Užovka obojková (Natrix natrix) je nejedovatýUžovka obojková není technicky vzato nejedovatá. Jako některé jiné užovky má i ona vyvinuté jedové žlázy, ale nemůže je využít kvůli chybějícím funkčním jedovým kanálkům (podélným drážkám) s vývodem do zubů. Užovky rodu Natrix disponují ovšem jedovatými slinami, díky kterým dokážou paralizovat svou typickou kořist, tedy obojživelníky, nebo snáze tráví potravu, ale pro člověka nepředstavují obecně žádné nebezpečí. Nicméně u alergiků mohou ve vzácných případech vyvolat i smrtelnou reakci – anafylaktický šok. Podobně jako u bodnutí včelou, vosou nebo při kousnutí jakýmkoli jiným živočichem, extrémně citlivý jedinec může zareagovat alergickým šokem na cizorodé bílkoviny obsažené v hadích slinách. Nejedná se však o coby toxickou otravu hadím jedem, ale o (přehnanou) imunitní reakci těla. (Griehl 2004, Moravec 2019). had z čeledi užovkovitých (Colubridae), podčeledi Natricinae a rodu Natrix – tzv. pravá (aglyfní) užovka. Druh je široce rozšířen v Evropě, ale vyskytuje se i v některých oblastech jihozápadní a střední Asie. V Česku je nejhojnějším druhem hada. Dosahuje délky těla 50 až 150 cm a hmotnosti od 50 gramů do půl kilogramu. Samec je menší než samice. Hlavním charakteristickým znakem jsou půlměsíčité skvrny za hlavou.

Dělí se na řadu poddruhů, standardně asi na 14, ale počet se liší studie od studie a vnitrodruhová taxonomie není dosud vyřešena. Odlišují se od sebe zbarvením, velikostí a hmotností. Někteří jedinci mohou charakteristickou kresbu postrádat, nebo naopak jinou kresbou vynikat.

Přes zimu obvykle ulehá do zimního spánku a páří se krátce po jarním probuzení. Je to oviparní (vejcorodý) druh, který preferuje život u vody. Tomu odpovídá i jídelníček, neboť se živí hlavně obojživelníky a rybami. Zmocnit se však dokáže i menších savců (hlodavců) nebo ptáků. V období rozmnožování samice klade asi 2–40 vajíček. Mláďata se vylíhnou za 6–10 týdnů, jsou 15 až 21 cm velká a zcela samostatná. Pohlavně dospějí ve stáří tří až pěti let. V dobrých podmínkách se užovka dožívá nejčastěji 15 až 25 let.

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí druh jako málo dotčený, jelikož jeho globální populaci považuje za „relativně stabilní“, nicméně řada poddruhů či subpopulací je ohrožených (např. ve Švédsku) nebo na pokraji vyhynutí (např. na Kypru). V rámci Evropy je chráněna Bernskou úmluvou. V Česku je zvláště chráněna jako ohrožený druh.

Taxonomie, nomenklatura a evoluce Druh poprvé vědecky popsal švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758 pod názvem Coluber natrix, ve své knize Systema naturæ, v níž se zabýval binomickou nomenklaturou rostlin a živočichů. Hady zrovna neměl moc rád a svou averzi k těmto tvorům demonstroval v několika pasážích svých spisů. Podobně se stavěl kupříkladu k ropuchám. Obojživelníky a plazy popisoval jako „nejstrašnější a nejodpornější zvířata“, ale přesto se jim věnoval se stejným zápalem, jako v případě jiných druhů živočichů.WAHLGREN, Richard. (2012). Carl Linnaeus and the Amphibia. Bibliotheca Herpetologica. Svazek 9. Dostupné online. (anglicky)

Slovo natrix pochází z latiny a v překladu znamená „hydra“ či „vodní had“, což dokonale vystihuje způsob života i schopnosti užovky, která je vázána na vodní prostředí. V češtině nese had vědecké jméno užovka obojková na základě výrazných poloměsíčitých skvrn těsně za hlavou, které připomínají obojek.

V průběhu evoluce se tento druh oddělil od svého nejbližšího příbuzného, užovky podplamaté, před 13 až 22 miliony let. Užovka obojková je považována za přímého potomka vyhynulého druhu Natrix longivertebrata, který žil v miocénu a pliocénu v oblastech dnešního Polska, Maďarska a Moldavska.Jean-Claude Rage et Salvador Baillon, Amphibians and squamate reptiles from the late early Miocene (MN 4) of Béon 1 (Montréal-du-Gers, southwestern France), Geodiversitas, roč. 27,‎ rok 2005, s. 413–441. [cit. 2023-12-03]. Dostupné online. (anglicky) Za nejstarší dochovanou fosilii užovky obojkové se považuje nález z Polska datovaný do doby před 3,2 až 4,9 miliony let (pliocén).

Rozšíření a poddruhy Užovka obojková se široce vyskytuje – pokud nebudeme počítat se změnou u poddruhů Natrix natrix astreptophora, Natrix natrix helvetica aj. (viz odstavec níže) – v nížinách kontinentální Evropy, od jižní Skandinávie (nejsevernější lokalita výskytu leží při 67° s. š.) po jižní Itálii, na Britských ostrovech s výjimkou Irska a Skotska. Obývá i severozápadní Afriku a jihozápadní a středí Asii. Oblast výskytu zahrnuje území Albánie, Alžírska, Arménie, Ázerbájdžánu, Běloruska, Belgie, Bosny a Hercegoviny, Bulharska, Černé Hory, Česka, Číny, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Gruzie, Chorvatska, Itálie, Íránu, Kazachstánu, Kosova, Kypru, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Maďarska, Maroka, Moldavska, Mongolska, Německa, Norska, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Ruska, Řecka, Severní Makedonie, Slovenska, Slovinska, Spojeného království, Srbska, Sýrie, Španělska, Švédska, Švýcarska, Tuniska, Turecka, Turkmenistánu a Ukrajiny. náhled|Rozšíření užovky obojkové do rekvalifikace poddruhu N. natrix astreptophora na nový druh Natrix astreptophora (2016) a N. natrix helvetica na nový druh Natrix helvetica (2017). Vyznačen je i poddruh N. natrix cypriaca a jeho oblast výskytu na Kypru. Populace živočicha žijící na rozsáhlém areálu se větví na řadu poddruhů. V případě užovky obojkové jich bylo uznáváno asi 14 a liší se od sebe zbarvením i velikostí. Systém však není ustálený a může dojít k různým změnám. Například od roku 2016 je poddruh N. natrix astreptophora z Pyrenejského poloostrova a severozápadní Afriky považován za samostatný druh Natrix astreptophora. V roce 2017 byly užovky obojkové ze západní Evropy, od Spojeného království po Itálii, překlasifikovány na nový druh Natrix helvetica (původně poddruh N. natrix helvetica) a navíc k němu přeřazeny čtyři poddruhy, původně poddruhy druhu Natrix natrix, a sice N. helvetica helvetica, N. helvetica cetti, N. helvetica corsa a N. helvetica sicula (syn. N. helvetica lanzai).

Podle The Reptile Database se užovka obojková dělí pouze na pět poddruhů (k prosinci 2023):

Natrix natrix natrix (Linnaeus 1758) – Evropa (Norsko, Švédsko, Dánsko, Německo atd.) Natrix natrix vulgaris (Laurenti 1768) – Polsko, Německo, Rakousko, Česko, Maďarsko, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko Natrix natrix scutata (Pallas 1771) – Finsko, Rusko (východně od Dněpru), Západní Kavkaz, Ukrajina, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Bělorusko, Turecko, Kazachstán Natrix natrix moreotica (Bedriaga 1882) – Řecko Natrix natrix syriaca (Hecht 1930) – Sýrie, Turecko

V Česku V Česku se vyskytuje nominotypický poddruh N. natrix natrix, přičemž jsou přítomny dvě evoluční linie. Užovka obojková je nejrozšířenějším hadem v ČR. Běžně se vyskytuje v nížinných a středních polohách až do výšky 800 m n. m. V lokalitách nad 1000 m n. m. se ukáže už jen vzácně a maximálně byla zastižena ve výšce 1220 m n. m.

V Česku i jinde počty tohoto druhu během posledních desetiletí klesají. Důvodem je ztráta či fragmentace životního prostředí, zbytečné zabíjení lidmi i ztráty během migrace na silnicích (více v kapitole Hrozby a ochrana).

Popis náhled|Užovka obojková Užovka obojková je tzv. pravá (aglyfní) užovka, pro niž je typické, že má hladké a rovnoměrně tvarované zuby bez podélné rýhy (nedokáže vstříknout jed).Jako některé jiné užovky má i užovka obojková vyvinuté jedové žlázy, ale nemůže je použít kvůli chybějícím funkčním jedovým kanálkům (podélným drážkám) s vývodem do zubů.

Samci měří nejčastěji 50 až 85 cm, samice 60 až 150 cm. Největší exempláře dosahují délky 180 cm, dle některých zdrojů 200 i 210 cm, ale tito hadi jsou jen velmi zřídka delší než 110 či 115 cm.GÜNTHER, Rainer; VÖLKL, Wolfgang: Ringelnatter – Natrix natrix Linnaeus, 1758. In: R. Günther (Hrsg.): Die Amphibien und Reptilien Deutschlands. (1996). S. 666–684. Parametry hadů jsou často velmi odlišné i proto, že žijí v různém prostředí. Na území Česka, v Hostětíně v roce 2014, byla nalezena rekordně dlouhá samice o velikosti 131 cm. Ostatní dokumentované užovky jen mírně přesáhly 100 cm. V Česku dorůstá většinou do 80 až 115 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí od 50 do 515 g, průměrně váží asi 95–240 g (opět v závislosti na poddruhu). náhled|Užovka obojková s typickou kresbou těsně za hlavou připomínající obojek Hlavu má mírně odlišnou podle pohlaví. Samice ji mají širší a plošší až mírně trojbokou, snáze ji lze rozlišit od krku. Samci mají hlavu méně výraznou a protáhlejší. Samice jsou celkově větší a robustnější (někdy značně). Zajímavá je ale ocasní (subkaudální) část samců, která je často delší a silnější než u samic. Obvykle zaujímá asi 20–30 % délky těla a směrem ke konci se zužuje. Samci využijí delší konec ocasu pravděpodobně při námluvách. Jak do sebe soupeři zaplétají těla, rivala, který se uchází o tutéž družku, takto snadněji přemůže lépe vybavený samec. Dlouhý ocas tak může být znakem dominance a plodnosti – nejdelší bude mít úspěšný jedinec, který se pravidelně páří. Podobně jako u jiných hadů je tělo užovky na omak suché a příjemně chladivé (není slizké). náhled|Užovka se světlými pásy (odchylka persa) náhled|Břišní strana užovky obojkové Užovka obojková má 19 řad hřbetních a výrazně kýlnatých šupin. Barvu má různou, v závislosti na obývaném prostředí; obvykle tmavě zelenou až břidlicově šedou, méně již nahnědlou s nepravidelnými drobnými černými skvrnami a dvěma charakteristickými bělavými, žlutými až oranžovými, černě lemovanými půlměsíčitými skvrnami za hlavou („obojek“). Experimenty ukázaly, že tato typická kresba pomáhá odlákat potenciální predátory (tzv. aposematismus), protože jim připomíná nebezpečný či jedovatý nepoživatelný hmyz. To by vysvětlovalo, proč jsou i mláďata takto pestře a často ještě výrazněji zbarvená, podobně jako dospělí. S věkem poloměsíčité skvrny blednou a zejména u starších samic jsou jen šedobílé až bílé. Některým formám půlměsíčky za hlavou buďto úplně chybí nebo jsou sotva viditelné. Některé užovky mohou mít na těle i drobné světlé skvrny, které někdy splynou a vytvoří podélné pásy (tzv. odchylka persa, typická pro poddruh z jihovýchodní Evropy). Existují i exempláře šedé či černé. Břicho mají užovky obvykle světlejší. Spodní část těla je bělavá s nepravidelnými černými kotvičkami či kostičkami, které jsou užitečně při identifikaci jedinců (rozvrh těchto flíčku nikdy není totožný). Někdy je břišní strana spíše černá, že převládá tmavší zbarvení. V roce 2005, vůbec poprvé, byl v Česku nalezen i velmi vzácný albín. Duhovka oka je tradičně černá s bílým až žlutým okrajem (např. poddruh N. n. astreptophora má duhovku jasně červenou, nicméně tento je již považován za samostatný druh).

Od příbuzné užovky podplamaté se kromě barvy odlišuje hlavně počtem šupin na hlavě. Užovka obojková má 7 retních štítků (užovka podplamatá 8), 1 předoční štítek (užovka podplamatá 2 až 3) a 2 až 4 záoční štítky (užovka podplamatá 3 až 5).

Biotop, ekologie a chování