Friedrich Ebert (4. února 1871 Heidelberg – 28. února 1925 Berlín) byl německý sociálnědemokratický politik. V letech 1913 až 1919 byl předsedou Sociálnědemokratické strany Německa a od roku 1919 až do své smrti v roce 1925 prvním říšským prezidentem Výmarské republiky.
Po smrti Augusta Bebela byl Ebert zvolen po boku Huga Haase předsedou SPD. Během války důrazně obhajoval politiku „obrany vlasti“ a domácího politického nastavení (Burgfriedenspolitik) proti těm sociálním demokratům, kteří tuto politiku odmítali. V listopadové revoluci roku 1918 převzala vládu jeho strana a USPD, která se od ní odštěpila. 9. listopadu 1918 vystřídal ve funkci říšského kancléře Maxe von Baden.PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, , str.17 - 25, 166 Výmarské národní shromáždění ho 11. února 1919 zvolilo prvním říšským prezidentem. V letech 1919 až 1923 nechal Ebert násilím potlačit několik povstání revolučních socialistů. Také podnikl rozhodné kroky proti pokusům o převrat zprava v letech 1920 a 1923. Jinak se choval jako politik vyvažování zájmů. Jeho brzká smrt ve věku 54 let a následné zvolení monarchisticky smýšlejícího Paula von Hindenburga do čela státu představují ve Výmarské republice zlom.
Krátce po jeho smrti v roce 1925 byla založena nadace Friedricha Eberta, která měla blízko k SPD a byla po něm pojmenována.
Jeho nejstarší syn Friedrich Jr. (1894–1979) byl v letech 1948 až 1967 starostou Východního Berlína.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Němečtí kancléři Kategorie:Prezidenti Německa Kategorie:Narození v roce 1871 Kategorie:Úmrtí v roce 1925 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 4. února Kategorie:Úmrtí 28. února Kategorie:Narození v Heidelbergu Kategorie:Předsedové Sociálnědemokratické strany Německa Kategorie:Pohřbení v Heidelbergu Kategorie:Úmrtí v Berlíně