Serena Jameka Williamsová (nepřechýleně Williams, * 26. září 1981 Saginaw Michigan) je americká tenistka. Na profesionálních okruzích se nejdříve pohybovala mezi roky 1995 a 2022, kdy na US Open poprvé ukončila kariéru. V červnu 2026 se na okruh vrátila čtyřhrou v londýnském Queen's Clubu po boku Mbokové. a divokou kartu získala do dvouhry Wimbledonu 2026. V otevřené éře vyhrála nejvyšší počet dvaceti tří grandslamových titulů ve dvouhře, jimiž o jedinou trofej zaostala za historickým rekordem Margaret Courtové.
Jako devátá zkompletovala kariérní Grand Slam ve dvouhře a téhož výkonu dosáhla i ve čtyřhře. Stala se prvním tenistou historie, jenž vyhrál tři ze čtyř grandslamů alespoň šestkrát, prvním se sedmi trofejemi ze dvou majorů i jediným s deseti takovými tituly ve dvou desetiletích. Po Laverovi a Grafové je třetím tenistou, který dvakrát získal čtyři grandslamy v řadě (2002–2003 a 2014–2015). Celkově vyhrála třicet devět grandslamů, vyjma dvouhry také čtrnáct ve čtyřhře a dva ve smíšené čtyřhře, což ji v open éře zařadilo na druhou příčku za Martinu Navrátilovou. V otevřené éře drží rekord sedmi titulů na Australian Open a se šesti trofejemi z US Open jej sdílí s Chris Evertovou.
V letech 2002 až 2017 byla světovou jedničku ve dvouhře, kterou se poprvé stala v červenci 2002 jako dvanáctá hráčka od zavedení klasifikace roku 1975. Sedmkrát se na vrchol vrátila, naposledy během dubna 2017 v 35 letech a 6 měsících jako nejstarší lídryně žebříčku. V září 2016 vyrovnala rekord Steffi Grafové v počtu 186 týdnů na čele klasifikace bez přerušení. S celkovými 319 týdny jí patřilo třetí místo. Během léta 2010 také osm týdnů figurovala na vrcholu deblového žebříčku.
Se starší sestrou Venus Williamsovou zůstaly neporaženy ve všech čtrnácti grandslamových finále čtyřhry, do nichž nastoupily. Proti sobě odehrály 31 vzájemných zápasů, z nichž devatenáct vyhrála Serena. V devíti vzájemných finále grandslamu sedmkrát triumfovala Serena. Mezi French Open 2002 a Australian Open 2003 odehrály všechny čtyři grandslamová finále, čímž se poprvé v otevřené éře probojovali do čtyř za sebou jdoucích finále dva stejní tenisté. Příchod sester Williamsových byl spojován s nástupem nové ženské éry představující větší silovost a fyzické založení tenistek.
Na okruhu WTA Tour vyhrála sedmdesát tři singlových a dvacet tři deblových titulů. Olympijskou vítězkou ve dvouhře se stala na londýnských hrách 2012. V ženské čtyřhře vybojovala zlaté olympijské medaile v letech 2000, 2008 a 2012 v páru s Venus Williamsovou. Jako jediná tak získala singlový i deblový kariérní Zlatý Slam, představující trofeje ze všech čtyř grandslamů a olympijských her. Pětkrát triumfovala na Turnaji mistryň, poprvé při svém debutu v roce 2001, čímž se zařadila mezi držitele kariérního Super Slamu.
Na finančních odměnách vydělala nejvyšší částku v ženském tenise, jako jediná přes 90 miliónů dolarů. Rovněž se stala nejlépe vydělávající sportovkyní světa, k roku 2020 s odhadovaným výdělkem 350 milionů dolarů včetně komerčních smluv. Mezinárodní tenisová federace ji šestkrát vyhlásila mistryní světa ve dvouhře a jednou ve čtyřhře. V rámci Ženské tenisové asociace se sedmkrát stala hráčkou roku. Dvakrát byla oceněna za návrat roku a jednou jako nováček roku i hráčka s největším zlepšením. Sestry Williamsovy se navíc dvakrát staly párem roku. Čtyřikrát získala světovou sportovní cenu Laureus pro nejlepší sportovkyni světa.
Mládí Narodila se v michiganském městě Saginaw do rodiny Richarda Williamse a Oracene Priceové afroamerického původu, je nejmladší z pěti Priceových dcer. Polovičními sestrami jsou Yetunde (zastřelena 14. září 2003), Lyndrea a Isha Priceovy a starší sestrou je Venus Williamsová. Z otcovy strany má nejméně sedm dalších polovičních sourozenců. Tenis začala hrát ve čtyřech letech, poté, co se rodina přestěhovala na losangeleské předměstí Compton. Otec ji spolu se sestrou Venus vyučoval doma, obě také se ženou trénoval.
Rodina se z Comptonu přestěhovala do West Palm Beach na Floridě, když jí bylo devět let, aby mohla navštěvovat tenisovou akademii Ricka Macciho, který rozpoznal mimořádný talent obou začínajících hráček. Otec jí po roce přestal schvalovat účast na turnajích po Spojených státech, protože požadoval, aby se v této fázi začala více zaměřovat na vzdělání. Dalším důvodem k tomuto kroku byla rasová otázka. Na turnajích od rodičů bílé pleti opakovaně slyšel hanlivé urážky na mladé sestry. Jako žákyně vytvořila rekord v poměru vyhraných–prohraných zápasů, a to 46–3 v rámci Americké tenisové asociace a byla na 1. místě žebříčku žákyň Floridy.Edmonson, 2005, Venus and Serena Williams, s. 46–47. V roce 1995 otec ukončil spolupráci s tenisovou akademií a plně převzal trénování dcer.
Herní styl Podstatou její hry byly údery od základní čáry dvorce, kterými se snažila kontrolovat výměnu. Měla silné podání, první servis hrála stabilně s vysokou úspěšností. Jeho nejvyšší rychlost dosáhla 207 km/h na Australian Open 2013, což znamenalo jedno z nejrychlejších podání v historii ženského tenisu. Mezi další silné údery patřily základní údery forhend i bekhend. Dobře také zvládala voleje, hru nad hlavou při smečování; na síti jí pomáhala výška 175 cm.
Přestože její forhend patřil mezi nejtvrdší údery na ženském okruhu, obouručný bekhend byl v účinnosti považován za ještě lepší. Řadil ji tak k nejlepším hráčkám s tímto úderem po bok Justine Heninové. Z bekhendové strany dokázala zakončit výměnu z každé pozice kurtu, po lajně či krosovým úderem, dokonce i z obranného postavení pod tlakem. Oba údery hrála většinou z otevřeného postoje.
V důsledku agresivního způsobu se dopouštěla relativně vysokého počtu nevynucených chyb. Tuto nevýhodu kompenzovala silným a dobře umisťovaným servisem, jenž fungoval zejména v krizových okamžicích při tzv. velkých míčích, které rozhodovaly důležité pasáže zápasů.
Ačkoli ji řada odborníků a novinářů řadila pouze k útočně zaměřeným tenistkám, zvládala i kvalitní obrannou hru.
Profesionální kariéra
1995–1998: Raná fáze První profesionální turnaj tenistka odehrála v září 1995. Stal se jím Bell Challenge v Québecu. V prvním kole kvalifikace podlehla tehdy 149. hráčce světa Annie Millerové za méně než jednu hodinu a na odměnách vydělala 240 amerických dolarů.
V roce 1996 se nezúčastnila žádného turnaje. Následujícího roku postupně neprošla přes kvalifikační kola tří turnajů, než zaznamenala první vítězný zápas v hlavní soutěži ženské dvouhry. Stalo se tak v listopadu 1997 na Ameritech Cup Chicago, kde tehdy jako 304. hráčka žebříčku WTA dokázala porazit světovou sedmičku Mary Piercovou i čtyřku Moniku Selešovou. Zaznamenala tak vítězství nad hráčkami první světové desítky jako nejníže postavená tenistka v historii otevřené éry světového tenisu. Na turnaji prohrála s pátou hráčkou světa Lindsay Davenportovou. Na konci roku 1997 již uzavírala první stovku hráček, když figurovala na 99. příčce.
Sezónu 1998 zahájila startem na Medibank International Sydney, kde jako kvalifikantka a 96. hráčka porazila ve čtvrtfinále tehdejší světovou trojku Davenportovou, aby následně v semifinálovém duelu podlehla Španělce Arantxe Sánchezové Vicariové. Na Australian Open, kde v mužské dvouhře triumfoval český tenista Petr Korda, debutovala v rámci grandslamových turnajů. V prvním kole zdolala šestou nasazenou Irinu Spîrleaovou. Druhé kolo odehrála proti sestře Venus Williamsové. Jednalo se o jejich první vzájemný zápas na profesionálním okruhu, v němž starší sestra Venus vyhrála. Během sezóny dosáhla na dalších šest čtvrtfinálových turnajových účastí, která ovšem nezvládla a ze všech odešla poražená. Jedním z nich byl premiérový zápas proti světové jedničce, kterou tehdy představovala Martina Hingisová. Utkání se uskutečnilo na turnaji Lipton International Players Championships v Key Biscayne. Druhé střetnutí proti starší sestře odehrála na Italian Open v Římě. Na grandslamech se jí nepodařilo probojovat do čtvrtfinále. Nejblíže k tomu měla na French Open, kde v osmifinále podlehla Sánchezové Vicariové, do třetích kol se pak dostala ve Wimbledon a na US Open, když na prvním z nich nestačila na Virginii Ruanovou Pascualovou, na druhém pak na Spîrleaovou. Přesto tento rok získala první grandslamové tituly, když ve smíšené čtyřhře triumfovala nejdříve ve Wimbledonu, a poté i na US Open. Na obou prestižních událostech byl jejím spoluhráčem Bělorus Max Mirnyj. V ženské čtyřhře sestry Williamsovy poprvé vyhrály turnaj na IGA Superthrift Classic v Oklahoma City, a staly se tak třetí sesterskou dvojicí v historii tenisu, které dosáhla na titul okruhu WTA. Během roku dokázaly získat další dvě vítězství a Serena Williamsová zakončila sezónu na 20. místě žebříčku pro dvouhru.
1999–2001: Vstup mezi 10 nejlepších hráček světa Na úvodním grandslamu v roce 1999 Australian Open prohrála s Francouzkou Sandrine Testudovou. Následující měsíc získala v sedmnácti letech svůj premiérový titul v ženské dvouhře, když ve finále pařížského Open Gaz de France zdolala domácí Amélii Mauresmovou, finalistku právě skončeného prvního grandslamu. Oběma mladým sestrám se podařil nový tenisový historický rekord. Pět hodin po pařížském vítězství Sereny vybojovala titul na turnaji vzdáleném 5 000 mil IGA Superthrift Classic v Oklahoma City také její osmnáctiletá sestra Venus, čímž se obě staly prvními sestrami, které kdy triumfovaly na turnajích ve stejném týdnu i dnu. Další měsíc pak zvítězila na svém prvním turnaji kategorie WTA Tier I Evert Cup v Indian Wells, když ve finále zdolala tehdejší světovou sedmičku Steffi Grafovou. Na další události této kategorie nazvané Lipton International Players Championships v Key Biscayne porazila v semifinále světovou jedničku Martina Hingisovou, předtím než ve finále ukončila její vítěznou šňůru šestnácti zápasů v řadě její sestra Venus, která dominovala v prvním vzájemném turnajovém finále historie okruhu WTA. V pondělí 5. dubna 1999 byla poprvé v kariéře klasifikována mezi nejlepšími deseti tenistkami světa, když figurovala na 9. místě žebříčku WTA.
náhled|vlevo|Venus a Serena Williamsovy na turnaji Pam Shriverové v Baltimoru, 1993 V jarní antukové části 1999 na evropském kontinentu odehrála tři turnaje. Ve čtvrtfinále skončila na turnaji kategorie Tier I Italian Open v Římě, když nestačila na světovou jedničku Hingisovou, stejně jako na další události Tier I German Open v Berlíně, kde skončila na raketě sedmé tenistky světa Arantxy Sánchezové Vicariové. Sestry Williamsovy pak získaly první titul z grandslamu, a to na antuce French Open, kde Serena ve dvouhře vypadla již ve třetím kole s krajankou Mary Joe Fernandezovou. Kvůli zranění poté odřekla účast na nejslavnějším turnaji světa Wimbledonu.
Předtím než se vrátila na okruh, zvítězila ve dvouhře Fed Cupu, a poté odehrála dvě události na tvrdém povrchu v rámci pravidelné letní části 1999 konané Severní Americe. Turnaj JPMorgan Chase Open v Los Angeles vyhrála, když v semifinále přemohla světovou jedničku Švýcarku Hingisovou a ve finále si poradila s Julií Halardovou-Decugisovou. Na US Open byla nasazená jako hráčka číslo sedm. Její výborná forma se projevila, když postupně porazila světovou čtyřku Selešovou, dvojku Davenportovou a jedničku Hingisovou, aby se stala historicky druhou Afroameričankou (po Althee Gibsonové, první titul na French Open 1956), která kdy vyhrála singlový titul Grand Slamu. Se sestrou zvítězila i v ženské čtyřhře. Jednalo se o jejich druhý společný grandslam.
Na konci roku 1999, pak obě dopomohly k finálové výhře amerického družstva ve Fed Cupu nad Ruskem v poměru 4–1. Proti sobě se střetly ve finále Grand Slam Cup hraného v Mnichově, v němž zvítězila Serena ve třech setech. Na turnaji ve Filderstadtu ovšem prohrála ve druhém kole. Sezónu zakončila na 4. místě žebříčku, jednalo se o její druhou, ve které odehrála celý rok na okruhu.