Radim Palouš (6. listopadu 1924 Praha – 10. září 2015) byl český filosof, pedagog a komeniolog, mluvčí Charty 77 a v letech 1990–1994 rektor Univerzity Karlovy.

Život Narodil se roku 1924 v Praze do rodiny režiséra, novináře a ledního hokejisty Jana Palouše a pedagožky Marie Paloušové (rozené Kavkové). Po maturitě se stal vůdcem skautského vodáckého oddílu. Za druhé světové války byl totálně nasazen, ovšem díky zdravotnímu stavu setrval v Praze. Od roku 1945 studoval filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (mj. u Jana Patočky) a v roce 1948 obhájil disertační práci Masarykovo filosofické mládí. Pro nesouhlas s odsouzením Milady Horákové opustil místo redaktora v nakladatelství Orbis a nastoupil jako soustružník do kladenské Poldi.

V roce 1951 zahájil pedagogickou činnost jako chemikář na základní škole v Davli a následně na gymnáziu Jana Nerudy. Souběžně absolvoval obor chemie na Přírodovědecké fakultě Vysoké školy pedagogické, kde od roku 1957 pracoval jako asistent analytické chemie a didaktiky chemie. Roku 1967 se habilitoval v oboru filozofie výchovy (práce Škola moderního věku), zabýval se dílem J. A. Komenského a moderní vyučovací technikou. Jedním z oponentů byl Jan Patočka.J. Beránek, Dobrodružství pobytu vezdejšího. Praha 2006.

Pořádal domácí filosofické semináře, vydával samizdat (mj. Spisy Jana Patočky), v roce 1976 podepsal Chartu 77, což bylo výslovně uvedeno jako důvod jeho propuštění z pracovního poměru na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl v té době docentem.Tajné akce StB: Akce Prevence (2009). Dostupné online (čas 4:00–4:20) V letech 1982–1983 se stal jedním ze tří mluvčích Charty. V roce 1988 stál u zrodu Hnutí za občanskou svobodu. Od roku 1989 byl členem Masarykova demokratického hnutí a v listopadu téhož roku se jako jeden z představitelů Občanského fóra účastnil schůzí a jednání.

V lednu 1990 jej na čtyřleté období zvolila Akademická rada rektorem Univerzity Karlovy, když dvěma třetinami hlasů porazil profesora patologie Zdeňka Lojdu z 1. lékařské fakulty UK. Podílel se na obnově univerzity včetně navazování mezinárodních styků a na reformě vysokého školství. V roce 1990 byl jmenován profesorem v oboru filozofie výchovy. Aktivní pedagogickou činnost vykonával do roku 2009.

V Míčovně Pražského hradu převzal 7. března 1998 čestnou medaili T. G. Masaryka, kterou mu udělilo předsednictvo Masarykova demokratického hnutí, za věrnost odkazu TGM a jeho uskutečňování.

Cestoval a přednášel v Evropě, v Americe, v Africe i v Asii a získal devět čestných doktorátů (osm na zahraničních univerzitách a jeden v ČR – Univerzita Pardubice, 2008). Za práci na vydávání Patočkových spisů byl vyznamenán Cenou ČSAV (1990), Scheideggerovou cenou (Holandsko 1992) a za celoživotní působení Řádem T. G. Masaryka III. třídy (1997).

V červenci 2026 byl rehabilitován v několika případech krátkodobého věznění.

Dílo („s“ za rokem vydání znamená samizdat) Chemie pro uchazeče o studium na vysokých školách, 2. vyd. 1965; Světověk, 1969s, 6. vyd. 1990 (německy Das Weltzeitalter, 1993); Škola stáří, 1978s (německy 1979); K Bolzanovu významu v duchovním vývoji a v národním povědomí, 1981s; Čas výchovy, 1983s, 3. vyd. 1991; Česká zkušenost, 1984s, 2. vyd. 1994; Konverze, 3. vyd. 1988s; Dopisy kmotřenci 1990; K filosofii výchovy, 2. vyd. 1991; Komenského Boží svět, 1992; Osobnost a komunikace, 1990; Comenius aus Patočka's Sicht, 1993; Rokování o roku, 1994, Totalismus a holismus, 1996. Die Verantwortung des Menschen in einem globalen Weltzeitalter (s R. Buttiglionem a Josefem Seifertem), 1996. Hovory s Havly. Dálkové rozhovory s Václavem Havlem a Ivanem M. Havlem, 1999 Světověk a Časování, 2000. Dopisy dnešnímu kmotřenci, 2001 Ars Docendi, 2004 O globalizaci, 2005 Dobrodružství pobytu vezdejšího (rozhovor s J. Beránkem), 2006 Heretická škola, 2008 Paradoxy výchovy, 2009 Filosofická reflexe několika pojmů školské pedagogiky, 2010 Homo educandus : filosofické základy teorie výchovy (se Z. Svobodovou), 2011 Odpovědnost (s A. Prázným), 2012 Dále publikoval řadu odborných článků v Československu i v cizině.

Odkazy

Reference

Literatura

BERÁNEK, J. Dobrodružství pobytu vezdejšího. Rozhovory s R. Paloušem. Praha 2006. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00: Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. . Kapitola Slovníček, s. 279.

Externí odkazy

Životopis a bibliografie Pořad Českého rozhlasu Plus Přijmout běh světa a jeho výzvy, obsahuje řadu podrobných a málo známých informací o životě Radima Palouše včetně ukázek z jeho díla a z rozhovorů s ním.

Kategorie:Čeští filozofové Kategorie:Čeští komeniologové Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Křesťanští filozofové Kategorie:Rektoři Univerzity Karlovy Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Mluvčí Charty 77 Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Čeští skauti Kategorie:Narození v roce 1924 Kategorie:Narození 6. listopadu Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2015 Kategorie:Úmrtí 10. září Kategorie:Muži Kategorie:Čestní občané Prahy 1