Erik Adolf Saudek (18. října 1904 Vídeň,Matriční záznam o narození a obřízce židovské náboženské obce ve Vídni Rakousko-Uhersko – 16. července 1963 Sozopol, Bulharsko) byl český překladatel, převážně z angličtiny (Shakespeare), němčiny (Goethe) a francouzštiny (Molière). I jeho otec Emil Saudek (1876–1941) byl překladatel a propagátor české literatury (např. O poezii Otokara Březiny, Pod oblohou Otokara Březiny).
Biografie Studoval střední školu ve Vídni, v Praze pak germanistiku, komparatistiku a dramaturgii na Filozofické fakultě UK. Publikoval v časopisech Cesta, Host, Listy pro umění a kritiku, Komedie, Kritický měsíčník (recenze, kritiky, úvahy). Od roku 1927 překládá Goetha se svým učitelem Otokarem Fischerem a překladatelství se stává jeho hlavním zaměřením. V roce 1929 uvádí jako režisér první české provedení Goethova Fausta ve Fischerově překladu v holešovické Legii malých. Za okupace, kdy byl z rasových důvodů vyřazen z veřejné činnosti, Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 428 vydává některé překlady pod jménem přítele Aloyse Skoumala (Zkrocení zlé ženy, Hamlet).
Po osvobození Československa podepsal v roce 1946 prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli. Dále připojil svůj podpis pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. V této výzvě se prezentoval jako spisovatel. V jiném příspěvku k pracovní konferenci spisovatelů-komunistů, konané dne 21. listopadu 1948, odsoudil „maloměšťácký utopický kosmopolitismus některých děl Čapkových“ a burcoval dělnickou mládež k tomu, aby začala psát v novém duchu.
Po válce se stal dramaturgem Realistického divadla (1945–1946), divadelním kritikem Lidových novin (1947–1948) a dramaturgem Národního divadla (1949–1953).
Jeho manželkami byly herečka Eva Vrchlická, poté překladatelka Věra Saudková (roz. Davidová), neteř Franze Kafky. S druhou jmenovanou měl čtyři syny a dceru.
Utonul o dovolené 16. července 1963 v Černém moři u bulharského Sozopolu.
Ocenění 1955 Státní cena
Překlady Saudek se nesnažil o tzv. věrný překlad, šlo mu spíše o postižení vnitřního smyslu předlohy a dobového koloritu. K tomu využíval i hovorové češtiny a umísťování nejzávažnějších slov na konec veršů, kde byly rýmem zdůrazněny. Zásadní význam má jeho 15 překladů nejhranějších Shakespearových her, na kterých pracoval od roku 1936 (Julius Caesar) až do své smrti (nedokončený překlad Troilus a Cressida). Joseph Conrad: Náhoda (1932, s R. Wellkem), Zlatý šíp (1934) Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera (1927, s O. Fischerem), Viléma Meistera léta učednická (1928, s Vojtěchem Jirátem), Spříznění volbou (1932, s O. Fischerem), Torquato Tasso (1931) Gerhart Hauptmann: Před západem slunce (1933) Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann: Zachýsek zvaný Rumělka – Zlatý kořenáč (1961) Gottfried Keller: Lidé seldwylští (1934) Labuť a růže (1966, překlad poezie od Shakespeara k Rilkovi, uspořádal A. Skoumal) Molière: Jíra Danda (1949), Lakomec (1959) Růže ran (výbor z německé barokní lyriky, pod pseud. Karel Brož) William Shakespeare: Julius Caesar (1936), Král Lear (1957), Večer tříkrálový (1937), Sen noci svatojánské (1938), Romeo a Julie (1938), Veselé windsorské paničky (1939), Zkrocení zlé ženy (1939, jako A. Skoumal), Hamlet (1941, jako A. Skoumal), Jak se vám líbí (1947), Othello (1949), Benátský kupec (1955), Makbeth (1957), Coriolanus (1959), Antonius a Kleopatra (1961), Troilus a Kressida (nedokončeno) Thornton Wilder: Most Svatého Ludvíka krále (1930) Jasnější než slunce. Udmurtská báseň. Praha – Moskva 4, 1949, 11–12, s. 354.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články Literární překlad
Literatura František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 254 František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 70–3, 91, 104, 368–9, 371–2 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 37, 93, 153, 160, 166–8, 170–1, 175–6, 181, 185, 207–8, 210–1, 213, 219, 221–2, 288, 290, 307, 324, 358, 381, 402, 413–6, 477–484, 499, Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 38, 82 Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 77, 95 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189, 338, 357, 360, 374, 527, 596, 619 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 428–9 František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 259, 260 Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 165 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 175, 177–8, 180, 183–7, Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 182, Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 184, 211, 217, 298, 323, 327, 370,
Externí odkazy
Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Překladatelé Williama Shakespeara Kategorie:Čeští překladatelé z angličtiny Kategorie:Čeští překladatelé z němčiny Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Signatáři Kupředu, zpátky ni krok! Kategorie:Laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda Kategorie:Narození 18. října Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 16. července Kategorie:Úmrtí v roce 1963 Kategorie:Úmrtí v Burgaské oblasti Kategorie:Muži