náhled|250px|Severní portál Gotthardského tunelu náhled|150px|Louis Favre Gotthardský tunel je 15 km dlouhý železniční tunel ležící ve Švýcarsku mezi obcemi Göschenen a Airolo. Tunel prochází napříč Gotthardským masivem. Je součástí Gotthardské dráhy, spojující střední Švýcarsko s kantonem Ticino a Itálií.
Charakteristika Tunel je dvojkolejný normálněrozchodný. Severní portál leží u obce Göschenen ve výšce 1106 m a jižní portál leží nedaleko obce Airolo ve výšce 1142 m. Nejvyšší bod tunelu je v nadmořské výšce 1 151 m, přibližně v 8. kilometru od severního portálu. V 10. kilometru tunel prochází hranicí mezi kantonem Uri a kantonem Ticino. Jízda tunelem trvá asi 7–8 minut.
Historie Průběh stavby tunelu Tunel byl stavěn v letech 1871–1881. Stavba byla vedena švýcarským inženýrem Louisem Favre, který zemřel na infarkt uvnitř tunelu v roce 1879. Stavba byla znesnadňována obrovskými finančními, technickými a geologickými problémy; nedostatek financí21. století, prosinec 2010 měl za následek ztížené pracovní podmínky a úspory v oblasti zajištění bezpečnosti ražby.
V tunelu během stavby zemřelo kolem 200 pracovníků (přesné číslo není známo) a to zejména kvůli průvalům vody a následným zátopám. Mnozí byli také zabiti vlaky, které vyvážely vydolovanou horninu z tunelu. V roce 1875 proběhla velká stávka dělníků rozehnaná švýcarskou armádou, jejímiž oběťmi byli čtyři mrtví a 13 zraněných. Blízko nádražní budovy v Airolu je památník věnovaný pracovníkům, kteří zemřeli při stavbě tunelu. Památník vytvořil umělec Vincenzo Vela.
Provoz tunelu Tunel byl nakonec uveden do provozu v roce 1882 a byl provozovaný privátní společností Gotthardbahn, která vedla z Immensee (na trase z Curychu) do Chiassa na italské hranici. V roce 1920 projela tunelem první elektrifikovaná souprava. Kvůli potížím vzniklým při současném provozu parních a elektrických lokomotiv muselo být sníženo napětí z běžných 15 kV na 7,5 kV, protože špína a mastnota usazená na izolátorech způsobovala zkraty.
Budoucnost Budoucnost tunelu po otevření Gotthardského úpatního tunelu (Gotthard Basistunnel), jehož zprovoznění pro pravidelnou dopravu se uskutečnilo 11. prosince 2016, je zatím nejistá. Předpokládá se využití pro těžké nákladní vlaky, zatímco rychlá osobní doprava (200–250 km/h) využívá nový tunel. Těžké nákladní vlaky s maximální rychlostí pouze 100–120 km/h by tak nenarušovaly provoz. Na staré trati je ve vrcholovém tunelu maximální povolená rychlost pro všechny druhy vlaků 80 km/h. To je však v rozporu s tezí využívat úpatní tunel pro dlouhé a těžké vlaky bez nutnosti využívat přípřež nebo postrk.
Sousední tunely V sousedství Gotthardského železničního tunelu jsou vybudovány ještě dva další tunely. Jeden z nich je Gotthardský silniční tunel (16,4 km, otevřen v roce 1980) a Gotthardský úpatní tunel (57 km, otevřen 11. prosince 2016), který je nejdelším železničním tunelem na světě.
Související články Gotthardský úpatní tunel Gotthardský silniční tunel Lötschberský úpatní tunel Simplonský tunel
Odkazy Reference
Literatura Karl Lüönd: Unser Gotthard. Ringier, Zürich 1980. Hans Peter Nething: Der Gotthard. Ott Verlag, Thun 1976 Werner Meyer: 1291, die Geschichte. Silva-Verlag, Zürich 1990. Rennhardt: Der Gotthard – SJW-Heft 1594 Artur Wyss-Niederer: Sankt Gotthard, Via Helvetica. Edition Ovaphil, Lausanne 1979.
Externí odkazy
Kategorie:Doprava v kantonu Ticino Kategorie:Doprava v kantonu Uri Kategorie:Železniční tunely ve Švýcarsku Kategorie:Postaveno ve Švýcarsku 1882 Kategorie:Stavby v kantonu Ticino Kategorie:Stavby v kantonu Uri