí k názoru, že spíše šlo o postupné ukládání zemřelých, čemuž by napovídala větší poškozenost kostí uložených ve větší hloubce. Kosterní pozůstatky zpracoval ve třicátých letech Jindřich Matiegka, který kostry zařadil pod druh Homo Predmostensis. Dnes se toto označení užívá jen k určení místa, mrtví byli druhu Homo sapiens sapiens, byť někteří vykazovali značně archaické rysy (velké nadočnicové oblouky, ustupující čelo). Nejnovější poznatky o životě pravěkých lidí nevylučují, že předmostský lovec mohl být potomkem kříženců neandrtálců a moderního člověka.