Green Day je americká punkrocková kapela, která vznikla roku 1986. Skupinu tvoří hlavní zpěvák a kytarista Billie Joe Armstrong, basista a doprovodný vokalista Mike Dirnt, bubeník Tré Cool a kytarista Jason White, který byl za člena přijat v roce 2012 po 13 letech společného hraní, ovšem v roce 2016 se vrátil zpátky k roli pomocného kytaristy. Tré Cool nahradil bývalého bubeníka Johna Kiffmeyera v roce 1990 (ještě před vznikem druhého alba Kerplunk) a od té doby je členem Green Day.
Green Day byli původně součástí punkové scény v 924 Gilman Street, v Berkeley v Kalifornii. V roce 1994 vyšlo album Dookie, které mělo obrovský úspěch a nakonec se prodalo přes 10 milionů kopií v USA.10 milionů prodaných nosičů alba Dookie, certifikováno RIAA Green Day se stali široce uznávanou kapelou, po boku dalších kalifornských skupin jako The Offspring, Rancid a NOFX a mají zásluhu na popularizaci a oživení tradičního zájmu o punk-rock ve Spojených státech. Tři následující alba kapely – Insomniac, Nimrod a Warning nezaznamenala tak masivní úspěch jako Dookie, ale jejich prodej stačil na obdržení dvou platinových a zlaté desky. Díky své rockové opeře American Idiot (s 5 miliony prodaných desek v USA) znovu rozdmýchali svou popularitu u mladší generace. Osmé studiové album Green Day 21st Century Breakdown bylo vydáno v roce 2009. Skupina vydala trojici alb ¡Uno!, ¡Dos!, a ¡Tré! ve dnech 25. září 2012, 13. listopadu 2012 a 7. prosince 2012.
Green Day prodali přes 65 milionů kopií ve světě a 24,639 milionů v samotných Spojených státech.Green Day to start tour with a bang in Seattle, Marian Liu, seattletimes.nwsource.com, 2009-06-03 Kapela vyhrála 4 ceny Grammy: pro nejlepší alternative album (Dookie), nejlepší rockové album (American Idiot a 21st Century Breakdown) a nahrávku roku (Boulevard of Broken Dreams). V roce 2010 byla na Broadwayi uvedena divadelní verze American Idiot. Muzikál byl nominován na mnoho cen Tony, například pro nejlepší muzikál nebo nejlepší scénografii a obecně obdržel mnoho pozitivních hodnocení. V dubnu 2015 byla kapela uvedena do Rock and Roll Hall of Fame.
Po smršti tří alb v roce 2012 fanoušci čekali čtyři roky na nové album Revolution Radio (2016), které je datováno vydáním na 7. října 2016. V ten samý den shodou náhod vyšla i nová alba dalších dvou známých punk rockových skupin NOFX a Sum 41.
Historie kapely
Vznik a první roky (1986–1993) V roce 1986 ve svých patnácti letech přátelé Billie Joe Armstrong a Mike Dirnt založili kapelu Sweet Children. Jejich první živé vystoupení se konalo 17. října 1987 v restauraci Rod’s Hickory Pit ve Vallejo v Kalifornii, kde pracovala Billieho matka jako servírka. V roce 1988 začali Billie Joe a Mike spolupracovat se Seanem Hughesem a bývalým bubeníkem kapely Isocracy, Johnem Kiffmeyerem, známým také jako Al Sobrante. Kiffmeyer byl bubeník a zároveň obchodní manažer, zajišťující vystoupení a pomáhal kapele vybudovat „fanouškovský základ“. Sean Hughes působil jako basista kapely. Jak bylo řečeno ve filmu Punk’s Not Dead, Armstrong považuje skupinu Operation Ivy jako hlavní vliv a je to kapela, která mu dala popud k založení jeho vlastní skupiny.
vlevo|250px|náhled|Kapela Green Day při vystoupení v roce 2009. Poté, co v roce 1988 Hughes opustil Green Day, Larry Livermore, vlastník Lookout! Records, viděl kapelu hrát a přijal je do svého hudebního vydavatelství. V roce 1989 nahráli svou první extended play a to 1,000 Hours. Než bylo 1,000 Hours zveřejněno, skupina upustila od jména Sweet Children, aby nedocházelo k záměně s již existující místní kapelou Sweet Baby. Nový název vznikl podle písně Green Day z EP 1,039/Smoothed Out Slappy Hours, ve které členové skupiny odkazují na svoji zálibu v marihuaně.
Společnost Lookout! vydala debutové album Green Day 39/Smooth počátkem roku 1990. Později v tomto roce Green Day nahráli dvě EP (extended play) a to Slappy a Sweet Children, přičemž druhé EP zahrnovalo starší písničky, které kapela nahrála u nezávislé nahrávací společnosti v Minneapolis Skene! Records. V roce 1991 společnost Lookout! vydala 1,039/Smoothed Out Slappy Hours, což je seskupení tří EP – 39/Smooth, Slappy a 1,000 Hours. Později v roce 1990, krátce po první celostátní tour Green Day, Sobrante opustil East Bay kvůli vysoké škole. Bubeník kapely The Lookouts, Tré Cool, začal u Green Day působit jako dočasná náhrada, později ale, když bylo zřejmé, že Sobrante se nechystá hrát s kapelou na plný úvazek, zůstal s nimi Tré jako bubeník natrvalo. Green Day byli většinu času v letech 1992 a 1993 na turné a odehráli mnoho koncertů i v Evropě. V roce 1992 vydali Green Day druhé album Kerplunk, v USA se prodalo přes 50 000 kopií.
Průlomový úspěch (1994–1996) Díky úspěchu alba Kerplunk se začala řada významných nahrávacích společností o skupinu zajímat. Nakonec kapela v přátelském vztahu opustila Lookout! a upsala se pro Reprise Records poté, co si získala pozornost producenta Roba Cavallo. Skupina byla ohromena jeho prací s kolegy z kalifornské kapely The Muffs a později uvedli, že Cavallo „byl jediná osoba, s níž jsme mohli opravdu mluvit a navázat spojení“. Přidáním se ke společnosti Reprise si Green Day získali u mnoha punk-rockových fanoušků označení (zjednodušeně: zrádci). Když se ohlížel za tímto obdobím, řekl Armstrong roce 1999 magazínu Spin: „Nemohl jsem se vrátit na punkovou scénu, ať už bychom měli největší úspěch na světě nebo naopak nejhůře propadli … Jediné, co jsem mohl udělat, bylo nasednout na to svoje kolo a jet dál.“ Poté, co se upsala společnosti Reprise, kapela začala pracovat na nahrávání významného alba, a tím bylo Dookie.
255px|náhled|Skupina Green Day na koncertě v roce 2010. Nahráno během tří týdnů a vydáno v únoru 1994 – album Dookie se stalo komerčním úspěchem, také za značné pomoci MTV, díky hraní videoklipů písniček Longview, Basket Case a When I Come Around, přičemž všechny tři se umístily na první příčce v žebříčku Modern Rock Tracks. V tomto roce se Green Day angažovali v celostátní turné s queercorovou (hnutí queercore) kapelou Pansy Division jako zahajovací číslo. 9. září roku 1994 při vystoupení u Boston Esplanade byl kvůli výtržnictví přerušen koncert a ke konci běsnění bylo zraněno na 100 lidí a 45 lidí bylo zatčeno. Skupina se připojila k sestavám vystupujících na festivalu Lollapalooza a Woodstock 1994, kde rozpoutali neslavnou bitku bahnem. Během koncertu si člen ochranky spletl basistu Mika Dirnta s fanouškem napadajícím pódium a vyrazil mu několik zubů. Viděno miliony lidí skrze pay-per-view televizi, vystoupení na Woodstocku 1994 pomohla Green Day k získání pozornosti a uznání veřejnosti. Prodeje alba dosáhly na diamantovou desku. V roce 1994 Dookie vyhrálo cenu Grammy (Best Alternative Album) a kapela byla nominována na devět cen MTV Video Music, zahrnující také cenu za videoklip roku.
V roce 1995 byla vydána písnička J.A.R., která se objevila jako soundtrack ve filmu Angus. Písnička se umístila na prvním místě v žebříčku Modern Rock Tracks časopisu Billboard. Za písničkou následovalo čtvrté studiové album, Insomniac, které se objevilo na pultech na podzim roku 1995. Insomniac bylo temnější a tvrdší odpovědí na čerstvou popularitu, ve srovnání s více melodickým Dookie. Vydané písně z tohoto alba byly Geek Stink Breath, Stuck With Me, Brain Stew/Jaded a Walking Contradiction. Přesto, že album nezaznamenalo takový úspěch jako Dookie, v USA se prodaly 2 miliony kopií. Kromě toho album vyhrálo v roce 1996 nominace na nejlepšího umělce, nejlepšího hard rock umělce a nejlepšího alternativního umělce v cenách American Music a videoklip Walking Contradiction byl nominován na cenu Grammy (nejlepší videoklip) a k tomu ještě za nejlepší speciální efekty na cenách MTV Video Music. Po tom všem kapela náhle zrušila turné po Evropě, podle svých slov kvůli vyčerpání.
Střední roky a úpadek popularity (1997–2002) Po krátké přestávce v roce 1996 začali Green Day další rok pracovat na novém albu. Od samého počátku se shodla jak kapela tak Cavallo, že toto album bude úplně jiné než všechna předešlá alba. Výsledkem bylo album Nimrod, experimentální odchylka od standardního pop-punkového stylu skupiny. Toto album bylo vydáno v říjnu 1997. Poskytovalo různorodou hudbu, od pop-punku, u a ska až k akustické baladě. Nimrod vstoupilo do žebříčků s číslem 10. Díky úspěchu Good Riddance (Time of Your Life) vyhrála kapela na MTV cenu pro videoklip Best Alternative Video. Videoklip zachycuje lidi, procházející hlavními změnami v jejich životě, zatímco Armstrong hraje na svou akustickou kytaru. Píseň byla také použita v druhé „Clip show“ epizodě seriálu Show Jerryho Seinfelda a ve dvou epizodách seriálu Pohotovost. Další písničky z Nimrod byly Nice Guys Finish Last, Hitchin´a Ride a Redundant. Skupina měla hostující vystoupení v epizodě seriálu Tatík Hill a spol. (díl The Man Who Shot Cane Skretteberg), která byla vysílaná v roce 1997. Později v roce 1997 a většinu roku 1998 Green Day strávili na turné s albem Nimrod.
vlevo|260px|náhled|Green Day na vystoupení v roce 2005. V roce 2000 Green Day vydali jejich šesté studiové album Warning, další krok ve stylu, který nastolili s albem Nimrod. Na podporu alba se kapela v roce 2000 zúčastnila Warped Tour. Green Day také měli nezávislé turné na podporu alba v roce 2001. Recenze kritiků k albu byly smíšené. Hudební encyklopedie Allmusic album ohodnotila 4,5 body z 5 se slovy: „Warning nemusí být novátorský záznam samo o sobě, ale je ohromně uspokojující.“ Magazín Rolling Stone byl více kritický, s hodnocením 3/5 a říkající: „Warning… vyvolává otázku: Kdo chce poslouchat písně o víře, naději a společenských komentářích od někoho, na koho jsme byli zvyklí jako na nejprodávanější kapelu usmrkanců?“. I přes hit Minority a menší hit Warning, někteří vyvozují závěry, že kapela ztrácí svou významnost a následoval pokles popularity. Zatímco všechna předešlá alba Green Day dosáhla alespoň dvojí platiny, Warning bylo pouze zlaté.
V cenách California Music v roce 2001 Green Day vyhráli všech osm cen, na které byli nominováni. Vyhráli ceny za Outstanding Album (Warning), Outstanding Punk Rock/Spa Album (Warning), Outstanding Group, Outstanding Male Vocalist, Outstanding Bassist, Outstanding Drummer, Outstanding Songwritter a Outstanding Artist.
Vydání dvou kompilací International Superhits! a Shenanigans následovalo po Warning. International Superhits! spolu s doprovodem International Supervideos! se prodávalo dobře, v USA získalo platinu. Shenanigans obsahuje některé z B-sides písní, mimo jiné také Espionage, která uváděla Austin Powers: The Spy Who Shagged Me a byla nominovaná na cenu Grammy za Best Rock Instrumental Performance.
Na jaře roku 2002 se Green Day zúčastnili Pop Disaster Tour s kapelou Blink-182, kteří v té době zažívali větší úspěch. Tour byla zdokumentovaná na DVD Riding in Vans with Boys.
American Idiot a obnovený úspěch (2003–2006) V roce 2003 se kapela vrátila do studia, aby napsala a nahrála nový materiál pro nové album, předběžně nazvané Cigarettes and Valentines. Po dokončení 20 písní byla však master recording ukradena ze studia neznámo kým. Namísto znovu-nahrání ukradených písní se kapela rozhodla opustit celý projekt a začít znovu, vzhledem k tomu, že tento materiál nereprezentoval nejlepší práci kapely. Bylo to v době, kdy se skupina The Network upsala s fanfárami k Armstrongově nahrávací společnosti Adeline Records. Poté, co záhadná kapela vydala album nazvané Money Money 2020, šeptalo se, že The Network jsou vedlejším projektem Green Day, kvůli podobnostem ve zvuku kapely.
242px|náhled|Mike Drint (vpředu) a Tré Cool (vzadu) při vystoupení kapely v roce 2006 V listopadu roku 2003 Green Day spolupracovali se zpěvákem Iggy Popem na dvou písničkách jeho alba Skull Ring. 1. února 2004 se jako reklama pro iTunes zveřejnila nová písnička, cover písně I Fought the Law.