Březnice ( nebo ) je město v okrese Příbram ve Středočeském kraji. Nachází se asi patnáct kilometrů jižně od Příbrami. Včetně částí Bor, Dobrá Voda, Martinice, Přední Poříčí a Zadní Poříčí v nich žije celkem obyvatel.
Název Název města je pravděpodobně odvozen od potoka pojmenovaného Březná podle březového lesa, kterým potok protékal. V historických pramenech se jméno města objevuje ve tvarech: de Brezniche (1238), Brzieznycie (1383), Brzieznicze (1388), Brzyeznycze (1396), „město Brzezniczy“ (1531), „v městě brzezniczy“ (1531), u Brzeznicze (1531).
Historie Osídlení předcházející středověké tržní osadě se nacházelo na nedalekém vrchu Šance (na levé straně od silnice I/19 směr Mirovice), kde stávalo staré slovanské hradiště Bozeň. V současné době jsou na jeho místě patrny zbytky valů původního centra kraje, které se v 11. století přesunulo do Březnice a Mirovic.
náhled|vlevo|upright|Březnický zámek
První písemná zmínka o Březnici pochází z roku 1238 a nachází se v přídomku Budislava z Březnice. Budislav patřil k rodu Buziců a jeho příbuzní městečko vlastnili do roku 1406. Osada stála u tzv. Zlaté stezky, což byla obchodní stezka spojující Pasov a Prahu. Významnými přepravovanými komoditami byla především sůl, směřující z rakouských solných dolů do českých zemí, dále pak látky, koření, slané ryby a víno. Z Čech do Rakouska bylo přepravováno především obilí, chmel, med či pivo. V trase Zlaté stezky vznikla v první polovině 19. století Pasovská silnice, nazývaná též Dobříšsko-Vimperská, jejíž trasu kopíruje dálnice D4 a na ni navazující silnice I/4.
Roku 1327 byla Březnice uvedena jako městečko, v němž se platilo clo. V roce 1406 polovinu Březnice a ves Bubovice získal Ondřej Huler z Orlíka, který je zastavil Půtovi ze Skály. Král Václav IV. chtěl zástavu vyplatit, což Půta odmítl. Panovník se proto obrátil na zemský soud, kde uspěl a roku 1415 městečko prodal Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína. Dne 10. srpna 1422 byly tvrz i městečko dobyty katolickým vojskem vedeným Hanušem z Kolovrat a Vilémem ze Švihova. Městečko, snad už tehdy, bylo obehnané příkopem a dřevěným opevněním. Archeologický výzkum na jeho jihovýchodní straně odkryl stopy hradby tvořené kůly vyplétanými proutím a valem, na jehož koruně snad stála další palisáda. Na začátku šestnáctého století byl nejspíše zasypán příkop, ale v průběhu téhož století byly do městské knihy zapsány povinnosti při údržbě opevnění.
náhled|Městská kniha z let 1454‒1630 (SOkA Příbram)
K dalšímu rozvoji města došlo po roce 1506 za držení Malovců z Chýnova, kteří pokračovali ve stavebních úpravách gotické tvrze a částečně i města samotného. Kolem tvrze vzniklo kruhové opevnění s podkovovitými baštami a vodním příkopem (dochováno v podobě tří bašt a úseků zdiva mezi nimi), na jehož tvorbě se měl dle pramenů podílet i stavitel Benedikt Rejt z Pístova, který kromě Březnice působil i ve službách Lvů z Rožmitálu na zámku v Blatné (1524–1531) a také na hradě Švihov. V roce 1506 byl založený také zámecký pivovar. Roku 1547 se Petr Malovec zapojil do povstání šlechty a měst proti císaři Ferdinandu I. Habsburskému a byl potrestán konfiskací majetku – ztratil panství Vimperk a v roce 1548 i Březnici.
Vrcholné období rozkvětu Březnice nastává v polovině 16. století, resp. po roce 1548, kdy panství získal do svého držení Jiří z Lokšan se svou manželkou Kateřinou, rozenou Adlerovou z Zinnenbergu. Lokšanové iniciovali významnou přestavbu gotické tvrze na renesanční zámek, jejíž velká část byla dokončena do konce 16. století – na této přestavbě se měli dle městské knihy a berní ruly ze 17. století podílet i Vlaši, kteří ve městě osídlili lokalitu nazývanou Medulán (odvozeno od názvu italského města Milán, lokalita se nacházela v místech Počapelské ulice) a kteří se podíleli na sgrafitové výzdobě zámku, která je označována jako jeden z prvních výskytů sgrafita v českých zemích.
thumb|left|Synagoga v březnickém ghettu po klasicistní přestavbě
Za panování Lokšanů se také setkáváme s prvními zmínkami o židovském osídlení ve městě. Jedna ze dvou teorií hovoří o založení ghetta Ferdinandem z Lokšan kolem roku 1570 po ničivém požáru, kdy byly židovskému obyvatelstvu vyčleněny pozemky v severozápadní části města, kde vzniklo židovské ghetto, pojmenované podle tehdejšího vlastníka panství. Pravděpodobnější druhá teorie je spojována s translokačním reskriptem císaře Karla VI. z roku 1726, majícím za cíl soustředit židovské obyvatelstvo v uzavřených částech měst, povětšinou na jejich okraji – na předměstích. V letech 1726–1747 vzniklo na pravidelném půdorysu březnické ghetto se dvěma náměstími a oddělené od zbytku města jednou brankou v severní části náměstí. Součástí většího náměstí je také barokní synagoga, přestavěná po požáru v roce 1821 do klasicistní podoby.
Lokšanům bylo celé panství zkonfiskováno po bitvě na Bílé hoře, kdy byli tři synové Ferdinanda z Lokšan potrestáni ztrátou hrdla, cti a majetku (někteří v pozdějších letech ze strachu přestoupili na katolickou víru) a v roce 1623 získal panství Přibík Jeníšek z Újezda, menší písař desk zemských, karlštejnský purkrabí za rytířský stav a královský prokurátor v procesu s 27 českými pány na Staroměstském náměstí. Za jeho vlády dochází k barokní přestavbě a dostavbě zámku (vnější a vnitřní arkády, kaple Neposkvrněného početí Panny Marie a parkánová zahrada), ale také města – na náměstí byl vystavěn barokní kostel sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského (nahradil původní a menší kostel sv. Mikuláše, který stával v jihovýchodní části náměstí) dle návrhu Carla a Martina Luragových, z jejichž pera pochází i návrh a realizace kostela sv. Rocha na hřbitově. Po třicetileté válce bylo ve městě osmdesát obydlených domů (a pouze osm pustých). K dalšímu růstu došlo i za vlády březnické větve Krakovských z Kolovrat, kteří zdědili březnické panství po smrti Jana Josefa Jeníška z Újezda v roce 1728.
thumb|Tzv. Lokšanský palác v židovském ghettu
Za Kolovratů-Krakovských došlo roku 1821 k požáru židovského ghetta, po němž byla většina ghetta přestavěna do klasicistní podoby, včetně objektu synagogy. Dále se zvětšovalo osídlení města, pro srovnání: v roce 1757 mělo město 137 domů, v roce 1786 již 200. Posledními šlechtickými majiteli panství byli Pálffyové z Erdödu, kteří kromě zámku vlastnili i rozsáhlé polnosti a lesy okolo Březnice a zaměstnávali velkou část obyvatel města. Ti zde žili až do roku 1945, kdy jim byl zámek i polnosti zkonfiskován na základě Dekretu presidenta republiky (Edvarda Beneše) o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa publikovanému pod číslem 12/1945 Sb.
Roku 1575 byla Březnice povýšena na město a titul města jí byl navrácen roku 1975.
Rok 1932 Náměstí s kostelem svatého Ignáce a svatého Františka Xaverského|thumb|Náměstí s kostelem svatého Ignáce a svatého Františka Xaverského
Ve městě Březnice (2 396 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto instituce (organizace), živnosti a obchody:
Instituce a průmysl: poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, okresní soud, berní úřad, četnická stanice, 2 katolické kostely, synagoga, sbor dobrovolných hasičů, obchodní grémium, společenstvo krejčí, kožišníků atd., výroba cementového zboží, cihelna, hospodářské družstvo skladištní, akc. spol. pro hlubokou impregnaci dřeva sublimátem, velkoobchod s koloniálním zbožím Popper, lihovar, 2 lomy, parní mlékárna, mlýn, 3 pily, Pálffyho zámecký pivovar, stavitel, První československá továrna na tuby, Pálffyho ředitelství velkostatku, továrna na zámečnické zboží. Služby (výběr): 2 lékaři, zvěrolékař, 2 advokáti, notář, 5 autodopravců, nákladní autodoprava, biograf Sokol, 4 cukráři, drogerie, hodinář, 10 hostinců, 4 hotely (Zelena, Musil, Srp, Karlův Týn), kapelník, kloboučník, 2 knihaři, 2 knihkupectví, městská lékárna, pozlacovač, preparátor, Nádražní restaurace, řezbář, Městská spořitelna v Březnici, Okresní lidová záložna v Březnici, Okresní záložna hospodářská v Březnici, Živnostenská záložna v Březnici, zahradnictví, zubní ateliér, 2 železářství.
Obyvatelstvo Nejvíce obyvatel bylo při sčítání lidu v Březnici zaznamenáno v roce 1980 (3 808). Nejvýraznější úbytek obyvatel byl zaznamenán v roce 1921, kdy oproti roku 1910 ubylo 240 obyvatel. Ve stejném roce byl zaznamenán i nejmenší počet obyvatel (2 818). Vývoj počtu obyvatel a sčítání domů je uveden v tabulce: Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021Počet obyvatel3 354 3 5343 3123 1493 0582 8182 9262 8363 1963 1963 8083 6143 6593 5863 433Rozdíl počtu obyvatel– +180−222−163−91−240 +108–90 +3600 +612−196 +45–73–153Počet domů388412407418419439493618596603636720764804834Rozdíl počtu domů– +24–5 +11 +1 +20 +54 +125−22 +7 +33 +84 +44 +40 +30
Městská správa Části města Bor (k. ú. Bor u Březnice) Březnice (k. ú. Březnice) Dobrá Voda (k. ú. Bor u Březnice) (také Dobrá Voda u Březnice) Martinice (k. ú. Martinice u Březnice) Přední Poříčí (k. ú. Přední Poříčí) Zadní Poříčí (k. ú. Přední Poříčí)
Součástí města jsou také základní sídelní jednotky Březnice-historické jádro, Bubovická, Pod Vinicí, U drahenické silnice, U lihovaru, U stadiónu, U školy, V Radeninách, Za barevnou, Za Oborou, Zámecký okres a Žole. K městu patří také Holandr, Jamky, Lokšany, Nový Mlýn, Simínský Mlýn, V Hamru a Xaverov.
Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 k městu patřily i Počaply a Stražiště a od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 také Kletice, Lisovice, Namnice, Oslí, Stará Voda a Tušovice.
Územněsprávní začlenění Dějiny územně-správního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Plzeň, politický i soudní okres BřezniceSprávní uspořádání Předlitavska 1850-1918 1855 země česká, kraj Písek, soudní okres Březnice 1868 země česká, politický okres Blatná, soudní okres Březnice 1939 země česká, Oberlandrat Klatovy, politický okres Blatná, soudní okres BřezniceAmtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942 země česká, Oberlandrat Plzeň, politický okres Strakonice, soudní okres BřezniceNařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb. 1945 země česká, správní okres Blatná, soudní okres Březnice 1949 Plzeňský kraj, okres Blatná 1960 Středočeský kraj, okres Příbram 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Příbram
Městské symboly Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 4. června 1998.
Politika Starostové Jiří Štěrba (2010–2014) Petr Procházka (2014–současnost)
Členství ve sdruženích Březnice je členem svazku obcí Březnicka, který byl založen v roce 2003.
Hospodářství Chov koní Ve třicátých letech 20. století vytvořil hrabě Jan Nepomuk Pálffy z Erdődu na svém panství v Březnici mimořádně kvalitní chovné stádo koní. Stádo tvořily především klisny zakoupené v Podkarpatské Rusi. Po kolektivizaci zemědělství v 50. letech se však chov šlechtěných koní stal pro většinu rolníků neudržitelným. Šlechtěná plemena z Březnice postupně vymizela a jediným zástupcem zůstal pouze huculský kůň, který splňoval požadavky všestranného tažného koně se silnou konstitucí (vlastnostmi připomíná plemeno pony, které bylo šlechtěno v západních státech Evropy). Využívalo se také kříženců huculského koně s koněm fjordským.
Po revoluci v roce 1989 se chov šlechtěných plemen opět rozrostl. Bohatá tradice chovu koní a jezdectví přetrvává v Březnici a jejím okolí i v 21. století. Ve vesnici Martinice, která je částí obce města Březnice, se každoročně konají závody v parkurovém skákání a drezuře v místním jezdeckém resortu.Jezdecký resort v obci Březnice
Občanská vybavenost