Třída Asašio (: 朝潮型 Asašio-gata) sestávala z deseti „torpédoborců první třídy“ (一等駆逐艦 Ittó kučikukan) japonského císařského námořnictva. Jednotky byly stavěny v letech 1937 až 1939 na základě plánu rozvoje loďstva z roku 1934. Torpédoborce třídy Asašio byly větší a rychlejší, než předchozí třída Širacuju a nesly silnější hlavňovou výzbroj složenou ze šesti 127mm kanónů typu 3. roku (poprvé od třídy Fubuki).
Torpédoborce se zúčastnily druhé světové války a všech deset jednotek v ní bylo potopeno. Čtyři jednotky se potopily v souboji s hladinovými plavidly (tři z nich během bitvy v průlivu Surigao), čtyři měly na svědomí letecké útoky a dvě padly za oběť ponorkám.
Pozadí vzniku Podle „doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1934“ (známějšího jako „2. doplňovací program“ ~ 第二次補充計画 Dai–ni–dži hodžú keikaku, či neoficiálně „program druhého kruhu“ ~ マル2計画 Maru ni keikaku) mělo být postaveno čtrnáct nových torpédoborců. První čtyři tvořily druhou sérii třídy Širacuju a deset zbývajících mělo patřit nové třídě Asašio. – citováno jako „PJD“ Nové torpédoborce měly být o 7,5 metrů na vodorysce delší a přibližně o 275 tun standardního výtlaku těžší, než jednotky třídy Širacuju. Zvětšení rozměrů a návrat k velkým a silně vyzbrojeným torpédoborcům byl umožněn díky tomu, že Japonsko odstoupilo od londýnské námořní konference.
Konstrukce Pohon Dvě sestavy parních turbín Kanpon byly umístěny v jedné společné strojovně. Každá sestava obsahovala po jedné vysokotlaké, středotlaké a nízkotlaké turbíně, které přes převodovku poháněly jednu hřídel.駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Každá sestava měla výkon 25 000 k (18 387,5 kW) při 380 otáčkách lodního šroubu za minutu. Díky novým výkonnějším turbínám vzrostla rychlost na 35 uzlů (64,8 km/h). Navíc každá sestava obsahovala (naposledy u torpédoborců císařského námořnictva) jednu turbínu pro plavbu cestovní rychlostí. Podle schématu v Nippon kaigun kantei šašinšú byla cestovní turbína spojena přes převodovku se středotlakou turbínou, kdežto podle Lacroix & Wells měla být přes převodovku napojena na vysokotlakou turbínu.
Přehřátou páru pro parní turbíny generovaly tři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki ve třech kotelnách. Přední komín odváděl spaliny z předních dvou kotelen a zadní komín ze zadní kotelny.
Výrobu elektrické energie zajišťovaly dva dieselgenerátory a jeden turbogenerátor umístěné za strojovnou s turbínami. Oba dieselgenerátory byly umístěny mezi hřídelemi lodních vrtulí a turbogenerátor byl umístěn na levoboku.
Výzbroj Torpédová výzbroj zůstala zachována jako u předchozí třídy. Přední čtyřhlavňový 610mm torpédomet typu 92 modelu 2 se nacházel na nástavbě mezi komíny, přičemž po stranách zadního komínu se nacházely zásobníky po dvou rezervních torpédech. Zadní torpédomet se nacházel na palubě za zadním komínem a jeho zásobník se čtyřmi náhradními torpédy se nacházel nalevo od podélné osy plavidla a zadní nástavby. Oba torpédomety byly zakrytované.
Hlavní dělostřelecká výzbroj byla posílena na úroveň torpédoborců třídy Fubuki, tedy na šest 127mm kanónů typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu C s elevací hlavní až 55°. Jedna věž se nacházela na přední palubě před můstkem, druhá na zadní nástavbě a třetí na palubě za zadní nástavbou.
Poprvé byly na japonských torpédoborcích jako lehká protiletadlová zbraň zvoleny 25mm kanóny typu 96. Zpočátku nesly jednotky třídy Asašio dva 25mm dvoukanóny na platformě u zadního komínu.
Pozdější modifikace U Asašio se – jako na první dokončené jednotce – během zkušebních plaveb objevily problémy s ovladatelností, které se ale podařilo odstranit přepracováním zádě a kormidla. Turbíny a hřídele trpěly vibracemi, ale tyto problémy se na všech jednotkách podařilo vyřešit do prosince 1941.
Během války byla posilována protiletadlová výzbroj a došlo k instalaci radarů na přežívajících jednotkách. 25mm kanóny byly montovány v jedno–, dvou– a trojhlavňovém uspořádání a jejich počet stoupl až na 28 hlavní. Během války byla odstraněna 127mm věž číslo 2 ze zadní nástavby, aby uvolnila místo dalším 25mm kanónům typu 96. Podle Wiśniewskieho se tak stalo v letech 1943 až 1944, zatímco podle Nevitta se tak stalo pouze u čtyř přežívajících jednotek v červnu 1944.
Instalace radarů se dočkaly pravděpodobně pouze poslední čtyři přežívající jednotky. Nesly metrový přehledový radar 13-gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrový přehledový radar 22-gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů.
Jednotky třídy Asašio Jméno Loděnice Položení kýlu Spuštění Přijetí do služby OsudAsašio(朝潮)arzenál Sasebo potopen spojeneckými letadly v bitvě v Bismarckově mořiÓšio(大潮)arzenál Maizuru potopen ponorkou USS Albacore severozápadně od ostrova ManusMičišio(満潮)Fudžinagata, Ósaka potopen americkými torpédoborci během bitvy v průlivu SurigaoArašio(荒潮)Kawasaki, Kóbe potopen spojeneckými letadly v bitvě v Bismarckově mořiNacugumo(夏雲)arzenál Sasebo potopen spojeneckými letadly po bitvě u mysu Esperance, západo–severozápadně od ostrova SavoJamagumo(山雲)Fudžinagata, Ósaka potopen torpédoborcem USS McDermut během bitvy v průlivu SurigaoMinegumo(峯雲)Fudžinagata, Ósaka potopen americkými křižníky a torpédoborci během bitvy v Blackettově průlivuAsagumo(朝雲)Kawasaki, Kóbe potopen americkými křižníky a torpédoborci během bitvy v průlivu SurigaoArare(霰)arzenál Maizuru potopen ponorkou USS Growler východně od ostrova KiskaKasumi(霞)Uraga, Jokosuka potopen letadly z TF 58 jihozápadně od Nagasaki během operace Ten-gó
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~
Externí odkazy
Kategorie:Japonské torpédoborce ve druhé světové válce Kategorie:Torpédoborce třídy Asašio