Neznělá alveolopalatální afrikáta je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem , pro zdůraznění současné artikulace lze zapsat s vázacím znakem ,číselné označení IPA je 103 (182), ekvivalentním symbolem v SAMPA je ts\.
Charakteristika
Způsob artikulace: polotřená souhláska (afrikáta). Vytváří se současnou artikulací dvou hlásek – [t]/[c] a . Nejprve se vytvoří krátká uzávěra (okluze), která je vzápětí uvolněna. Vzduch poté proudí úžinou (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum. Místo artikulace: dásňopatrová souhláska (alveolopalatála). Úžina se vytváří mezi jazykem a dásňovým obloukem a zároveň i tvrdým patrem. Znělost: neznělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky v klidu. Znělým protějškem je . Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou. Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky. Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
V češtině
V češtině se tato hláska nevyskytuje.
V jiných jazycích
Polština
V polštině je tato hláska zaznamenávána jako tzv. měkké Ć, ć (srov. tvrdé cz ). Vyslovuje se tak i psané <c> před /i/: ci . Ve skupinách cia, cie, cio, ciu se <i> nevyslovuje, ale měkčí předchozí <c>.
Chorvatština, srbština V chorvatštině a srbštině (popř. bosenštině/srbochorvatštině) je hláska zaznamenávána stejně jako v polštině, tj. ć, resp. ћ.
Švédština
V některých švédských nářečích se takto vyslovuje psané tj, kj, též k před předními samohláskami. V některých nářečích se vyslovuje jako frikativa . (V učebnicích a slovnících se často pro zjednodušení poněkud nepřesně uvádí výslovnost [č]).
Kategorie:Neznělé souhlásky Kategorie:Palatální souhlásky Kategorie:Afrikátní souhlásky