Prevence (z lat. praevenire, tj. předcházet) je soustava opatření, která mají bránit výskytu nežádoucího jevu a snižovat pravděpodobnost jeho vzniku. Snaží se předcházet například nemocem, drogovým závislostem, zločinům, nehodám, neúspěchu ve škole, sociálním konfliktům, násilí nebo ekologickým katastrofám. Preventivní opatření ale nemusejí být efektivní.
Typy prevence Primární prevence, která zkoumá předpoklady, podmínky a příčiny jevů, jimž se má bránit, a hledá způsoby, jak zmíněným jevům předcházet, přičemž bývá zaměřena na veškeré obyvatelstvo.
Sekundární prevence se snaží příslušné jevy včas zachytit a bránit jejich prohlubování, šíření.
Terciární prevence se snaží zabránit opakování výskytu nežádoucího jevu. Je zaměřena na osoby právě vyléčené, propouštěné z výkonu trestu a podobně.
Součástí primární prevence jsou dále: Nespecifická primární prevence – aktivity snižující riziko vzniku nežádoucích jevů prostřednictvím lepšího využívání volného času jedince (různé zájmové kroužky či sportovní aktivity), dále přístup podporující zdraví, prevence se nevztahuje k žádnému konkrétnímu nežádoucímu jevu, působí obecně, nespecificky. Specifická primární prevence – aktivity zaměřené na konkrétní cílovou skupinu a druh nežádoucího jevu, zaměřuje se na předcházení vzniku konkrétního rizika. Indikovaná primární prevence – jedinec byl indikován, tzn. vybrán (diagnostikou, screeningem či jiným šetřením), cílem je zachytit problém u jedince co nejdříve, posoudit jeho stav a vyhodnotit potřebnost specifických intervencí.
Rizikové chování Rizikové chování je častým používaným pojmem v dokumentech týkající se prevence.
Na fungování člověka má negativní dopad jak z fyzického, tak psychického hlediska. Je ohrožující pro konkrétní osobu, ale i pro její okolí. Má za následek zvýšené riziko zdravotních, sociálních, psychických, vzdělávacích a dalších hrozeb.
Často se vyskytují i termíny jako nežádoucí jevy či sociálně patologické jevy. Tyto termíny souhrnně označují závažné poruchy chování jedince. Projevují se porušováním zejména sociálních norem, v některých případech i právních.
Mezi formy rizikového chování se řadí: „rizikově zdravotní návyky, rizikové sexuální chování, agresivní chování, delikventní chování, rizikové chování ke společenským institucím, hráčství a rizikové sportovní aktivity.“ Jednotlivé formy tohoto chování se u jedince často vyskytují souběžně.
Prevence ve školství Školy mají povinnost realizovat programy prevence rizikového chování.Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-74
Základním a výchozím dokumentem je Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže. Klíčovou roli při implementaci tohoto dokumentu zajišťuje MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Mezi nejzákladnější dokumenty školy patří:
školní preventivní strategie školní preventivní program (minimální preventivní program) program proti šikanování Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2019). Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2019-2027. https://www.msmt.cz/uploads/narodni_strategie_primarni_prevence_2019_27.pdf
Školy a učitelé hrají významnou roli při prevenci rizikového chování. Důležité je ve školním prostředí vytvořit pocit bezpečí a sounáležitosti.Brooks, F. M., Magnusson, J., Spencer, N., & Morgan, A. (2012). Adolescent multiple risk behaviour: an asset approach to the role of family, school and community. Journal of public health, 34(suppl_1), i48-i56. Podpora well-beingu na základních školách se ukazuje jako důležitá součást vzdělávání a rozvoje dětí.Bula, M., & Nehyba, J. (2022). Charakteristika a efekt programů na podporu well-beingu ve vzdělávání adolescentů: přehledová studie. Studia paedagogica, 27(3), 63-97.) Cílem účinných preventivních programů je snížit riziko vzniku nežádoucích jevů.Onrust, S. A., Otten, R., Lammers, J., & Smit, F. (2016). School-based programmes to reduce and prevent substance use in different age groups: What works for whom? Systematic review and meta-regression analysis. Clinical psychology review, 44, 45-59.
Na realizování prevence na školách se podílí: školní metodik prevence, výchovný poradce, školní psycholog, speciální pedagog, třídní učitelé a další pedagogičtí pracovníci školy.Česká školní inspekce. (2022). Kvalita vzdělávání v České republice: Výroční zpráva 2021/2022. Dostupné online: https://www.csicr.cz/CSICR/media/Elektronicke-publikace/2022/Vyrocni_zprava_Ceske_skolni_inspekce_2021_2022/html5/index.html?pn=1 Systém prevence sociálně patologických jevů se ve školách opírá především o funkci školního metodika prevence.Procházka, M. (2005). Příprava pedagogů na realizaci prevence na základních školách. Pedagogická orientace, 15(3), 95-97.) Mezi jeho standardní činnosti patří:
metodická a koordinační činnost, podpora pozitivního sociálního klimatu, zajištění podpůrného prostředí pro žáky.
Zastupuje tedy mnohostrannou roli při úspěšné realizaci preventivních programů ve školách.Procházka, M. (2020). Barriers to the implementation of primary prevention of risky behaviour in school in the context of teacher/school prevention methodologist activities. Pedagogická orientace, 30(4).
Škola se snaží předcházet těmto druhům rizikového chování:
agrese, šikana, kyberšikana a další rizikové formy komunikace prostřednictvím multimédií, násilí, vandalismus, intolerance, antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie záškoláctví, závislostní chování, užívání všech návykových látek, netolismus, gambling rizikové sporty a rizikové chování v dopravě, prevence úrazů spektrum poruch příjmu potravy, negativní působení sekt, sexuální rizikové chování.Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2010, s. 1). Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. Dostupné ke stažení z: https://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Pedagogika Kategorie:Školství