Jan Kupecký, též Johannes Kupezky (1666 Pezinok – 16. července 1740 Norimberk), byl český barokní malíř, významný portrétista šlechty a umělců. Působil v Itálii, Rakousku (zejména ve Vídni), na Slovensku, v Polsku a v Německu, (hlavně v Norimberku).
Život Jako mnozí tehdejší obyvatelé Českého království, byl synem protestantů (Českých bratrů). Otec byl tkadlec, oba rodiče pocházeli z Mladé Boleslavi a rodina uprchla z Čech před náboženskou perzekucí do Horních Uher. Místo jeho narození není přesně doloženo. Někdy se uvádí Pezinok, v němž se jeho rodiče usadili po odchodu z Čech. Nelze to potvrdit, protože matriky místní fary byly zničeny při požáru v roce 1832. Podle jiných pramenů se mohl narodit v Praze ještě před emigrací. On sám se ke svému českému původu hlásil a ke jménu připojoval přídomek Bohemus.
V patnácti letech se Kupecký začal učit u švýcarského malíře Benedikta Klause, který pracoval při rekonstrukci zámku v Holíči, a později s ním odešel do Vídně. Ve svých dvaceti letech Kupecký odešel za dalším vzděláním do Itálie. Přes krátký pobyt v Benátkách se dostal do Říma. Zpočátku žil v nuzných poměrech, ale pomocí přátel se mu podařilo získat práci v malířské dílně. Při tom studoval díla slavných italských malířů a zdokonaloval svou techniku. Postupně si našel svůj vlastní malířský styl a začal se uplatňovat jako malíř portrétů. V Římě mu pomohl proslavit se Aleksander Benedykt Sobieski, syn polského krále Jana III. Sobieského. O jeho italských dílech ovšem víme velice málo. Z tohoto období pochází např. Portrét M. Kreisingera v Národní galerii nebo Autoportrét v galerii Uffizi ve Florencii.
V roce 1707 po více než dvacetiletém pobytu Kupecký opustil Itálii a usadil se ve Vídni. Jeho portrétní umění si brzy získalo mnoho obdivovatelů a přineslo mu zakázky od příslušníků vídeňského dvora. Namaloval řadu reprezentativních portrétů členů královské dynastie (prince Evžena Savojského), různých aristokratů a v Karlových Varech dokonce ruského cara Petra I. Bohatou sérii doplňují obrazy jeho rodiny, přátel a autoportréty nebo portréty neznámých osob. Jeho obrazy z tohoto období jsou barevně rozmanitější, dekorativně okázalejší, ale zachovaly si věcnost a cit pro míru. Příkladem je Podobizna malíře miniatur K. Bruniho nebo Autoportrét z Národní galerie či Podobizna umělcovy rodiny v Muzeu krásných umění v Budapešti. Ve Vídni se Kupecký věnoval také grafické tvorbě, o čemž svědčí dochované rytiny s portréty a žánrovými náměty.
V roce 1709 se oženil se Zuzanou Klausovou, dcerou svého prvního učitele. Narodily se jim dvě děti: Franziska zemřela ve věku tří let na zápal plic a Christoph Johann zemřel jako sedmnáctiletý na neštovice. Manželství nebylo šťastné také kvůli Zuzaniným nevěrám.
Po svém návratu do Vídně navštívil Kupecký několikrát také česká města. V roce 1712 portrétoval v Karlových Varech ruského cara Petra I., jeho pobyt v Praze je doložen Podobiznou Paní Schreyvoglové a dívčím portrétem Hedviky Františky Wussinové z r. 1716, ta pocházela z rodiny pražských malířů a mědirytců.Ottův slovník naučný, XXVI, s. 1077 Při svém pobytu v Praze spolupracoval s Petrem Brandlem, což se projevilo na plátnech Alegorie malířství a Alegorie sochařství.
Roku 1723 odešel Kupecký se svou rodinou do Norimberka. Jednak měl obavy z možné perzekuce kvůli svému evangelickému smýšlení, a také měl sjednány významné zakázky pro vévodu z Gothy a mohučského kurfiřta. Vytvořil tam také portréty šlechty a měšťanů. Jeho díla z tohoto období jsou ovlivněna holandskou malbou. Mají temnější kolorit a působí prostě, intimně a neokázale. Mezi nejkrásnější díla patří jeho autoportréty, Podobizna Michaela Kreisingera ve stáří, Portrét Johanna Michaela von Gotter, jeho manželky Ludmily, rozené Hoppeové, a jejich syna z let 1725–1727. Na některých dalších obrazech je patrný podíl pomocníků a spolupracovníků, kteří působili v jeho dílně.
Poslední roky života byly poznamenány předčasnou smrtí syna a dnou, která ho často omezovala v malování. Melancholii přenesl i do některých obrazů. Na svém posledním autoportrétu se ztvárnil jako nemocný, zatrpklý muž. Jan Kupecký zemřel 16. července 1740 a byl pohřben v norimberském kostele sv. Jana, stejně jako Albrecht Dürer dvě století před ním.
Výběr z díla Portrét muže (autoportrét), jako obraz Kupeckého datováno okolo roku 1700, s velkou pravděpodobností obraz F. A. Palka z 40. let 18. století Portrét malíře miniatur Karla Bruniho, 1709 Portrét mladé Polky, 1710 Portrét Hedviky Františky Wussinové, 1716 Podobizna paní Schreyvogelové, Obrazárna Pražského hradu Podobizna Johanna Friedricha Sicharta von Sichartshofen, Obrazárna Pražského hradu Portrét neznámého šlechtice (1730), Galerie Anagoria, Jekatěrinburg
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura
ŠAFAŘÍK, Eduard Alexandr. Johann Kupezky (1666-1740): Gesamtwerk. Erste Ausgabe. V Brně: Moravská galerie, 2014. Svazek I a II. .
Související články Exulanti
Externí odkazy
ČT, 2012, dokument Jan Kupecký: Podobizna Františky Hedviky Wussinové ČT 2011, dokument Jan Kupecký: Autoportrét Ján Kupecký Životopis Seznam děl publikovaných ve Zlaté Praze, jejichž autorem je Kupecký Jan Art museum
Kategorie:Narození v roce 1666 Kategorie:Úmrtí v roce 1740 Kategorie:Muži Kategorie:Češi na Slovensku Kategorie:Barokní malíři Kategorie:Čeští malíři 17. století Kategorie:Čeští portrétisté Kategorie:Narození v Pezinku Kategorie:Úmrtí v Norimberku Kategorie:Pobělohorští exulanti Kategorie:Čeští malíři 18. století