Leopolda Dostalová, křtěná Leopoldina Vilemína Karolína, nesprávně Dostálová, (23. ledna 1879 Praha-VeleslavínMatriční záznam o narození a křtu – 17. června 1972 Praha) byla přední česká herečka, dlouholetá členka hereckého souboru činohry Národního divadla v Praze, jež vystupovala na prknech Divadla za branou ještě ve svých 92 letech.
Život náhled|vlevo|Václav Kliment a Leopolda Dostalová před Národním divadlem (Pestrý týden, nedatováno) náhled|Walter 6 B touring a za volantem Leopolda Dostalová (Pestrý týden č. 16/1929) thumb|200px|Hrob Leopoldy Dostalové a Karla Dvořáka, Olšanský hřbitov Narodila se jako čtvrté z jedenácti dětí v rodině statkáře Leopolda Dostala a jeho manželky Marie Anny rozené Kallmünzerové ve Veleslavíně v zámečku, k němuž tehdy patřil statek s hospodářskými budovami a zemědělsky využívanými pozemky. Dětství prožila většinou v rodinné vile „Dostalka“ v Poděbradech (zakoupené kolem roku 1913 architektem Kamilem Hilbertem, posledním stavitelem chrámu sv. Víta v Praze). Jako ochotnická herečka začínala v Poděbradech, kde její talent objevil režisér Jaroslav Kvapil. Jeho přičiněním začala studovat herectví soukromě u Hany Kvapilové. V roce 1899 vystoupila poprvé na profesionální scéně jako host u ředitele K.Švandy ve smíchovské Aréně Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81. Již v říjnu roku 1901 byla angažována v pražském Národním divadle a s dvojím krátkým přerušením (1920 – 1924 Divadlo na Vinohradech Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, , 1942 – 1945 dočasně penzionována) zde působila jako členka činohry až do roku 1959. I po roce 1959 pohostinsky v ND působila (až do roku 1969) a v letech 1969 až 1971 hrála v Divadle za branou .
Hostovala rovněž v zahraničí (Státní divadlo ve Varšavě – 1912, Záhřeb – 1914, Lublaň – 1929 a 1930).
Karel Čapek napsal svoji Matku údajně právě pro Leopoldu Dostalovou.
Byla druhou manželkou operního pěvce ND Václava Klimenta. Po jeho smrti se v roce 1919 provdala za sochaře Karla Dvořáka.
Byla z jedenácti dětí. Jejími sourozenci byli například básník, překladatel a režisér Adolf Bohuslav Dostal (1873–1939), manželka bankéře a národohospodáře Jaroslava Preisse Olga Dostalová-Preissová (1876–1921), malířka Marie Dostalová (1877–1903), Vilém Dostal (1881–1917), který zahynul v Rusku, herec, režisér a recitátor Karel Dostal (1884–1966), nadporučík Václav Dostal (1888-1915), zeť francouzského bohemisty Ernsta Denise, malířka a návrhářka (uměleckoprůmyslová výtvarnice) Hana Dostalová (1890–1981) a ředitel Živnostenské banky v Moravské Ostravě Leopold Dostal.
Pohřbena je na pražských Olšanech.
Divadelní role, výběr Národní divadlo uvádí ve svém archivu celkem 344 rolí a vystoupení, ve kterých Leopolda Dostalová vystoupila v letech 1883-1969.
Do mnoha her byla obsazována v různých inscenacích, často v různých rolích, např.: v Hamletovi hrála třikrát Ofélii (1904/1905, 1915/1916, 1919/1920) a jedenkrát Gertrudu (1926/1929) v Maryše představovala dvakrát Maryšu (1900/1901, 1907/1908), jednou Lízalku (1933/1934) a jednou Horačku (1956/1957) ve Snu noci svatojánské hrála dvakrát Helenu (1901/1902 a 1907/1908), jednou Oberona (1912/1913) a jednou Královnu Hippolytu (1932/1933) v Radúzovi a Mahuleně byla dvakrát Mahulenou (1913/1914 a 1917/1918) a dvakrát Runou (1930/1931 a 1940/1941)
Její první rolí na Národním divadle byla Alžběta v Noci na Karlštejně (1883/1884), poslední Marie Josefa v Domu doni Bernardy Federica Garcia Lorcy (premiéra 1967).
Při své herecké epizodě v Divadle na Vinohradech v letech 1922-1924 ztvárnila Čapkovu Emilii Marty:Divadlo na Vinohradech, Divadelní měsíčník, květen 2013: Karel Čapek ve Vinohradském divadle
1922 Karel Čapek: Věc Makropulos, Emilia Marty, j. h., Divadlo na Vinohradech, režie Karel Čapek
V závěru života hrála též v Divadle za branou: 1968 Josef Topol: Hodina lásky (teti, režie Otomar Krejča, další role Jan Tříska a Marie TomášováDivadlo za branou:Zelený papoušek a Hodina lásky)
Filmografie Ve filmu se objevovala spíše v menších rolích.
Filmové role: 1968 Ta třetí (matka, režie Jaroslav Balík, hlavní role Václav Voska a Ida Rapaičová) 1966 Kinoautomat: Člověk a jeho dům (babička, paní Zemková, režie Ján Roháč, Pavel Juráček a Vladimír Svitáček, hlavní role Miroslav Horníček) 1952 Jestřáb kontra Hrdlička (Hermínka, režie Vladimír Kressl) 1947 Varúj! (matka, režie Martin Frič) 1942 Okouzlená (Hojtašová, režie Otakar Vávra) 1940 Pohádka máje (teta Marta, režie Otakar Vávra, hlavní role Nataša Gollová a Svatopluk Beneš) 1939 Bílá jachta ve Splitu (hraběnka Kate de Milesi, Kekova matka, režie Ladislav Brom) 1939 Kouzelný dům (Hedvika, režie Otakar Vávra, hlavní role Adina Mandlová) 1938 Její pastorkyně (kostelnička Buryjovka, režie Miroslav Cikán, hlavní role Marie Glázrová) Děvčata, nedejte se! (ředitelka internátu, režie Hugo Haas, hlavní role Hugo Haas a Adina Mandlová) 1931 Psohlavci (matka Koziny, režie Svatopluk Innemann)
Televizní inscenace a TV filmy: 1970 Honoré de Balzac Honoré de Balzac (role neurčena) 1970 Kouzelný dům Kouzelný dům (tetička Hedvika, režie Jaroslav Balík, hlavní role Luděk Munzar a Milena Dvorská) 1968 Zločin pátera Amara Zločin pátera Amara (role neurčena, režie Jaroslav Dudek) 1967 Lucerna (bába, režie František Filip) 1965 Konec velké epochy (důchodkyně, režie Antonín Moskalyk) 1965 Neviditelný (role neurčena, režie Jiří Bělka) 1960 Lucerna (bába, režie František Filip, hlavní role Vlasta Fialová a Radoslav Brzobohatý) 1960 Strýček Váňa (role neurčena, režie Eva Sadková)
Rozhlasové role, výběr 1968 Antonín Přidal: Sudičky (Tereza, režie Josef Henke, hlavní role Zdeněk Štěpánek) 1964 William Shakespeare: Richard III. (vévodkyně z Yorku, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, král Richard III. Jiří Adamíra) 1957 Julius Zeyer, Josef Suk: Radúz a Mahulena (role neurčena, vyšlo na vinylové desce a na CD) 1953 Chytrá horákyně (četba pohádky Boženy Němcové)Český rozhlas:Chytrá horákyně
Ocenění 1924 Státní cena 1947 titul národní umělkyně 1958 Řád práce 50px|řád Pr
Citát
Odkazy
Reference
Literatura Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 13, 23 B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 85, 97–8, 116, 120, 127, 132, 156, 168, 174, 237–8, 252–4, 260, 262, 296 František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 212, 232, 245, 248, 256, 259, 264, 288, 312, 321–2, 324–8, 331 František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 190, 232, 284, 287, 315–6, 363, František Černý: Theater – Divadlo, Praha : Orbis, 1965, str. 13–4, 28, 167–8, 357, 381, 412 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 48, Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 111, 149, 154, 156, 321, 323, 324, 326, 366, 423, 424, 466, 469, 527. Leopolda Dostalová: Herečka vzpomíná, Praha : Orbis, 1960 Karel Engelmüller: Leopolda Dostalová, Praha : Alois Srdce, 1929 Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. . S. 218–219. Joža Götzová: Profily českých herců, Praha : S. V. U. Mánes, nedat. (okolo 1931), str. 35, 37–41 Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 81, 345, 352, 357–9, 362, 371, 384, 412, 427, 433–4 Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 76–7, 133, 136, Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 53–5, 59, 63, 71, 81, 90, 98, 116, 120, 131, 155, 163, 179 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Praha : Academia, 1983, str. 18, 22, 29, 63, 67, 70, 117, 122, 127–9, 139, 241, 245–6, 248, 335, 340, 357, 361, 463, 499, 502, 522, 588, 590, 597, 601, 609, 628, 643, 645–6, 651, 658, 664 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 81–3 František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 190, 196, 204, 230–1, 233–4, 236, 238, 248–9 Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 261, 345 V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, Praha : Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, 1958, str. 44, 59, 63, 85, 94, 131, 179, 182, foto 157
Karel Petrů: Národní umělkyně Leopolda Dostálová : Soupis dramatických postav, Praha : vlastní náklad, 1963 Miroslav Rutte: Žena ve vichřici, In: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 95–109 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 25, 29, 31, 192, Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 59,
Josef Träger: Snímky Leopoldy Dostalové na československých gramofonových deskách, Praha : Gramofonové závody, 1959 Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju…Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 36–7, VODÁK, Jindřich. Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 160–165.
Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh'', Praha : Divadlo na Vinohradech, 2007, str. 179, 186,
Externí odkazy
Leopolda Dostalová v souborném katalogu Akademie věd ČR
Leopolda Dostalová v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 90. narozeniny Leopoldy Dostálové v Československém filmovém týdeníku Pobytová přihláška Leopoldy Dostalové u pražského magistrátu, v letech 1901-1940 bydlela v Praze na Novém Městě v Podskalské (nyní Gorazdově) ulici 3, čp. 356/II.
Kategorie:České herečky Kategorie:České divadelní herečky Kategorie:České filmové herečky Kategorie:Herečky Národního divadla Kategorie:Herečky Divadla na Vinohradech Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Narození ve Veleslavíně Kategorie:Narození 23. ledna Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Úmrtí 27. června Kategorie:Úmrtí v roce 1972 Kategorie:Ženy Kategorie:Úmrtí v Praze