alt = černobílá fotografie |náhled|Rae Davis: Edward Weston, asi 1914
Edward Henry Weston (24. března 1886 Highland Park, Illinois – 1. ledna 1958 Big Sur, Kalifornie) byl americký fotograf a spoluzakladatel skupiny f/64. Je pokládán za „jednoho z nejmodernějších a nejvlivnějších amerických fotografů“ a „jednoho z mistrů fotografie 20. století“. Během čtyřicetileté kariéry Weston své cykly neustále rozšiřoval; vedle krajin, zátiší, aktů, portrétů či žánrových scén tvořil dokonce i náladové parodie. Přispěl k rozvoji „bytostně amerického , a zejména specificky kalifornského přístupu k moderní fotografii“, jelikož se zaměřil právě na obyvatele a krajinu amerického Západu. V roce 1937 Weston jako první z fotografů získal Guggenheimovo stipendium a v následujících dvou letech velkoformátovým fotoaparátem (8×10 palců) vyprodukoval téměř 1400 negativů. Na řadě svých nejslavnějších fotografií zachytil stromy a skály v kalifornské přírodní rezervaci Point Lobos poblíž místa, kde po mnoho let žil. Mezi jeho nejznámější fotografie patří například Paprika č. 30, Akt modelky Charis nebo Nautilus. Zpočátku byl pro jeho práce typický rukopis té doby – piktorialistická měkká kresba, po několika letech však tento styl opustil a stal se jedním z mistrů vysoce detailních fotografických obrazů.
V roce 1947 mu byla diagnostikována Parkinsonova nemoc, brzy poté přestal fotografovat. Zbývajících deset let života strávil dohlížením na tisk více než tisícovky svých nejslavnějších snímků.
Život a dílo náhled|Edward Weston: Edward B. Weston, fotografův otec, asi 1920
1886–1906: Mládí Edward Henry Weston se narodil 24. března roku 1886 v Highland Parku ve státě IllinoisRegistrace vojáků do 1. sv. války jako druhé dítě a jediný syn lékaře porodníka Edwarda Burbanka Westona a Alice Jeanette Brettové, shakespearovské herečky. Když mu bylo pět, zemřela mu matka, proto Westona vychovávala především jeho sestra Mary, které říkal „May“ nebo „Mazie“. Byla o devět let starší než Edward a vytvořilo se mezi nimi velmi pevné pouto, které se v životě Edwarda Westona stalo jedním z mála trvalých vztahů.
Když bylo Edwardovi devět, jeho otec se podruhé oženil, ale ani on, ani jeho sestra s novou nevlastní matkou a nevlastním bratrem příliš nevycházeli. Po svatbě May a jejím odchodu z domu v roce 1897 Edwardův otec věnoval většinu času nové manželce a nevlastnímu synovi. Weston zůstával velmi často sám; později přestal chodit do školy a stáhl se do svého pokoje.
V roce 1902 od otce dostal k šestnáctým narozeninám první fotoaparát, jednoduchý Kodak Bull's-Eye #2. Fotoaparát si vzal s sebou na prázdniny na Středozápadě, a když se vrátil domů, zájem o fotografování ho přivedl k tomu, aby si koupil použitý velkoformátový fotoaparát (5×7 palců). Fotografovat začal v parcích v Chicagu i na farmě své tety, filmy si sám vyvolával a snímky zvětšoval. Později vzpomínal, že už v tomto raném věku měly jeho fotografie výraznou uměleckou hodnotu. Prohlásil: „Mám pocit, že mé nejranější dílo z roku 1903 je – i přes svou nezralost – spjato jak technikou, tak kompozicí s mými nejnovějšími pracemi mnohem úžeji než některé fotografie z let 1913–1920, kdy jsem usiloval o umělecký výraz.“ Weston dosáhl velmi rychle úspěchu, o rok později jeho fotografie vystavil Institut umění v Chicagu.
V roce 1904 se May s rodinou odstěhovala do Kalifornie a Weston se v Chicagu cítil ještě osamělejší. Na živobytí si vydělával prací v místním obchodním domě, splnil přání své matky a tři roky pracoval jako poslíček a prodavač pro svého strýce Theodora Bretta v Marshall Field & Company v Chicagu. Většinu volného času i nadále trávil fotografováním. Po dvou letech si byl kvalitou svých fotografií natolik jist, že je zaslal do časopisu Camera and Darkroom, v jehož dubnovém čísle roku 1906 byla na celé stránce otisknuta reprodukce Westonova snímku Spring, Chicago (Jaro, Chicago). Právě tato fotografie je první známou Westonovou zveřejněnou fotografií.
V září 1904 se Weston zúčastnil Letních olympijských her v mužské lukostřelbě (Double American Round) společně se svým otcem.
1906–1923: Fotografické začátky alt = černobílá fotografie dívka venku do půl pasu, s rukou vbok |náhled|Portrét, 1916 alt = černobílá fotografie, klečící akt dívky, s nasvíceným pozadím |náhled|Figure in the Nude, 1918
Na podnět své sestry Weston opustil na jaře 1906 Chicago a přestěhoval se do Tropica v Kalifornii poblíž domu, kde bydlela May. Zde se rozhodl zůstat a věnovat se kariéře fotografa, brzy si ale uvědomil, že potřebuje více odborné přípravy. O rok později se přestěhoval do Effinghamu v Illinois, kde se zapsal na Illinois College of Photography. Veškeré seminární práce devítiměsíčního kurzu měl hotové již za šest měsíců. Škola mu ale odmítla udělit diplom, pokud nezaplatí celých devět měsíců; Weston to odmítl a na jaře 1908 se vrátil do Kalifornie.
Krátce pracoval jako retušér negativů ve fotografickém studiu George Steckela v Los Angeles. Po několika měsících se přestěhoval do známějšího studia Louise Mojoniera. V průběhu několika dalších let se pod vedením Mojoniera naučil fotografickou techniku a provozovat fotografické studio jako podnikatel.
Během několika prvních dní jeho návštěvy v Tropicu byla Westonovi představena nejlepší kamarádka jeho sestry, Flora May Chandlerová. Studovala na učitelském ústavu a později absolvovala Kalifornskou univerzitu v Los Angeles, po jejímž absolvování začala učit na základní škole v Tropicu. Byla o sedm let starší než Weston a vzdálená příbuzná vydavatele novin Harryho Chandlera, který byl ve své době pokládán za hlavu „nejmocnější rodiny v jižní Kalifornii“.
Dne 30. ledna 1909 se Weston s Florou Chandlerovou oženil. Měli spolu čtyři syny: Chandlera (1910–1993), Bretta (1911–1993), Neila (1914–1998) a Colea (1919–2003). První z jejich čtyř synů, Edward Chandler Weston (1910–1993), známý jako Chandler, se narodil 26. dubna 1910. Dne 16. prosince 1911 se narodil Westonův druhý syn, Theodore Brett Weston (1911–1993). Stal se z něj významný fotograf, který s otcem dlouhá léta spolupracoval.
Roku 1910 Weston otevřel v Tropicu v Kalifornii (dnes Glendale) své první komerční fotografické studio zvané „The Little Studio“. Zároveň pro vysokonákladové časopisy psal články o nekonvenčních metodách portrétování. Když se ho jeho sestra později ptala, proč si otevřel ateliér v Tropicu a ne v nedaleké metropoli Los Angeles, odpověděl jí: „Své jméno tak proslavím, že nebude záležet na tom, kde bydlím.“
Následující tři roky pracoval ve svém studiu sám nebo občas s pomocí rodinných příslušníků. I v této rané fázi kariéry byl na sebe při práci přísný; v jednom rozhovoru v té době řekl: „Nezáleží mi na tom, kolik (drahých fotografických) desek použiji, pokud na ně nedostanu to, co tam chci mít. Při jednom fotografování jsem jich použil třicet, dokud jsem si nebyl jist, že mi výsledek bude vyhovovat. Jeho sebekritika se vyplatila, jelikož za svou práci rychle získal více uznání. Vyhrával ceny v národních soutěžích, uveřejnil další fotografie a psal články pro časopisy jako Photo-Era nebo American Photography, které prosazovaly piktorialistický styl.
alt = černobílá fotografie, dívka s vějířem, vlevo stín vázy s květinou |náhled|Epilogue, 1919, modelka: Margrethe Matherová
Někdy na podzim roku 1913 Westonovo stále proslulejší studio navštívila losangeleská fotografka Margrethe Matherová. Během několika měsíců se mezi nimi rozvinul intenzivní vztah. Weston byl tichý rodák ze Středozápadu, který se do Kalifornie přistěhoval, Margrethe Matherová patřila k rozvíjející se bohémské kulturní scéně v Los Angeles. Byla velmi společenská, umělecky založená a přitahovala k sobě pozornost. Uvolněnou sexuální morálkou se v té době značně lišila od konzervativního Westona – Matherová byla prostitutkou a bisexuálkou, přičemž preferovala ženy. Představovala silný kontrast k Westonovu domáckému stylu života; jeho manželka Flora byla popisována jako „domácká, rigidní puritánka a zcela konvenční žena, s níž měl málo společného, protože odmítal konvence“ Životní styl Matherové pokládal za neodolatelný a její fotografické vize ho fascinovaly. Pracovali společně na mnoha fotografiích, ale Westonova sláva však časem Matherovou zastínila. Spolupracovali až do doby, kdy Weston v roce 1923 odešel do Mexika s italskou fotografkou Tinou Modottiovou.
Požádal Matherovou, aby byla jeho asistentkou ve studiu, a v následujícím desetiletí úzce spolupracovali. Vytvářeli samostatné nebo společně podepsané portréty osobností jako byli například básník Carl Sandburg nebo spisovatel Max Eastman. Společná výstava jejich prací v roce 2001 odhalila, že Weston v tomto období styl Matherové a později i její výběr portrétovaných subjektů napodoboval. Sama Matherová fotografovala „vějíře, ruce, vejce, melouny, vlny, koupelnové doplňky, mušle a křídla ptáků, tyto všechny předměty Weston později také zkoumal.“ O deset let později ji popsal jako „první důležitou osobu v mém životě, a teď možná, když osobní kontakt zmizel, nejdůležitější.“
Počátkem roku 1915 začal Weston zapisovat a uchovávat podrobné deníky, které později nazval Daybooks (Deníky). Během příštích dvou desetiletí zaznamenal své myšlenky o své práci, o postřezích týkajících se fotografování a o svých vztazích s přáteli, milenkami a rodinou. Dne 6. prosince 1916 se manželskému páru narodil třetí syn, Lawrence Neil Weston. Také šel ve stopách svého otce a stal se známým fotografem. Během tohoto období se Weston poprvé setkal s fotografem Johanem Hagemeyerem, kterému radil a čas od času půjčoval své studio. Později mu Hagemeyer tu laskavost oplatil, když ho po Westonově návratu z Mexika nechal využívat svůj fotoateliér v Carmelu. Několik dalších let se Weston živil tím, že zhotovoval portréty ve svém malém ateliéru, kterému říkal „the shack“ („chatrč“).
Flora mezitím věnovala všechen čas péčí o děti. Poté, co se 30. ledna 1919 narodil jejich čtvrtý syn, Cole Weston (1919–2003), už mohla domov opustit jen zřídkakdy.
V létě 1920 Weston potkal dvě osobnosti, které spoluvytvářely stále významnější kulturní scénu v Los Angeles: Roubaix de l'Abrie Richey, umělec a básník známý jako „Robo“, a Tina Modottiová, kterou Robo nazýval svou manželkou. Modottiová, tehdy známá pouze jako divadelní a filmová herečka, se za Roba nikdy nevdala, ale manželství předstírali. Weston si s Modottiovou okamžitě padli do oka a brzy se z nich stali milenci. Richey Robo o tomto vztahu věděl, ale zůstali s Westonem přáteli a později ho pozval, aby přijel do Mexika a s ním sdílel jeho studio.
V následujícím roce Weston souhlasí s tím, aby se Matherová stala rovnocennou partnerkou v jeho studiu. Několik měsíců pořizovali portréty, které podepisovali oběma jmény. Toto bylo jediné období za jeho dlouhé kariéry, kdy Weston takto spolupracoval s jiným fotografem.
Na počátku dvacátých let začal fotografovat akty a poloakty. Jeho první modelkou byla manželka Flora a jejich děti, ale brzy po nich pořídil alespoň tři studie aktu Matherové. Po nich přišlo několik dalších fotografií aktů, které se staly prvními z celé řady figurálních studií přátel a milenek. Jedním z prvních, kdo souhlasil s fotografováním nahého těla, byla Modottiová. Na několik let se stala Westonovou hlavní modelkou. Až dosud Weston udržoval vztahy s jinými ženami před manželkou v tajnosti, když se ale začal více věnovat fotografování aktů, ho Flora začala podezřívat. Syn Chandler vzpomínal, že matka ho pravidelně posílala do otcova studia s nějakým vzkazem a žádala ho, aby jí řekl, kdo tam byl a co tam dělali.
alt = černobílá fotografie oblečené dívky s rukou na hrudi |náhled|vlevo|200 px|Tina Modottiová, portrét, 1921