náhled|Eadweard Muybridge: Žena scházející po schodech, studie pohybu, 1887 náhled|Félix-Jacques Moulin: Akt, okolo 1850 náhled|Jedna z prvních fotografií aktu, E. Delacroixe a Eugène Durieua z roku 1853, která sloužila Delacroiovi jako předloha

Fotografie aktu je umělecký fotografický směr, jehož tématem je zobrazení zcela nahého (akt) nebo částečně odhaleného lidského těla (poloakt). Vychází z malby. Akt (fotografický anebo jiný) je sám o sobě zdrojem estetického zážitku pro vzdělaného diváka, ale také pomůckou pro všechny ostatní diváky, jak usměrnit vztahy k nahému tělu od vulgární sexuality k estetické reakci. Akt by měl ukázat, jak tělo opravdu vypadá z estetického hlediska, a přiblížit rozdíl mezi nahým tělem ve skutečnosti a jeho obrazem v umění.Akt vo fotografii, Ján Šmok, vydavatelství Osveta, 1986

Historie Důvody zobrazování nahého těla byly v jednotlivých epochách historie lidstva různé. Fotografie přišla ještě v období symbolické a mytologizující výjevové malby a napodobuje ji. Tento směr relativně rychle mizí a prosazuje se estetická fotografie. Zájem o erotické tělo vede k nadprodukci fotografické pornografie, která se velmi rychle rozmnožuje a byla lacinější než objekt samotný. Prostituce tělem se změnila na prostituci vzhledem. Mužské akty se vyskytovaly častěji v raných počátcích fotografie.

Pionýrem fotografie aktu byl Eadweard Muybridge (1830–1904), který studoval a dokumentoval pohyb ženského i mužského těla a na vědecké bázi spolupracoval s lékaři a fyziology. Průkopníci fotografie aktu zpočátku zobrazovali nahé tělo tak, jak bylo obvyklé v malířství. Například francouzský fotograf Félix-Jacques Moulin (1802–1875) nebo Henry Peach Robinson, který ke svým fotografickým kompozicím dělal nejdříve kreslené náčrtky. Podle nich fotografoval postavy, které vystřihoval a lepil na vhodné pozadí. Celek pak znovu fotografoval.

Počátek dvacátého století byl zlatým věkem erotické fotografie, jejich autoři se však skrývali za anonymitou. Pohled na morální a etické záležitosti aktu se měnily v průběhu let. Stáří modelů se pohybovalo mezi 20 až 24 lety a bývalo vždy uvedeno. Objevila se občas modelka, které bylo pouze 14 let, v moderní době by autor pravděpodobně neunikl soudu. V té době musel být respektován zákon ze dne 16. března 1899, později – 7. dubna 1908 – byl vydán přísnější, podle kterých musely být erotické časopisy prodávány nebo dodávány v zapečetěných obálkách. Jednalo se v podstatě o erotické poštovní pohlednice, které pravděpodobně hrály velkou roli na příjmu fotografů.

V rámci cenzury v polovině roku 1908 byly všechny obrázky v časopisech retušovány, byly opatřovány závojem, modelkám byly přidávány kalhotky nebo se upravovalo a retušovalo pubické ochlupení. Cenzura trvala až do začátku 70. let, s výjimkou Japonska, kde byla erotická fotografie stále ještě zakázána a samozřejmě také v zemích se silným náboženským založením.

Mnoho pozdějších novodobých fotografů, jako například Edward Weston, Ruth Bernhard a Jerry Avenaim, dávali přednost zobrazení linií a křivek těla jako umělecké vyjádření. Snažili se tak vytvořit definici erotického umění jako opozici k erotice a pornografii.

Základním cílem pornografie je snaha vyvolat sexuální reakci samu o sobě. K tomuto účelu se používají „vzrušující“ postoje, mnohoslibné náznaky, modelky s přehnaně výraznými pohlavními znaky, často abnormálními. Pokud chce nahá žena získat erotickou hodnotu, musí ji trochu zahrát, musí být vhodným způsobem upravená a „naservírovaná“. Důležitou úlohu přitom hraje tvář a rekvizity, kterými je tělo obklopeno. Zpravidla jde o reálné prostředí, koupelnu, zrcadlo, postel, nebo scéna na seně, v lese nebo v poli. Velmi častá je takzvaná erotická lež. Erotický efekt se vyrábí všemi prostředky a způsoby. Divák může mít dojem, že vidí vášnivé sexbomby. Ve skutečnosti mají modelky co dělat, aby se velká ňadra vhodným sklonem těla dostala do esteticky přijatelné formy. Významnou úlohu hrají vyšpulené rty, natáčení boků, vystrkování zadku, vypínání na špičky, tisknutí ňader k sobě a podobně

Francie Eugène Durieu (1800–1874) byl známý především svými průkopnickými fotografiemi aktů mužů a žen. Řadu jeho modelek také maloval Eugène Delacroix, se kterým byli přátelé. Delacroix měl na starost organizaci a kompozici, Durieu technickou realizaci.

Auguste Belloc (1800–1867)

Bruno Braquehais (1823–1875) se na počátku své tvorby věnoval především portrétům a snímkům ženských aktů,BRUNO BRAQUEHAIS (1823–1875) . Commune76.com. Retrieved: 15. února 2012. řadu z nich kolorovala jeho žena Laure. Někteří umělečtí kritici poukázali na to, že mnoho z jeho fotografií je přeplněno „rušivými předměty“ (například Studie aktu s Mélskou Venuší), což způsobuje izolaci modelky.Frédérique Taubenhaus, John Hannavy (ed.), Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography, Vol. 1 (Routledge, 2007), str. 201–202. V roce 1852 si Braquehais otevřel vlastní ateliér na Rue de Richelieu v Paříži a v roce 1863 otevřel nové studio s názvem Paris Photography na Boulevard des Italiens. Jeho díla byla v roce 1864 vystavena na Société française de photographie a také na Světové výstavě v roce 1867.

Jules Richard (1848–1930) byl fotograf a výrobce zařízení pro stereofotografii a vědecké nástroje, ale pořizoval také snímky ženských aktů. Pořídil sérii fotografií aktů Dans l'Atrium, z nichž 17 z nich vystavila v roce 2008 galerie Past to Presenthttp://www.past-to-present.com/. Tyto fotografie byly dlouho mylně připisovány Louisi Amédéemu Mantemu a Edmondu Goldschmidtovi, ale dnes víme, že je pořídil sám Jules Richard v atriu, který sám postavil.

Jean Agélou (1878–1921)

Louis-Camille d'Olivier (1827–1870)

Robert Demachy (1859–1936) pocházel z bohaté rodiny francouzského bankéře.

Léopold-Émile Reutlinger (1863–1937) zdědil dobře postavenou klientelu a zapracované fotografické studio, produkoval velké množství obrazů umělců, hereček nebo divadelních hvězd. Své kabinetní fotografie označoval na horním okraji nápisem REUTLINGER a podpisem na rubové straně. Jeho fotografie se často objevovaly v publikacích a vydával také pohlednice, které ručně koloroval.http://www.luminous-lint.com/app/vexhibit/_THEME_Portrait_19thc_Opera_01/2/0/0/

Paul Bergon (1863–1912) byl jedním z prvních piktorialistických autorů, kteří propagovali barevné fotografie aktů.

René Le Bègue (1857–1914) fotografoval ženské postavy a akty, byl příznivcem piktorialismu.

Félix-Jacques Moulin V roce 1849 otevřel fotograf Moulin vlastní obchod na Faubourg-Montmartre v Paříži a začal pořizovat daguerrotypie mladých dívek ve věku od 14. do 16. let. V roce 1851 byly Moulinovi jeho práce zabaveny a on byl odsouzen na jeden měsíc vězení za „obscénní“ charakter jeho snímků – „tak obscénních, že i vyslovení jejich titulů (…) by bylo spáchání obscénnosti“.podle soudního archivu http://www.metmuseum.org/Works_Of_Art/viewOne.asp?dep=19&viewMode=0&item=1997.382.46 Po svém propuštění pokračoval Moulin ve své činnosti více diskrétně. Učil fotografii, prodával fotografické vybavení a měl ve svém obchodě zadní dveře, aby se vyhnul dalším právním problémům…

Alexandre-Jacques Chantron (1842–1918)

Lucien Walery (1863–1935)

Jean-Marie Cañellas

Marcelin Flandrin (1889 Annaba, Alžírsko – 1957 Casablanca, Maroko) byl francouzský fotograf, autor celé řady aktů s orientální tematikou, které pořídil v Maroku. Podobně také pracovali Charles Naudet nebo v Casablance F. Viala.

Německo Heinrich Zille (1858–1929) se fotografii věnoval od roku 1890 až do svého opuštění Fotografické společnosti v roce 1907. Nevlastnil fotoaparát, ale zařízení si půjčoval od své firmy, nebo od kolegů v práci. Jeho portréty aktů dokumentují události ve studiu a modely a studenty při jejich práci. Fotografiím, které pořizoval nekladl z uměleckého hlediska velkou důležitost, fotoaparát používal jako „obrázkový poznámkový blok“ pro své grafické studie.

Andreas Daniel Reiser (1840 Mnichov, Německo – 1898 Helouan Egypt) byl německý fotograf, který pracoval v Rumunsku a v Egyptě. Je autorem mnoha orientálních pohlednic aktů.

J. André Garrigues (J. Garrigues) byl francouzský fotograf působící aktivně v poslední čtvrtině devatenáctého století v Tunisu. O jeho životě se toho ví jen málo, ale zanechal mnoho kolorovaných pohlednic aktů a snímků s tématem Orientu.

Wilhelm von Gloeden (1856–1931) proslul studiemi nahých sicilských chlapců ve stylu mytologie starověkého Řecka.

Rudolf Franz Lehnert (1878–1948), narozený na českém území, spolu s Němcem Ernstem Heinrichem Landrockem (1878–1966) založili fotografickou společnost Lehnert & Landrock, která úspěšně publikovala svá díla z Blízkého východu v Tunisu, Mnichově, Lipsku a Káhiře.

Guglielmo (Wilhelm) Plüschow

Artur Nikodem

Germaine Krull

Aenne Biermann

Helmut Newton – německý fotograf, který se proslavil erotickými módními fotografiemi pro časopis Vogue

Rusko Nikolaj Sviščev-Paola

USA

Man Ray – americký malíř, fotograf a tvůrce koláží

John Ernest Joseph Bellocq (1873–1949)

Robert Mapplethorpe

Frank Eugene a členové spolku Fotosecese

Anne Brigmanová

Trude Fleischmann (1895–1990) byla rakousko-americká fotografka, která V letech 1913–1916 získala vzdělání na Grafickém ústavu ve Vídni. Po krátké praxi u Madame d’Ora se zdokonalovala v ateliéru Hermanna Schiebertha (1876–1948). Roku 1920 si otevřela vlastní ateliér blízko vídeňské radnice. Rychle se stala jednou z nejžádanějších vídeňských portrétních fotografek. V jejím ateliéru se nechávaly fotografovat četné známé osobnosti ze společnosti, umění či kultury. Vznikaly zde i fotografie tance či akty. Proslavila se akty tanečnice Claire Bauroff, které byly považovány za skandální. Fotografie Fleischmannové vycházely ve všech běžných časopisech, jako například Berliner Illustrirte Zeitung, Die Bühne, Die Dame, Moderne Welt, Wiener Bilder, Wiener Magazin a Wiener Mode. Po připojení Rakouska k Německu se jí v září 1938 podařilo uprchnout s pomocí americké fotografky Marion Post Wolcott, s jejíž sestrou studovala ve Vídni. Nejprve odešla do Paříže, později do Londýna a nakonec do New Yorku. Roku 1940 si otevřela fotostudio na Manhattanu. O dva roky později obdržela americké občanství a i ve své nové vlasti fotografovala známé umělce a intelektuály, mezi nimi byli například Richard Coudenhove-Kalergi, Albert Einstein, Otto von Habsburg, Oskar Kokoschka, Lotte Lehmann a Arturo Toscanini. Fotografii se věnovala až do roku 1969.

Robert Wilson Shufeldt Adelaide Hanscomová Leesonová Alfred Stieglitz – americký fotograf, publicista a galerista, který prosazoval fotografii jako svébytné umění

1945–současnost Německo Herbert Tobias (1924–1982) se jako módní fotograf proslavil v padesátých letech. Zvlášť umělecky cenné jsou jeho portréty, ruské snímky z druhé světové války a jeho fotografie mužů s homosexuální tematikou. V roce 1948 se seznámil s civilním zaměstnancem americké armády a zamiloval se do něj. Odešli spolu do Paříže. Ve francouzském hlavním městě potkal Tobias známého německého fotografa Willyho Maywalda, pro kterého pracoval jako retušér, a ten mu poskytl první kontakty do světa módy. Roku 1953 vyšly první Tobiasovy práce v časopisu Vogue. Ve stejném roce vystoupil proti razii v pařížské homosexuální scéně, byl vykázán z Francie a vrátil se do Heidelbergu. Od října 1953 vycházely jeho snímky v německých časopisech a o měsíc později vyhrál mezi 18000 účastníky první místo v soutěži o titulní snímek Frankfurter Illustrierten Zeitung. Přestěhoval se do Berlína a tam se také konala v listopadu 1954 jeho první samostatná výstava. Díky zveřejňování svých snímků v mnoha renomovaných časopisech se stal od roku 1956 známým v německé módní branži. Jeho kontakty do světa módy a filmu vedly v dalších letech ke vzniku mnoha portrétů, např. Hildegard Knef, Zarah Leander, Valeska Gert, Amanda Lear, Klaus Kinski, Tatjana Gsovsky, Jean-Pierre Ponnelle, Andreas Baader. Od roku 1960 se stále obtížněji podřizoval disciplíně módního světa, a proto vznikalo stále méně prací.