Edafon (z řeckého edaphon, ἔδαφος), dříve živěna půdní je společenstvo organismů žijících v půdě.ZÍCHA, Ondřej. Edafon. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 15. 7. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id41/ Edafon představuje 1 % až 10 % organické hmoty v půdě. Termín edafon, resp. edaphon použil poprvé rakousko-uherský biolog Raoul Heinrich Francé (*1874 jako Rudolf Heinrich Franze, † 1943) ve studii o ekologii půdních mikroorganismů (r. 1911, 1913). Ve druhém vydání monografie (1921) vztáhl označení na všechny organismy vázané způsobem života na půdu.TUF, Ivan Hadrián. Půdní fauna. Olomouc, 2017, s. 1. Habilitační práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta.
Půda je prostorově-časové hmotné kontinuum, reprezentující složitý polyfunkční otevřený čtyřfázový strukturovaný systém pevné fáze, půdního roztoku, plynné fáze a živé hmoty v povrchové části zvětralin, respektive zemin, který je komplexní dynamickou funkcí matečného materiálu, organismů, reliéfu a času.PAVLÍKOVÁ, Irena. Environmentální aspekty ochrany vod a půd: studijní opora. Ostrava: VŠB-TUO, FMMI, 2013, s. 80. .
Půdní organismy jsou živou složkou půdy. Vytvářejí z půdy unikátní přírodní dynamický systém s charakteristickými vlastnostmi a schopností zabezpečovat růst a vývoj rostlin. Půdní mikroorganismy v interakcích s půdními živočichy zabezpečují nepřetržitý tok látek a energie půdou: rozkladné a syntetické procesy, procesy přeměny jednotlivých prvků a živin, interakci mezi půdou a jejím okolím. V tom je jejich naprosto nenahraditelná úloha. Půdní organismy žijí na povrchu pevných částic v půdních pórech – mikroorganismy a nejmenší živočichové jsou vázáni na vodní film a vodou zaplněné drobné póry, větší půdní živočichové obývají póry zaplněné vzduchem.ŠIMEK, Miloslav; ELHOTTOVÁ, Dana a PIŽL, Václav. Živá půda [online]. Praha: SSČ AV ČR, 2015, s. 10 [cit. 17. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.bc.cas.cz/Cds/Download/?filename=5544_Strategie_Ziva_puda Velcí půdní živočichové si razí půdou vlastní chodby.SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. Úvod do půdní biologie. Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 35.
Bez edafonu by se půda stala mrtvou skládkou surového humusu.HEJNÝ, Slavomil. Edafon. In: Zahradnický slovník naučný. 2 H–Č. Praha: ÚZPI, 1996, s. 182. .
Organismy, které tvoří edafon, sice představují jen dílek z půdní masy (zhruba tisícinu hmotnosti z celku), ale jsou naprosto nepostradatelné pro fungování celého půdního ekosystému a všech ekosystémů navazujících na půdu. Bez rozkladné funkce edafonu by nemohl život na Zemi dlouhodobě existovat.ŠIMEK, Miloslav; ELHOTTOVÁ, Dana a PIŽL, Václav. Živá půda [online]. Praha: SSČ AV ČR, 2015, s. 13–14, 40. [cit. 17. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.bc.cas.cz/Cds/Download/?filename=5544_Strategie_Ziva_puda
Stěžejní složkou edafonu z hlediska hmotnosti i počtu jsou mikroorganismy.ŠIMEK, Miloslav; ELHOTTOVÁ, Dana a PIŽL, Václav. Živá půda [online]. Praha: SSČ AV ČR, 2015, s. 14. [cit. 17. 12. 2018]. Dostupné z: http://www.bc.cas.cz/Cds/Download/?filename=5544_Strategie_Ziva_puda Například bakterií žije v jednom gramu půdy asi 40 miliónů.WHITMAN, William B.; COLEMAN, David C. and WIEBE, William J. Prokaryotes: The unseen majority. Proceedings of the National Academy of Sciences. 1998, vol. 95, no. 12 (June 9), s. 6578–6583. Dostupné také z: http://www.pnas.org/cgi/content/full/95/12/6578 Bakterie jsou nejpočetnější skupinou půdní mikrobioty. Nejvýznamnější skupinou jsou vzhledem ke své biomase a fyziologické aktivitě půdní houby; délka mycelia v jednom gramu půdy je v rozmezí od několika metrů do několika kilometrů v závislosti na typu půdy.NOVÁKOVÁ, Alena. Půdní houby – významná komponenta půdní mikrobioty. Ochrana přírody [online]. 2021, č. 5. (28. 10. 2021), s. 8–11. [Cit. 17. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/pudni-houby/
Rozdělení na fytoedafon a zooedafon Edafon se tradičně dělí na fytoedafon (tvořený půdní mikroflórou) a zooedafon (tvořený půdní faunou). Do fytoedafonu čili půdní mikroflóry řadíme řasy, sinice (cyanobakterie), další bakterie včetně aktinomycet a houby. (Z hlediska taxonomického zařazení, resp. stavu poznání fylogenetických vztahů mezi jmenovanými skupinami se předpona „fyto“ i označení „flóra“ jeví jako překonané, ale používá se.) Fytoedafon či půdní mikroflóra představuje asi tři čtvrtiny celkové suché hmotnosti edafonu. Rostliny do edafonu neřadíme, a proto ani jejich kořeny, přestože jsou pro život a procesy v půdě nadmíru důležité (rhizosféra různých druhů rostlin i různých zón kořene určitého druhu rostliny se vyznačuje barvitou mikroflórou – různou z hlediska množství i fyziologických charakteristik, viz níže stať Rhizosféra). Důvodem je patrně převaha nadzemních částí většiny rostlin, především jejich asimilačních orgánů, s nimiž je spojena závislost na slunečním záření jako předpokladu fotosyntézy. (Zahrnovat do fytoedafonu vzácné saprotrofní rostliny by bylo oprávněné, obdobně jako do něj zahrnujeme saprotrofní houby včetně jejich nezřídka velkých nadzemních plodnic.)SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. Úvod do půdní biologie. Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 33. Půdní mikroflóra má rozhodující vliv na procesy zvětrávání minerálů, procesy nitrifikace, denitrifikace, fixace molekulárního dusíku a zejména pak na procesy mineralizace organických látek, humifikace (přeměna organických látek v humus), na rozklad zbytku pesticidůPOKORNÝ, Eduard; ŠARAPATKA, Bořivoj a HEJÁTKOVÁ, Květuše. Hodnocení kvality půdy v ekologicky hospodařícím podniku: metodická pomůcka. Náměšť nad Oslavou: ZERA, 2007, s. 21. . a na procesy ulmifikace (přeměna organických látek v rašelinu, tzv. rašelinění).náhled|Krtek je příkladem organismu patřícího do edafonu; žije v půdě nastálo a je jí plně přizpůsoben, takže je řazen do euedafonu a je tzv. geobiont Jako zooedafon označujeme společenstvo tvořené příslušníky půdní fauny včetně heterotrofních prvoků („Protozoa“). Představuje asi jednu čtvrtinu celkové suché hmotnosti příslušníků edafonu.SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. Úvod do půdní biologie. Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 33. V půdě nalezneme rozsáhlá živočišná společenstva, která co do početnosti a významu hrají významnou roli v každém ekosystému. Tyto formy života jsou našemu oku zpravidla skryty.ELBL, Jakub; KINTL, Antonín a PLOŠEK, Lukáš. Neviditelný život v půdě. In: Příroda.cz [online]. 5. června 2014 [cit. 6. 7. 2018]. Dostupné z: https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=2623 Půdní živočichové hrají významnou roli v několika směrech, mj.: mechanicky rozmělňují opad cévnatých rostlin, a tím umožňují jeho rychlejší a důkladnější rozklad mikroorganismy; formou exkrementů roznášejí strávené látky, a tím mísí substrát, příp. ovlivňují abiotické vlastnosti substrátu (např. kyselost); konzumují půdní mikroorganismy, a tak regulují jejich počet, a tedy aktivitu v půdě; roznášejí mikroorganismy na těle nebo v trávicím traktu rychleji a na větší vzdálenost, než by mikroorganismy byly schopny přemístit se samy; predátoři regulují početnost ostatních konzumentů (hub, bakterií), čímž nepřímo ovlivňují rozkladné procesy a cykly živin.SMRŽ, Jaroslav. Půdní fauna. In: BEJČEK, Vladimír a ŠŤASTNÝ, Karel. Fauna Bílinska. Praha: Grada, 2000, s. 26. .
Třídění edafonu Edafon čili společenstvo půdních organismů se klasifikuje (třídí) podle organismů, jež jsou do edafonu řazeny. Kritériem je (sleduje se jejich): velikost taxon (jednak druh, jednak taxonomická příslušnost druhu k vyššímu taxonu) trofická pozice (pozice v potravním řetězci) míra vázanosti na půdu životní cyklus (výskyt a aktivita v čase) preferovaná půdní vrstva (vypovídá o míře přizpůsobení půdnímu prostředí) ekologická funkce (působení z hlediska ekologie) aj., přičemž velikost organismu a ekologická funkce organismu jsou hlediska do určité míry provázaná.
Velikost organismu Při členění podle velikosti je zásadní rozdíl v tom, zda je jako míra velikosti brána délka těla, nebo šířka (průměr, tloušťka) těla. Klasifikace na základě průměru těla má smysl jak po stránce metodické, tak z hlediska autekologie druhu a jeho funkce v půdě.viz Schlaghamerský, s. 36, obr. 7 Členění půdní fauny, resp. celého edafonu do velikostních kategorií na základě délky těla (podle Wallwork, 1970) a šířky těla (podle Swift et al., 1979). Při obou přístupech se užívají kategorie: mikroorganismy, tzn. mikroflóra a mikrofauna mesofauna makrofauna příp. megafaunaZ literatury vyplývá, že uvedené třídění je s jistou nadsázkou jediné, na kterém se shodnou odborníci napříč obory. To se promítá i v tomto článku. Nicméně pro autory kvalifikačních prací platí, že optimální je to třídění, které uznává vedoucí i oponent kvalifikační práce. Poznámka: Obecně je zvykem do jedné z velikostních kategorií řadit zástupce celé naddruhové taxonomické kategorie; ve skutečnosti zpravidla přesahují z jedné velikostní kategorie do druhé. Jednotlivé druhy organismů v dané taxonomické kategorii mohou být totiž různě velké. Velikostní rozdíl může být také mezi dospělci a juvenilními čili nedospělými stadii (larvami, nymfami) jednoho druhu organismů nebo mezi jednotlivými instary nymf či jednotlivými instary larev různého stáří (jednoho druhu organismů) atp.
Zástupci jednotlivých velikostních kategorií: mikroorganismy: půdní autotrofní organismy: fotoautotrofní mikroorganismy (organismy, které získávají energii z fotonů světla a uhlík z oxidu uhličitého; řasy, sinice, fotoautotrofní bičíkovci); jednobuněčné fotoautotrofní organismy a rozsivky mohou při nedostatku slunečního záření přejít na heterotrofní způsob obživy; chemoautotrofní mikroorganismy (bakterie; chemoautotrofie je způsob výživy, při němž bakterie získávají uhlík z oxidu uhličitého a energii oxidací anorganických látek); půdní heterotrofní mikroorganismy: houby (basidiomycety, kvasinky, plísně); bakterie – bez spor (tyčinky i koky) i se sporami (anaerobní i aerobní) – včetně kmenu grampozitivních bakterií aktinomycetSCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. Úvod do půdní biologie. Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 42–43. mikrofauna: zástupci jsou prvoci („Protozoa“), vířníci (Rotifera), drobné ploštěnky (Turbellaria; „mikroturbellaria“), hlístice (Nematoda), želvušky (Tardigrada);SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. Úvod do půdní biologie. Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 43–46. mesofauna: zástupci jsou žížaly (Megadrili), roupice (Enchytraeidae), ostatní drobní kroužkovci (Annelida parspars = část), roztoči (Acari), stonoženky (Symphyla), drobnušky (Pauropoda), plazivky (Copepoda: Harpacticoida), chvostoskoci (Collembola), hmyzenky (Protura), vidličnatky (Diplura), chvostnatky (Archeognatha), rybenky (Zygentoma),SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. Úvod do půdní biologie. Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 47–55. stejnonožci (Oniscidea) – ve svrchních vrstvách půdy; makrofauna: zástupci jsou žížaly (Megadrili), terestrické pijavice, velcí volně žijící ploštěnci, stonožky (Chilopoda), mnohonožky (Diplopoda),SCHLAGHAMERSKÝ, Jiří. Úvod do půdní biologie. Brno: Ústav botaniky a zoologie PřF MU, 2013, s. 56–60. pavouci, plži (Gastropoda);GRYNDLER, Milan; MIKO, Ladislav; REJŠEK, Klement a ŠANTRŮČKOVÁ, Hana. Život v půdě. 1. Čtvrtý rozměr bedrušek a škrobáků. Vesmír. 2006, roč. 85, 212, č. 4, s. –219. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-4/zivot-pude.html megafauna: zástupci jsou největší půdní bezobratlí (velké žížaly) a půdní obratlovci, resp. čtyřnožci (Tetrapoda). Někteří autoři nevyčleňují obratlovce a největší bezobratlé do megafauny; začleňují je do makrofauny. Na 1 m2 se vyskytuje 1–200 000 jedinců makrofauny.SÁŇKA, Milan a MATERNA, Jan. Indikátory kvality zemědělských a lesních půd ČR. Planeta. 2004, roč. XII, č. 11, s. 42. Dostupné také z: http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/CEFFC9BDDD360E2EC1256FAF0040EEF6/$file/indikatory_el.pdf
Významným tříděním užívaným v odborné literatuře napříč obory je třídění: