Advaita-védánta (v dévanágarí अद्वैत वेदान्त ) je indická filosoficko-náboženská škola, zastupující čistý monismus (filosofie jedné reality). Toto je vyjádřeno sanskrtským souslovím a („ne“) dvaita („dva“). Sanskrtské slovo advaita se vztahuje ke ztotožnění individuálního bytí (átma) s univerzálním bytím (brahman). Sanskrtské slovo brahman nesmíme zaměňovat se sanskrtským slovem Brahmá, kterému v konceptu božské trojice Brahmá, Višnu a Šiva náleží úloha stvořitele vesmíru. Brahman (střední rod, nesklonný, malé písmeno) je abstraktní prvek božství – zcela nepopsatelný základ všeho. Postupem času došlo ke konkretizaci tohoto zcela abstraktního principu a tak vznikl zcela konkrétní bůh Brahmá.KNOTKOVÁ-ČAPOKOVÁ B. a kol. Základy asijských náboženství I. Univerzita Karlova. Praha 2004.

Advaita-védánta, tak jako i ostatní ortodoxní i neortodoxní filosoficko-náboženské školy védské filosofie, je založena na třech védských spisech nazývaných prasthánatrají a patří sem upanišady, Bhagavadgíta a brahmasútry. Mnoho známých i méně známých autorů psalo komentáře (bhášja) na tyto spisy, ale všeobecně nejuznávanějším je Ádi Šankara, který je přímým pokračovatelem tradice védských mistrů z dávné minulosti. Jeho učitelem byl Gaudapada Adžativáda a sám Šankara měl čtyři žáky: Padma-pada, Hasta-malaka, Trotakáčárja a Vartika-kára. Adi Šankara je postavil do čela klášterů matha ve čtyřech hlavních oblastech Indie, aby udržovali nauku jedné reality. Šankara sám napsal komentáře na všechny prasthánatrají v Gaudapadija-karikas. Známé jsou také filosofická pojednání o védántské filosofii jedné reality v Upadéša-sáhasrí.

Přehled Podle advaita-védantské filosofické školy jsou tři úrovně pravdivého poznání:

Neprojevená (páramárthika) úroveň pravdy, kde existuje brahman jako jediná realita. Účelová (vjávahárika) úroveň pravdy, kde jsou džíva (individuální podstata bytí) a íšvara (univerzální podstata bytí) účelově na sobě závislí ve hmotném světě. Domnělá (práthibhásika) úroveň pravdy, kde je hmotný svět jenom iluzorní

Brahman

Brahman (v dévanágarí ब्रह्मन् ) je zcela nepopsatelný základ všeho. Brahman je neměnná, nekonečná a neprojevená realita božské podstaty bytí, hmoty, energie, času a prostoru v tomto vesmíru. V Rgvédě dává brahman vzniknout prvotnímu bytí (hiranjagarbha), které splývá s bohem stvoření Brahmá. Brahmasútry, upanišady a Bhagavadgíta jsou prvním ztělesněním hiranjagarbhy. Zřeci, kteří komponovali upanišady, si uvědomili, že átma a brahman jsou jedno a totéž:

jatínám brahma bhavati sárathih – „všechno to, co je, je brahman“Rgvéda I.158.6 ešá brahmi sthitih – „toto je spočinutí v brahman“

Íšvara

Íšvara (v dévanágarí ईश्वर ) je hinduistický filosofický koncept nejvyššího Pána světa a osobního boha bez jakékoliv závislosti na náboženském směru.Íšvara . Dostupné: 27-1-2009 Doslova znamená sanskrtský slovní kořen iš „vládnout nebo ovládat“. Indičtí myslitelé, ršiové a světci definují Íšvara jako věčného, jedinečného, všemocného a vševědoucího Pána světa. Toto smýšlení je promítnuto do čtyř ortodoxních filosofický škol njája, vaišéšika, jóga a védánta. Sánkhja a mímánsá koncept Íšvara neznají. V advaita-védánta je Íšvara inkarnace božstva Višnu a je uctíván jako osobní bůh, který udržuje zákon karmy.

Átma

Átma nebo též átman (v dévanágarí आत्म, stř. rod, přepisované s malým počátečním písmenem) je hinduistický termín označující nejvnitřnější „já“ jedince a do češtiny překládá také jako „individuální bytí“ nebo „duše“. Átma se objevuje také v buddhistické filosofii, kde ale nabývá mírně odlišného významu (viz též anátma). Termín je poprvé plně rozebírán v upanišadách, jejichž základním poselstvím je totožnost átma a brahma, tedy totožnosti individuálního já s nejzazším, nepopsatelným vesmírným principem. Základem je tedy poznání átma a zjištění, že je vskutku totožné s brahma. Tak je možno dosáhnout vysvobození (mókša) z koloběhu životů (samsára). Toto poznání není pouhé intelektuální poznání, ale prožitek této jednoty, kterého je možno dosáhnout různými způsoby – v upanišadách se někdy mluví o meditaci, že vše je átma (Kathópanišad II.12).

Májá

Májá (v dévanágarí माया ), odvozené od sanskrtského slovního kořenu má („míra“), znamená v češtině „hmotná iluze nebo klam“. Pod vlivem máji si člověk myslí, že může být šťastný v pomíjivém hmotném světě. Příčinou utrpení člověka a jeho neschopnosti být šťastný je májá, pod jejímž vlivem zapomene na svou božskou podstatu.

Mókša

Mókša (v dévanágarí मोक्ष ) znamená v češtině „osvobození“ a vztahuje se v hinduistických náboženstvích a indické filosofii k osvobození z koloběhu zrození a smrti. V buddhismu se užívá termínu nirvána, kde je také základním cílem vysvobození ze samsáry. Cesta k tomuto cíli je ale odlišná. V hinduismu je mókša neprojevený stav čistého vědomí, ve kterém zmizí empirická realita (prostor, čas a kauzalita) a ve kterém splynou hmota a energie.

Reference

Literatura

Související články Védy Bhagavadgíta Upanišady Pataňdžali Dharma Nedualita

Externí odkazy

Open Directory - Society: Religion and Spirituality: Advaita Vedanta

Kategorie:Hinduistické směry, školy a sekty Kategorie:Védská filozofie