náhled|Rafinérie Paramo v Pardubicích náhled|Lokomotiva společnosti Unipetrol Doprava ORLEN Unipetrol a.s. je akciová společnost, která se zabývá výrobou, distribucí a prodejem pohonných hmot a petrochemických produktů (zejména plastů a hnojiv) v České republice a středoevropském regionu.
Je jediným zpracovatelem ropy v České republice a patří mezi deset největších českých firem podle tržeb. Od roku 2004 je součástí skupiny PKN Orlen, která vlastní 100 % akcií ve společnosti.
Historie závodů v Záluží
Palivové závody pro Třetí říši Po Mnichovské dohodě a odtržení Sudet od Československa v září 1938 se pod německou správu dostaly mj. velké a dobře dostupné zásoby hnědého uhlí v Podkrušnohoří. Vedoucí činitelé Třetí říše si byli vědomi nutnosti dostatku paliva pro své moderní válečné stroje (zejména automobily a letadla), přičemž až do roku 1941 na základě dohod se Sovětským svazem dováželi tamní ropu, později též z Rumunska a Turecka. Plánovaný budoucí útok na SSSR vedl k nutnosti další diverzifikace zdrojů a k rozhodnutí o výstavbě strategických chemiček, které by vyráběly benzín a další produkty ze surovin dostupných ve střední Evropě.
Jedna z největších takových továren v rámci Třetí říše se měla nacházet právě v Záluží u Mostu – měla mít výrobní kapacitu až 600 000 tun syntetických paliv ročně. K zahájení její stavby došlo v květnu 1939, slavnostní výkop provedl osobně Konrad Henlein, místodržící Říšské župy Sudety. Celý podnik včetně pomocných provozů a ubytovacích kapacit vznikal fakticky „na zelené louce“. Pro nedostatek odborných civilních pracovníků byly na tuto výstavbu přesouvány tisíce válečných zajatců (zejména z Francie, Belgie a Polska) a později i nuceně nasazení pracovníci z Protektorátu. Po útoku na SSSR se sem dostaly i tisíce sovětských zajatců, se kterými německá správa jednala nejhůře s poukazem na to, že Sovětský svaz neodsouhlasil Ženevské úmluvy o humánním zacházení s válečnými zajatci. Naopak zejména francouzští zajatci s dobrým technickým vzděláním byli poté nasazeni i do provozu továrny. Pro civilní zaměstnance přitom podnik vystavěl nové obytné domy v Mostě a Litvínově, zatímco pro pracovníky z řad válečných zajatců byly určeny oplocené a hlídané ubikace v areálu továrny.
V základu byl podnik Sudetentreibstoffwerke (STW, česky „Sudetské závody na syntetická paliva“) dokončen v prosinci 1942, kdy byl vyroben první syntetický benzín. Do roku 1945 se STW staly čtvrtým největším výrobcem leteckého a motorového benzínu na Německem ovládaných územích. V plném provozu byly však jen krátce, protože v období od května 1944 do března 1945 na něj spojenecké svazy podnikly celkem 17 náletů (stal se tak „nejbombardovanější“ oblastí na českém území, jen na území chemičky dopadlo téměř 7 tisíc pum a dalších 12 tisíc v okolí), po kterých byly STW vždy na několik dní až týdnů vyřazeny z provozu a výrazně tak byla snížena bojeschopnost říšského Wehrmachtu a Luftwaffe, závislých na dodávkách benzínu.
Po válce 8. května 1945 byl palivový závod obsazen Rudou armádou, která jej považovala za svou válečnou kořist, hodlala jej rozebrat a převézt do Sovětského svazu coby součást reparací. Československá vláda tomu úspěšně zabránila s poukazem na tři skutečnosti: 1. že podnik sice postavili Němci, ale nalézá se dnes na československém území; 2. že podnik bude strategickou součástí československého znárodněného průmyslu; 3. že zdejší technologie jsou adaptovány právě na zdejší typ uhlí a jinde by nedokázaly správně fungovat.
Znárodněný podnik pak v letech 1945–1962 fungoval pod názvem Stalinovy závody v Záluží a byl jedním z největších zaměstnavatelů – až 13 000 pracovníků. Zejména v prvních poválečných letech se potýkal se špatnou personální (tehdejší terminologií „kádrovou“) situací kvůli odsunu řady kvalifikovaných německých pracovníků a jejich nahrazováním českými a slovenskými dosídlenci s kvalifikací nízkou nebo žádnou; vedlo to mj. k řadě různých provozních havárií. Dodatečně došlo k výraznému omezení odsunu tak, aby byl zajištěn aspoň nějaký provoz a odborné zaučování nových pracovníků.
Nedostatek personálu vedl k výraznému rozšíření nadstandardní péče o zaměstnance – počínaje dokončením Němci zahájené výstavby sídlišť (včetně následného projektu Kolektivního domu v Litvínově), výplatou pohřebného v ekologicky zdevastované oblasti, přes denní a noční sanatorium, seznamovací akce pro svobodné pracovníky aj.
Protože se výroba benzínu z uhlí ukazovala v mírové době jako náročná a ztrátová, začalo se již v první polovině 50. let s úpravami a dostavbami technologií tak, aby bylo možno zpracovávat i ropu ze Sovětského svazu. Ta se sem zprvu dopravovala cisternovými vlaky, později ropovodem Družba, dokončeným roku 1962. Uhlí z místních lomů tak poté sloužilo už spíše jako energetická surovina, zatímco chemička začala rozšiřovat sortiment svých výrobků – kromě motorových a leteckých benzínů a nafty šlo o metanol, čpavek, suroviny pro nové plastické hmoty aj., takže v roce 1967 již bylo na výrobním programu 75 různých chemických výrobků (kapalin, plynů a sypkých hmot) pro chemickou, farmaceutickou a potravinářskou výrobu.
Stále se rozšiřoval i výrobní areál s propojením jednotlivých pracovišť a výrobních jednotek pomocí produktovodů, které byly propojeny i do závodů zcela mimo areál (např. cca 80 km dlouhé dálkové potrubí etylénu a etylbenzenu do Spolany Neratovice). Od konce 60. let závod nesl název Chemické závody československo-sovětského přátelství (ChZ ČSSP). V letech 1975–1976 byly do provozu uvedeny výrobny polypropylenu a polyetylenu, v roce 1979 byl spuštěn provoz etylenové jednotky coby základního kamene petrochemické výroby, roku 1981 byla dokončena výstavba nové rafinérie Litvínov (NRL).
Privatizace Rok 1993 se nesl ve znamení restrukturalizace rafinérsko-petrochemického průmyslu i tehdejšího Chemopetrolu, později začleněného do Unipetrolu. Společnost Unipetrol byla založena v roce 1995 Fondem národního majetku. Šlo o jeden z privatizačních kroků českého petrochemického průmyslu. V roce 1996 se vyčlenily rafinérie ze společností Chemopetrol v Litvínově a Kaučuk v Kralupech do společnosti Česká rafinérská.
V roce 2001 Zemanova vláda rozhodla o zahájení privatizace majoritního státního podílu. I když meziresortní privatizační komise doporučila jako vítěze britskou společnost Rotch Energy, která nabídla 444 milionů eur (tehdy asi 14,5 miliardy Kč), vláda v prosinci 2001 rozhodla o prodeji české společnosti Agrofert za 361 milionů eur (tehdy asi 11,7 miliardy Kč). Agrofert však nezaplatil a požádal o ukončení privatizační smlouvy, v listopadu 2002 tak Špidlova vláda rozhodla o vyhlášení nové soutěže.ČTK: Rok poté, co se našel vlastník Unipetrolu, začíná nový tendr
V lednu 2004 podalo v privatizační soutěži předběžnou nabídku sedm společností nebo konsorcií.Ministerstvo financí ČR: Privatizace společnosti UNIPETROL, a.s. Z šesti platných nabídek byly vyřazeny nabídky slovenské Penta Finance, ruského Tatněftu a kazašské státní společnosti KazMunaiGas (která nabídla nejvyšší horní cenu v rozmezí 9-16 mld. Kč). Do užšího výběru vláda vybrala pouze předběžné nabídky polské společnosti PKN Orlen (podporované Agrofertem), maďarské firmy MOL a Shell. Konečnou nabídku pak podal pouze PKN Orlen – 11,3 mld. Kč za 63% podíl v Unipetrolu a 1,7 mld. Kč za pohledávky ČKA vůči společnostem Unipetrolu. Tuto nabídku vláda přijala v dubnu 2004 a prodej byl dokončen v roce 2005.
Současnost V dubnu 2015 byla úspěšně dokončena transakce týkající se nákupu 32,445% podílu v České rafinérské od společnosti Eni International B. V. Unipetrol se tak stal jediným akcionářem České rafinérské.
V prosinci 2015 společnost Unipetrol RPA, na maloobchodním trhu reprezentovaná značkou Benzina, uzavřela dohodu se společností OMV o převzetí 68 čerpacích stanic v České republice.
V rámci restrukturalizace skupiny Unipetrol byly na konci roku 2015 společnosti Unipetrol RPA a Benzina sloučeny pod názvem Unipetrol RPA. Benzina tak začala fungovat jako odštěpný závod.
V červnu 2016 společnost Unipetrol RPA podepsala smlouvu o koupi akcií se společností Anwil, díky které získala 100% podíl ve společnosti Spolana.
V lednu 2021 změnila rafinérská a petrochemická skupina Unipetrol svůj název a logo na ORLEN Unipetrol. Změna názvu je faktickým dokončením plné příslušnosti k nadnárodní skupině ORLEN, která je největší společností ve střední a východní Evropě.
Od roku 2024 je předsedou představenstva Mariusz Wnuk.
V roce 2026 zaměstnává rafinérie v Záluží 2500 zaměstnanců.
Společensky prospěšná činnost a sponzoring V roce 2016 Unipetrol RPA založil Nadaci Unipetrol, zaměřenou na podporu studia a výuky chemie a technických oborů. Unipetrol dlouhodobě podporuje rozvoj školství a regionů, ve kterých působí. Spolu se svými zaměstnanci Unipetrol finančně podporuje neziskové organizace a dětské domovy prostřednictvím sbírky Splněná přání. Od roku 2011 mezi ně rozdělil více než 1,5 milionu korun. Další miliony každoročně rozdělí obcím ve svém okolí. Finanční prostředky jsou využívány obcemi na rozvoj infrastruktury a aktivit v sociální sféře, v oblastech kultury, společenského života a sportu.
Dlouholetou tradici má vypouštění ryb do řek Bílina a Labe. Od roku 2010 vysadili rybáři společně s Unipetrolem přes 4 500 kilogramů ryb. Do Labe nedaleko dceřiného závodu Spolana Neratovice rybáři od roku 2013 vypustili přes 2000 kg ryb. Ve spolupráci s ekologickou organizací Alka Wildlife se Unipetrol stará o sokoly stěhovavé, kteří každoročně hnízdí na komínech ve výrobních areálech v Litvínově, Kralupech nad Vltavou a Neratovicích. Od roku 2018 jsou v areálu staré výroby čokolády a sacharinu ve Spolaně Neratovice umístěné včelí úly.
Unipetrol je od roku 2002 strategickým partnerem Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. V roce 2015 bylo založeno Univerzitní centrum VŠCHT Praha – Unipetrol, které sídlí přímo ve výrobním areálu Unipetrolu v Litvínově, a ve kterém lze studovat jak bakalářské tak i magisterské obory. ORLEN Unipetrol také finančně podporuje střední školy a jejich studenty, zejména školy Schola Humanitas v Litvínově a EDUCHEM v Meziboří u Litvínova.
V roce 2021 získala skupina ORLEN Unipetrol ocenění za aktivitu v oblasti životního prostředí.
Věda a výzkum ORLEN Unipetrol klade důraz na výzkum a vývoj v rafinérské a petrochemické oblasti. Spolupracuje s řadou domácích i zahraničních odborných pracovišť na akademické půdě i v komerční sféře. Součástí skupiny ORLEN Unipetrol jsou dvě výzkumně-vzdělávací centra zaměřené na rafinérské produkty (Litvínov) a petrochemické produkty (Brno).
ORLEN UniCRE V roce 2014 bylo založeno v areálu chemického závodu v Litvínově takzvané Unipetrol výzkumně vzdělávací centrum, a.s. (UniCRE). To propojuje výzkum s výukou a průmyslovou praxí a navazuje tak na téměř 70letou tradici výzkumu chemických technologií v Litvínově a v Ústí nad Labem. Kromě výzkumníků slouží prostory včetně vybavení také studentům Univerzitního centra VŠCHT Praha.
ORLEN Unipetrol RPA s.r.o. – POLYMER INSTITUTE BRNO, odštěpný závod Odštěpný závod Polymer Institut Brno (PIB) má statut výzkumné, vývojové a výrobní organizace pracující na bázi kontraktů. Kromě výzkumně-vývojové činnosti se zabývá výrobou koncentrátů aditiv pro plasty (barevných koncentrátů, koncentrátů stabilizátorů, speciálních kompozitů, materiálů se sníženou hořlavostí, antistatik, nukleačních a kluzných činidel a plniv atd.), prodejem polymerů a informačními a konzultačními službami.
Skupina ORLEN Unipetrol Do ORLEN Unipetrolu byly postupně začleněny společnosti Kaučuk, Chemopetrol, Benzina, Paramo, Koramo (v roce 2003 sloučené se společností Paramo), Česká rafinérská, Unipetrol Trade, Spolana a Unipetrol Rafinérie.
Mezi dceřiné společnosti ORLEN Unipetrolu patří:
ORLEN Unipetrol RPA s.r.o. (100 %) Benzina,ORLEN odštěpný závod ORLEN Unipetrol RPA s.r.o. – POLYMER INSTITUTE BRNO, odštěpný závod HC Verva Litvínov, a.s. Spolana a.s. Paramo, a.s. ORLEN Unipetrol RPA Hungary Kft.