Vidžín je vesnice a část města Úterý v západní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji.
Název Název vesnice je odvozen z osobního jména Viga ve významu Vigův dvůr. V písemných pramenech se objevuje ve tvarech: Witshin (1233), Vitsino (1273), Wydzim (1369), Wydzyn (1379), Widzin (1384, 1415), Wizdim (okolo roku 1405), „z Vidína“ (1416), „z Vidžína“ (1536), „ve Vidžíně“ (1537), Vičino (1654), Witschin a Widcžin (1788), Witschin a Wilsino nebo Widžin (1838).
Historie První písemná zmínka o Vidžíně pochází z roku 1233 a souvisí s řádem johanitů, Řádem rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě. Ten je nejstarším duchovním rytířským řádem katolické církve. Do Čech přišel na pozvání Přemyslovců začátkem 13. století. Jak řád nabyl vidžínský újezd, není známo. První písemný doklad o existenci Vidžína, ale i Úterý a Olešovic, pochází z 6. února roku 1233. K tomuto datu byly vydány a zachovaly se celkem čtyři listiny. Z nich vyplývá, že matka krále Václava I. Konstancie, královna vdova po Přemyslu Otakaru I., nabyla Vidžín od řádu německých rytířů a prodala faru a kostel ve Vidžíně a kostel v Úterý klášteru v Teplé.
V době prodeje tepelskému klášteru byl tedy Vidžín obcí farní. Královna matka prodávala klášteru celý újezd Vidžínský, Vidžín a Úterý s Olešovicemi, Dobrou Vodu, Prachomety, Otročín a Tisovou a dále dnes již zaniklé obce Lštění, Pošov, Dřevohryzy, Starou Ves, Němčice, Hrstov.
Vidžín byl zřejmě založen jako česká obec, ještě roku 1525 byl český a k poněmčení došlo někdy před rokem 1620. O tom svědčí nejstarší matriky, psané latinsky i německy. Část obyvatel v této oblasti ale až do 20. století podle dochovaných matričních záznamů nese jména česká. Dle Antona Gnirse měl být v kostele ve Vidžíně matyášský zvon, kde starý nápis z roku 1409 potvrzuje, že ještě v 15. století je zde prostředí české.
V Berní rule z roku 1654, což byl první úplný soupis daňových povinností v českém království, se uvádí soupis poddaných a jejich majetků a přehled jejich řemesel. Ve Vidžíně tehdy bylo třináct osedlých sedláků, z nichž největší výměru polností měl Pavel Spitzl – 71 strychů polí, tři potahy, dvě jalovice, osm ovcí a třináct prasat.
K vidžínské farnosti patřily v minulosti následující obce: Bezděkov, Branišov, Dobrá Voda, Dřevohryzy, Nežichov, Prachomety, Vidžín. K Vidžínu náleželo na Úterském potoce několik mlýnů – Horní neboli Velký Zuckerův mlýn, Dolní neboli Malý Zuckerův mlýn, Holčíkův mlýn, Zwangův mlýn a Jansův mlýn.
V roce 1694 bylo ve Vidžínské farnosti vedeno 801 duší, v roce 1709 to bylo 910 duší. Škola ve Vidžíně byla do roku 1870 školou farní, poté byla přeměněna na školu obecnou, učitel ve Vidžíně je v matrikách doložen již 1637. Vidžín se nacházel v méně úrodné části panství kláštera Teplá. V roce 1915 žilo ve Vidžíně 347 obyvatel, všichni to bylo Němci, byla zde škola, fara, obec měla starostu a obecní radu, obecního slouhu, porodní bábu, řezníka, hostinské, obchod se smíšeným zbožím, kramáře, dva mlynáře, kováře, truhláře, krejčího a spolky dobrovolných hasičů, zemědělský a lesnický spolek. Po druhé světové válce museli takřka všichni původní obyvatelé Vidžín opustit, po odsunu zbyla ve Vidžíně pouze jedna rodina, ti se ale také odstěhovali. Proto je ústně předávaná paměť v této vesničce zcela přetrhaná.
Chalupářství se ve Vidžíně rozvíjí od sedmdesátých let 20. století. V části vsi nad dolním rybníčkem včelař Ladislav Kepl založil veřejný park plný pestrobarevných rododendronů a dalších trvalých rostlin a keřů. V osmdesátých letech ve Vidžíně probíhaly dětské tábory podniku Potraviny Plzeň v objektu bývalé fary a v chatovém táboru za farou a tábory Fakultní nemocnice Plzeň v spodní části obce. Ve vsi hospodaří soukromí zemědělci a je zde pila. Funguje zde klub motorkářů Moto Home Vidžínie. Objekt bývalé fary je jako Zámecká fara Vidžín pronajímán k ubytování. Rodina Svobodova pravidelně v červnu otevírá veřejnosti svoji trvalkovou zahradu v rámci Dne otevřených zahrad.
Obyvatelstvo
Obecní správa Při sčítání lidu v letech 1869–1950 Vidžín byl samostatnou obcí, patřící do okresu Teplá, ale od roku 1950 je součástí okresu Toužim. Od roku 1960 je částí města Úterý v okrese Plzeň-sever.
Pamětihodnosti náhled|Bývalá barokní fara čp. 1, dnes slouží k ubytování jako Zámek Vidžín. Pohled z jižní strany. Ve vsi se nachází kostel svatého Jakuba Většího. Založený byl snad komendou řádu německých rytířů před rokem 1233. Od roku 1233 doposud patří premonstrátům z Teplé. Loď má pravděpodobně původ románský, presbytář byl přestavovaný goticky v 70. letech 14. století. Barokní přestavby proběhly v letech 1627 a 1708, kdy byla přestavěna loď, střecha věže a oblouky nad opěrnými pilíři presbytáře. V kostele svatého Jakuba se jednou do roka konají poutní mše, obvykle v sobotu následující po svatém Jakubu – 25. července. Kostel je od roku 1964 kulturní památkou,https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jakuba-18726504 ale je v havarijním stavu. V současnosti (květen 2026) se ustavují občanské aktivity k rekonstrukci kostela a jeho znovuobnovení jako duchovního a kulturního centra zdejší oblasti. Druhou kulturní památkou je rozlehlá stará barokní budova, dříve sloužící jako fara. Vystavěná byla na místě starší stavby, která několikrát vyhořela, v roce 1735. Terase severně od kostela při silnici se údajně říkalo Na zámku. Obytná budova fary má obdélný půdorys, je jednopatrová s obytným podkrovím, střecha je nyní mansardová s valbami. Fara byla na tomto místě trvale mezi roky 1233 a 1948, matriky zde byly vedeny od roku 1621. Dnes je budova využívána k ubytování zejména pro větší skupiny osob, například pro svatby, firemní akce a další akce. Celý areál prochází průběžně rekonstrukcí. V roce 1836 bylo ve farnosti celkem 36 drobných sakrálních památek, z toho Vidžín měl osm křížů. V roce 1933 bylo ve farnosti drobných sakrálních památek celkem 66. Pod farnost Vidžín tehdy spadaly obce Vidžín, Dobrá Voda, Branišov, Prachomety, Dřevohryzy, Nežichov, Bezděkov. Starý hřbitov na Vidžíně byl při kostele svatého Jakuba a mnoho se z něj nedochovalo. Nový hřbitov na Vidžíně (v mapách stabilního katastru ještě nezanesený) existuje dodnes, nepohřbívá se na něm od roku 1946 a byl ve 20. století značně zdevastovaný. Jména na náhrobcích většinou nejsou čitelná. Přesto je zde ještě mnoho náhrobků s uměleckou a samozřejmě morální hodnotou. Pomník padlých za obou světových válek ve Vidžíně v dolní části obce při silnici na Úterý byl slavnostně posvěcen o letnicích v roce 1932. Na pomníku se nedochoval výčet obětí. Vodojem – vodárna vpravo od silnice do Teplé pochází z roku 1909, ze stejného roku jako vodojem v Úterý. Vidžínem prochází naučná Davidova stezka, připomínající zdejší působení významného vědce Aloise Martina Davida, rodáka z Dřevohryz. Na faře studoval a na kostele je pamětní deska jím věnovaná jeho otci.
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Úterý (okres Plzeň-sever) Kategorie:Vesnice v okrese Plzeň-sever Kategorie:Bývalé obce v Česku Kategorie:Sídla v Tepelské vrchovině