Bělení textilií je chemická úprava, jejímž hlavním účelem je odstranění (přirozeného) zbarvení, odstranění rostlinných nečistot a tuků a zvýšení savosti zušlechťovaného materiálu.
Bělení textilií z celulózových vláken (bavlna, len, konopí příp. juta) se provádí různými louhy, živočišná vlákna se bělí kombinací redukčních a oxidačních prostředků.Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, 2. část., SNTL Praha 1981, str. 877-913 náhled|Bělení v Německu v roce 1695 (mědirytina) náhled|Staré bělidlo v Babiččině údolí u Ratibořic Z historie bělení Bělení textilií slunečními paprsky bylo známé již ve 3. tisíciletí před n. l. V 11. a 12. století platili nizozemští odborníci v celém tehdejším světě za nejlepší výrobce bělených lněných tkanin. Jejich metoda bělení, po dlouhou dobu přísně tajená, spočívala v kombinaci účinků slunečního světla s louhováním a namáčením textilie v podmáslí. Celá procedura trvala asi 8 týdnů. V roce 1746 začal Angličan John Roebuck používat zředěnou kyselinu, později kyselinu sírovou, namísto podmáslí a tím se krátila doba na bělení na cca 1 den. Koncem 18. století zavedl Skot Charles Tennant jako bělící prostředek chlorové vápno. Od konce 20. let 20. století se k bělení používá převážně peroxid vodíku, který v 21. století z ekologických důvodů téměř zcela nahradil dosavadní chlornan sodný.
Bělení slunečními paprsky bylo na začátku 20. století ještě značně rozšířeno ve Skotsku a v Irsku. Denny: Fabrics and How to Know Them, J.B.Lippincott Company 1926, str. 57 V 21. století se tato metoda stále ještě používá v několika zemích na světě pro výrobky z jemného lnu.Sarkar/Tortora/Johnson: Fairchild Dictionary of Textiles, 9th Edition, Bloomsbury Publishing 2022, ISBN 978-1-5013-6670-3, str. 209 Způsob zpracování
Bavlna a směsi s chemickými vlákny náhled|Schéma vzniku peroxidu vodíku (z antracenu) náhled| Průřez vyvářecím kotlem (nákres ze začátku 20. století)
Bělí se oxidací peroxidem vodíku a (z ekologických důvodů stále méně) chlornanem sodným v alkalickém prostředí. Při chemických reakcích spolupůsobí různé pomocné prostředky (aktivátory, stabilizátory).
Vlákenné vločky a příze se bělí v aparátech.
Tkaniny se zpracovávají většinou jako předúprava k barvení za široka nebo v provazci, pleteniny v kádích (nebo pěchovacích aparátech) nebo podobně jako tkaniny obvykle za následujících podmínek:
Způsob zpracování Materiál k bělenísnadno bělitelnýpředúprava k barvení / tiskutěžce bělitelnýVyvářka------xxx 1. stupeň běleníxxxxxxxxx 2. stupeň bělení---xxxxxx Poznámka:nižší bělostpro tkaniny i pleteniny případně s předbělením a předmáčením
Strojní zařízení:
Kontinuální linky často obsahují vyvářku, několikanásobné bělení, praní a sušení
Diskontinuální zařízení (např.: napouštěcí oddíl – ždímací válce – propařovací šachty – reakční komory) s výhodou podstatně nižší spotřeby energie Lýková vlákna Je velmi podobné jako u bavlny. Zde se rozlišují 1 až 4 bělicí pochody, plně bělený materiál ztrácí nejméně 20 % váhy.
U juty se dá jen velmi obtížně dosáhnout úplné bělosti, vlákna pozbývají bělením až 40 % pevnosti. Vlna Nebělí se tak často jako rostlinné materiály. Bělicí úpravou se nedá dosáhnout stejný efekt jako u rostlinných vláken, výsledkem je často jen podstatně světlejší barevný odstín. Provádí se zpravidla kombinací redukce (s a ) a oxidace ( v mírně alkalickém prostředí).
Přírodní hedvábí Je vlastně odkližováním v mýdelní nebo mírně alkalické lázni. Tím se odstraní z vlákna sericin a uvolní přirozené barvivo, které je na něj vázáno. Syntetická vlákna Bělí se jen zcela výjimečně. K zušlechťování se připravují pouze praním a případně optickým zjasňováním. Peter/Routte: Grundlagen der Textilveredlung, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1989, , str. 461-481
Literatura Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 77-78
Externí odkazy
Reference
Kategorie:Zušlechťování textilií
de:Bleichen