200px|náhled|Příklad astrofotografie deep-sky objektu: spirální galaxie NGC 4622
Hluboký vesmír (angl. deep-sky) je pojem amatérské astronomie pro rozsáhlé a často vizuálně slabé objekty mimo sluneční soustavu. Zahrnuje zejména mlhoviny a hvězdokupy v Mléčné dráze i v dalších galaxiích. Naopak se tímto pojmem obvykle neoznačují jednotlivé hvězdy (včetně dvojhvězd) ani tělesa sluneční soustavy (např. planetky, komety, Měsíc, planety). Vzdálenosti deep-sky objektů sahají od stovek až tisíců světelných let (emise/reflexní mlhoviny, otevřené hvězdokupy), přes desítky tisíc světelných let (kulové hvězdokupy) až po miliony až miliardy světelných let (galaxie).
Pojem a rozsah Pod pojem deep-sky objekt (často zkracováno na DSO) se u amatérů řadí zejména: emisní a reflexní mlhoviny, planetární mlhoviny a pozůstatky supernov, otevřené a kulové hvězdokupy, galaxie (izolované i v kupách), případně jejich aktivní jádra. Pojem je neformální a vychází z amatérské praxe; v profesionální astronomii se používá jen okrajově.
Katalogy deep-sky objektů Nejznámějším soupisem jasných objektů je Messierův katalog (M), který obsahuje 110 mlhovin, hvězdokup a galaxií; historickou výjimkou je M40 – optická dvojhvězda. Širší pokrytí nabízí New General Catalogue (NGC) a jeho dodatky Index Catalogue (IC). Pro specifické třídy a doplňkový výběr se používají např.: Caldwellův katalog (C), UGC a PGC (galaxie), Sharpless – H II oblasti (Sh 2), Barnardův katalog temných mlhovin (B), Collinderův katalog (Cr) a Melottův katalog (Mel) otevřených hvězdokup, Abellův katalog kup galaxií (A) a planetárních mlhovin (Abell PN).
Pozorování Vizuální pozorování objektů deep-sky je citlivé na světelné znečištění (viz Bortleova stupnice). Často se používají úzkopásmové filtry (UHC/O III) pro zvýraznění emisních mlhovin. U slabých objektů je klíčová adaptace oka na tmu a techniky jako nepřímé vidění. Naopak při astrofotografii se využívají dlouhé expozice se sledováním (rovníková montáž, autoguider) a skládání snímků. Běžné jsou i úzkopásmové snímky v čarách Hα, O III a S II, které potlačují vliv světelného smogu a zvýrazňují struktury mlhovin.
Názvosloví a odlišení Pojem deep-sky (často psán s pomlčkou) pochází z angličtiny. Neměl by se zaměňovat s termínem hluboké (kosmické) pole (angl. deep field), který označuje extrémně dlouhé expozice malé části oblohy (např. Hubbleovo ultra hluboké pole).
Historie Za jednu z prvních astronomických fotografií se považuje snímek Měsíce, který pořídil J. W. Draper roku 1840. První fotografie hvězdy (Vega) vznikla v roce 1850 díky J. A. Whippleovi a W. C. Bondovi na Harvardu. Roku 1880 pořídil Henry Draper první úspěšný snímek Mlhoviny v Orionu, často uváděný jako raný snímek deep-sky objektu. K průkopníkům skutečné deep-sky fotografie patřil také Isaac Roberts, který v 80. letech 19. století pořizoval dlouhé expozice galaxií (včetně M31).
Galerie
Související články Astrofotografie Messierův katalog New General Catalogue Caldwellův katalog Bortleova stupnice Světelné znečištění
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Pozorování vesmíru