FC Zbrojovka Brno (celým názvem: Football Club Zbrojovka Brno, a.s.) je český profesionální fotbalový klub sídlící v Brně, od roku 2001 na městském stadionu v Srbské ulici (od sezóny 2025/2026 sponzorským názvem ShipEx Aréna) ve čtvrti Královo Pole. Tým je tradičně vrcholným brněnským klubem a od 90. let 20. století byl až na výjimky stabilním účastníkem první ligy, od 10. let 21. století se však potýká s výkonnostními propady a opakovaně sestupuje do druhé ligy a zpět – naposled k sestupu do nižší soutěže došlo roku 2023. Klubové barvy jsou červená, bílá a modrá. Ve své historii Zbrojovka jedenkrát vyhrála československý ligový titul, konkrétně v ročníku 1977/1978.
Klub byl založen v roce 1913 synem mlynáře Cyrilem Lacinou pod názvem SK Židenice na brněnském předměstí Židenice, ve 20. letech se jeho sponzorem stala Zbrojovka Brno. Roku 1930 se klub přestěhoval za Lužánky na stadion Rybníček a postupně se stal vlajkovou lodí brněnského fotbalu. Největší úspěchy slavil klub na stadionu Za Lužánkami, který byl v 50. letech postaven ve stejné lokalitě. Oddíl byl historicky prvním moravským účastníkem (1933/34) i mistrem (1977/78) československé nejvyšší soutěže – právě v 70. letech prožila Zbrojovka svou vrcholnou éru. Poté, co na začátku devadesátých let 20. století skončila podpora ze strany továrny, se finanční situace klubu stabilizovala díky podnikateli Lubomíru Hrstkovi, který podle své přezdívky dal klub přejmenovat ze Zbrojovky na Boby Brno. Klub skončil pod vedením trenéra Petra Uličného v sezóně 1994/95 na třetím místě a v období 1993–2000 stanovil stále trvající rekordy v návštěvnosti nejvyšší soutěže.
Hrstkovy ambiciózní projekty v areálu na Ponavě (Boby centrum atd.) však vedly k zanedbávání péče o stadion, který nakonec přestal vyhovovat nejvyšší lize, a klub se musel roku 2001 přestěhovat na zrenovovaný, ale mnohem menší Městský fotbalový stadion Srbská v Králově Poli, bývalý stadion LeRKu a Moravské Slavie, s kapacitou 10 600 diváků. Kromě ročníku 2011/12 zde hrál 1. ligu kontinuálně do roku 2018, nejlépe si vedl v sezonách 2006/07 (5. místo), 2007/08 (4. místo) a 2015/16 (6. místo).
Rok 2011, kdy brněnský tým vypadl z elitního klubu poprvé po 20 letech, zahájil stále trvající období, v němž Zbrojovka cestuje mezi 1. a 2. ligou, a v první lize většinou spíše bojovala o udržení, s výjimkou solidního 6. místa v ročníku 2015/16. Za šest sezón v letech 2017 až 2023 vystřídala soutěž celkem pětkrát, a naposled roku 2023 opět z posledního místa sestoupila do druhé ligy. Zde se, namísto očekávaného boje o návrat, během nepodařeného jara propadla až na úroveň hrozby dalšího sestupu, nakonec se zachránila na devátém místě. I následující sezóna 2024/25 se po nadějném začátku nesla ve znamení boje o udržení 2. ligy a střídání vlastníků i trenérů. Teprve rok 2025 přinesl konsolidaci pod trenérem Martinem Svědíkem, tým se stal nejlépe hrajícím druholigovým celkem a již v dubnu 2026 si díky bodovému náskoku zajistil návrat do první ligy.
Od léta 2025 se Zbrojovka dělí o stadion v Srbské s druhým brněnským klubem SK Artis Brno (původně SK Líšeň). Oba A-týmy zde od sezony 2026/2027 hrají své domácí zápasy v nejvyšší soutěži. Vedení Zbrojovky zároveň usiluje o odkup zchátralého stadionu Za Lužánkami a jeho obnovu.
Historie náhled|Pohled na stadion Srbská
Počátky (1913–1945) Dne 14. ledna 1913 založil Cyril Lacina na ustavující schůzi v hostinci U Machů (dnes Židenice, Kosmákova 49) klub SK Židenice. První hřiště vzniklo u městských plováren v Zábrdovicích, na louce přímo pod železniční tratí do České Třebové, u zastávky Brno-Židenice.
Už ve dvacátých letech se klub mohl pochlubit mnohatisícovými návštěvami. V roce 1926 pak přišly první velké úspěchy – nejprve titul mistra Moravy, na který navázal i zisk titulu amatérského mistra Československa.
Na přelomu 10. a 20. let se do činnosti klubu zapojil významný partner – blízká továrna Zbrojovka Brno, která se okamžitě stala silným spojencem rozvíjejícího se fotbalu ve městě.
Z Židenic až za Lužánky Hřiště SK Židenice muselo na konci 20. let ustoupit výstavbě bazénu zábrdovických lázní. Klub se dočasně přestěhoval na Bauerovu rampu v Pisárkách, na hřiště u řeky Svratky, kde hrávalo brněnské Makkabi. Avšak pro nevyhovující polohu se brzy začalo vyjednávat s týmem Horymír o pronájmu hřiště Na Rybníčku v nově vznikajícím sportovním areálu poblíž parku Lužánky. Brzy došlo k dohodě – 28. října 1930 tu Židenice odehrály svůj první mistrovský zápas proti DSK Třebíč (4:2). Zároveň tím započala tradice vrcholového fotbalu za Lužánkami.
V roce 1931 byly vzhledem k chystané profesionalizaci klubu provedeny úpravy hřiště a vybudovány dřevěné tribuny se zámezím. Kapacita stadionu čítala 18 000 míst.
Po této transformaci klub poprvé startoval mezi profesionály, vyhrál 2. nejvyšší soutěž a kvalifikoval se do nejvyšší soutěže jako první moravský klub v její historii. Logicky se tak stal i historicky 1. brněnským účastníkem nejvyšší soutěže (dále SK Moravská Slavia Brno – 1935/36, ZSJ MEZ Židenice – 1952, Rudá hvězda Brno – 1957/58, TJ Spartak KPS Brno – 1961/62 a SK Artis Brno – 2026/2027).
Židenice na původním lužáneckém stadionu odehrály v letech 1933 až 1949 odehrál celkem 15 prvoligových sezón. Klub také startoval ve Středoevropském poháru, meziválečné obdobě Ligy Mistrů. V letech 1935-1938 se utkal se slavnými soupeři, například Rapid Vídeň, Ferencváros Budapešť, Lausanne nebo milánská Ambrosiana.
Poválečná doba, zlatá éra a ústup ze slávy (1945–1990)
Po druhé světové válce se SK Židenice díky dlouholeté a významné spolupráci s továrnou Zbrojovka přejmenoval na Zbrojovku Brno. Roku 1953 byl hned vedle Rybníčku otevřen stadion Za Lužánkami, který se na konci padesátých let dočkal rozšíření o administrativní budovu a dvoupatrovou tribunu. Kapacita se navýšila na 50 000 diváků. V tomto období se Zbrojovka pohybovala mezi druhou a třetí nejvyšší soutěží; návrat do československé ligy a přesun na velký stadion přišly až po sloučení s Rudou hvězdou v roce 1962.
Následně klub hned v několika sezonách okusil také Pohár veletržních měst, předchůdce Evropské ligy. Do dějin vstoupilo především domácí vítězství 4:0 nad italskou Fiorentinou. Po poklesu výkonnosti a následném sestupu přichází obrození v roce 1971, kdy se fotbalisté Brna vrátili do nejvyšší soutěže a pomalu odstartovali dosud nejslavnější období v historii klubu.
Nejvýznamnější kapitoly své fotbalové historie psala Zbrojovka ve druhé polovině sedmdesátých let. Základ budoucímu mistrovskému týmu položil trenér František Havránek, jehož svěřenci bojovali o nejvyšší příčky – nejlépe skončili čtvrtí. Období největších úspěchů pak přišlo s trenérem Josefem Masopustem, jenž po Havránkovi převzal mužstvo a během čtyřletého působení v Brně jej dovedl v sezoně 1977/78 k dosud jedinému mistrovskému titulu. O rok dříve se stal Karel Kroupa nejlepším fotbalistou Československa. Na nejslavnější sezonu Masopust navázal třetím (1978/79) a druhým místem (1979/80).
Po mistrovském titulu se Zbrojovka představila v Poháru mistrů evropských zemí 1978/79, kde ve dvou kolech ani jednou neprohrála: na hřišti Újpest FC uhrála výsledek 2:2 a doma zvítězila 2:0, proti Krakovu vybojovala venkovní remízu 2:2 a její cestu soutěží ukončila domácí remíza 1:1. V další sezoně se v Poháru UEFA Brňané probojovali do čtvrtfinále, kde v odvetném duelu porazili Eintracht Frankfurt 3:2. Na postup to nestačilo, ale oficiálně se na stadionu za Lužánkami tísnilo 52 000 diváků, podle dobových svědectví však duel z nejrůznějších míst kolem hřiště a bezprostředního okolí stadionu sledovalo až 60 000 lidí. Oficiální údaj i tak představuje pravděpodobně absolutní návštěvnický rekord klubu.
Po sérii úspěchů ale přišlo v roce 1983 krizové údobí, které vyvrcholilo sestupem do druhé ligy. Teprve po šesti sezónách marných pokusů se podařilo Zbrojovce Brno, pod vedením trenéra Františka Cipra, v roce 1989 vrátit do nejvyšší soutěže. Po dvou letech však přišel další, tentokrát už pouze roční pád do druhé ligy.
Éra Lubomíra Hrstky (1991–2000)
Od roku 1991 se stal majitelem klubu podnikatel Lubomír Hrstka a přejmenoval klub na FC Boby Brno. Z období devadesátých let si fotbalisté Boby vedli nejlépe pod vedením trenéra Petra Uličného, kdy v sezóně 1994/95 obsadili v nejvyšší soutěži třetí místo. Za zmínku stojí také sezona 1996/97, ve které skončil tým pod vedením Karla Večeři čtvrtý.
Lubomír Hrstka coby takřka neomezený vládce klubu po dlouhé době uvolnil prostředky pro nákup skutečně výrazných posil. Přišel slovenský reprezentační obránce Viliam Vidumský, drobný, ale zato skvělý středopolař Jan Maroši a do branky Luboš Přibyl. V létě 1994 přišel nový trenér Petr Uličný, který dostal za úkol dostat tým do horní poloviny tabulky nebo spíše zaútočit na její špici. V 9. kole přišlo po dlouhých 12 letech vítězství nad Spartou (3:1), které i přes páteční televizní přenos sledovalo přímo z ochozů 28 695 diváků. Hrdinou utkání se stal mladičký Marcel Cupák, který dal dva góly. Tentýž hráč vstřelil dva góly o dvě kola později proti Drnovicím, které Boby před 24 779 diváky vyhrálo stejným poměrem jako proti největšímu rivalovi. Úspěšný podzim Boby zakončilo na 3. místě, když vyhrálo nad Chebem 6:0, v tomto zápase zaznamenal René Wagner hattrick. Plni očekávání zamířili fanoušci na 1. jarní kolo v němž Boby hostilo Slavii. Prohru 1:2 muselo strávit neuvěřitelných 34 770 diváků, přičemž průměrná návštěva na ostatních ligových zápasech se pohybovala okolo 5 000 diváků. 3. místo celek Boby i přes několik zbytečných ztrát uhájil a pronikl do Poháru Intertoto. V říjnu 1996 byl vytvořen divácký rekord české ligy, na zápas Boby Brno se Slavií přišlo 44 120 diváků. Na podzim 1997 si Boby zahrálo Pohár UEFA, nicméně po úspěšném předkole s Inkarasem Kaunas přišel v 1. kole debakl 1:6 na hřišti Rapidu Vídeň. Čestným úspěchem byla alespoň výhra v odvetě 2:0.
Éra bratří Prosů, zadlužení a pád do druhé ligy (2000–2011)
V roce 2000 se stala hlavním sponzorem brněnského klubu firma Stavo Artikel, podle které nesl tři roky její název. V roce 2001 stadion Za Lužánkami přestal splňovat podmínky pro nejvyšší soutěž a klub se nuceně stěhoval na zrekonstruovaný Městský stadion v Srbské ulici, bývalý stánek Královopolské Brno. V roce 2002 tato firma klub opustila a tým se přejmenoval na 1. FC Brno. S novým vedením se tým dostal do semifinále Poháru Intertoto, kde vypadl se španělským Villarealem. Na úspěch v poháru Intertoto však brněnští fotbalisté nedokázali navázat a v sezoně 2003/2004 jen těsně unikli sestupu do druhé ligy – skončili na 14. místě. V sezoně 2005/2006 se pak Brno umístilo na 12. místě se čtrnácti remízami. Výkony měly v následujících letech vzestupnou tendenci. Po 5. místě v sezoně 2006/2007 dosáhlo Brno v sezoně 2007/2008 zatím nejlepšího bodového výsledku od založení 1. české fotbalové ligy v roce 1993, když získalo 55 bodů a skončilo čtvrté. O pohárovou příčku ho připravily horší vzájemné zápasy s třetím Baníkem Ostrava. Klub zároveň postoupil do semifinále Poháru ČMFS, kde vypadl s Libercem. 1. FC v této sezoně získalo za přestupy hráčů zhruba 200 milionů korun. Záložník Mario Holek odešel za 50 milionů do ukrajinského Dněpru Dněpropetrovsk a další záložník Luboš Kalouda pak za 130 milionů do PFC CSKA Moskva.
Dne 15. května 2008 klub otevřel nové Tréninkové centrum mládeže v Brněnských Ivanovicích. Stavba trvala 2 roky a stále přes 140 milionů korun. V předchozích letech musely mládežnické týmy trénovat i hrát povětšinou na stadionech mimo Brno, fotbalová mládež se tedy konečně dočkala vlastního zázemí. V současné době je však areálu brněnského tréninkového centra vytýkána absence hřišť s přírodní trávou, což vede k tomu, že mládežnické týmy často trénují na hřištích menších klubů v Brně.