Alamút (persky قلعه الموت nebo jednoduše الموت, což v arabštině a perštině znamená Hrad smrti, nebo také Orlí hnízdo) byla pevnost v centrálním pohoří Elborz, v provincii Qazvin na severozápadě dnešního Íránu, jižně od Kaspického moře Je vzdálena asi 100 kilometrů od Teheránu. Dnes zbyly už pouze zříceniny, rozkládající se u vesnice Gazor Khân.
Historie Pevnost byla postavena roku 840 ve výšce 2 100 m n. m., způsobem, který umožňoval jen jeden schůdný (uměle vytvořený) vstup, jež se vinul kolem čela útesu (a jeden přírodní vstup, který ale byl příliš nebezpečný pro použití); to dělalo pevnost extrémně obtížně dobyvatelnou. Pevnost měla neobvyklý systém dodávky vod. Vrchol byl extrémně úzký a dlouhý – možná 400 metrů dlouhý, a ne víc než 30 metrů široký.
V roce 1090 pevnost byla infiltrovaná a obsazená silami šíitského ismáilitského hnutí, známého pod názvem asasíni (též hašašíni), které vedl Hassan i Sabbah (Hassan ibn al-Sabbah), později podle svého sídla zvaný Stařec z hory. Za vlády asasínů se pevnost stala legendární díky svým rajským zahradám, knihovně a v neposlední řadě i díky atentátníkům, vysílaným z duchovního centra sekty především proti vnitřním nepřátelům islámu.
Nadvládu asasínů zlomil až vpád Mongolů. 15. prosince 1256 předal Ruknud-Dīn Khurshāh bez boje Alamut vůdci mongolských vojsk, chánu Hulaguovi, v plané naději, že se Hulagu nad obránci Alamútu smiluje. Dobyvatelé však hrad pobořili, z velké knihovny, kterou asasíni v Alamútu postavili, nechal Hulagu vytřídit jen některé rukopisy, vědecké práce a Korán, zbytek přikázal spálit.
V roce 2004 byly zbylé části zdí zničeny zemětřesením. V červenci 2026 byl hrad a přilehlá opevnění (Lambesar, Navizaršāh, Šams Kelāyeh, Qosṭinlār, Širkūh a Ilān) zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.
Velitelé pevnosti Alamút (1090–1256) Hassan i Sabbah (1090–1124) Buzurg-Ummid (1124–1138) Muhammad I. z Alamútu (1138–1162) Hassan II. z Alamútu (1162–1166) Muhammad II. z Alamútu (1166–1210) Hassan III. z Alamútu (1210–1221) Mohammed III. (1221–1255) Ruknud-Dīn Khurshāh (1255–1256)
Alamút v literatuře Marco Polo – Milion Vladimir Bartol – Alamut Umberto Eco – Foucaultovo kyvadlo
Galerie
Odkazy Reference
Externí odkazy
Alamút Kategorie:Hrady v Íránu Kategorie:Světové dědictví (Írán)