Město Libavá (německy Liebau či Stadt Liebau) je obec v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Její součástí je také vesnice Heroltovice, Dřemovice a zaniklá ves Stará Voda. Žije zde obyvatel. Bývalé město bylo k 1. říjnu 1946 vyčleněno z politického okresu Moravský Beroun a zahrnuto do nově vzniklého vojenského újezdu Libavá. K 1. lednu 2016 byl prostor újezdu zredukován a bylo z něj vyčleněno několik vesnic, včetně Města Libavá. Tehdy také byla obnovena samosprávná obec, která je i nadále sídlem újezdního úřadu zmenšeného vojenského újezdu.
Název Původní jméno vesnice bylo Lubova a bylo to přivlastňovací přídavné jméno k osobnímu jménu Lub, což byla domácká podoba některého jména začínajícího na Lub- (např. Luboměr, Lubhost). Význam místního jména tedy byl "Lubova ves". Doklady ze 14. století mají ještě původní -u-, pozdější doklady už ukazují provedení hláskové změny u > i. Do němčiny bylo jméno převzato po provedení této hláskové změny jako Liebau a to později přejato zpět do češtiny jako Libava. Tvar Libavá se vytvořil nápodobou jiných místních jmen takového zakončení. Od 18. století se připojovalo Stadt (Město) na odlišení od Staré Libavé.Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 524, 525.
Historie Od nejstarších dob do roku 1850 První písemná zmínka o Městě Libavá se nachází v latinsky psané listině z roku 1301. Město bylo v majetku olomouckého biskupství. Z roku 1528 pochází první prokázaná zmínka o faře a kostele, který byl dřevěný s dřevěnou věží stojící vedle kostela.
V roce 1581 bylo město osvobozeno od robot. Ze závěru 16. století pocházejí první zmínky o zdejší jednotřídní škole, v níž se učilo na dvě směny. Ta se nacházela vedle fary. Později byla na stejném místě zřízena dvoutřídní škola. Do roku 1629 používalo město znak, vycházející ze znaku svojí biskupské vrchnosti. Listinou z 8. ledna 1629 upravil tento znak kardinál František z Ditrichštejna do současné podoby. Tento kardinál rovněž potvrdil městu právo pečetit červeným voskem. Roku 1662 bylo, z důvodu špatného technického stavu původního dřevěného kostela, rozhodnuto o stavbě nového zděného farního kostela Povýšení svatého Kříže, dokončeného roku 1669. Ten byl až do roku 1914 pod patronací olomouckého arcibiskupa.
Roku 1731 zachvátily Libavou dva požáry, které zničily více než 50 domů. Proto byla uprostřed dnešního náměstí postavena 24 metrů vysoká městská věž s hodinami (nazývaná Hodinová) s požárním zvonem z roku 1662. Kdokoliv zpozoroval požár, byl povinen na něj zvonit. Kvůli špatnému technickému stavu však byla roku 1898 zbořena. V blízkosti věže se nacházela (nyní již zasypaná) 27 metrů hluboká studna vytesaná do skály. Roku 1817 kostel vyhořel spolu s farou, školou a sedmi domy v jeho blízkosti. Při tomto požáru shořela i dřevěná věž kostela a propadla se klenba kněžiště, přičemž došlo k usmrcení čtyř měšťanů. Téhož roku byl kostel opraven, byla zahájena stavba nové kamenné věže, do níž dvakrát udeřil blesk, což si vyžádalo další opravu a zhotovení nové střechy. V interiéru kostela byl vybudován bohatě vyřezávaný patrový kůr s mohutnými varhanami a díky tomu byl kostel znám v širokém okolí. Až do roku 1837 se pak táhly stavební práce na kostele.
Před 1. lednem 1850 patřilo Město Libavá do Přerovského kraje.
Od roku 1850 do konce druhé světové války náhled|Větrný mlýn holandského typu, poprvé zmiňovaný v roce 1875 K 1. lednu 1850 se Město Libavá stalo součástí Olomouckého kraje a centrem okresu Libavá. V letech 1850-1851 byla před kostelem postavena nová trojtřídní škola, v níž byl byt pro učitele a jeden pokoj pro jeho dva pomocníky. Budova školy, která byla několikrát přestavovaná, stojí dodnes (stav roku 2012), zatímco parcelu se starou školou koupil farář, který nechal školní budovu zbourat a na místě zřídil sad Od roku 1854Věstník vlády zemské v markrabství Moravském, oddělení druhé, ročník 1854, částka VIII, číslo 33, str. 81 (čeština) byly součástí města Dřemovice, Předměstí Libavá, Olejovice (do roku 1884) a Vojnovice (do roku 1875). Dřemovice měly až do roku 1950 nadále status osady, zatímco Město Libavá a Předměstí Libavá byly roku 1897 sloučeny v jednotnou osadu. V letech 1855–1868 byl okres Libavá součástí Novojičínského kraje, roku 1868 byly kraje na Moravě zrušeny a v letech 1868-1909 pak bylo Město Libavá centrem soudního okresu v rámci politického okresu Šternberk.
Při dalším požáru z roku 1863 nová škola vyhořela a byla následně znovuvystavěna, přičemž byl byt učitele zrušen, což umožnilo rozšíření školy na pětitřídní. V 19. století se začal v Libavé a jejím okolí rozvíjet textilní průmysl. Nejznámější zdejší továrnou byla od roku 1906 textilka Hallwachs & Sohn, jejímž předchůdcem byla pobočka vídeňské firmy Tannenberger, která roku 1893 vyrobila první metry hedvábných, strojově vyšívaných stuh. Nacházela se v tehdejší Keprtovické (nyní Hranické) ulici. Od roku 1894 působila v Dřemovicích pobočka vídeňské firmy Modenfabrik Jacob Karst, s podobným sortimentem, kterou roku 1913 zakoupili majitelé firmy Hallwachs. Zdejší textilní výrobky byly vyváženy do téměř celé Evropy, Britské Indie i jiných zemí. Od roku 1896 působila v tehdejší Norberčanské (nyní Berounské) ulici pobočka fulnecké firmy Karl Kargl & Söhne, vyrábějící rovněž textilní výrobky.
Roku 1909 přešel soudní okres Město Libavá do nově zřízeného politického okresu Moravský Beroun. Dne 18. září 1910 došlo k otevření nové velké školy s přilehlou tělocvičnou, přičemž starší škola byla upravena pro poštu a v patře došlo ke zřízení kanceláří radnice. S vypuknutím první světové války začaly mít zdejší textilky problémy s odbytem, nedostatkem pracovních sil a dodávkami surovin. Továrna v Keprtovické ulici přerušila se zánikem Rakouska-Uherska kontakty a ztratila zakázky. Nakonec byla na nějaký čas pronajata. Továrna v Dřemovicích přežívala dál. V letech 1921–1922 bylo Město Libavá elektrifikováno.
Po vypuknutí druhé světové války přežívaly oba provozy díky vojenské výrobě. Továrna Karl Kargl & Söhne ukončila kvůli problémům s odbytem během první světové války výrobu a odkoupil ji Karl Dömel, který v ní rozjel výrobu dřevěných hraček. Nakonec kvůli prvorepublikovým problémům s odbytem a potížemi s úřady první republiky ukončil výrobu. V Libavé dále působila též družstevní mlékárna a sladovna, vyvážející výrobky i na západ Čech. Do družstva patřilo 20 okolních obcí s 1200 členy. Dále se na počátku Libavé od Heroltovic nacházela provozovna Spolku pro pěstování lnu. Dále ve městě působila celá řada drobnějších živností a úřadů, jako byl okresní soud, okresní úřad, věznice, četnická stanice, pozemkový a berní úřad. Dále zde působil lékař, zvěrolékař, zubař a lékárna, notář i právník, pět hotelů, pět hospod, pět pekařství, šest krejčovských dílen, šest ševců, šest kovářů, dvě cukrárny, tři nákladní a jeden autobusový dopravce, taxikář atd…
Až do konce druhé světové války se jednalo o téměř čistě německé město. Roku 1921 mělo Město Libavá (včetně Dřemovic a Předměstí Libavé) 345 domů s 2237 obyvateli, z nichž 2181 patřilo k národnosti německé, 21 k tehdy prosazované československé národnosti, 3 k židovské a 32 představovali cizinci, přičemž osada Město Libavá (Město Libavá a Předměstí Libavá) měla 298 domů a 1952 obyvatel, z toho 1902 připadalo na Němce, 21 k tehdy prosazované československé národnosti, 3 na Židy a 26 představovali cizinci. Roku 1930 mělo Město Libavá (včetně Dřemovic a Předměstí Libavá) 359 domů s 2113 obyvateli, z nichž 2055 patřilo k německé národnosti, 37 k tehdy prosazované československé národnosti a 4 k židovské národnosti, přičemž osada Město Libavá (Město Libavá a Předměstí Libavá) měla 316 domů a 1811 obyvatel, z toho 1768 připadalo na Němce, 30 na tehdy prosazovanou československou národnost, 4 na židy a 9 na cizince. Po podpisu Mnichovské dohody z konce září 1938 bylo Československo nuceno odstoupit Němci osídlené pohraničí (tzv. Sudety) včetně Města Libavá nacistickému Německu. Město Libavá i nadále zůstalo součástí politického okresu Moravský Beroun, který se však změnil ve Venkovský okres Moravský Beroun (Landkreis Bärn). Tento okres však měl v důsledku Mnichovské dohody odlišnou jižní hranici a byl v rámci Německa začleněn do Sudetoněmeckých území. K 15. dubnu 1939 se pak stal v rámci nově zřízené Říšské župy Sudety součástí vládního obvodu Opava, v němž setrval až do osvobození Československa v květnu 1945. Roku 1944 mělo Město Libavá (včetně Dřemovic a Předměstí Libavá) 2193 obyvatel.
Od konce druhé světové války do začátku 21. století náhled|Pomník 53. pomocnému technickému praporu Dne 4. května 1945 bylo opevněné Město Libavá několik hodin těžce ostřelováno Rudou armádou, avšak Wehrmacht a vedoucí činitelé NSDAP se i přes naléhání civilního obyvatelstva odmítali vzdát. Osvobozovacích bojů se zúčastnila také tanková brigáda českého majora Janka (budoucí poválečný generál a politik KSČ). Následné těžké boje o město, odehrávající se do 8. května 1945 si vyžádaly 200 mrtvých na obou stranách, značné materiální škody a následně o to horší zacházení vítězů s civilisty. Mnoho Němců bylo zastřeleno, bito a vězněno, ženy byly znásilňovány. Řada Němců raději volila sebevraždu. Po osvobození a obnově Československa přestalo být Město Libavá centrem okresního soudu a přestože zůstalo i nadále formálně centrem soudního okresu, soudně nadále podléhalo okresnímu soudu v Olomouci. V čele města byla ustavena místní správní komise, mající za úkol přebírat obecní správu. Do Města Libavá začali přicházet noví obyvatelé neněmecké národnostní příslušnosti. Původní německé obyvatelstvo začalo být ze strany Československa, v rámci odvety za příkoří z doby druhé světové války, všemožně diskriminováno a během roku 1946 byl z Města Libavé proveden jeho odsun do Německa, který započal 14. dubna 1946. Z původních obyvatel zůstaly ve městě tři rodiny ze smíšeného manželství a dále deset rodin z řad odborných pracovníků firmy Hallwachs. Téhož roku bylo rozhodnuto o začlenění obce do plánovaného vojenského výcvikového tábora Město Libavá a bylo naplánováno vysídlení obce. Počátkem roku 1948 mělo Město Libavá 3265 obyvatel. K 1. červenci 1950 byla obec úředně zrušena a začleněna do nově vyhlášeného vojenského újezdu Město Libavá (později přejmenovaného na vojenský újezd Libavá). Před svým zrušením měla obec území o rozloze 2511,62 hektarů, členící se na tři katastrální území: Dřemovice, Město Libavá a Předměstí Libavá. Po zrušení obce následovalo také vysídlení neněmeckých přistěhovalců a „zlatokopů“, kteří sem postupně přicházeli od roku 1945. Přestože Město Libavá jako sídlo nezanikla, došlo i zde k mnoha demolicím, ve Městě Libavá však devastace probíhala pomaleji a některé stavby jsou alespoň zčásti dochovány. Ve Městě Libavá se zachoval například větrný mlýn.