right|thumb|upright=1.7|Trend neustále rostoucího počtu katalogizovaných objektů ve vesmíru
V astronomii mají hvězdy různá označení a jména, která zahrnují katalogová označení, současná i historická vlastní jména hvězd, a názvy v cizích jazycích. Označení hvězd, stejně jako označení ostatních astronomických objektů, je pro astronomy důležitou informací při vyhledávání hvězd, jejich evidenci, výzkumu i při komunikaci s ostatními astronomy.
Jen velmi malé procento známých hvězd má vlastní jména, všechny ostatní mají označení z různých katalogů nebo seznamů, například písmeno řecké nebo anglické abecedy, číslo nebo mají kombinaci písmen a číslic, například V0543Lyr nebo HD173936.
Není neobvyklé, že hvězda se nachází ve více hvězdných katalozích a má i vlastní jméno, což vede k více označením téže hvězdy. Příkladem je proměnná hvězda Algol v souhvězdí Persea. Algol byl dříve známý také jako Gorgona či Ďábelská hvězda a mezi další označení patří β Persei, HD19356, HIP 14576, SAO 38592 a mnoho dalších katalogových označení.
Hipparchos ve 2. století př. n. l. zaznamenal asi 850 hvězd viditelných pouhým okem. Johann Bayer v roce 1603 uvedl přibližně dvojnásobný počet. Teprve v 19. století začaly hvězdné katalogy zahrnovat všechny hvězdy viditelné pouhým okem. Bright Star Catalogue, katalog zahrnující všechny hvězdy jasnější než zdánlivá hvězdná velikost 6,5, tedy zhruba všechny hvězdy viditelné okem ze Země, obsahuje 9 096 hvězd. Moderní katalogy obsahují na miliardu hvězd, což je jen zlomek z odhadovaných 200 až 400 miliard hvězd v Mléčné dráze. Většina z hvězd však nemá žádné jméno a je identifikována – pokud vůbec – podle katalogových čísel.
Vlastní jména Některá jména hvězd dávají určitý smysl, například Polárka (Severní hvězda), ve většině případů však jména hvězd působí poněkud neobvykle až exoticky. Moderní astronomie má své kořeny před téměř 4 000 lety ve starověkém Babylónu. Ačkoli v této době dosáhla astronomie vysoké úrovně i v jiných kulturách, včetně Číny a Indie v Asii, u Aztéků a Inků ve Střední a Jižní Americe, je to právě astronomie starověkých Babylóňanů, Řeků a Římanů, která se nakonec stala zásadní pro označení souhvězdí a hvězd.
Mnoho hvězd má arabská jména, která pocházejí z Babylonu. Vysvětlit jména hvězd, která jsou arabského původu není snadné. Zásadní překážkou je středověký latinský, často velmi zkomolený přepis arabských názvů, k čemuž docházelo v některých případech překladem několikrát tam a zpět mezi arabštinou a řečtinou nebo latinou (např. přepis hvězdy Almach jako Almaach nebo Almak nebo Alamak). Dalším problémem je právě arabština sama, především její fonetika a hlásky, které se mnohdy dají těžko vyslovit a interpretovat. Nemalou zvláštností je pak i arabské chápání hvězdného nebe, které se často odráží právě ve jménech hvězd. Arabský člen „Al“ (odpovídající anglickému členu určitému „the“) naznačuje, že jména hvězd začínající na „Al“ pocházejí z arabštiny. Příkladem je Alkor („ten slabý“) a Aldebaran („následovník“ (Plejád)). Hvězdná jména odvozená z arabštiny nejsou výlučně ta, která začínají na „Al“. Mnoho, ne-li většina pojmenovaných hvězd pozorovaných ze severní polokoule má arabský původ..
Mezinárodní astronomická unie (IAU) založila v květnu 2016 Pracovní skupinu pro jména hvězd (WGSN), jejímž úkolem je katalogizovat a standardizovat vlastní jména hvězd pro mezinárodní astronomickou komunitu a která působí v rámci Divize C – Vzdělávání, osvěta a dědictví. Tato skupina se skládala z astronomů z celého světa, aby poskytla různorodý pohled na určení oficiálního jména hvězdy. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný oficiální společný odkaz na jména a jejich hláskování, měla tato skupina za úkol určit, jaký bude oficiální jméno hvězdy, zajistit, aby žádné dvě hvězdy neměly úplně stejný jméno, a jak se bude jméno psát. Počínaje nejjasnějšími a nejznámějšími hvězdami stanovila WGSN oficiální jméno a pravopis pojmenovaných hvězd.
IAU v dokumentu o jménech hvězd také uvádí, že je třeba rozlišovat mezi pojmy jméno a označení. Jméno se vztahuje k (obvykle hovorovému) abecednímu označení hvězdy v každodenní konverzaci (např. Vega), zatímco označení je výhradně alfanumerické a používá se téměř výhradně v oficiálních katalozích a pro profesionální astronomii. WGSN také poznamenává, že transliterované Bayerovo označení (např. Tau Ceti) je považováno za zvláštní historický případ a je chápáno jako označení a ne vlastní jméno hvězdy.
V roce 1971 NASA sestavila „technickou zprávu“, která obsahovala celkem 537 jmen hvězd.Rhoads, J. W., Technical Memorandum 33-507 – A Reduced Star Catalog Containing 537 Named Stars, NASA-CR-124573 (1971). Tato jména často trpěla několika problémy: Mnoho hvězd mělo více než jedno jméno srovnatelné popularity (Mirfak nebo Algenib nebo Alcheb; Regor nebo Suhail al Muhlif). Kvůli nepřesnostem ve starých hvězdných katalozích nebylo vždy jasné, kterou hvězdu daný název označuje (např. Alniyat mohl označovat Sigma Scorpii nebo Tau Scorpii). Některé hvězdy v úplně jiných souhvězdích měly stejný název: Algenib v Perseu a Algenib v Pegasu; Gienah v Labuti a Gienah v Havranovi. Skupina WGSN vydává od roku 2016 postupně několik bulletinů a seznamů vlastních jmen hvězd a ve spolupráci s projektem NameExoWorlds nabízí všem zemím možnost pojmenovat jednu exoplanetu a její hostitelskou hvězdu. Této kampaně se zúčastnila i Česká republika a IAU v roce 2019 schválila jméno Absolutno (podle Čapkova románu Továrna na absolutno) pro hvězdu XO-5 v souhvězdí Rysa a jméno příslušné exoplanety XO-5b na Makropulos. Aktuální seznam vlastních jmen hvězd publikuje IAU, v lednu 2025 seznam obsahoval 493 vlastních jmen hvězd.
V roce 2020 WGSN provedla etymologický přehled schválených hvězdných jmen a představila statistickou analýzu s ohledem na jejich původ v kultuře a historické epoše. Bylo analyzováno 449 hvězdných jmen přijatých WGSN pro IAU. S výjimkou 28 % z kampaní IAU NameExoWorlds, pocházely původní jazyky zbývajících jmen z arabštiny (44,3 %), latiny (6,5 %), řečtiny (4,9 %) a čínštiny (2,4 %). V případě 2,2 % nebylo nejasné, z jakého jazyka název pochází, a u zbývajících 41,9 % hvězdných jmen IAU se žádný jazyk nepodílí na vzniku více než 2 %. Kromě arabských názvů existuje nejméně 22 dalších jazyků, které zřejmě přispěly svými názvy. U 375 ze 449 hvězd byl také proveden předběžný průzkum historických epoch vzniku jmen. Ze 449 hvězdných jmen pochází 37,7 % z kampaní IAU NameExoWorlds, 3,3 % jsou jména domorodá a u 16,5 % nebyla historická epocha dosud určena. Ze zbývajících 42,5 % vzorku s určitelnou epochou původu bylo: 7,1 % z dob „nedávných“ (pozdějších než 1800 n. l.), 35,0 % z dob „renesančních“ (volně pokrývajících 1500-1800 n. l.), 11,0 % byly „středověké“ (500 až 1500 n. l.) názvy, 14,8 % bylo „starověkých“ (500 př. n. l. až 500 n. l.), 0,3 % pocházelo z dřívějšího období 1. tisíciletí př. n. l. a 2,1 % z 2. tisíciletí př. n. l.
WGSN přijala předběžné pokyny pro jednoznačná jména hvězd. Základní pravidla jsou: Jména by měla být vyslovitelná v nějakém jazyce a neměla by být urážlivá Jména by neměla být příliš podobná existujícím názvům hvězd, planet, měsíců nebo menších planet Jména osob jsou u jasných hvězd zakázána, s výjimkou vzácných případů s prokazatelným historickým významem a rozsáhlým mezinárodním rozšířením Názvy událostí, které jsou známé především díky politickým nebo vojenským aktivitám, jsou zakázány Názvy ryze nebo převážně komerční povahy jsou zakázány Názvy domácích zvířat jsou zakázány U vlastních jmen jsou zakázány zkratky nebo názvy založené na zkratkách Vlastní jména se transliterují do latinky, s počátečním velkým písmenem a nikdy neobsahují číslice. Interpunkční znaménka se nedoporučují. Názvy budou uváděny v latince, ale v případě potřeby mohou být názvy uváděny s původními diakritickými znaménky a akcenty. WGSN uznává názvy exoplanet a jejich hostitelských hvězd schválené pracovní skupinou EC WG Public Naming of Planets and Planetary Satellites
U vícenásobných systémů se WGSN rozhodla přidělovat vlastní jména jednotlivým hvězdám, nikoli celému systému. Například název Fomalhaut se vztahuje konkrétně na jasnou složku Fomalhaut A tříhvězdného systému. Jiné názvy, které se často připisují ostatním složkám (např. Fomalhaut B), jsou považovány za neoficiální a nejsou zahrnuty do Seznamu hvězdných jmen schválených IAU. V Seznamu jsou složky jasně identifikovány podle svých identifikátorů ve Washingtonském katalogu dvojhvězd. Tam, kde písmeno složky není výslovně uvedeno, se podle WGSN má jméno chápat jako přiřazené vizuálně nejjasnější složce.
V posledních několika staletích byl malý počet hvězd pojmenován také po jednotlivých lidech. Existují asi dvě desítky hvězd, které mají historická jména nebo které byly pojmenovány na počest astronomů. Kromě toho má mnoho hvězd katalogová označení, která obsahují jméno jejich sestavovatele nebo objevitele. Patří sem například Gliese, Wolf, Ross, Bradley, Piazzi, GLacaille, Struve, Groombridge, Lalande, Krueger, Mayer, Gould, Luyten a další. Například hvězdu Wolf 359 objevil a katalogizoval Max Wolf.
Většinou se jedná o běžně užívané názvy, které byly v určitém okamžiku převzaty vědeckou komunitou (IAU). Prvním takovým případem byl Cor Caroli (α CVn), pojmenovaný v 17. století po anglickém králi Karlu I. Zbývající příklady jsou většinou pojmenovány po astronomech, nejznámější jsou pravděpodobně Barnardova hvězda, Kapteynova hvězda a Tabbyina hvězda. V rámci projektu NameExoWorlds byly např. pojmenovány hvězdy Mý Arae jako Cervantes a hvězda 55 Cancri A jako Koperník. Kromě několika málo hvězd oficiálně schválených IAU, a pomineme-li komerční pokusy, existují další hvězdy pojmenované po jednotlivcích. První skupinou jsou hvězdy pojmenované přímo po osobě, která je s nimi nějakým způsobem spojena, např. Baadeho hvězda známá spíše jako Krabí pulsar. Druhou skupinou tvoří hězdy, které jsou pojmenovány po nějakém jednotlivci, ale bez toho, aby to bylo výslovně uvedeno, např. proměnná hvězda V369 (nebo V1143) v Orionu uvedená jako Suganova hvězda v katalogu proměnných hvězd.
IAU neuznává komerční praxi společností zabývajícími se prodejem hvězd a jejich jmen. Existuje řada nevědeckých společností, které v rámci svých soukromých katalogů nabízejí přiřazení personalizovaných přezdívek hvězdám. Tyto přezdívky používá pouze daná společnost a jsou k dispozici pouze na jejích webových stránkách nebo na zakoupeném zboží. Tyto názvy přes komerční subjekty nejsou uznávány astronomickou komunitou ani konkurenčními společnostmi, které hvězdy pojmenovávají.
Katalogová označení
Díky stále výkonnějším dalekohledům je vidět mnohem více hvězd – mnohem více, než by se dalo pojmenovat. Místo toho hvězdy obdržely označení z různých katalogů hvězd a hvězdných map. V historii astronomie vzniklo velké množství katalogů hvězd. Různé katalogy odrážejí různé zájmy o oblohu v průběhu historie a také změny v technologiích. Vytvoření katalogu hvězd je náročný úkol, který vyžaduje jasné zdůvodnění a také nejnovější přístrojové vybavení.
Podle souhvězdí První moderní schémata pro označování hvězd vznikaly v rámci jejich souhvězdí.
Bayerovo označení
Bayerovo označení je nejběžnější způsob označení jasnějších hvězd. Zavedl ho německý astronom Johann Bayer na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Bayer vylepšil Ptolemaiův katalog hvězd Almagest z roku 150 a v roce 1603 vytvořil nový atlas hvězd Uranometria, kde zavedl svůj způsob označení používaný i v moderní atronomii. V tomto atlasu aktualizoval 48 souhvězdí uvedených v Almagestu o dalších 12 souhvězdí z jižní polokoule. Původní Bayerův seznam obsahoval 1 564 hvězd, přičemž další hvězdy z jižní oblohy byly přidány pozdějšími astronomy.