Pablo de Sarasate, celým jménem Pablo Martín Melitón de Sarasate y Navascués (10. března 1844 Pamplona – 20. září 1908 Biarritz) byl španělský houslista a hudební skladatel v období romantismu. Ve své době patřil k nejznámějším houslovým virtuózům, pravidelně vystupoval po celé Evropě, Severní a Jižní Americe. Mezi jeho nejznámější díla patří Cikánské melodie (Zigeunerweisen), Španělské tance a Carmen Fantasy.
Život Pablo de Sarasate byl synem kapelníka dechovky španělského dělostřelectva. Na veřejnosti poprvé vystoupil v osmi letech jako zázračné dítě. Okouzlil královnu Isabelu II., která mu věnovala mistrovské housle od Stradivariho. Studoval nejdříve v Madridu, později na Pařížské konzervatoři u Jeana-Delphina Alarda a belgického houslisty Josepha Massarta. Harmonii a skladbu studoval u francouzského skladatele Henriho Rebera. Konzervatoř dokončil v roce 1859.
Už v patnácti letech začala jeho kariéra houslového virtuóza. Po debutu v Paříži vystupoval v různých městech ve Španělsku, Francii, Belgii, Anglii. V repertoáru měl koncerty pro housle od Beethovena a Mendelsohna i vlastní skladby, v nichž se projevoval vliv španělské lidové hudby. Několik skladeb pro něj napsal francouzský skladatel Camille Saint-Saëns. Jeho hra vynikala čistotou tónu a působivou lehkostí provedení, svůj nástroj ovládal s dokonalou technikou. V roce 1867 uskutečnil svou první cestu za moře, kde absolvoval dlouhé turné z New Yorku až do Argentiny. Do Paříže se vrátil v roce 1871 a pokračoval v koncertování po Evropě. V roce 1876 poprvé vystoupil ve Vídni, což byl důležitý debut i v německy mluvících zemích, kde si nakonec vybudoval reputaci a kam jezdil každoročně. Několikrát hrál i v českých městech, např. Praha, Plzeň, Teplice, Opava. Kromě sólové kariéry často vystupoval ve smyčcových kvartetech. V letech 1889 a 1890 Sarasate uskutečnil další americké turné a koncertoval i v Jižní Africe a na Blízkém Východě. vlevo|náhled|Whistler: Aranžmá v černém (portrét Pabla Sarasteho, 1884) V roce 1900 si koupil vilu Navarra v Biarritzu, kde odpočíval v přestávkách mezi svými koncerty. Dne 20. září 1908 zde zemřel na chronický zánět průdušek. Nikdy se neoženil. Pohřben byl ve svém rodném městě Pamploně na hřbitově San José.
V roce 1959 byl v Pamploně vybudován památník Pabla Sarasateho v zábavním parku Media Luna Park.
Americký malíř James McNeill Whistler vytvořil roku 1884 portrét Pabla de Sarasate nazvaný . Sarasatemu byla věnována některá hudební díla, např. Španělská symfonie od Édouarda Lalo, Houslový koncert č. 3 a op. 28 od Camilla Saint-Saënse, Skotská fantazie od Maxe Brucha nebo Mazurek pro housle a orchestr e moll op. 49 od Antonína Dvořáka.
Dílo Dílo Pabla Sarasate tvoří vesměs brilantní houslové skladby, jejichž účelem bylo nechat vyniknout interpretovu virtuozitu. Jeho vynikající hudbu dodnes s oblibou interpretují největší housloví virtuózové z celého světa. Složil 54 děl, z nichž mnohá byla založena na populárních a lidových melodiích. Mezi nejznámějšími díly patří například Zigeunerweisen (1878), skladba pro dvoje housle s názvem Navarra, anebo Habanera. Jinou známou skladbou je fantazie pro housle a orchestr z roku 1883 na témata z opery Carmen od George Bizeta. Sarasate také pro housle přepsal několik děl jiných skladatelů. Počátkem 20. století realizoval jako jeden z prvních houslových virtuózů několik gramofonových nahrávek. náhled|Památník Pabla Sarasateho v Pamploně Jeho skladby lze rozdělit z hlediska stylu do čtyř hlavních skupin:
Fantazie a vzpomínky na opery. Pocházejí z let 1864 až 1866 a jsou založeny na skladbách Verdiho, Rossiniho, Gounoda, Bizeta atd. Salonní skladby, jako Reverie, op. 4; Souvenir de Domont, op. cit. 8; Sbohem, op. 9 atd. Sarasate tento typ skladeb opustil ve prospěch jiných inspirovaných Španělskem nebo komorním repertoárem, který byl v auditoriích jeho doby převládající. Fantazie a melodie založené na populárních evropských dílech romantického stylu a cikánské, ruské a skotské inspiraci. Skladby založené na hispánském folklóru. Toto je hlavní zdroj inspirace, a to až do té míry, že se odhaduje, že tvoří polovinu všech jeho skladeb. Používá v nich rozmanité zdroje, mezi hlavní patří andaluský, navarský a aragonský.
Vyznamenání
Španělské
Rytíř Řádu Karla III. (1861) Komtur Řádu Isabely Katolické (1880) Rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické (1886) Plaketa Řádu Alfonse XII. (1907)
Zahraniční
Kříž I. třídy Řádu Fridricha Württemberského, Württemberské království (1882) Medaile za zásluhy, Meklenbursko-Schwerin (1882) Rytíř Čestné legie, Francouzská republika (1892) Důstojník Čestné legie, Francouzská republika (1902) Kříž I. třídy Řádu Alberta Saského, Saské království (1893) Rytíř Leopoldova řádu, Belgické království (1895) Komandér Řádu rumunské koruny Rumunského království (1902)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Úmrtí v roce 1908 Kategorie:Španělští hudební skladatelé Kategorie:Španělští houslisté Kategorie:Muži Kategorie:Narození 10. března Kategorie:Úmrtí 20. září Kategorie:Narození v Pamploně Kategorie:Úmrtí v Biarritz