Kachna divoká (Anas platyrhynchos), lidově zvaná březňačka je pták z čeledi kachnovitých. Patří mezi ekologicky nejúspěšnější druhy ptáků, protože se byla schopna naprosto přizpůsobit rychle se měnícím životním podmínkám. Je největší plovavou kachnou žijící v České republice. Z kachny divoké byla vyšlechtěna kachna domácí (Anas platyrhynchos f. domestica). náhled|Hlava samice (Stevenage, Hertfordshire 2014) náhled|Na rybníku Domin náhled|Kachna v letu náhled|Samice s dobře patrným zrcátkem (Abbeville 2021)
Taxonomie kachna divoká grónská (Anas platyrhynchos conboschas C. L. Brehm, 1831) kachna divoká mexická (Anas platyrhynchos diazi Ridgway, 1886) kachna divoká floridská (Anas platyrhynchos fulvigula Ridgway, 1874) kachna divoká texaská (Anas platyrhynchos maculosa Sennet, 1889) kachna divoká holarktická (Anas platyrhynchos platyrhynchos Linné, 1758) forma kachna domácí (Anas platyrhynchos f. domestica)
Dříve byly jako poddruhy uváděny i kachna laysanská (Anas laysanensis) a kachna havajská (Anas wyvilliana) z Havajských ostrovů.
Původní národní název kachny divoké byl kachna březňačka.
Rozšíření Kachna divoká se vyskytuje na celém území Eurasie a Severní Ameriky. Areálem kachny divoké holarktické je Evropa a Asie, areálem k. d. grónské je jihozápadní pobřeží Grónska. Areálem dalších tří poddruhů (k. d. mexická, k. d. floridská, k. d. texaská) je většina Severní Ameriky.
Nejhojněji je zastoupena v Rusku (asi 800 000 párů), Německu, Nizozemsku, Polsku a Finsku (zhruba 60 % evropské populace). V Severní Americe je počet odhadován na 17–18 milionů kusů.
Celkový stav v Evropě v roce 2004 přesahoval 3,3 miliónu párů.ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 62–63. ISBN 978-80-86858-88-3.
V jižní a východní Africe je označena za invazní druh, protože se kříží s tamním endemitem kachnou žlutozobou (Anas undulata). Kříženci jsou plodní a mohou plodit další hybridy. Kachna divoká se může křížit se 45 dalšími druhy (viz inbreeding) a představuje vážnou hrozbu pro genetickou integritu tamějšího původního vodního ptactva. Kachna divoká a kříženci soutěží s domorodými ptáky o zdroje (potrava, hnízdiště, místa k nocování). Navíc samci kachny divoké zabíjejí potomstvo jiných druhů vodního ptactva.Invasive Alien Bird Species Pose A Threat. In: Kruger National Park [online]. ©1999–2016 [cit. 12. 4. 2025]. Dostupné z archivu: http://www.krugerpark.co.za/krugerpark-times-3-6-bird-threat-22588.html
Stanoviště Obývá nižší polohy, jejím biotopem jsou vodní toky (řeky, potoky) a nádrže (jezera, rybníky a jiné vodní nádrže), jejich břehy s pobřežní vegetací, mokřady, ostrovy, ústí a delty řek. Vyhýbá se prudkým tokům. Žije také v městském prostředí, kterému se dokázala výborně přizpůsobit (synantropie). Osídluje i mořská pobřeží, ale ve slané vodě neloví.
Česká republika V České republice je kachna divoká, resp. kachna divoká holarktická (Anas platyrhynchos platyrhynchos) nejpočetnější kachnou. Je rozšířena na většině území, přičemž těžiště výskytu leží v nížinách a pahorkatinách. Nejvýše položená hnízdiště byla zaznamenána v Krkonoších v nadmořské výšce 1430 m, na Šumavě (1130 m), na Modravských slatích (do 1200 m) a v Orlických horách (1025 m). Celková početnost kachny divoké se v ČR dlouhodobě snižuje, přičemž poměry zkresluje vypouštění velkého počtu kachen odchovaných myslivci. Celkový hnízdní stav kachny divoké v ČR v letech 1985–1989 byl 30 000–60 000 párů, v letech 2001–2003 byl 25 000–50 000 párů. V Praze vyvedla mláďata první kachna divoká roku 1915.Mladá fronta Dnes. 24. července 2008.
Popis Kachna divoká je ze všech druhů kachen pravidelně hnízdících v Česku největší. Dorůstá délky 50–60 cm, rozpětí křídel činí 81–95 cm a hmotnost se pohybuje mezi 690 a 1300 g. Procházka uvádí délku těla kačera 60–65 cm, kachny 50–60 cm, hmotnost kačera 1100–1350 g a kachny 900–1150 g.PROCHÁZKA, Miloslav. Původ a domestikace vodní drůbeže. In: Klub chovatelů vodní drůbeže [online]. 2022, říjen [cit. 3. 4. 2025]. Dostupné z: https://klubvodnidrubeze.estranky.cz/clanky/puvod-a-domestikace-vodni-drubeze.html Spíše menší trup je vodorovně nesený, krk je štíhlý, hlava protáhlá s plochým čelem a poměrně dlouhým zobákem. Oči jsou relativně velké, hnědé. Zobák kačera je žlutozelený a žlutohnědý, kachna ho má s tmavým hřebenem. Běháky jsou oranžově červené, u kachny poněkud tmavší. Okraje zobáku jsou opatřeny četnými rohovými lamelami, které slouží jako síto k zachycení pevné potravy a odstranění přebytečné vody. Na špičce zobáku jsou dobře vyvinutá nervová zakončení mechanoreceptorů.
Kachna divoká se vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem. O něco menší samička (kachna) není zbarvena tak pestře jako sameček (kačer). Má hnědé skvrnité ochranné zbarvení. Jediné nápadné místo (na zadním okraji křídel) odpovídá samčímu – je to kovově modré, bíle lemované „zrcátko“, které mají obě pohlaví. Jednotlivá pohlaví se liší také hlasovým projevem.HANZÁK, Jan a HUDEC, Karel. Světem zvířat. II. díl, 1. část, Ptáci. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Albatros, 1974, s. 192, 194. Klub mladých čtenářů. Výběrová řada.
Kačer ve svatebním šatu (tzn. v době rozmnožování) má kovově zelenou hlavu, bílý proužek kolem krku (tzv. límec) a kaštanově hnědou hruď, tělo světle šedé a střední ocasní pera černá, srpovitě stočená (tzv. kačírky, kosírky). Zrcátko je fialově zelenolesklé (příp. kovově modré), bíle lemované. Letní čili prostý šat kačerů se podobá šatu kachen, je však poněkud tmavší (vrch hlavy) a zrcátko je živěji vybarvené. Tehdy je nejlepším rozpoznávacím znakem zbarvení zobáku: samci mají zobák tmavě žlutý, samice hnědý až oranžový (někdy až hnědočerný).
Mláďata jsou v prachovém šatě hnědá nebo olivově hnědá se žlutými skvrnami a černým proužkem přes oko.POŘÍZ, Jindřich a HUŠKOVÁ, Olga. Kachna divoká. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 2. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8460/
Dospělá kachna divoká létá rychlými, zvonivě šumivými údery křídel. Kněžourek udává, že: „Plove lehce a příjemně a zhusta na vodě i plavmo spává. Stojí na zemi vodorovně, přitažený krk majíc esovitě zahnutý, dost hbitě kráčí, leč přece jen kolébavě.“KNĚŽOUREK, Karel. Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských. Díl druhý. V Praze: I. L. Kober knihkupectví, 1912, s. 433.
Mimo dobu hnízdění se kachny divoké zdržují v párech nebo hejnech, která mají v letu nepravidelný tvar.
Hlasový projev Samice kachny divoké bývá hlučná. Vydává kvákavé hlasité „kvá-kva-kva-kva“, případně „kvák-kvak-kvak-kvak“ (první „kvá“ je nejhlasitější a nejdůraznější) nebo kvék-kvék-kvék. Při námluvách se ozývá tichým rychlým (úsečným) „kvegg-egg-egg-egg“. Hlas kačera není tak hlasitý jako kachní kvákání. Samec vydává přidušené a hluboké „reb reb“ („rrep-rrep“), při vzrušení často opakované, případně hvízdavé „sííb“ („fív“).HUDEC, Karel, ed. a ČERNÝ, Walter, ed. et al. Fauna ČSSR. Sv. 19. Ptáci – Aves. Díl 1. 1. vyd. Praha: Academia, 1972, s. 386, 389.PELZ, Pavel. Kachna divoká. In: Český rozhlas [online]. [cit. 2. 4. 2025]. Hlas pro tento den. Dostupné z: https://temata.rozhlas.cz/kachna-divoka-7946599
Svensson k hlasovému projevu uvádí, že kachna divoká se ozývá často, přičemž samec se ozývá měkkým nosovým hlubším „réeb“, často na vodě při rozčilení opakovaným. Při vábení vydává krátké hvízdavé „piu“. Káchání samice je hlasité, tvořené řadou chraplavých tónů s důrazem na začátku, další tóny slábnou „kvek-kvek-kvak-kvak-kvua-kvua…“. V rozčilení se ozývá protáhlou pomalou řadou tvrdých kejhavých stejně vysokých tónů.SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 24. ISBN 978-80-7291-246-9.
Přepeřování Kachna divoká přepeřuje jednou do roka. Má asi 10 000 pírek a ochranných per, která ji chrání před vlhkem a chladem. Peří si mastí tukem, aby jím nepronikla voda. Tuk produkuje mazová žláza. Kachna tuk vytlačí zobákem a roztírá po peří. Nehnízdící ptáci se v době pelichání letek shromažďují na společných „pelichaništích“. V této době jim vypadají najednou všechna pírka z letek a ptáci nejsou po dobu 20–21 dnů schopni létat. Kačer pelichá počátkem června, kachna v době vodění mláďat. Na vodě ptáky nadnáší vzduch. Vzduch se drží mezi peřím a zadržují ho krycí pera. Spolu s tukovým vakem pod kůží zabraňuje uzavřená vzduchová vrstva, aby kachna prochladla. střed|náhled|666x666bod|Postupně přepeřující kačer v průběhu léta
Ekologie Hnízdění náhled|250px|Páření náhled|250px|Vejce kachny divoké náhled|Samice s několikadenními mláďaty náhled|Mláďata v hnízdě náhled|Odrostlejší mládě Tok kachen divokých je charakteristický, nejprve se oba partneři obeplouvají, samec se skloněným zobákem, načepýřenou hlavou a neustálým vrtěním usiluje o přízeň samičky. Jakmile si samička vybere partnera, začne ho obeplouvat, ponouká ho pohyby hlavy přes rameno k útokům na ostatní kačery v hejnu a když kačer, byť náznakově odpovídá, je partnerský vztah uzavřen a vydrží až do vlastního páření na jaře.
Hnízdo je obvykle dobře ukryté. Bývá umístěno především na březích vod, na ostrůvcích, v rákosinách i daleko od vody v dutinách stromů nebo na střechách budov. Místo ke stavbě hnízda vybírá kačer, kachna hnízdo staví a vystýlá je stébly a prachovým peřím. Hnízdění začíná v polovině dubna až v polovině května. Kachna snáší denně jedno vejce a sedí až na úplné snůšce (9–13 bělavých až zelenožlutých nebo modrozelených vajec), a to 23–29 dní. (Čerstvou snůšku lze však nalézt i na začátku listopadu; občas se také stává, že do hnízda kachny divoké nakladou vejce jiné druhy kachen nebo dokonce bažant obecný. A naopak i vejce březňačky byla nalezena v hnízdech jiných ptáků.)
Vajíčka jsou poměrně velká (výška 48–63 mm, šířka 35–45 mm), je jich hodně a pokud je hnízdo nekryté, je nápadné a vystavené predaci (vrány aj.). Proto se samice snaží sedět na vejcích do poslední chvíle i v případě rizika a svým zbarvením maskovat hnízdo (dosahuje vysokého kryptického efektu). Pokud opouští hnízdo kvůli hledání potravy, zahrnuje vejce hnízdním materiálem, čímž minimalizuje pravděpodobnost, že predátor vejce odhalí.
Káčata se líhnou dokonale vyvinutá; zásoby žloutku jim vydrží tři dny a poté se krmí sama. Mláďata jsou nidifugní (opouštějí hnízdo krátce po narození) a prekociální (nekrmivá). Z hnízda na vodu je vyvádí kachna. Z hnízda umístěného ve výšce kachňata vyskakují a následují matku na vodu. (Hejnu kachňat plujících za kachnou se v myslivecké mluvě říká řetěz.Myslivecká mluva kachny divoké (Anas platyrrhyncha). In: Kdelovit.cz [online]. 14.02.2018 [cit. 12. 4. 2025]. Dostupné z: https://www.kdelovit.cz/cz/clanky/myslivecka-mluva/myslivecka-mluva-kachny-divoke-anas-platyrrhyncha) Zaznamenáno bylo i přenášení v zobáku z větší vzdálenosti. Mláďata dobře běhají, plavou a potápějí se. Ve stáří 20 dnů začíná růst káčatům obrysové peří a po 50 dnech jsou zcela opeřená a začínají létat. Pohlavní dospělosti dosahují v následujícím roce.
Doba dožití ve volné přírodě je uváděna 6,6 roku.
Zajímavým jevem popsaným mj. právě u kachny je rané rychle probíhající učení, tzv. vtištění čili imprinting – čerstvě vylíhnutá kachňata si vytvoří emoční vazbu k nejbližšímu sociálnímu objektu, tedy v přírodě k matce-kachně. Pokud však matku nahradí jiný objekt (slepice, pes, člověk), i neživý (pohybující se atrapa), vznikne emocionální pouto k náhradnímu objektu a přetrvá do dospělosti. Kachňata vyhledávají a následují náhradní „matku“.
Potrava náhled|Juvenilní kachna divoká při hledání potravy, tzv. panáčkování náhled|Hejno na kře (Švédsko, leden 2010) náhled|Porovnání zobáku kačeny (vlevo) a kačera (vpravo) náhled|Polodospělá kachňata; kačera (vpředu ) lze od kačeny odlišit podle barvy zobáku náhled|Typické kačeří pírko náhled|Dvě sousedící hnízda se snůškou ve dvou vykotlaných dalbách; vpravo se zasedlou kačenou