Stylistický prostředek (též stylistická, básnická nebo řečnická figura) je jazykový prostředek odchylující se od norem běžného sdělovacího jazyka.

Stylistické prostředky byly vyvinuty a systematizovány v antickém Řecku. Účelem bylo vytvořit vytříbený jazyk, který by u čtenáře nebo posluchače vyvolal určitý účinek (mohl by jej poučit, pobavit, citově pohnout). Stylistické prostředky se uplatnily především v básnictví a v rétorice (v politické řeči, ve slavnostním projevu a projevu před soudem). Od středověku se jich užívalo také v kazatelství.

Syntaktické Užívání a vypouštění spojovacích výrazů.

Asyndeton Vynechání spojek (např.: „a“ ve výčtu). Funkce: zdůraznění samostatnosti jednotlivých složek, navození situačního napětí, prudkého dějového spádu

Polysyndeton Nadbytek spojek, nejčastěji slučovací „a“ a „i“. Funkce: zdůraznění, stupňování, někdy spojeno s gradací

Parenteze Vsuvka, gramaticky samostatné vložení myšlenky, oddělené obyčejně pomlčkami. Syntakticky se jedná o větu hlavní, ale významově o větu vedlejší, která přináší doplňkovou informaci.

Slovosledné Odchylky od pravidelného slovosledu.

Zeugma Případ, kdy sloveso má několik předmětů, ale syntakticky se váže jen k jednomu.

Elipsa Vynechání větných členů, jež jsou zřejmé z kontextu. Běžné v hovorové řeči („je šest“). Příklad: Tělo jeho – skála na skále ležící (Erben)

Anakolut Vyšinutí z větné vazby, změna započaté konstrukce.

Inverze Změna gramaticky obvyklého, stylisticky bezpříznakového pořádku slov. Funkce: zdůraznění některé složky výpovědi, rytmická organizace, emocionální podbarvení.

Anastrofa Inverze dvouslovného či dvoučlenného typu. Příklad: krátký je život náš

Řečnické Rozpor mezi gramatickým a aktuálním obsahem výpovědi. Obsah je tímto aktualizován.

Řečnická otázka Formou otázky se něco oznamuje, neočekává se odpověď, může se tak vyjádřit i rozkaz. Funkce: expresivita, přesvědčivost.

Řečnická odpověď Mluvčí si odpovídá na řečnickou otázku neočekávaným způsobem. Příklad: Co je radost v zlaté síni? V purpur přioděná lež. (Hálek)

Apostrofa Řečník osloví někoho, od koho nemůže očekávat odpověď (nepřítomná osoba, předmět).

Apoziopeze Významová i intonační neukončenost výpovědi.

Exklamace Zvolání. Příklad: Jaká krása!

Antiteze Spojení slov protikladných významů, nastolení obrazu, který je vzápětí popřen. Antiteze bývá třídílná: 1. to je X, 2. to není X, 3. to je Y.

Subiectio Pojem pochází z rétoriky, znamená otázku i odpověď zároveň.

Dubitatio Předstírání slovní nemohoucnosti.

Paralepse Prohlášení, že o nějaké věci nelze mluvit. Dosáhne se však toho, že se na ni naopak upozorní.

Vzniklé hromaděním

Hromadění hlásek Aliterace Opakování téže hlásky (skupiny hlásek) na začátku dvou nebo více sousedních slov (či spojení).

Paronomázie Hromadění týchž morfémů (kořenů, kmenů slov), které nemusí být významově příbuzné. Vztah ale může být i pouze zdánlivý (hromadění podobně znějících slov). Příklad: Skleničko ty skleněná.

Figura etymologova Spojení slova s jeho odvozeninou. Příklad: podvedený podvodník

Hromadění slov Anafora Opakování téhož slova nebo skupiny slov na začátku sousledných veršů, vět, nebo částí vět. Funkce: zdůraznění (naléhavost, gradace), rytmus. Příklad: Ach moře… / Ach moře…

Epifora Opakování týchž slov na konci veršů nebo vět. Funkce: umocnění významu opakovaného výrazu. Příklad: Co to máš na té tkaničce / na krku, na té tkaničce? (Erben)

Epanastrofa Opakování téhož slova na konci předešlého a na začátku následujícího verše. Funkce: zesílení kompoziční návaznosti, významové zatížení a vystupňování detailu.

Epizeuxis Opakování téhož slova nebo skupiny slov v jednom verši (větě), a to buď bezprostředně za sebou, nebo po vložení jiného slova. Funkce: zvyšuje zvukovou působivost věty, akcentuje význam opakovaného celku.

Enumerace Výčet, záměrné vypočítávání široké řady slov. Příklad: I tys poznal žalost smutek stesk a lásku. (Vítězslav Nezval)

Hromadění celých struktur Paralelismus Opakování stejných nebo podobných syntaktických konstrukcí

Chiasmus Kombinace paralelismu a inverze, vzniká opačný slovosled (typicky ABBA) Příklad: Umění je dlouhé, krátký je život náš.

Hromadění významů Pleonasmus Užití více slov stejného nebo blízkého významu k označení jediné skutečnosti. Příklad: modrý blankyt, slyšeti ušima

Tautologie Rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy. Příklad: položivot a polosmrt

Amplifikace Rozšíření výpovědi tím, že se táž věc opakuje z několika hledisek.

Hyperbola Nadsázka, vědomé přehánění. Příklad: Liane! Ten stydlivý, vyděšený bledočervený anděl!

Litotes Zmírnění výrazu tím, že se neguje jeho opak. Příklad: Není to špatné.

Gradace Uspořádání slov nebo slovních spojení blízkého významu od nejslabšího k nejsilnějšímu (klimax) nebo opačně (antiklimax). Příklad klimaxu: Tys vrchol blaha, štěstí, plesu, slávy. (Vrchlický)

Odkazy

Reference

Kategorie:Literatura Kategorie:Stylistika Kategorie:Rétorika