Danis Tanović (* 20. února 1969 Zenica, Socialistická federativní republika Jugoslávie) je bosenskohercegovský filmový režisér, scenárista a hudební skladatel bosňáckého původu.
Životopis
Danis Tanović se narodil v Zenici a vyrůstal v Sarajevu. Studoval intermediární režii na Akademii dramatických umění v Sarajevu (1989–1993), nicméně vypuknutí konfliktu v jeho zemi přerušilo jeho studia. a v prvních dvou letech občanské války vedl archiv dokumentárních filmů Armády Republiky Bosny a Hercegoviny, a to společně se svým kolegou Dinem Mustafićem. Do armády vstoupil jako obyčejný voják. Natočil řadu záběrů, které pomáhaly dokumentovat obléhání Sarajeva i průběh války obecně a později je využil i ve svých filmech.
V roce 1994 přemýšlel o pokračování studií v USAa v Německu, ale nakonec odešel do Belgie. V roce 1998 obdržel belgické státní občanství.
V letech 1995–1997 se vzdělával při studiu režie na INSAS v Bruselu. Natočil mnoho dokumentárních snímků.
Za svůj hraný filmový debut Země nikoho () získal mnoho prestižních ocenění, např. Oscara za nejlepší zahraniční film a Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film. Na festivalu v Cannes obdržel cenu za nejlepší filmový scénář.
Velký ohlas vyvolal i jeho film Epizoda ze života sběrače kovů a Smrt v Sarajevu.
Roku 2008 se podílel na vzniku Naší strany (Naša stranka), sociálně demokratického politického uskupení, které se těšilo podpoře voličů zejména v Sarajevu. Svoje angažmá odůvodnil obavou z šířením nacionalismu a korupce. Prosazoval zrušení vnitřního uspořádaní země s oběma entitami a zavedení progresivních daní a povinnou volební účast. Straně se podařilo sestavit koalici na místní úrovni v Sarajevu na nějakou dobu. Do formace šel spolu s Dinem Mustafićem.
V roce 2016 získal Tanović Velkou cenu poroty na 66. mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně za svůj celovečerní film Smrt u Sarajevu (Smrt v Sarajevu) s Jacquesem Weberem v hlavní roli. Jako producent se podílel na filmech Křídla mužů (2017) a Otec – Otac (2020).
V roce 2018 zvažoval dálší politickou kandidaturu, ale odmítl kandidaturu na člena Předsednictva Bosny a Hercegoviny.
Do roku 2007 žil a pracoval v Paříži. Byl sice zván do Spojených států, nicméně chtěl setrvat ve Francii. Později se přestěhoval do Sarajeva.
Rodina
Tanović se oženil s Maëlys de Rudder, s níž přivedl na svět pět dětí, dcery Livinu, Daniu a Indiu a syny Orhana a Hadriana.
Ocenění
V roce 2014 obdržel ocenění Čestné srdce Sarajeva, dále na berlínském filmovém festivalu ocenění Stříbrný medvěd. Již zmíněné ceny získal za film Země nikoho, který ukazoval absurditu války v zemi. Rovněž je držitelem ceny César.
Filmografie Čudo u Bosni (Zázrak v Bosně 1995) L’Aube (Svítání, 1996) Buđenje (Buzení, 1999) Země nikoho (No Man’s Land / Nikogarskaja, 2001) 11.09.01 – September 11 (2002) L’Enfer (Peklo, 2005), ve spolupráci s režisérem Krzysztofem Kieślowským Triage (2009); film sa Colinem Farrellem, Christopherem Lee a Brankem Đurićem Cirkus Columbia (2010) Prtljag (Kufr, krátkometrážní film, 2011) Epizoda u životu berača željeza (Epizoda ze života sběrače kovů, 2013) Tigrovi (Tygrové, 2014) Smrt u Sarajevu (Smrt v Sarajevu, 2016) Uspjeh (Úspěch, seriál, 2019) The Postcard Killings (2020) Deset u pola (2021) Kotlina (2022) Frust (2023) Nakon ljeta'' (Mé pozdní léto, 2024)
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Narození 20. února Kategorie:Narození v roce 1969 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Bosenští režiséři Kategorie:Belgičtí režiséři Kategorie:Bosenští scenáristé Kategorie:Belgičtí scenáristé Kategorie:Filmoví producenti Kategorie:Zakladatelé politických stran Kategorie:Absolventi Univerzity v Sarajevu Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Zenici